Najnovšie - Poézia - antológie strana 9 z 11

Vůbec první české vydání jednoho z nejrozsáhlejších básnických textů Mariny Cvetajevové, který byl v roce 1925 z části napsán ve Všenorech u Prahy a dokončen téhož roku v Paříži. Paradoxně dosud nikdy nebyl do češtiny přeložen a vydán. Jednak z důvodu jazykové komplikovanosti a náročnosti vyjádření, ale také proto, že je jedním z nejpolitičtějších textů autorky. Cvetajevová sice proslula jako upřímná, ba vášnivá lyrička, ale její lyrika, i ta milostná, se vždy vyznačovala specifickou vnitřní silou a energií, kterým dala plný průchod právě v této básni. Je sice psaná na motivy staré německé pohádky-legendy, ale cílená už na docela jiné problémy. Celý text je pozoruhodný hned z několika hledisek: Jedná se o poměrně ojedinělou „lyrickou satiru“, která skutečně oba tyto rysy má, je hořce ironická s občas zjevným politickým podtextem (i když se nejedná o klasickou politickou poezii) a nepostrádá ani nezbytnou špetku lyriky (zvlášť v poslední kapitole, která popisuje Krysařův odvod Hammelnských dětí). Cvetajevová si ovšem staroněmeckou legendu vybrala jen jako základ pro filosoficko-básnické rozjímání (ale i polemiku) na témata odvěkého soupeření dobra a zla v lidské duši, ale zde spíše na téma posměchu pokrytecké měšťácké morálce, která je věčná ve svém nekonečném obnovování a na téma věčného střetávání umělce s ní. V této části je poéma možná nejvíce „česká“ – Cvetajevová si vybrala sice německou tematiku (zajisté i proto, že byla sama částečně německého původu a k německé kultuře měla velmi vřelý vztah), ale popisované reálie mytického města Hammelnu jako by v sobě měly něco českého, čtenář tu málem vidí všední maloměstský život, třeba právě ve Všenorech. Kapitola, týkající se krys a jejich likvidace krysařem soustředí valnou většinou politické tematiky – krysy jsou tu představeny jako „pozemské starosti“, ale lze je chápat je i jako symboly bujícího bolševismu, už jenom proto, že se vyjadřují vesměs partajními frázemi a mnohdy i pro ruské bolševiky typickými zkratkami – tato pasáž je jazykově asi nejnáročnější a představuje jakýsi jazykový experiment až téměř Chlebnikovovského typu. Satira následující kapitoly, věnované hádce Krysaře s konšely, je namířena právě na zmíněný vztah umělce, či spíše Umění jako celku k „poklidnému“ měšťanskému životu, který se sice tváří, že o umění nestojí, ale vskrytu se jej snaží zmocnit – ale jen tak, aby sám netratil. Z tohoto konfliktu pak zcela organicky vyplývá kapitola závěrečná, ve které Krysař jako trest lakomému městu odvádí do stejné vody jako krysy i všechny Hammelnské děti. Tato kapitola se dost výrazně odlišuje od ostatních a i když rovněž nepostrádá jazykový experiment a hru se smyslem slov, je rozhodně nejnaléhavější a nejdojemnější z celého textu. Cvetajevová se na mnoha místech svého díla nejednou vyznala ze svého vztahu k české zemi i českému národu a právě tento text, třebaže obsahuje jen jednu jedinou konkrétní narážku na české reálie (v poslední kapitole zmínka o smrti Jana Husa), je právě prodchnutý jakýmsi „českým duchem“.

Tímto zneklidňujícím mottem uvozená šestá sbírka básní Radka Malého přináší básně, jimiž se autor vrací k základní linii své tvorby a zároveň na ní uráží notný kus cesty vpřed. Padesátka textů vybraných z básníkovy tvorby posledních osmi let tvoří důmyslně prokomponovaný celek, směřující od intimního prostoru přes troufalé „písně kosmické“ a polemiky s Bohem opět do nitra autorského subjektu. Výjevy jako z televizních zpráv: šílení střelci, pohřeb Václava Havla, volební kampaně… to vše v křivém zrcadle cynického úšklebku zakleto do formálně virtuózních veršů, které ve své lehkonohosti klamou tělem. Jednoduchá touha po pochopení smyslu Všeho, touha najít Mír, je vykoupena mnoha nezodpovězenými otázkami.

Koně živící se lidským masem. Neuvěřitelná přátelství mezi koňmi a jinými zvířaty. Příběhy mužů, kteří museli sami uhlídat tisícihlavé stádo uprostřed stepí. Svědectví o jednom z prvních zaříkávačů, kterého díky technice „šeptání“ divocí koně následovali jako psi. Osudy koní, kteří svou odvahu a inteligenci ukázali v aréně s divokými šelmami. Začtěte se do příběhů, jak je zaznamenal americký milovník koní před více než 170 lety. Text, který už téměř upadl v zapomnění, je přitom neuvěřitelně čtivý, ač se překladatelka snažila v maximální míře ponechat jeho dobové vyznění

V poradí pätnásta zbierka poézie Stanislava Hábera sa zaoberá myšlienkami ľudského osudu. Osud každého človeka je previazaný vzťahmi. Vzťahy ľudí sú zasa podľa autora vždy poznačené chýbajúcou, nachádzajúcou a trvalou láskou, ktorá sprevádza človeka počas jeho života. Od individuálneho poznania Háber prechádza k zovšeobecňujúcemu chápaniu sveta. Napriek tomu nestanovuje definície. Naopak, ponúka cesty, ako sa k poznaniu dostať. Z tohto pohľadu má zbierka meditatívny charakter. Môžeme hovoriť o pokuse do poézie dostať zašifrované mantry. Nie je nutné ich opakovať. Čítaním Háberových veršov sa nám totiž tieto mantry odkrývajú. Stávajú sa rozpoznateľné. Háberová poézia je tak čímsi ako príručkou, ako dešifrovať kódy osudu.

Čítajúc zbierku poézie v Srbsku uznávaného básnika Danilova má človek pocit takej dynamiky a prekvapenia, akoby autor pálil svoje verše z poetického samopalu - neočakávane, drzo, bez akejkoľvek bázne pred čímkoľvek, no presne. Tie zásahy sú mierené na čitateľa a ten sa skrúca z neočakávaných pocitov, pripomenutých príbehov, či cudzích autorových predstáv, ktoré sa mu náhle miešajú do vlastných zážitkov, dramatických chvíľ, čo zažil. Pretože Danilovov jazyk je dokonale obrazotvorný. Niekedy stačí slovo-dve a dokáže v čitateľovi vzbudiť zamýšľaný obraz. Inokedy je to rýchla dráma poskladaná do voľných veršov. Danilov často tematicky siaha k intímnym spomienkam, k rodinným vzťahom. Svoje deti aj predkov pár ťahmi noža-pera pitve neúprosne presne, až má čitateľ pocit, že ich dôverne pozná. Danilov si vo svojej vlasti získal priazeň čitateľov a za dvadsať rokov plodného života vydal 14 básnických zbierok. Prekladateľ Martin Prebudila zachoval odkaz i obsah diela, pretože verše i v slovenčine účinne režú do živého.

Zbierka reflexívnej lyriky, často aj pochmúrnej, beznádejnej, o moderných medziľudských vzťahoch a vnímaní sveta očami mladej generácie vytrhnutej z tradičných hodnôt, nastavuje poetické zrkadlo spoločnosti. Súčasne však i sama zbierka zrkadlí nové trendy, nové pointy básní, či východiská, ako sú typické postmodernistické úniky z reality, napr. cez drogy. Autorov poetický jazyk je detailne opisný, vťahujúci do emócií, či už v pozitívnom alebo negatívnom zmysle, niekedy je aj hrubý, ako dnešná mládež býva. Fľaky na jej rukách (vydal Spolok slovenských spisovateľov, 2015) sú z pera mladého chorvátskeho básnika, ktorého domáca kritika ako debutanta v roku 2000 ovenčila literárnou cenou. Odvtedy má na konte tri zbierky básní. Božićove voľné verše s provokujúcimi vnemovými námetmi do slovenčiny preložil o generáciu starší Slovák narodený v zahraničí, Miroslav Demák, pôvodom zo Srbska. Táto tvorivá dvojica sprostredkováva slovenskému čitateľovi zaujímavý pohľad do mladej chorvátskej tvorby, čo prispieva k vzájomnej komunikácii našich slovanských národov.

Mám malý kúsok raja slabých je zbierkou milostných a predsa filozofických tém. Stanislav Háber ich rozoberá v dialógu tradične s milovanou osobou. Spolu prechádzajú rajom, ale aj peklom tohto sveta plného bolestí, sklamaní a najmä nádeje. Zároveň autor kriticky rozoberá situácie medziľudských vzťahov. V nich sa nestotožňuje s poklesnutými morálnymi zásadami doby. Niekedy preto používa aj expresívnejší slovník. Tak sa mu darí zvýrazniť rozpor medzi tým, čo sa dá nazývať všeobecnou morálkou a individuálnymi hriechmi. Od individuálnych hriechov je totiž už len malý krok k individuálnemu poznaniu. Toto poznanie je síce originálne a osobitne podané, ale obsahuje pravdy, ktoré prežívajú a budú prežívať ľudia v akejkoľvek dobe na akomkoľvek mieste sveta. Preto Háberova zbierka už v názve evokuje hlbší ponor do ľudského trápenia.

„Je možná poezie po Osvětimi?“ Ptal se známý polský básník Tadeusz Różewicz. „Je možná poezie o Osvětimi?“ Ptal se známý polský básník Piotr Macierzyński. „Je možná poezie o Osvětimi!“ Odpovídá Petr Štengl a vydává Antologii esesáckých básní v češtině. Poezie obětí i poezie vrahů, mučených i katů, přeživších i zplynovaných… Piotr Macierzyński se pustil na velmi tenký led a neutopil se. Dokázal zpracovat toto výjimečně náročné téma, které se dlouho považovalo za nezpracovatelné veršem. Mimochodem tak záporně odpovídá na otázku, zda existují témata, která do poezie nepatří. Moderní jazyk, staré téma, moderní poezie, stará bolest. Na holocaust by se nemělo zapomínat ani po sedmdesáti letech a Macierzyńského poezie je vhodným připomenutím.

Lidové básně Ozvěny

Výber protivojnovej poézie najvýznamnejších slovenských básnikov minulého i tohto storočia pri príležitosti dvoch výročí: vypuknutia prvej svetovej vojny a skončenia druhej svetovej vojny. Knihu s hlbokým porozumením danej témy ilustroval vynikajúci maliar a ilustrátor Marek Ormandík. Pápež František charakterizoval dnešok ako tretiu svetovú vojnu, ktorej časti sa odohrávajú na mnohých miestach sveta. Veríme, že kniha, ktorá vyšla práve v týchto časoch, mocne zarezonuje u čitateľov tak poéziou ako i výtvarným prejavom.

První český překlad výboru esejů Odjinud, jež se náchází právě zde je pozoruhodným pohledem na cestu přes hranice různých zemí – jako cizinec, turista, imigrant, uprchlík – ve světě před 11. zářím a po něm. Kdo je kde vítaný? Co znamená cítit se nepatřičně v zemi, které říkáme domov? Kdy se objeví cizinec v této době temných metamorfóz? Těmito a dalšími otázkami se zabývá autorka, když zkoumá kulturní významy a složitosti cestování, imigrace, domova a exilu. Hranice, viděná jako materiální i nemateriální událost, je tam, kde se konce propojí se začátky. Trinh T. Mih-ha staví na tématech obsažených už v její ranější práci o hybriditě a vykořenění, osvětluje cesty, kde "každé putování může znamenat změnu hranic" a pátrá se svými čtenáři po tom, co znamená být insiderem a outsiderem v této "epoše globálního strachu".

Katalánské romance poprvé česky Katalánská poezie je u nás známa pouze útržkovitě - koncem 19. a počátkem 20. století k nám uvedli J. Vrchlický a S. Bouška některá díla J. Verdaguera, v osmdesátých letech minulého století vydal výběr z díla S. Espriua a útlý výbor z básníků 14. a 15. věku J. Schejbal, počátkem 21. století pak publikoval antologii z díla J. Salvata-Papasseita M. Uličný. Katalánské romance, podobné španělským formálně, ale méně už námětově, zůstaly českým čtenářům zcela neznámé. Miloslav Uličný připravil pro Nakladatelství Nová vlna výbor z katalánských historických romancí, románových příběhů a romancí o zvyklostech a mravech v rozpětí od 17. do 19. století. Tyto verše zpívané často na poutích a tržištích vyprávějí o válečnících, námořnících, podloudnících, zlodějích i vrazích, o únosech (někdy objednaných samotnou unesenou), o milostných záležitostech i o vztazích mezi rodiči a dětmi. Některé z těchto příběhů jsou peprným komentářem lidské zištnosti či hlouposti, jiné nemají daleko k burlesce. Český výbor V Barceloně, velkém městě - Sto romancí vychází z reedice (1980) textů, které sebral a koncem 19. století vydal katalánský vědec Manuel Mila i Fontanals.

Hold Morfeovi je výborem z autorových snů zaznamenaných v rozmezí let 2003 až 2015. Velká část materiálů, které jsou zde zahrnuty, obsahuje magické motivy. Dalšími tématy, jimž je v tomto sborníku textů věnována nemalá pozornost, jsou erotika, politika a problematika smrti. Kniha volně navazuje na obdobnou autorovu práci vydanou v roce 2002 pod titulem Pocta Morfeovi a je určena především bibliofilům a milovníkům literárních kuriozit.

Po prvýkrát má náš čitateľ možnosť zoznámiť sa s výberom cirkevnej a duchovnej poézie 16. – 18, storočia z protestantského okruhu v takej rozsiahlej podobe, ako ho predstavuje antológia. Editorka zozbierala známy i menej známy materiál z rukopisných i tlačených prameňov, i starších edícií. Predstavuje čitateľovi pestrú paletu autorov i žánrov. Umožňuje mu nahliadnuť, ako piesňové žánre fungovali v kultúrnom živote protestantskej komunity a ako formovali jeho spiritualitu. A tiež ako citlivo reagovala poézia na vnútorné procesy, ktorými protestantská komunita v jednotlivých obdobiach prechádzala.

Zavarba ejtő foglalatosság egy életet átfogó mennyiségű, ömlesztve kapott verset (élet-lenyomatot) átböngészni, összerostálni, kiválogatni, s a megmaradtból újból összerakni valami mást, valamennyire máshogyan. Annál is inkább az, ha a versek írója igazi alanyi költő, mármint, ha csak ő bír versének hőse lenni. Ami nem feltétlenül jelent önhittséget, még kevésbé önimádatot. Mindössze (mindössze?) arról van szó, hogy Gágyor Péter, a klasszikus költői hagyományok mentén haladva, önmagán keresztül engedve vizsgálja a világot, a vele történő eseményeket. A világ természetesen nagyjából az életét jelenti, kibővítve mindazokkal az élményekkel, amelyek létezéséről olvasmány vagy érzetszinten értesül, a vele történő események pedig vagy élettörténet-szilánkok, vagy pedig kultúrtörténeti ragadványok, alkalomadtán szembesülések. A költőt rendezőként ismertem meg számos évtizeddel ezelőtt, érzékeny és invenciózus színházművészként, és sejtelmem sem volt arról, hogy a nagydarab ember, aki egyetlen hatalmas szívből tevődik össze, nem csak kacérkodik a költészettel, de műveli is azt. (Zalán Tibor)

Ruská avantgarda nadväzuje na antológiu Ruská moderna, ktorá vyšla v roku 2011. Zostavovateľ Valerij Kupka v nej predstavuje ruskú avantgardnú scénu od obdobia jej vzniku začiatkom 10. rokov 20. storočia a až po jej likvidáciu stalinovským režimom koncom 30. rokov. Počas tohto pomerne dlhého trvania ruská avantgardná literatúra radikálne uzavrela jedno veľké obdobie ruskej spisby a vytvorila predpoklady pre vznik novej tvorby založenej na experimentovaní, hľadaní novej obraznosti, možností jazyka, rytmov, ktoré by čo najpresvedčivejšie odrážali atmosféru doby. Kniha predstavuje široké spektrum zástupcov všetkých avantgardných skupín (kubofuturistov, egofuturistov, imažinistov, konštruktivistov, zaumnikov, absurdistov) a navyše prináša preklady manifestov, dobovej kritiky, životopisy autorov a bohatý ilustračný materiál.

'Paths of glory', 'Theirs not to reason why', 'When you are old and grey and full of sleep', 'A handful of dust', 'Shall I compare thee to a summer's day'.These and many others are famous lines of poetry that often occur in everyday speech. But do you know the rest of the verse, or even the rest of the poem?An anthology to warm the coldest heart or charm the least romantic soul, this is a collection of poems (or in some cases, extracts) that are not only memorable, but lend themselves to being learned by heart.This is the perfect book for anyone with even the vaguest interest in poetry, providing a wonderful opportunity to revisit those much-loved lines remembered from earlier days.

Antológia poézie ruskej moderny, ktorú zostavil Valerij Kupka, predstavuje reprezentatívny výber z tvorby 25 básnikov – predstaviteľov poetických smerov konca 19. a začiatku 20. storočia (starosymbolizmus, mladosymbolizmus, akméizmus a básnici, ktorí nepatrili k žiadnemu zoskupeniu). Autori sú v antológii uvedení podľa príslušnosti k jednotlivým zoskupeniam. Ukážky básnickej tvorby sprevádzajú životopisy autorov, stručná charakteristika ich tvorby a vybraná bibliografia. Súčasťou antológie sú rozličné dobové materiály – autorské komentáre k vlastnej poézii a k dobe, v ktorej vznikala, výňatky z dobovej kritiky, fotografie, portréty, ilustrácie k pôvodným vydaniam, manifesty a iné materiály, ako aj rozsiahly poznámkový aparát.

Svým rozsahem a zaměřením jsou Královny slz a ostružin jedinečnou publikací, která prezentuje českou ženskou milostnou poezii vznikající na prahu třetího tisíciletí. Na 560-ti stranách se prostřednictvím více než čtyř stovek básní představuje 44 profesionálních i amatérských básnířek ve věku od 18 do téměř 70 let, kdy vedle slavných a dlouhodobě uznávaných jmen se objevují i nové talenty české poetické scény. Vzniká tak pozoruhodná sonda do tvorby tří generací českých žen, čítající množství básnických stylů od veršů klasických, pravidelných, až po experimentální moderní poezii.