Najnovšie - Poézia strana 104 z 202

Autor (1988) žije a tvorí v Bratislave. V roku 2013 mu vyšla debutová zbierka básní Ukryté v dotykoch (Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov), ktorá získala Cenu Ivana Kraska za najlepší debut autorov do 35 rokov za rok 2013 a druhé miesto v ankete Knižnej revue, Debut roka 2013. Je členom SC PEN, Spolku slovenských spisovateľov, zakladajúcim členom neoficiálneho Bratislavského literárneho klubu BRAK, redaktorom a fotografom internetového magazínu iLeGaLiT. Martin Chudík prichádza s novou básnickou zbierkou nazvanou Cestovný (ne)poriadok. Kompozične je zbierka rozdelená na dve časti. V prvej časti, Pomenovať hĺbku, nájdeme koncízne, prevažne existenciálne a reflexívne básne, v ktorých básnik preniká pod povrch a introspektívne zachytáva vnútorné prežívanie lyrického subjektu. Druhá časť, Praskanie ľadu, sa vyznačuje intímnou a ľúbostnou lyrikou. Autor v nej pomenúva lásku vo všetkých jej podobách a bohatou metaforikou odhaľuje širokú paletu jej odtieňov. Oba celky na seba koncepčne nadväzujú a vytvárajú harmonickú kompozíciu (ne)očakávaných zastávok na ceste životom. Zbierka je „vyšperkovaná“ pôsobivými fotografiami Alexandra Kissa.

V takejto podobe Rázusova zbierka vojnových balád ešte nevyšla! Okrem známych básní (Matka, Návšteva, Modlitba dieťaťa), sú v zbierke zaradené aj básne z autorovho rukopisu, ktoré, editori do doterajších vydaní (1919, 1943) nezaradili. V básňach je rešpektovaný autentický Rázusov zápis jednotlivých básní v rukopisoch zbierky a autorovým básnickým štýlom, lexikálnym a poetickým bohatstvom jeho reči, slovníkom, jedinečnými regionalizmami, dobovými zvratmi a originálnymi metaforami. Rázus si na zbierke týchto „obrazov a balád“ veľmi zakladal. Usiloval sa v nej vyjadriť „všetek bôľ človeka a národa“. Nie všetky básne možno označiť za balady, niekedy ide skôr o tragický obraz, podaný vecne, bez sentimentu, ale aj bez gradácie. Rázusovi nejde o veľké drámy, veľké deje. Zaujíma ho všedná stránka vojny, jej každodenná tragika. Mnohé príhody sa končia smrťou, lenže v čase vojny smrť, aj v zázemí, bola každodennou udalosťou a Rázus ju ako takú aj podáva: bez patetiky i bez heroizovania, bez ronenia sĺz a i bez zatínania zubov. Najlepšie balady a „obrazy“ zbierky To je vojna! patria medzi najcennejšie, čo na Slovensku v tomto žánri vzniklo. Organickou súčasťou knihy je znamenitý doslov Doc. PaedDr. Miloša Kovačku, PhD., pôsobivé ilustrácie ak. maliarky Kamily Štanclovej a Slovník menej známych slov a slovných spojení.

Kniha je bohatým, reprezentativním souborem různých žánrů arabské lidové vypravěčské tvorby – v jeho mýtech se prolínají staroarabské (předislámské) mýtické náměty s lidovými, nábožensko-legendárními a koranickými vyprávěními islámské epochy – jeho legendy, báje a pověsti barvitě líčí tradice o vládcích jihoarabských říší a starých zaniklých kmenech a vypravují příběhy o pouštních beduínech a o slavných králích a královnách předislámské doby. Součástí souboru je i rytířská epopej, humoristická novelka a pohádková milostná romance. V lidových pohádkách osmi arabských zemí jsou snad zastoupeny všechny typy arabské lidové pohádky, které obsahují spoustu velice neobvyklých pohádkových motivů a fantastických elementů.

V Toulkách s Puff, kde Richard Bach popisuje svoji cestu z Floridy do Washingtonu malým hydroplánem pokřtěným Puff, navazuje autor nejen na tradici Johna Steinbecka a jeho Toulek s Charliem, ale také na svůj vlastní bestseller s názvem Iluze. Richard Bach, autor světoznámého bestselleru Jonathan Livingston Racek, který se udržel dva roky na první příčce žebříčku New York Times (prodalo se 40 miliónů výtisků), havaroval na rozjezdové dráze při startu svého malého, amatérsky postaveného vodního letounu. Stalo se to den poté, co dokončil svoji novou knihu Touky s Puff, v níž vypráví příběh právě o tomto letadle a dobrodružstvích, co v něm zažil. Se svým pověstným humorem, moudrostí a bohatými zkušenostmi pilota zpochybňuje naše vžité představy o osudu a budoucnosti. Můžeme najít bezpečí? A je bezpečí opravdu vždy to, po čem nejvíc toužíme? Richard David Bach (* 23. června 1936 v Oak Park, Illinois, USA), pilot, letecký mechanik a spisovatel se proslavil především bestsellerem Jonathan Livingston Racek z roku 1970 a filmem, jenž byl na jeho náměty natočen. V jeho knihách se často objevuje jeho láska k letectví, jež je jeho koníčkem od 17 let a kterému se věnuje dodnes. Richard Bach je autorem řady beletristických i faktických prací, kromě Jonathana Livingstona Racka jsou to např. Iluze (1977), Most přes navždy (1978), Nikdo není daleko (1979), Jediný (1988), série Knih fretek (2002-2005) ad. Většina jeho děl je částečně autobiografická a prostřednictvím aktuálních nebo snových témat ilustruje svoji filosofii.

Když se důstojník Black dozví, že musí odcestovat do Údolí, netuší, že ho čeká cesta do afghánského srdce temnoty. Údolí je nejvzdálenější výspa, na níž americká armáda udržuje kontrolní stanoviště, místo, o němž nekolují fámy či legendy, ale rovnou mýty: není nebezpečnějšího místa v zemi. Black dostává zdánlivě rutinní úkol – musí vyšetřit incident, kdy vojáci neprozřetelně zastřelí domorodcům v „přátelské“ vesnici kozu. Z odškrtnutí administrativní kolonky se však velmi rychle stává noční můra a boj o život. Debut Johna Renehana Údolí je vyzdvihován pro realistické vylíčení afghánského konfl iktu a jako válečný román si vysloužil přirovnání k dílům Josepha Conrada, Tima O’Briena a Francise Forda Coppoly.

Láska i nenávisť, vášeň i chlad, zamilovanie i bolesť, vyznania i mlčania, kríza i rozkvet, vernosť i nevera, stretnutie i rozchod, hľadanie seba cez partnera... Siedma poetická zbierka od Hiraxa, kde sa ilustrácií opäť zhostila Sofia.

Emil Juliš Vychází 11.11.2015 HOST 2015 Kniha, čeština, 544 stran

Martin Reiner vydal v lednu 1996 sbírku s názvem Decimy. Od té doby napsal devět dalších knih – a za tu poslední, román Básník o Ivanu Blatném, získal Cenu Josefa Škvoreckého a Knihu roku Magnesia Litera. Po dvaceti letech se vrací k básnické formě decim (deset veršů, rýmování ve dvou slokách abbab, ccddc) a z velkého množství napsaných textů do knihy vybral takové, které tvoří co nejpestřejší směs: jistý eklektismus jej vlastně vystihuje nejlépe. To ale není všecko! Na poslední chvíli se rozhodl připojit k některým básním i komentáře. Protože ví, jaké obavy poezie v lidech často vyvolává, snaží se svými komentáři ne snad přímo po lopatě vysvětlit, „co chtěl básník říci“, ale spíše rozšířit kontext, otisknout do písku pár stop, které by mohly bystrému stopaři pomoci do cíle.

Mécs László premontrei szerzetes, költő és lapszerkesztő a két világháború közötti vallásos líra meghatározó egyénisége, a kisebbségi magyarság egyik szószólója. Versei közül sok kapcsolódik a karácsonyhoz és az ünnep lelkiségéhez. E kötet oly módon válogat belőlük és fűzi össze őket, hogy olvasásukkal szinte észrevétlenül vonódunk bele a téli hangulatba: a tar ágak szaggatta ég, a gyémánt-homokként csillogó hó és a fagyos, jégvirágos fehérség burkába, mely már magában hordozza a karácsony ígéretét. Az istenváró adventben aztán a gyermekkacagás karácsonyi csengettyűk hangján szól, zengenek az emlékek és zeng a szív is, míg végül ez a szív Betlehem lesz: megszületik benne a jóság. Jóság, hit, remény és szeretet testet öltenek újra és újra karácsony ünnepén, s ahhoz, hogy minél tovább őrizni tudjuk szívünkben e tünékeny kincseket, Mécs László ihletett szavaiból meríthetünk erőt.

edkládaný výbor 21 povídek (ze sedmdesáti publikovaných) přenáší čtenáře k filipínským domorodcům, do Japonska, Kalifornie, na Floridu, k deltě Nigeru, do Lagosu a Keni, na vrchol Kilimandžára, často ale i do Prahy. Společným svorníkem těchto próz jsou vždy dobrodružství a osudy obyvatel těchto končin. Americká literární kritika na nich oceňuje zejména autorovo podání, nacházející se na průsečíku mezi tradičním vypravěčstvím a moderními postupy, bohaté v detailech a vyzařující lidovou moudrost.

Dvaadvacetiletá Cécile, která pracuje jako pokojská v malém penzionu v Nice, je zvyklá na ledacos, ovšem o tak zvláštního hosta se dosud nikdy nestarala. Zdá se, že je vůči jejím půvabům naprosto imunní, jako posedlý neustále píše jakési zcela nesrozumitelné texty, trpí příšernými bolestmi hlavy – a přece se tu a tam začne chovat neuvěřitelně lehkovážně a vesele. Cécile posléze pochopí, že onen podivný pán jménem Nietzsche hodlá dokázat veliké věci – a ráda by mu pomohla. Na základě reálných událostí a životopisných faktů souvisejících s Nietzscheho pobytem v Nice, v jeho osudovém městě, v němž napsal podstatné části svého zásadního díla Tak pravil Zarathustra, spřádá Christian Schärf chytrý, vtipný a čtivý román. V textu jsou použité formulace z dopisů, které Nietzsche napsal v letech 1886–1890, čímž román získává na autenticitě. Autor vykresluje pečlivý a přesvědčivý portrét slavného filozofa a osvětluje nejrůznější stránky jeho povahy – představuje ho jako člověka nepochopeného, ztraceného, šíleného, geniálního – a především svobodného. Christian Schärf (1960) vyučuje od roku 1989 literární vědu, filozofii a tvůrčí psaní na nejrůznějších univerzitách v Německu i mimo ně. Od roku 2013 vede Institut pro literární tvorbu a literární vědu na univerzitě v Hildesheimu. Napsal řadu knih na téma literární poetiky.

Zbierka poézie slovenského básnika z Rumunska Ondreja Štefanku (1949 – 2008), ktorú vydal Spolok slovenských spisovateľov (2015), je určená do edície Slovenský svet. Zahŕňa 43 melodických básní, ktoré sa vyznačujú vyšperkovanou obraznosťou, metaforami so skrytým zmyslom. Tematicky zachytáva autorove vnútorné pocity a situácie, ktoré sú rozpísané do poetických obrazov, a taká býva aj pointa, či naznačené východisko. Často do básní ústredne alebo z pozadia vstupuje láska, ako nevyhnutná súčasť žitia, a tiež vlastné korene, tradície a rodina zachytené prostredníctvom detailov, vôní, predmetov, či činností, ktoré pre autora predstavovali domov (vôňa sušených slivák, vôňa kuchyne, vydrhnutá dlážka...). Ďalšou frekventovanou témou je autorská tvorba prirovnaná napríklad k hlaholu zvona a básnikovo poslanie, prirovnané, napríklad, k tesaniu schodov. Po básnické obrazy Štefanko rád chodieval do prírody, často si vyberal motív stromu alebo scenérie rôznych ročných období, vhodne dokresľujúcich opisované nálady. Autor písal príjemným melodickým voľným veršom, ktorému sporé použitie rýmu dodáva ďalšiu pridanú hodnotu. Výber básní z rozsiahlejšej autorovej tvorby urobil slovenský básnik zo Srbska Víťazoslav Hronec.

Soubor povídek Víta Kremličky nazvaný Amazonské Medy a opatřený podtitulem Vyprávění amerykánských Yndův se podstatně odlišuje od autorovy dosud známé převážně básnické tvorby. Kratší texty prozaické, autorem označované spíše za básně v próze, jsou psány jakoby archaickým experimentálním jazykem. Vycházejí dílem z Kremličkovy fantaskní imaginace, částečně jsou odrazem mýtů přírodních národů. Kremlička však mýty nevykrádá, používá jen jejich formu. Obsah a jeho reálie - osoby, místa a děj - jsou jeho vlastním dílem. Příběhy mají ještě jeden rozměr, a ten spočívá v podprahovém srovnávíní světa minulého s moderním, ekologickým a sociálním apelem, upozozněním na mizející hodnoty, kterých se současné lidské společenství velmi snadno vzdává. Nová kniha Víta Kremličky nám připomíná pohádkový svět a jako taková jistě dokáže přimět k zamyšlení nejen dospělého, ale i dětského čtenáře.

Vůbec první české vydání jednoho z nejrozsáhlejších básnických textů Mariny Cvetajevové, který byl v roce 1925 z části napsán ve Všenorech u Prahy a dokončen téhož roku v Paříži. Paradoxně dosud nikdy nebyl do češtiny přeložen a vydán. Jednak z důvodu jazykové komplikovanosti a náročnosti vyjádření, ale také proto, že je jedním z nejpolitičtějších textů autorky. Cvetajevová sice proslula jako upřímná, ba vášnivá lyrička, ale její lyrika, i ta milostná, se vždy vyznačovala specifickou vnitřní silou a energií, kterým dala plný průchod právě v této básni. Je sice psaná na motivy staré německé pohádky-legendy, ale cílená už na docela jiné problémy. Celý text je pozoruhodný hned z několika hledisek: Jedná se o poměrně ojedinělou „lyrickou satiru“, která skutečně oba tyto rysy má, je hořce ironická s občas zjevným politickým podtextem (i když se nejedná o klasickou politickou poezii) a nepostrádá ani nezbytnou špetku lyriky (zvlášť v poslední kapitole, která popisuje Krysařův odvod Hammelnských dětí). Cvetajevová si ovšem staroněmeckou legendu vybrala jen jako základ pro filosoficko-básnické rozjímání (ale i polemiku) na témata odvěkého soupeření dobra a zla v lidské duši, ale zde spíše na téma posměchu pokrytecké měšťácké morálce, která je věčná ve svém nekonečném obnovování a na téma věčného střetávání umělce s ní. V této části je poéma možná nejvíce „česká“ – Cvetajevová si vybrala sice německou tematiku (zajisté i proto, že byla sama částečně německého původu a k německé kultuře měla velmi vřelý vztah), ale popisované reálie mytického města Hammelnu jako by v sobě měly něco českého, čtenář tu málem vidí všední maloměstský život, třeba právě ve Všenorech. Kapitola, týkající se krys a jejich likvidace krysařem soustředí valnou většinou politické tematiky – krysy jsou tu představeny jako „pozemské starosti“, ale lze je chápat je i jako symboly bujícího bolševismu, už jenom proto, že se vyjadřují vesměs partajními frázemi a mnohdy i pro ruské bolševiky typickými zkratkami – tato pasáž je jazykově asi nejnáročnější a představuje jakýsi jazykový experiment až téměř Chlebnikovovského typu. Satira následující kapitoly, věnované hádce Krysaře s konšely, je namířena právě na zmíněný vztah umělce, či spíše Umění jako celku k „poklidnému“ měšťanskému životu, který se sice tváří, že o umění nestojí, ale vskrytu se jej snaží zmocnit – ale jen tak, aby sám netratil. Z tohoto konfliktu pak zcela organicky vyplývá kapitola závěrečná, ve které Krysař jako trest lakomému městu odvádí do stejné vody jako krysy i všechny Hammelnské děti. Tato kapitola se dost výrazně odlišuje od ostatních a i když rovněž nepostrádá jazykový experiment a hru se smyslem slov, je rozhodně nejnaléhavější a nejdojemnější z celého textu. Cvetajevová se na mnoha místech svého díla nejednou vyznala ze svého vztahu k české zemi i českému národu a právě tento text, třebaže obsahuje jen jednu jedinou konkrétní narážku na české reálie (v poslední kapitole zmínka o smrti Jana Husa), je právě prodchnutý jakýmsi „českým duchem“.

Tímto zneklidňujícím mottem uvozená šestá sbírka básní Radka Malého přináší básně, jimiž se autor vrací k základní linii své tvorby a zároveň na ní uráží notný kus cesty vpřed. Padesátka textů vybraných z básníkovy tvorby posledních osmi let tvoří důmyslně prokomponovaný celek, směřující od intimního prostoru přes troufalé „písně kosmické“ a polemiky s Bohem opět do nitra autorského subjektu. Výjevy jako z televizních zpráv: šílení střelci, pohřeb Václava Havla, volební kampaně… to vše v křivém zrcadle cynického úšklebku zakleto do formálně virtuózních veršů, které ve své lehkonohosti klamou tělem. Jednoduchá touha po pochopení smyslu Všeho, touha najít Mír, je vykoupena mnoha nezodpovězenými otázkami.

Koně živící se lidským masem. Neuvěřitelná přátelství mezi koňmi a jinými zvířaty. Příběhy mužů, kteří museli sami uhlídat tisícihlavé stádo uprostřed stepí. Svědectví o jednom z prvních zaříkávačů, kterého díky technice „šeptání“ divocí koně následovali jako psi. Osudy koní, kteří svou odvahu a inteligenci ukázali v aréně s divokými šelmami. Začtěte se do příběhů, jak je zaznamenal americký milovník koní před více než 170 lety. Text, který už téměř upadl v zapomnění, je přitom neuvěřitelně čtivý, ač se překladatelka snažila v maximální míře ponechat jeho dobové vyznění

V poradí pätnásta zbierka poézie Stanislava Hábera sa zaoberá myšlienkami ľudského osudu. Osud každého človeka je previazaný vzťahmi. Vzťahy ľudí sú zasa podľa autora vždy poznačené chýbajúcou, nachádzajúcou a trvalou láskou, ktorá sprevádza človeka počas jeho života. Od individuálneho poznania Háber prechádza k zovšeobecňujúcemu chápaniu sveta. Napriek tomu nestanovuje definície. Naopak, ponúka cesty, ako sa k poznaniu dostať. Z tohto pohľadu má zbierka meditatívny charakter. Môžeme hovoriť o pokuse do poézie dostať zašifrované mantry. Nie je nutné ich opakovať. Čítaním Háberových veršov sa nám totiž tieto mantry odkrývajú. Stávajú sa rozpoznateľné. Háberová poézia je tak čímsi ako príručkou, ako dešifrovať kódy osudu.

Čítajúc zbierku poézie v Srbsku uznávaného básnika Danilova má človek pocit takej dynamiky a prekvapenia, akoby autor pálil svoje verše z poetického samopalu - neočakávane, drzo, bez akejkoľvek bázne pred čímkoľvek, no presne. Tie zásahy sú mierené na čitateľa a ten sa skrúca z neočakávaných pocitov, pripomenutých príbehov, či cudzích autorových predstáv, ktoré sa mu náhle miešajú do vlastných zážitkov, dramatických chvíľ, čo zažil. Pretože Danilovov jazyk je dokonale obrazotvorný. Niekedy stačí slovo-dve a dokáže v čitateľovi vzbudiť zamýšľaný obraz. Inokedy je to rýchla dráma poskladaná do voľných veršov. Danilov často tematicky siaha k intímnym spomienkam, k rodinným vzťahom. Svoje deti aj predkov pár ťahmi noža-pera pitve neúprosne presne, až má čitateľ pocit, že ich dôverne pozná. Danilov si vo svojej vlasti získal priazeň čitateľov a za dvadsať rokov plodného života vydal 14 básnických zbierok. Prekladateľ Martin Prebudila zachoval odkaz i obsah diela, pretože verše i v slovenčine účinne režú do živého.

Zbierka reflexívnej lyriky, často aj pochmúrnej, beznádejnej, o moderných medziľudských vzťahoch a vnímaní sveta očami mladej generácie vytrhnutej z tradičných hodnôt, nastavuje poetické zrkadlo spoločnosti. Súčasne však i sama zbierka zrkadlí nové trendy, nové pointy básní, či východiská, ako sú typické postmodernistické úniky z reality, napr. cez drogy. Autorov poetický jazyk je detailne opisný, vťahujúci do emócií, či už v pozitívnom alebo negatívnom zmysle, niekedy je aj hrubý, ako dnešná mládež býva. Fľaky na jej rukách (vydal Spolok slovenských spisovateľov, 2015) sú z pera mladého chorvátskeho básnika, ktorého domáca kritika ako debutanta v roku 2000 ovenčila literárnou cenou. Odvtedy má na konte tri zbierky básní. Božićove voľné verše s provokujúcimi vnemovými námetmi do slovenčiny preložil o generáciu starší Slovák narodený v zahraničí, Miroslav Demák, pôvodom zo Srbska. Táto tvorivá dvojica sprostredkováva slovenskému čitateľovi zaujímavý pohľad do mladej chorvátskej tvorby, čo prispieva k vzájomnej komunikácii našich slovanských národov.