Najpredávanejšie - Bestsellery - Filozofia strana 73 z 122

Kniha podáva komplexný pohľad na ženskosť a jej úlohu vo vývoji ľudskej spoločnosti a jej filozofický základ najlepšie vystihuje pojem fundamentálny genderizmus. Obsah publikácie poskytuje zároveň možnosť mladým ženám usporiadať si svoju budúcnosť tak, aby bola čo možno najšťastnejšia, preto bude text tejto knihy neoficiálnym povinným čítaním mladých žien. V súčasnosti je možné predpokladať, že jej obsah je výbušnej povahy ekvivalentnej intenzity wittenbergských 95 téz Martina Luthera alebo Darwinovej evolučnej teórie, avšak práve komplexnosť, logickosť a vnútorná bezrospornosť výkladu pôvodu a evolúcie našej civilizácie skrz pôsobenie žien ako genderovej stratégie presadenia sa ženstva v ľudskej spoločnosti, bude bootovacím programom svetonázoru mladej generácie a o dvadsať rokov si už nikto ani nespomenie na dnešný intelektuálny marazmus. Samozrejme, kniha je určená každému mysliacemu človeku, určite sa bez nej nezaobídu verejne činní jedinci, mala by byť atraktívna hlavne pre kreatívnych umelcov, určite inšpirujúca pre teoretických fyzikov a mala by obsahovať témy pre vedný výskum v oblasti psychológie, neurovedy a sociológie na minimálne nasledujúcich desať rokov. Pripájam komentár jazykovej korektorky: Text je naozaj jedinečný, je to nóvum, prierez, resp. prepojenie poznatkov filozofického, ekonomického charakteru, poznatkov z fyziky, spoločenských viet atď. Je to veľmi potrebné posolstvo, ktoré, verím, by malo vyvolať  spoločenský diskurz  a pomôcť pochopiť súvislosti, resp. naštartovať nutné zmeny v tejto našej post-postmodernej dobe. PR manažérka ma upozornila, aby sme prezentovali najväčšiu prednosť knihy, ktorú som získal z reakcií prvých čitateľov, že Ženy nad 30 rokov skoro jednohlasne reagovali v zmysle úplne nové a zaujímavé, pričom na základe skúseností a intuície cítia, že je obsah knihy pravdivý a umožňuje im vidieť život v zrozumiteľných súvislostiach!

Studie zahrnuté v tomto svazku jsou shromážděny u příleži¬tosti životního jubilea, devadesátých narozenin Josefa Zumra. Přímo či volněji rozpracovávají témata utvářející svébytnou tradici českého emancipačního myšlení, na kterou Zumr ve svém díle navazuje a o jejíž aktualizaci se významně zasloužil. Jedná se o tradici vyrůstající z politické interpretace platón¬ského realismu, jež byla později obohacena nejen o hegelovský moment dějinnosti, ale zároveň o marxistickou představu člověka a plného uskutečnění jeho možností.

První vydání dosud nepublikovaných textů Františka Bardona, vycházející k 60. výročí jeho úmrtí. Tyto texty byly původně určeny pouze jeho nejbližším žákům, sdružených v tzv. Kruhu světla. Představují velmi mocné klíče ke skrytým silám člověka. Vlastní texty jsou doplněny i studiemi jeho žáků.

Edita Steinová (1891-1942), filozofka a rehoľná sestra (karmelitánka) mala v úmysle svoje prednášky na Nemeckom inštitúte pre vedeckú pedagogiku v zimnom semestri 1932/33 na tému filozofickej antropológie doplniť v ďalšom semestri prednáškami z teologickej antropológie, bez ktorej je, podľa nej, chápanie človeka a jeho bytia vo svete neúplné. Na to však už v dôsledku politickej situácia nemala možnosť. Zostali preto v rukopise, ktorý vyšiel tlačou až po 2. sv. vojne, v neúplnej podobe. Spis Teologická antropológia predstavuje fundovanú prácu o obraze človeka ako je obsiahnutý v katolíckej dogmatike a učení o viere. Edita Steinová v ňom na základe dôkladného štúdia problematiky podáva obraz človeka ako jednoty duše, ducha a tela, bytosti obdarenej rozumom, slobodnou vôľou a milosťou, schopnej poznania pravdy a dobra. Popisuje človeka v štádiách stvorenia, pádu a Vykúpenia, rozoberá problematiku milosti a sviatostí ako základu duchovného života človeka a kriticky vystupuje proti tzv. modernistom. Načrtnuté myšlienky rozvíja neskôr ďalších prácach. Teologická antropológia umožňuje pohľad do hĺbky filozoficko-teologického myslenia Edity Steinovej a ukazuje ju ako významnú mysliteľku našej doby. Doslov: Doc. Dr. Theol. Alžbeta Dufferová, PhD.

Kniha je věnována Tertullianovi z Kartága (3. stol. po Kr.), jednomu z prvních latinsky píšících raně křesťanských autorů, a jeho názorům na lidskou duši, jež byly do značné míry ovlivněny stoicismem. První studie se zabývá Tertullianovým pojetím lidské duše jako těla svého druhu (corpus sui generis); druhá zkoumá jeho představy o původu a předávání této tělesné duše, jež je v posledku odnoží (tradux) duše Adamovy, z rodičů na jejich potomky. Kniha je doplněna exkursem o traducianismu v rané církvi a českým překladem vybraných kapitol Tertullianova spisu De anima.

Co znamená odsoudit někoho za to, co učinil? Je vůbec možné nenávidět hřích, ale milovat hříšníka? Otázky po významu morálního soudu, vinění a zodpovědnosti otevírají v knize rozsáhlé zkoumání vztahu člověka a jeho pomíjivého, ale zároveň nezvratného činu, v němž klíčovou úlohu hrají jednak zpětný pohled a reakce jednajícího, jednak dopad provinění na vztahy jednajícího, včetně vztahu k sobě samému. Skutečnost, že lítost a pocity viny nejsou omezeny jen na zamýšlené jednání, se v anglosaské etice posledních desetiletí stala podnětem ke zpochybňování kantovské představy, že morálně hodnotit lze výhradně to, co je v naší moci. Na tento vývoj navazuje ústřední myšlenková linie knihy zdůrazňující detailní pozornost ke konkrétní situaci jednání a psychologii jednajícího, která odhaluje, do jaké míry je lidské jednání vystaveno různým vlivům náhody. Tato změna úhlu pohledu vede k pokoře a vstřícnosti při posuzování druhých a ukazuje cestu pro smíření lásky a viny.

Nicolas Malebranche je nedoceněnou postavou dějin filosofie, ačkoli jeho hlavní dílo Hledání pravdy se ve své době těšilo veliké popularitě. Autor si v něm dal za úkol vypátrat a odhalit všechny zdroje lidských omylů a chyb a poskytnout na ně lék. Jako východisko mu sloužilo myšlení sv. Augustina Aurelia a René Descarta, jehož nedostatky se snažil opravit. V prvním dílu své knihy se zabývá chybami pocházejícími ze smyslů, imaginace a z intelektu. Lidská mysl je pasivní, a to i v podobě intelektu, protože veškeré ideje jsou percepcemi, které nahlížíme v Bohu. To rovněž vede k nauce tzv. okasionalismu, podle které je skutečnou příčinou všech událostí, pohybů a změn jedině Bůh, čímž se mj. má vysvětlit i problém koexistence dvou rozdílných substancí, kterými jsou mysl a tělo. Malebranche zasluhuje stát po boku velkých postav kontinentální filosofie jako byli Descartes, Spinoza, Leibniz a být jmenován jedním dechem s nimi, a to už jenom proto, že ovlivnil celou tradici počínaje Lockem, Berkeleyem, Humem přes Hegela, Feuerbacha až k Husserlovi.

Kniha André Comte-Sponvilla Šťastie bez ilúzií je prepisom prednášky autora a diskusie v rámci filozofických pondelkov v Bouguenais vo Francúzsku. V jeho úvode sa autor zamýšľa nad pojmom šťastia, ktorý je predmetom filozofickej reflexie od čias, ako Gréci vymysleli pojem filozofia láska k múdrosti. Každý človek chce byť šťastný otázka je, ako to dosiahnuť. Spôsob, ktorý ponúka autor, je premýšľanie, ktorého predmetom je život, prostriedkom rozum a cieľom šťastie. Spolu so šťastím je v centre záujmu autora nádej (espoir) a jej opak (désespoir), pričom pojem beznádeje chápe nie vo význame zúfalstva, ale v etymologickom význame ako chýbajúcu nádej, očakávanie, stav bez túžob a ilúzií. V prvej kapitole sa autor pýta, prečo nie sme šťastní nie vtedy, keď nás stíhajú choroby, úrazy, úmrtia blízkych, ale vtedy, keď sa navonok nič zlé nedeje, keď máme všetky predpoklady byť šťastní no nie sme. V druhej kapitole nám autor ponúka stratégiu, ako sa oslobodiť od bludného kruhu túžob a sklamaní. Tretia kapitola sa opiera o Spinozovu myšlienku, že beznádej a blaženosť nie sú opozitá, ale dve strany tej istej mince, ktorou je múdrosť. Mudrc nič neočakáva, nič mu nechýba. Je šťastný. Takéto šťastie sa nazýva aj láska. Nie platónska láska, pri ktorej je láska túžbou po niečom, čo chýba, ale spinozovská láska, pri ktorej je láska radosťou z toho, čo je.

Nizozemský filosof Martin Stokhof (*1950) se ve svých novějších pracích věnuje zvláště filosofii jazyka a významu a problémům jejich vědeckého pojednávání. V poslední čtvrtině minulého století byl jednou z určujících postav formální sémantiky, usilující o rigorózní popis významu v přirozeném jazyce za pomoci prostředků formální logiky. Na rozdíl od mnoha kolegů zaujal posléze k projektu formální sémantiky výrazně kritický postoj, mj. v souvislosti se svým wittgensteinovským bádáním, které je druhým těžištěm jeho novější práce. V první stati se Stokhof zabývá charakterem a předpoklady formálně sémantického projektu jako takového. Ukazuje, že úvahy na téma tzv. radikální intepretace a normativity významu nás nutí přehodnotit vztah mezi významem jazykového vyjádření a jeho interpretací, a to způsobem, který je s tímto projektem jen obtížně slučitelný. V druhé stati autor představuje raného Ludwiga Wittgensteina jako zřejmého, byť zároveň zcela opomínaného, předchůdce formální sémantiky. Věnuje se systematickým a v menší míře i historickým souvislostem mezi Traktátem a pozdější formální sémantikou. Z nalezených podobností a rozdílů pak vyvozuje závěry ohledně soudobého statusu této disciplíny na pomezí filosofie a empirických věd. Konečně třetí studie formální sémantiku ohledává z hlediska jejího kontrastu s pozdějším Wittgensteinovým myšlením o jazyce. Pokouší se o odpověď na otázku, zda pozdější Wittgensteinovy úvahy vedou k takové teorii jazykového významu, která by mohla být k současné formální sémantice reálnou alternativou.

Odborná monografie Dekonstrukce podpisu soustřeďuje pozornost na podpis jako na frekventované médium, které bylo dosud jen málo prozkoumané v oblasti filosofie, sémiotiky a mediálních studií. Cílem výzkumu, financovaného GAČR a představeného v této knize, je charakterizovat specifické znakové poselství generované podpisem, médiem, které lze definovat jako vlastnoručně nakreslený obraz autorova vlastního jména, který díky jedinečnému autorskému opakování stopy stylu závazně reprezentuje jeho občanskou identitu. Autorka rozlišuje různé diskursivní očekávání od podpisu v psychologické grafologii, soudním písmoznalectví a digitální kryptografii vědních oborech, jejichž hierarchizované vědění funduje současnou českou legální mediační politiku. Z pozice Derridovy dekonstrukce kniha zkoumá tři aporie odpovídající třem metafyzickým očekáváním od vlastnoručního podpisu, které sdílí grafologie s písmoznalectvím. Prvním metafyzickým očekáváním je schopnost podpisu umožnit rozeznání pisatele: podpis je chápán jako přirozený obraz autorova jména, který se podobá duševním kvalitám samého autora. Druhým metafyzickým očekáváním je schopnost podpisu garantovat autentičnost: podpis je chápán jako doklad fyzického kontaktu mezi dokumentem a autorovým psacím nástrojem. Třetím metafyzickým očekáváním je schopnost podpisu věčné a neměnné manuální reprodukce: podpis je chápán jako osobní logo, grafická konvence stvrzující autorovu občanskou identitu. Na základě prozkoumání zmíněných metafyzických očekávání a jimi generovaných aporií kniha navrhuje mediální sémiotiku vlastnoručního podpisu inspirovanou současně Derridovou dekonstrukcí a Ecovým smluvním realismem. Kniha přináší komplexní filosofický průzkum diskursivních a metafyzických podmínek možnosti interpretace vlastnoručního podpisu.

'Required reading for anyone remotely curious about how they came to be remotely curious' Observer'Enthralling' Spectator What is human consciousness and how is it possible? These questions fascinate thinking people from poets and painters to physicists, psychologists, and philosophers. This is Daniel C. Dennett's brilliant answer, extending perspectives from his earlier work in surprising directions, exploring the deep interactions of evolution, brains and human culture. Part philosophical whodunnit, part bold scientific conjecture, this landmark work enlarges themes that have sustained Dennett's career at the forefront of philosophical thought. In his inimitable style, laced with wit and thought experiments, Dennett shows how culture enables reflection by installing a profusion of thinking tools, or memes, in our brains, and how language turbocharges this process. The result: a mind that can comprehend the questions it poses, has emerged from a process of cultural evolution. An agenda-setting book for a new generation of philosophers and thinkers, From Bacteria to Bach and Back is essential for anyone who hopes to understand human creativity in all its applications.

Kniha nabízí přehledný a čtivý vhled do současné debaty ve filozofii společenských věd a v kulturní antropologii. Hlavním hrdinou je pojem kultura: autor ho sleduje od jeho vzniku až po současné trendy užití v kognitivních vědách. Kniha se ovšem neomezuje na jeho intelektuální historii. Rovněž vysvětluje, proč je tento pojem a jeho obsah důležitý pro vědce, a to nejen sociální. Dále objasňuje, kdy a z jakých důvodů se pojem přestal používat, a konečně se zamýšlí nad tím, zda existuje nějaká naděje, že by se pojem kultura mohl vrátit do vážné vědecké diskuze v obnovené (zvětšené) explanační síle.

The concept of normal is so familiar that it can be hard to imagine contemporary life without it. Yet the term entered everyday speech only in the mid-twentieth century. Before that, it was solely a scientific term used primarily in medicine to refer to a general state of health and the orderly function of organs. But beginning in the middle of the twentieth century, normal broke out of scientific usage, becoming less precise and coming to mean a balanced condition to be maintained and an ideal to be achieved. In Normality, Peter Cryle and Elizabeth Stephens offer an intellectual and cultural history of what it means to be normal. They explore the history of how communities settle on any one definition of the norm, along the way analyzing a fascinating series of case studies in fields as remote as anatomy, statistics, criminal anthropology, sociology, and eugenics. Cryle and Stephens argue that since the idea of normality is so central to contemporary disability, gender, race, and sexuality studies, scholars in these fields must first have a better understanding of the context for normality. This pioneering book moves beyond binaries to explore for the first time what it does and doesn't mean to be normal.

Slavná kniha nejvýznamnějšího moderního španělského filozofa José Ortegy y Gasseta shrnuje úvahy, které vycházely původně v novinách od roku 1927. Ortega v nich reaguje na zkušenost masovosti, která v 19. století vstoupila na scénu a kterou pociťuje zvlášť palčivě v zmatené době po první světové válce. Dav, na rozdíl od Psychologie davu Le Bona, nepopisuje naivně psychologicky, ale nahlíží na něj z perspektivy filozofie dějin a morálky. Ortegovy analýzy davového člověka ohrožujícího samu vůli k soužití s jinými, popis jeho kořistnického vztahu ke státu nebo ztráta smyslu pro velké historické úkoly jsou zcela nadčasové a v dnešní době více než podnětné. José Ortega y Gasset (1883-1955) byl významný španělský filozof, sociolog a esejista.

Dať zbohom Marxovi, zabudnúť na neho? Dá sa to vôbec vzhľadom na to množstvo kníh, ktoré inšpiroval a ktoré boli o ňom napísané? Dá sa to vzhľadom na pozitívnu a negatívnu charizmu jeho ideí? Dá sa to vôbec čo už len vzhľadom na to, akú úlohu v 20. storočí hralo politické hnutie, ktoré do veľkej miery legitimizovalo samo seba odvolávaním sa na jeho dielo? Odpoveď je jednoznačná: áno, dá sa to. Na Marxa naozaj možno zabudnúť. Dnešnému svetu možno rovnako dobre porozumieť, resp. neporozumieť, aj bez odkazov na Marxove diela. Veď si predsa môžeme povedať, že Marx bol mysliteľom 19. storočia a odvtedy sa svet niekoľkokrát radikálne zmenil, a teda používať jeho dielo ako mapu, ktorá nás má zorientovať v modernom svete, by znamenalo skoro to isté, ako orientovať sa v dnešnom Paríži či Londýne podľa máp týchto miest z roku 1867. Ak je dnes čítanie Marxových textov pre niekoho povinnosťou, tak len pre historikov sociálneho a politického myslenia. To, či jeho návrhy na porozumenie modernej spoločnosti budeme akceptovať alebo nie, je koniec koncov viac menej záležitosťou osobného rozhodnutia. Nakoniec, Marx je len jedným z mnohých mysliteľov, ktorí sa pokúsili rozumieť svetu, a motívy, s ktorými pracuje, sa objavovali a objavujú aj v dielach iných autorov, dokonca aj takých, ktorých knihy nie sú súčasťou kánonu dnešných sociálnych vied. Skôr však než sa rozhodneme na Marxa zabudnúť, mali by sme si položiť niekoľko otázok. Prvá otázka by sa mala týkať charakteru súčasnosti, jej povahy, jej hybných síl. Druhá otázka by sa mala orientovať na inventúru intelektuálnych nástrojov, pojmového aparátu, ktorý máme k dispozícii pre pochopenie sveta a doby, v ktorej žijeme. Tretia otázka by mala smerovať k odhadu tendencií budúceho vývoja. Zároveň by sme sa mali pýtať, do akej miery pochopenie minulosti nám môže pomôcť porozumieť súčasným trendom. Keď si položíme aspoň tieto otázky a pri hľadaní odpovedí na ne sa dokážeme zaobísť bez priamych alebo nepriamych referencií na dielo Karla Marxa, tak môžeme na neho kľudne zabudnúť. Ak to však nedokážeme, tak bude lepšie, keď si dielo Karla Marxa, alebo aspoň niektoré jeho rozhodujúce motívy, konkrétne pripomenieme, a to bez ohľadu na to, či s ním budeme súhlasiť, alebo nie.

From world-renowned public intellectual Bernard-Henri Levy comes an incisive and provocative look at the heart of Judaism. "A smart, revealing, and essential book for our times."--The Washington Post For more than four decades, Bernard-Henri Levy has been a singular figure on the world stage--one of the great moral voices of our time. Now Europe's foremost philosopher and activist confronts his spiritual roots and the religion that has always inspired and shaped him--but that he has never fully reckoned with. The Genius of Judaism is a breathtaking new vision and understanding of what it means to be a Jew, a vision quite different from the one we're used to. It is rooted in the Talmudic traditions of argument and conflict, rather than biblical commandments, borne out in struggle and study, not in blind observance. At the very heart of the matter is an obligation to the other, to the dispossessed, and to the forgotten, an obligation that, as Levy vividly recounts, he has sought to embody over decades of championing "lost causes," from Bosnia to Africa's forgotten wars, from Libya to the Kurdish Peshmerga's desperate fight against the Islamic State, a battle raging as we speak. Levy offers a fresh, surprising critique of a new and stealthy form of anti-Semitism on the rise as well as a provocative defense of Israel from the left. He reveals the overlooked Jewish roots of Western democratic ideals and confronts the current Islamist threat while intellectually dismantling it. Jews are not a "chosen people," Levy explains, but a "treasure" whose spirit must continue to inform moral thinking and courage today. Levy's most passionate book, and in many ways his most personal, The Genius of Judaism is a great, profound, and hypnotic intellectual reckoning--indeed a call to arms--by one of the keenest and most insightful writers in the world. Praise for The Genius of Judaism "In The Genius of Judaism, Levy elaborates on his credo by rebutting the pernicious and false logic behind current anti-Semitism and defends Israel as the world's most successful multi-ethnic democracy created from scratch. Levy also makes the case for France's Jews being integral to the establishment of the French nation, the French language, and French literature. And last, but certainly not least, he presents a striking interpretation of the Book of Jonah. . . . A tour de force."--Forbes "Ardent . . . Levy's message is essentially uplifting: that the brilliant scholars of Judaism, the authors of the Talmud, provide elucidation into 'the great questions that have stirred humanity since the dawn of time.' . . . A philosophical celebration of Judaism."--Kirkus Reviews "Levy (Left in Dark Times), a prominent French journalist and politically engaged philosopher, turns his observations inward here, pondering the teachings of Judaism and the role they have played in contemporary European history as well as in his own life and intellectual inquiry. . . . [Levy's] musings on the meaning of the story of Jonah and the relevance of symbolic Ninevahs in our time are both original and poetic. . . . A welcome addition to his oeuvre."--Publishers Weekly

Tato kniha je završením autorova dlouhodobého zájmu o vznik a vývoj české a slovenské environmentálně zaměřené filosofie. Dané téma dosud nebylo v historiografii naší filosofické tvorby souhrnněji zpracováno, přitom se jedná o problematiku bytostně filosofickou (vztah člověka a světa), navíc nabývající na naléhavosti v kontextu globální krize životního prostředí. Kniha je pokusem tuto mezeru zaplnit. Představuje českou a slovenskou environmentální filosofii v dobových i systematických souvislostech s důrazem na autory, kteří svým myšlením i volbou tématu dokázali překročit obvyklý dobový rámec. Je tak doplněním obrazu dějin autentického českého a slovenského filosofického myšlení.

Studie "Jest duše cizinkou na této zemi" sleduje Heideggerovo chápání odloučenosti (Abgeschiedenheit), s cílem přiměřeně položit a zodpovědět otázku po vztahu toho myšlení (Denken), které se nás v pozdní fázi svého života Heidegger pokouší znovu naučit, k problému bohů, božství a křesťanství. Studie proto zprvu objasňuje, co pro Heideggera znamená, že zkušenost (Er-fahrung) je cesta (Weg). Odloučenost pak představuje jako stezku (Pfad) na této cestě, jako stezku posvátnou duchovní nocí (heilige Nacht), stezku, jež nás přivádí k posvátnu (das Heilige). Studie tak sleduje vazby Heideggerova myšlení na staré německé mystiky, myšlení Schillerovo a Goethovo a na básnění Hölderlinovo a Traklovo. Postupně čtenáři ukazuje, že Heideggerovo myšlení, jakkoli není křesťanské, pobožné, či naopak bezbožné, je nutně vnitřně bohabojné (fromm).

Thomas Leddy amerikai filozófus a hétköznapi esztétika kidolgozására tesz kísérletet, mindennapi életünk ez irányú tapasztalataival foglalkozik. Így lesz az esztétika több mint művészetfilozófia - bár gyakran a műalkotások tárják fel legjobban, hogyan válik a hétköznapi rendkívülivé.