Najnovšie - História, vojnová literatúra strana 430 z 500

Období starověku je považováno za jedno z nejzásadnějších v dějinách lidstva. Mocné říše a kultury z různých koutů zeměkoule po dobu několika staletí vytvářely poselství, která se navždy zapsala do historie. Navštívíte starověké Řecko, kde se zrodila demokracie, poznáte jeho ambiciózní - někdy až nelítostný - lid i znepřátelené národy. Staňte se svědky násilného sjednocení roztroušených království, které nakonec utvořily slavné čínské impérium. Zjistěte, jak se v Indii zrodil buddhismus a jak se křesťanskému náboženství dařilo v římské kultuře

Ve třech částech představuje tato publikace amerického vojáka za druhé světové války. Postupně vás provede tichomořským, středomořským i evropským bojištěm a představí vám, jak byla americká pěchota organizována, jak byla vystrojena i vyzbrojena. Díky řadě dobových fotografií i detailních barevných ilustrací vám umožní nahlédnout do každodenního života těchto vojáků a poznat, s jakými problémy byli konfrontováni v jednotlivých oblastech a jakým způsobem jim čelili. Pro ucelený pohled doplňuje publikaci také řada přehledných map a grafů.

Kniha představuje ucelený přehled transformace zpravodajských služeb bývalého komunistického Československa na zpravodajské služby demokratického státu v 90. letech 20. století, značnou pozornost věnuje odrazu dobových událostí v médiích. Jedná se přitom

Je jen málo měst, která si zaslouží být zařazena do edice o zmizelých místech více, než je tomu v případě Opavy. Vždyť bývalé hlavní město rakouského, resp. českého Slezska se stalo takřka synonymem destrukce způsobené dramatickým vyústěním druhé světové války na území naší republiky. Nebyla to ale jen válečná litice, která se natrvalo vepsala do tváře města. Tato kniha přináší zprávu o proměnách města Opavy doprovázenou unikátními archivními fotografiemi.

Dekret kutnohorský byl pro mistry tří univerzitních národů a stejně tak i pro většinu mistrů českého národa zcela nečekaným aktem, jenž mohl být přičítán panovníkovu momentálnímu rozpoložení mysli, jež ostatně byla po celý jeho život neklidná a nevyzpytatelná. Němečtí mistři byli zaskočeni a jen klopotně hledali cesty ven ze situace, kterou neznali...Nikdo z nich však nepočítal, že by škrtnutím královského pera mohlo dojít ke změně hlasů na pražské univerzitě.

Kniha je jasnou a přehlednou historií neobyčejně multikulturní oblasti táhnoucí se přibližně od egejského pobřeží Turecka po Írán a od Anatólie po Rudé moře včetně Egypta, nad níž ovšem dominuje Mezopotámie. Začíná kolem roku 3000 př. n. l. v době prvních písemných záznamů, popisuje vznik městských států, uruckou revoluci, vzestup a pád velkých říší Babylónie a chetitského království až po Asýrii a Persii a končí proměnou starověkého Blízkého východu způsobenou tažením Alexandra Velikého.Přístupný a jasně strukturovaný text je doplněn řadou map, bohatým výběrem starověkých textů, genealogiemi vládnoucích dynastií a v neposlední řadě i českou literaturou k tématu.

Autor se znovu vrátil do jižních Čech, tentokrát s přesahem hlavně na jižní Moravu, aby popsal zrod, rozkvět, ale i zánik nejslavnějších rodů spojených s regionem: pánů z Hradce (jedné z větví pánů z Růže), jejich nástupců Slavatů a pak Czerninů, ale také Krajířů z Krajku a dalších, včetně jejich sídel, a to i v Praze, Vídni a na dalších místech. Nezapomíná ani na zdejší malebná města Jindřichův Hradec, Telč, Slavonice, Dačice a další, hrady a zámky, ale i jiné pozoruhodnosti. Bohatý ilustrační materiál s řadou u nás nepublikovaných snímků (mj. z archivu Czerninů) tvoří z knihy unikátní záležitost.

Christian Norberg-Schulz, světově proslulý norský historik a teoretik architektury, ve své nejznámější knize s úctyhodným fotografickým doprovodem poodhaluje podmínky a příčiny umístění, vzniku i podob měst na základě analýzy celého systému okolností, které staletý vývoj městského organismu provázejí. Nevyhýbá se přitom ani filozofickým a etickým otázkám, které jsou s městy jako lidskými sídlišti spjaty. Svá teoretická východiska dokazuje na analýze tří rozdílných měst: Říma, Prahy a Chartúmu. Zavádí klasifikaci krajin, architektury a měst – Řím je prototypem města klasického, Praha romantického a Chartúm kosmického. Kniha byla přeložena do mnoha jazyků a stále vychází po celém světě. V češtině vyšla v roce 1994 a náklad je dávno beznadějně rozebrán.

První dva útoky této nejznámější perutě RAF — na přehrady a kanál Dortmund–Emže — stály životy čtrnácti osádek! Poté se však ztráty dramaticky snížily. Jeden z vysokých důstojníků RAF kdysi charakterizoval 617. peruť jako nejefektivnější malou leteckou jednotku nasazenou Brity během války. Tohoto ohromného účinku dosáhla peruť jen za pouhé poslední dva roky konfliktu. Do značné míry nezávislou 617. peruť nasazovali proti bodovým cílům, jako byly kanály, sklady, viadukty, mosty nebo například německá bitevní loď Tirpitz. Nezáleželo na tom, jestli byly útoky podnikány v přízemním letu, středních či vysokých letových hladinách, výsledek byl pokaždé stejný — jen málo cílů zůstalo nedotčených. „Dambusterové“ taktéž měli k dispozici nejlepší velitele. Gibson, Cheshire, Tait i Fauquier byli všichni do nejvyšší míry obdarováni potřebnými vlastnostmi a současně těžili z přístupu velitele 5. skupiny, sira Ralpha Cochrana. Kniha využívá svědectví očitých svědků a oficiální dokumenty a uvádí na pravou míru mnohé omyly a legendy. Přichází s mnoha novými informacemi, včetně okolností zničení Tirpitze z pohledu německé strany. Zvláštní kapitola je věnována popisu válečného soudu zabývajícího se selháním luftwaffe při ochraně tohoto bitevního plavidla, čímž odpovídá na všechny doposud nevyjasněné otázky.

Také vám bylo někdy smutno při čtení učebnic našich dějin? Tak zkuste popustit svou fantazii prostřednictvím autorových úvah o udatných, odvážných, nepodplatitelných, šlechetných a talentovaných osobností, zanícených pro své přesvědčení, a jak uvidíte v této knize obdařených notnou dávkou štěstí válečného, diplomatického i osobního. Jak by mohlo České království vypadat a vyvíjet se a jak jinak by mohli naši předkové prožívat své každodenní starosti, nám autor nabízí v patnácti kapitolách. Dozvíte se, že Jan Hus byl doživotně internován v klášteře v Baltském moři, Jana Žižku oběsili v Českých Budějovicích, Karla IV. otrávili v severní Itálii, Jaroslav Hašek dostal Nobelovu cenu za literaturu a bitva na Bílé hoře se nekonala, Autor i nakladatelství jsou přesvědčeni, že tato kniha vám zpříjemni volné chvíle a že si i leccos zopakujete z našich národních dějin.

Tato kniha nabízí podrobný popis nejdůležitějších světových archeologických nalezišť a hlavních středisek rozvoje starověkých civilizací od Evropy přes Afriku, Asii až po Ameriku a Oceánii. Čtivý text seznamuje čtenáře například s každodenním životem ve starověkém Římě, s náboženskými obřady na úpatí mayských pyramid v Tikalu, s historií nádherných chrámů v Abú Simbelu i s extravagancí khmérského dvora v Angkoru.

Portugalská Indie po dlouhá čtyři a půl staletí ztělesňovala "stýkání a potýkání" expandující Evropy s ohromnými prostorami Asie. Zdejší portugalské enklávy se totiž staly nejen centry kdysi tak ceněného obchodu s kořením a opěrnými body, odkud si hodlalo Portugalské království (dodejme, že dosti naivně) vybudovat panství podobné těm v Africe či Latinské Americe, ale také hlavní základnou Portugalců na cestě k ovládnutí Indického i západní části Tichého oceánu Evropany a v neposlední řadě i k pokusům o křesťanskou "duchovní conquistu" Asie. Jak začátek, tak konec této indické země, či spíše zemičky, spravované z Lisabonu, ale spolupracující s dalšími portugalskými opěrnými body jako byl Mosambik v Africe, Macao v Číně nebo Timor v Indonésii, přerostl nakonec v poměrně dramatickou mezinárodní krizi. Zábor území Indickou republikou po polovině 20. století potvrdil nástup Indie, respektive celé Asie do globálního popředí a konec nejen evropského koloniálního panství, ale i evropské světové priority. Otisk dějin v podobě katolických kostelů v Asii anebo otevřené mentality Goanců však je patrný dodnes. Historie Portugalské Indie tak umožňuje uvědomit si nejdůležitější peripetie vzájemných vztahů Evropy, Asie i Afriky.

Po smrti Zikmunda a záhy i jeho nástupce Albrechta Habsburského hrozilo zemi, rozvrácené husitskými válkami, bezvládí a chaos. Nakonec došlo ke stabilizaci a dohodě znesvářených stran, které po smrti mladičkého Ladislava Pohrobka zvolily „zemského správce“ Jiřího z Poděbrad českým králem. Následovalo jeho nelehké panování zpochybňované zvenčí (Matyáš Korvín, papež) i domácí opozicí. Autor nesleduje jen politické a vojenské události, ale věnuje se také hospodářství, kultuře i běžnému životu všech vrstev tehdejší společnosti.

Triezve a vyvážené poznanie „do vrecka“. Autor vychádza z pohľadu na politickú situáciu v medzivojnovom Československu, ktorej významnou stránkou bolo silnejúce volanie po autonómii Slovenska. Následné okolnosti vzniku prvej Slovenskej republiky a jej krátkej existencie objasňuje stručnou charakteristikou hlavných udalostí na vnútropolitickej scéne, významných vonkajších faktorov, ako aj vybraných osobností slovenskej politiky tých čias.

Nejstarší dcera prvního prezidenta ČSR Alice Masaryková je pro mnohé z nás osobou téměř neznámou. Leckdo ji možná pokládá jen za dceru slavného otce a jakýsi rodinný přívažek osobnosti T. G. Masaryka. Je však takové hodnocení oprávněné? Jak blízko, ši naopak daleko má k historické pravdě? Jaký byl vlastně skutečný život Alice Masarykové? Čím se tato žena blíže zabývala? Jaké byly její největší životní úspěchy a prohry? Jaký měla vztah ke svému slavnému otci a co si myslela o smrti svého neméně známého bratra Jana, čs. ministra zahraničí? Byla také publikačně a veřejně činná jako její otec a jaké měla v životě ambice? Na tyto a jiné otázky odpovídá monografie historika Radovana Lovčího, která vznikla na půdě Filozofické fakulty UK jako výsledek dlouholetého studia nejrůznějších archivních fondů i dobové literatury a tisku.

http://pemic-books.cz/ASPX/Annotation.aspx?kod=0128845

Dielo Richarda Bartoliniho zobrazuje jednu z najvýznamnejších udalostí, ktoré sa odohrali na začiatku novoveku a ktorej dôsledky siahali ďaleko do budúcnosti v rámci celej strednej Európy. V odbornej literatúre je známa ako Prvý viedenský kongres, pretože 22. júla 1515 sa vo Viedni konali dvojité zásnuby habsburských a jagelovských potomkov: princezná Anna Jagelovská, dcéra kráľa Vladislava II., sa zasnúbila s arcivojvodom Ferdinandom Habsburským a princezná Mária Habsburská s českým kráľom Ľudovítom II. Jagelovským. Početné dobové dokumenty približujú priebeh udalosti z rozličných uhlov pohľadu; spomedzi ich autorov treba uviesť predovšetkým priamych účastníkov kongresu Jána Kuspiniána, Eberharda Ferbera a Petra Tomického, pričom každý bol v službách inej zúčastnenej strany. Kuspinián pôsobil na cisárskom dvore a Tomický u poľského kráľa Žigmunda I. Z hľadiska literárne najhodnotnejšieho spracovania témy nepochybne prináleží najvyššie miesto Bartolinimu, keďže popísal okolnosti týkajúce sa kongresu najsúvislejšie a najdôkladnejšie, ale aj po poetickej stránke znamenite. Richard Bartolini (asi 1470 – 1529), básnik a kanonik v peruggijskom dóme, prešiel neskôr do služieb gurského biskupa ako sekretár a dvorný kaplán. Koncom života pôsobil ako učiteľ rétoriky a poetiky vo svojej vlasti, kde umrel roku 1529. Cisár Maximilián poveril gurského biskupa a kardinála svätej rímskej Cirkvi Matúša Langa, u ktorého Bartolini pracoval od roku 1514, aby úplne a nerušene zabezpečil rokovania týkajúce sa uvedeného kongresu, vrátane vyriešenia problémov, ktoré s tým súviseli. Osvedčený autor ponúka vo svojom diele Hodoeporicon opis cesty gurského biskupa Matúša Langa z Augsburgu do Viedne a odtiaľ do Bratislavy, a potom jeho odchod za cisárom do Innsbrucku a naspäť. Dokázal dôverne predstaviť prostredie cisárskeho dvora a nezabudol do svojho rozprávania vsunúť históriu, etnografiu i geografiu pekných miest i zaujímavých lokalít, ktorými prechádzali. Charakterizoval významné osobnosti a ich konanie, pravdivé rozprávanie aj vymyslené príbehy zaznamenával sine ira et studio nevyhýbajúc sa ich vtipnému komentovaniu. Usiloval sa všetko popísať nestranne a triezvym perom, aby nevykreslil z komára slona. Ako humanistický vzdelanec sa snažil dávať všetko do vzájomných súvislostí a ako básnik mal zase dar pútavo a živo vyjadriť svoje myšlienky. Udalosti podával dôsledne v časovom slede, ako sa uskutočnili, ale urobil v rozprávaní veľmi veľa odbočiek, aby také množstvo materiálu mohol umiestniť do troch kníh. V prvej knihe trojdielneho diela vykreslil cestu gurského kardinála na rokovania, ktoré až do záverečnej dohody prebiehali takmer štyri mesiace hlavne v Bratislave. Na Bratislavskom hrade podpísali prvé dve svadobné zmluvy 20. mája roku 1515 a tieto potvrdili vo Viedni v deň zásnub. Druhá kniha sa venuje popisovaniu významných cisársko-kráľovských a kniežacích udalostí: ceste gurského kardinála do Tirolska, stretnutiu cisára a troch kráľov pri Viedni a samotnej zásnubnej slávnosti. Posledná kniha obsahuje Bartoliniho slávnostný prejav, ktorý mal vo Viedni, a nakoniec opis hostiny i hier usporiadaných pri tejto príležitosti na počesť snúbencov. Na obsahovo mimoriadne bohaté Bartoliniho dielo treba nazerať ako na historický prameň, lebo bartolinovské Hodoeporicon, ktoré má pre nás osobitnú hodnotu, sa dotýka dejín uhorských, rakúskych a severo-východných európskych štátov na prahu novoveku. Je to obdobie začiatku formovania novodobých národov i štátov, obdobie plné nepokoja a neistôt. S osobitnou silou a akcentom sa snažili presadiť na politickej scéne významné a silné rody, ale dostávali sa do pohybu i nižšie vrstvy obyvateľstva s novými nárokmi; v tom čase sa riešili dozvuky nepokojov po Dóžovom povstaní v Uhorsku roku 1514, ktoré s mimoriadnou krutosťou vzplanulo a aj bolo potlačené. Cisár Maximilián zasa viedol vojnu s francúzskym kráľom i s Benátkami a riešil opätovné rebélie u Karnov, avšak ako najväčšia hrozba nad celou Európou viselo turecké nebezpečenstvo. Otázka nebezpečenstva zo strany nepriateľov kresťanstva bola nástojčivá a popredné osobnosti stále viacej upozorňovali na potrebu neodkladne ju riešiť.

A falu- és a földközösség történetével a történetíráson túl a néprajz és a szociológia is foglalkozott. A kötet is e tudományágak integrált nézőpontjából vizsgálja ennek genezisét. A téma iránti érdeklődés a 19. és 20. század elején volt befolyással a szocialista tanokra. Ekkor az orosz területeken megfigyelhető "obscsinákat" ősi képződménynek tartották, amelyek a nyugati tudomány fókuszába is bekerültek, úgy kezelve ezeket, mint a letűnt "agrárkommunizmus" maradványai. Ezen a nyomon haladva a kor Európájában a történetírás művelői mindenütt ősközösségi faluképződményeket kerestek (pl. a germán Mark) a letűnt történeti időkben. A szélesebb körű kutatások azonban pont a várakozások ellenkezőjét bizonyították. Az új eredmények szerint a faluközösség kezdetei a kései római császárkor Gallia provinciájának villái környékén lelhetők fel, és ezt követően ennek kiteljesedése a Meroving és Karoling korszakok feudalizmusának idejére tehető. E falurendszer elterjedt a Rajna és Mosel folyamvidéken, továbbiakban Németalföldön, majd e területek demográfiai feltöltődése következtében a 12. századtól Közép-Kelet Európa területe felé nyomult a feudális "rendszerváltoztatással" karöltve. Ezt a kelet felé haladó migrációt - a települési folyamatok e fejezetét, epizódját - németül "Ostkolonizationnak" nevezi a történettudomány. Ennek kibontakozását vizsgálja e kötet Magyarország, Lengyelország, majd ennek egykori keleti perifériáin, a mai orosz területeket is figyelembe véve. Fő tanulsága: a föld- és faluközösség a feudalizmus katonai, monetáris és adóztatási rendszerének egyértelmű következménye, szemben az ősközösségi, őskommunisztikus elméletek hipotéziseivel, melyek még nemrég is kísértettek. Tagányi Zoltán 1940-ben született. Anyja dr. Tholt Judit, aki a Domanovszky Sándor által kezdeményezett és szerkesztett nagybirtokmonográfiák egyikének szerzője, amelyet Szekfű Gyula is véleményezett. A szerző egyetemi tanulmányait az ELTE-BTK néprajz-történelem-régészet szakán kezdte 1960-62 között, majd 1962-től 1968-ig népköztársasági ösztöndíjjal folytatta Lódz, Varsó és Poznan egyetemein, majd a poznani Adam Mickiewicz Egyetem történelem-filozófiai karán 1968-ban a néprajz magisztere címet nyerte el. 1968-1970 között a prof. Tálasi István ELTE-BTK Tárgyi Néprajzi Tanszékén tanított, majd 1970-től 2004-ig, nyugdíjazásig az MTA kötelékében dolgozott, előtt Wellmann Imre, majd Kulcsár Kálmán irányítása alatt. Kényszerszociologizálva 1983-1986 között város és településszociológiából kandidált, és így mint tudományos főmunkatárs az MTA Köztestületének tagja. A jelen kötetben a szerző azon kutatásait foglalja össze, melyek tematikája már az egyetem padjaiban is foglalkoztatta, és az iránta való érdeklődés egy életen át tartott.

Jaké jsou příčiny války a konflikty v Iráku? Jaká je účinnost sankčního režimu OSN proti Iráku? Jaké jsou zájmy EU a USA v poválečném Iráku? Jaký je vztah mezi Evropskou bezpečnostní a obrannou politikou a iráckou krizí? Jakou úlohu sehrál fenomén afrického uranu? Jaká politická kultura vzniká v Iráku? Jak hodnotit novou iráckou ústavu? V čem spočívá úloha severoiráckých Kurdů? Další z řady sborníků se snaží najít odpovědi nejen na tyto otázky. Tato publikace vznikla na základě příspěvků předních odborníků na problematiku Středního východu na konferenci Válka v Iráku a Evropská Unie, pořádané Centrem pro studium Středního východu na Vysoké škole veřejné správy a mezinárodních vztahů v Praze.