Najpredávanejšie - Bestsellery - Odborná a populárno-náučná literatúra strana 413 z 500

Ruská a sovětská vojenská vyznamenání jsou vynikajícími památkami vojenských dějin, které připomínají slavné bojové akce ruských vojáků. Výklad o těchto vyznamenáních, o událostech, byly důvodem pro jejich udělení, jsou obsahem této dvojjazyčné česko-anglické publikace.

Latinsko-české vydání základní středověké encyklopedie významného autora raného středověku, sevillského biskupa Isidora, zahrnující témata od svobodných umění přes antropologii a přírodovědu až po theologii. Obsahem desáté knihy De vocabulis je výkladový slovník latinských substantiv a adjektiv označujících především lidské vlastnosti a chování. Připravují H. Šedinová (úvodní studie o středověké etymologii) a L. Pultrová (překlad a poznámky).

Proč se česká média bulvarizují? Proč se tzv. seriózní tisk i elektronická média tak usilují přiblížit se triviálností svých obsahů a vnějškovou vizuální efektností svých forem přiblížit deníkovým tabloidům či komerčním televizím? Je to opravdu proto, že mizí inteligentní čtenář, posluchač, divák médií, nebo si jen média sama usnadňují život a na snižování nároků poptávky publika se jen vymlouvají? Všechny tyto otázky trápí mnohé intelektuály zabývající se – ať z akademické půdy, či z živé mediální praxe – podobou dnešního mediálního světa. Světa, který formuje, a často deformuje veřejné mínění, třeba jen tím, že mnoho podstatných informací nezveřejní, neboť se mu už mezi všechnu tu bulvární čalamádu nevejdou. Jistým paradoxem je, že téma bulvarizace českých médií se táhne odborným, profesním a zčásti i poučeně-laickým diskursem už mnohá léta. Už v roce 2004 se v prostorách Ministerstva kultury ČR v Praze na Maltézském náměstí konala konference se stejným tématem – Bulvarizace médií. Pořádala ji tehdy společnost Česká média spolu s Institutem mediální komunikace při Univerzitě J. A. Komenského. Téma však zdaleka za léta od toho času nezaniklo. Spíše – možná i pod vlivem nástupu nových, rovněž vizuálně velice agresivních médií (internetu) nabralo na dynamice a brizanci. O málo víc než dekádu poté, 21. října 2015, se tamtéž odehrála konference s názvem Bulvarizace českých médií. Vystoupili na ní jak zástupci akademické sféry, vysokoškolští pedagogové, tak lidé z mediální praxe, redaktoři, šéfredaktoři, ale i nezávislí intelektuálové, kteří přicházejí se světem médií do styku rovněž profesionálně, ale z jiného úhlu. Pokusili jsme se společně předestřít určitou škálu námětů, myšlenek a vysvětlení, jak a hlavně proč k bulvarizaci českých médií dochází a jaký to má dopad na mediální publikum a obecně na společnost. Z pochopitelných důvodů jsme se nepokoušeli o vymýšlení nějakých návodů či postupů, jak tyto trendy zastavit či zvrátit, neboť takové inženýrství nemá žádný smysl ani opodstatnění. Úkolem moderního intelektuála je snažit se co možná do hloubky zachytit a analyzovat problém, hledat jeho podstatu a upozorňovat na (někdy málo viditelné) souvislosti. Jde tedy o pochopení problému, ne jeho řešení. Tento problém nemá jiné řešení, než spontánní vývoj mediálního světa v kontextu společenských, politických či ekonomických událostí. Je možné, že po nějakém čase se znovu zastavíme a podíváme se, kam onen vývoj naše média zavedl, a také, zda se potvrdily, či naopak vyvrátily některé naše domněnky a analýzy. V tom je cena podobných setkání i nadčasový význam toho, že jsou pro budoucnost zachyceny alespoň v písemné formě – např. prostřednictvím tohoto sborníku. Zařadili jsme do něj většinu příspěvků, které na konferenci zazněly. Chybí příspěvek redaktora Lidových novin Martina Shabu, který byl na konferenci samotné vítaným přínosem jako pohled člověka z aktuální praxe v denním tisku, avšak do přece jen kontextuálně i oborově širší polemiky – jako víceméně popis praxe v jednom periodiku – příliš nezapadal. Naopak je zde navíc příspěvek Martina Kasardy, který se velmi dlouho zabývá rolí bulváru v kontextu slovenských médií a jeho pohled je nesporně inspirací pro naše uvažování nejen jako zkušenost ze sousední, byť kulturně i historicky neobyčejně blízké země, ale i tím, jak originální zvolil autor úhel pohledu na danou problematiku. Věříme, že tento sborník bude platným příspěvkem k odborné i laické diskusi o roli a stavu hromadných sdělovacích prostředků, a možná i inspirací pro nějakou jejich budoucí případnou kultivaci.

Kniha o válečném veteránovi Rudolfu Křístkovi, který se druhé světové války zúčastnil nejdříve na německé straně a později na straně spojenců. Jako sedmnáctiletý se dostal na frontu do Francie, kde se mu ale podařilo utéct od Němců a dostat se do francouzského zajetí, odtud byl jako zajatec transportován do Skotska a Anglie, kde později nastoupil jako dobrovolník do Československé armády pod britským velením. Zpátky do Československa se vrátil jako hrdina, ale o tři roky později začal být, stejně jako ostatní vojáci ze západní fronty, podezřelý a pronásledovaný komunistickým režimem.

Otázky mezinárodního obchodu jsou častým předmětem mediálních diskusí. Diskutující se však mnohdy opírají o argumenty, které nejenže neobstojí z hlediska ekonomické teorie, ale neobstojí, jak Russell Roberts ve své knize ukazuje, ani z hlediska selského rozumu. Kniha Obchodem k bohatství je ojedinělým pokusem vysvětlit ekonomické problémy bez použití teoretického aparátu a učebnicového stylu. Přesto nachází řešení ke všem otázkám a problémů, které jsou ve spojitosti s mezinárodním obchodem vznášeny: od nezaměstnanosti a deficitu obchodní bilance přes dumping a obchod se zeměmi, kde mají pracovníci nízké mzdy a kde chybí normy na ochranu životního prostředí, až po mezistátní dohody o volném obchodu. Jako v případě mnoha jiných výjimečných didaktických děl jsou odpovědi na všechny tyto jinak suché otázky zabaleny do příběhu, který pochopení čtenářům nejen usnadňuje, ale činí je i zábavným.

Jako by se politická kariéra Adolfa Hitlera před tím, než se roku 1933 definitivně chopil moci, odvíjela podle dvou úplně odlišných scénářů. V tom prvním, který by popisoval léta 1919 až 1923, to byl nacionalistický idealista, blouznivec, snící o novém Německu, jež vznikne revolucí. Revolucí, kterou sám vyvolá a povede. Ve druhém období, v letech 1925 až 1933, se Hitler proměnil v pragmatika jdoucího za mocí s využitím všech prostředků parlamentní demokracie, jíž se rozhodl zakroutit krkem… Co se změnilo? Tou změnou byl rok 1924, který strávil neúspěšný revolucionář po porážce své revoluce, svého „pivního puče“ ve vězení. Byl to rok, který dostal Hitler „darem“. Rok, kdy měl čas přemýšlet, plánovat, rok, během něhož napsal svůj politický manifest Mein Kampf. Byl to rok, který stvořil Hitlera, jak ho známe dnes…

Mezi publikacemi zabývajícími se židovskokřesťanským dialogem zaujímá tato kniha výjimečné místo: není totiž jen kompilací různých názorů, ale otevírá prostor pro skutečný dialog, přičemž ukazuje i názorovou rozmanitost, panující uvnitř obou

Meziválečnou Itálii ovládl fašismus vedený Benitem Mussolinim a „černé košile“ uplatňovaly teror proti každému, kdo dal najevo i nepatrný odpor k pokoře a poslušnosti. V tomto nejchmurnějším období italské historie se pozvolna, nedůvěřivě a zprvu těžkopádně formují levicové síly, převážně mládež jejich zrání v podmínkách ilegality, bez příkras i s humorem, podává Mario Tobino jako pronikavý pozorovatel a přesný analytik společensko-psychických procesů, jako mistr literární charakteristiky a upřímný humanista.

Renomovaná historička Martha Schadová odhaluje dosud neznámý archivní materiál a v rozhovorech s potomky žen, které podlehly Hitlerově mimořádné popularitě. Dozvídá se překvapivá fakta o jejich životě a oddanosti Hitlerovi. Působivé portréty přitom potvrzují především jedno: Tyto ctitelky Hitlera byly vzdělanými a silnými osobnostmi, které svojí náklonnost k muži, jenž uvrhl svět do pekla, prožívaly vědomě.

Nejvýznamnější traktát náboženského myslitele husitské doby Petra Chelčického vznikl v polovině 15. století. Název přeneseně odkazuje k evangeliím a scéně rybolovu Kristových učedníků. Chelčický líčí současnou církev jako síť, kterou trhají dvě velké ryby, dva hlavní hříšníci, císař a papež. Protipólem nesmlouvavé kritiky soudobé praxe je ideál dělné společnosti, která je založena na nenásilí a křesťanské rovnosti všech členů. Chelčického myšlenky inspirovaly vznik Jednoty bratrské a dalších evangelických církví; na konci 19. století je nadšeně přijímal L. N. Tolstoj.

Být šťastný znamená být spokojený se svým životem a plnit si své sny a přání. Těšit se na to, co přijde, a radovat se z toho, co bylo. To všechno se dá získat tak, že vezmeme odpovědnost za svůj život do vlastních rukou a poplujeme cestou svých dětských snů. Že se staneme admirálem na vlastní lodi. Tato kniha nabízí osm kroků, jak úspěšně dosáhnout svého cíle. Vznikala v rámci projektu Pomáháme plnit sny, který je zaměřený na ženy a mladé umělce. Během něj je možné žádat o pomoc se začínajícím tvořivým podnikáním vedoucím k rozvoji osobnosti autora, se zviditelněním svého díla nebo s hledáním cesty pro realizaci životních snů. Publikací o tom, jak uskutečnit svoje plány, být úspěšný a jak třeba méně pracovat za hodně peněz, existuje řada. Většina z nich ovšem pochází z jiného kulturního prostředí a kontinentů. Některé rady proto nelze uplatnit zcela a mnohé dokonce vůbec, protože žijeme v odlišných ekonomických i mentálních podmínkách a naší přirozenosti je vlastní něco jiného. Z toho důvodu se autorka rozhodla napsat knihu, která vychází z obecně platných principů, ale zároveň vyjadřuje specifika naší kultury a povahy. Využila pro ni výsledky a zkušenosti svého projektu a odpovědi lidí, jimž se podařilo být v našem prostředí úspěšní. „Ráda bych tak zprostředkovala všem lidem co nejjednodušší návod, jak vzít život do vlastních rukou, a dodala jim odvahu k tomuto odvážnému kroku. „Věřím, že šťastní a spokojení lidé tvoří skutečně šťastnou a spokojenou společnost.“

Co znamená být na všechno sama? Dennodenně čelit psychické i fyzické agresi, navíc od toho nejbližšího člověka? Přicházet domů se strachem? Bát se kvůli nezodpovědnému partnerovi exekutorů? Nemít kde bydlet? Být odříznut od přátel, rodičů, od pomoci? Jsou mezi námi ženy (i muži), pro které jsou takové situace každodenním údělem. Perou se doslova o holou existenci, jsou vrženy do vztahové, psychické i ekonomické pasti, z níž je velmi obtížné se vysvobodit. Jde to, ale často jen pomalu, krok za krokem a za velmi vysokou cenu. Kniha Jak přežít první (k)rok ukazuje na příkladu sedmi žen a jejich typických (modelových) životních situací možnosti, jak obtížné podmínky řešit a zvládat anebo eliminovat jejich následky. Všech sedm žen, jejichž osud budeme sledovat, se v určité fázi stalo klientkami obecně prospěšné společnosti WOMEN FOR WOMEN, která jim pomohla v rozhodujících chvílích jejich života. Jejich autentické, mnohdy velice syrové a emocionálně vypjaté výpovědi nás seznamují s celým bolestným obdobím od počátku problému až do jeho konečného vyřešení: - pád do vztahové, psychické a ekonomické pasti: jeho příčiny i následky; - život jako „noční můra“: psychické a fyzické násilí, ekonomické a další problémy; - rostoucí snaha osvobodit se: co se stane tím posledním impulsem pro rozhodnutí? Kdo mi pomůže? - řešení problémů a naděje na nový život. Klíčové okamžiky jejich příběhů jsou komentovány řadou odborníků (psychologů, právníků, finančních poradců aj.), kteří navíc na závěr každého příběhu poskytují souhrnné rady. V závěru knihy ještě najdete důležité kontakty a seznam institucí, které mohou pomoci. Tato kniha tak poslouží ženám, které se kvůli nevydařenému manželství a následnému rozchodu s partnerem propadají do psychických, ekonomických a sociálních potíží, několikrát: - Mohou porovnat svůj životní příběh se zkušenostmi druhých a poznají, že se svými problémy nejsou samy. - Seznámením se s příběhem někoho jiného získají potřebný nadhled, který obvykle již ve svém vlastním případě (po „pádu do pasti“) ztratily. Mohou tak lépe analyzovat vlastní chyby a přesněji stanovit své možnosti. - Díky komentářům odborníků se lépe zorientují ve své vlastní situaci, což je základním předpokladem pro její řešení. - Získají od odborníků praktické rady a návody, jak čelit konkrétním obtížím, nebo jim dokonce v ideálním případě předcházet. - Kniha jim poskytuje naději: ukazuje, že nikdo nemusí se svým problémem zůstat sám a že existuje řada lidí i organizací, kteří jsou připraveni pomoci.

V průběhu druhé světové války bombardovalo americké a britské letectvo mnoho německých a japonských měst. Na konci války se intenzita spojeneckých náletů stupňovala a vyvrcholila zničením Drážďan. V Japonsku byly srovnány se zemí Hirošima a Nagasaki. Tragické nálety zaplatily životem statisíce civilistů. Bylo plošné spojenecké bombardování měst nutným zlem a urychlilo konec války nebo se stalo bezprecedentním zločinem proti lidskosti?

Monografia Zory Pruškovej Keď si tak spomeniem na šesťdesiate roky je základné literárnovedné dielo k dejinám slovenskej prózy 60. rokov 20. storočia. Autorka interpretačne približuje tvorbu D. Tatarku, V. Šikulu, R. Slobodu, J. Johanidesa, D. Mitanu, P. Hrúza, P. Vilikovského, D. Kužela a J. Puškáša. Z aktuálnej inšpiračnej ponuky začiatku 90. rokov vniesla Z. Prušková do úvah o slovenskej próze Barthesovo exponovanie podvratne anarchistickej inštitúcie literatúry, Rortyho dôraz na „iróniu", resp. „konverzáciu" pri utváraní súdobého literárneho autora, textu, čitateľa a vôbec empatického človeka – súčasníka a exponovanie „línie odporu" v súčasnom umení, „odporu" voči totalizujúcim nárokom politiky a médií v intenciách Lyotarda.

Ostrožná poloha Mogyorós, v katastrálnom území obce Stránska, sa stala v rokoch 1985 1988 prvou a doposiaľ aj jedinou systematicky skúmanou lokalitou badenskej kultúry na území Gemera. Vedením terénnych prác boli poverení G. Nevizánsky z Archeologického ústavu SAV v Nitre a Š. B. Kovács, bývalý pracovník Gemerského múzea v Rimavskej Sobote. Poslednú, štvrtú výskumnú sezónu viedol G. Nevizánsky samostatne. Publikácia je zameraná na kompletné vyhodnotenie dokumentácie a archeologických nálezov pochádzajúcich zo sídliska. Archeologický materiál zo Stránskej, z polohy Mogyorós, tvorí súčasť zbierkového fondu Gemerského múzea v Rimavskej Sobote. Výnimkou je len archeozoologický materiál, ktorý je deponovaný v Archeologickom ústave SAV v Nitre.

Feminismus jako pojem se v českých médiích začal více objevovat po roce 1990. I když nebyl nový, byl spíše vnímán jako pojem či termín importovaný, vnucovaný české společnosti různými feministickými skupinami, zejména z USA a Spolkové republiky Německo, které se rozhodly, že své východní „sestry“ přivedou na „správnou cestu“ pomocí osvěty, grantů a trvalého tlaku. Feminismus tehdy prožíval na západ od našich hranic již svou třetí a možná čtvrtou fázi, dokonce se už dostal tak daleko, že jeho zastánkyně na univerzitách začaly kritizovat vlastní teorie. U nás však byl, a do jisté míry i zůstal vnímán jako něco neprobádaného, a autorka se proto rozhodla osvětlit tuto problematiku širší čtenářské veřejnosti.

Deset příběhů o zločinu v historii českého státu, deset zastavení na křížové cestě od úsvitu českých dějin k novému mocenskému a společenskému uspořádání střední Evropy na konci 17. století. Ve své živým jazykem napsané a ke každému čtenáři přátelské knize připomíná autor mnohé osoby a události, jež se sice už dávno staly součástí českého národního povědomí, ovšem přiznejme si – povědomí často velmi nedokonalého a faktograficky chatrného. Možná i proto oceníme autorův střízlivý nadhled nad dávnými motivy, činy a pohnutkami, o nichž staré české přísloví říká: „Zlé znáti není zlé; ale zlé poznati a tak činiti zlé jest.“ Právem předpokládáme, že to platí i dnes.

Žijeme v době, kdy je vrcholný výkon nutným minimem pro úspěch v podnikání. Úspěch podniku spočívá v jeho stálém zvyšování výkonnosti. Lze ale zvyšovat výkonnost do nekonečna? Je stálé zvyšování výkonnosti podniků pro společnost přínosem? Jaký výkon odvádí vrcholoví manažeři podniku? Autor s neohroženou upřímností mluví o axiomech podnikové výkonnosti a růstu. "Zamysleme se, zda je význam růstu pro všechny společnosti stejný. Vždyť se někdy růst stává až obtížným a převrací se ve svůj opak. Zejména americká a západoevropská koncepce růstu potřebuje umělé povzbuzování. Ekonomika vábí k přejídání a zároveň s e žehrá na obezitu." Autor si pokládá kritické otázky nad efektivitou norem jakosti v novodobé výrobě. "Většina českých podniků má certifikáty ISO. Vzhledem k rozsahu výroby máme víc certifikátů než Spojené státy nebo Japonsko. Klade se otázka: máme proto i vyšší jakost? Snadný výdělek certifikačních firem vedl k jejich přemnožení: je jich u nás pětkrát více než ve velkém sousedním Německu." Autor vnímá výkonnost podniků v kontextu celé společnosti.

Proč si za vůdce volíme jedince s psychopatickými sklony? Proč k smrti nenávidíme skupiny lidí, kteří se od nás neliší ničím kromě názorů na několik abstraktních a nepodstatných záležitostí? Proč jsme schopni nasazovat život při obraně standarty? Kniha se snaží na tyto nejednoduché otázky týkající se iracionality a víry nalézt odpovědi.V boha věří většina lidstva. Víra je a vždy byla zcela běžná, je to cosi, bez čeho si mnoho lidí neumí představit svůj život. Zamyslíme-li se, zdá se, že není možné odpovědět na otázku, k čemu je náboženství dobré. Podle evoluční teorie by naše tělesná stavba a chování měly směřovat k možnosti mít co nejvíc potomků a dále šířit své geny. Ovšem jak si tedy vysvětlit masy lidí, jež toto pro víru obětují?Na druhou stranu lidská víra významně ovlivňuje činnost politických stran, církví, ekologických organizací i vědeckých skeptiků. Víra je emocionální stav, díky kterému jednáme podle psychologie davu. V davu nikdy nejsme sami, díky víře nikdy nejsme sami. Oboje nás zbavuje kritického pohledu na vůdce a naše souvěrce, přiměje nás v opojení spáchat zločin a stejně tak jsme díky víře schopni hrdinských skutků, ke kterým bychom se jinak neodhodlali…Text působí jako návod, jak se orientovat ve vlastním myšlení, rozpoznat svůj sklon k iracionalitě, i když se svým založením považujeme za osoby řízené rozumem.