Academia strana 35 z 189

Můžeme hovořit o české paměti, a pokud ano, jaká je a co ji utváří? Kolektivní monografie připravená pracovníky Památníku Lidice a tvořená autorskými texty renomovaných historiků se ve třech různých rovinách zabývá zkoumáním paměti v souvislosti s českými dějinami. Knihu uvozuje příspěvek Miroslava Hrocha otevírající otázku paměti a historického vědomí v kontextu národní pospolitosti, jež nabízí prostor k hlubším úvahám o vztahu minulosti a současnosti. V první části se autoři zaměřují na české dějiny v paměťové kultuře a pojmenovávají specifické historické příběhy, které český národní příběh vytvářejí, nebo jsou z něj naopak vyloučeny. Rovněž politika paměti a kulturní politika jsou neodmyslitelnou součástí výzkumu paměti a představují legitimní pole pro nejrůznější formy a strategie vyrovnávání se s minulostí. Příspěvky ve druhé tematické části tak poskytnou vhled do světa na pomezí historie, politiky a sociologie. Interakci paměti a její úlohy ve společnosti nabídne závěrečná, třetí část knihy, jež je věnována minulým a současným formám prezentace moderních dějin širší veřejnosti v podobě muzejních expozic a jejich vlivu na utváření národní identity

Antologie překladů věnovaná novému historismu, kulturnímu materialismu a kulturním studiím tedy směrům humanitněvědného myšlení, v jejichž rámci se střetávají literární a kulturní teorie, text a jeho kontext, praktické a teoretické aspekty myšlení, konání a řeči nebo oblast umění a ne-umění uvedené směry nemapuje v celé šíři, ale vybírá klíčové texty jejich protagonistů, a to v rámci hledisek z podtitulu antologie: cirkulace, reprezentace, ideologie. Obsahuje jak výrazně teoreticky zaměřené práce, tak studie věnované konkrétním historickým otázkám. Všechna témata doprovázejí osvětlující úvodní texty a celou knihu uvádí studie přibližující základní pojmy a jejich vývoj v kontextu domácí literárněteoretické tradice. Publikaci připravil 6členný tým překladatelů a autorů z ÚČL AV ČR, Ústavu české literatury a komparatistiky FF UK a Katedry genderových studií FHS UK. Koncepci antologie vypracovali Richard Müller, zabývající se literární komunikací a její medialitou i materialitou, a Josef Šebek, věnující se zprostředkováním mezi textem a sociálním kontextem.

Těžko najít v ČR někoho, kdo by neobdivoval slavného vědce a vynálezce Otto Wichterleho. Všichni znají i jediného českého vědeckého nositele Nobelovy ceny, Jaroslava Heyrovského, objevitele polarografie. Do trojice nejznámějších českých badatelů patří bezesporu chemik Antonín Holý, z jehož výzkumu vzešly léky proti AIDS a jiným virovým onemocněním. Co vlastně dělají děti těchto vynikajících vědců? A co potomci dalších úspěšných českých výzkumníků? Zdědili vědecké geny po svých slavných rodičích? A jaké vlastnosti a sklony mezi tyto vědecké geny patří? Je to inteligence, schopnost soustředění, silná vůle, nebo jiné myšlení a vidění světa? Zvědavost? Nasměrovaly je na dráhu vědce zděděné vlohy, nebo spíš příklad rodičů, vzor? Autorky v knize hledají odpovědi na výše položené otázky.

Těžko najít v ČR někoho, kdo by neobdivoval slavného vědce a vynálezce Otto Wichterleho. Všichni znají i jediného českého vědeckého nositele Nobelovy ceny, Jaroslava Heyrovského, objevitele polarografie. Do trojice nejznámějších českých badatelů patří bezesporu chemik Antonín Holý, z jehož výzkumu vzešly léky proti AIDS a jiným virovým onemocněním. Co vlastně dělají děti těchto vynikajících vědců? A co potomci dalších úspěšných českých výzkumníků? Zdědili vědecké geny po svých slavných rodičích? A jaké vlastnosti a sklony mezi tyto vědecké geny patří? Je to inteligence, schopnost soustředění, silná vůle, nebo jiné myšlení a vidění světa? Zvědavost? Nasměrovaly je na dráhu vědce zděděné vlohy, nebo spíš příklad rodičů, vzor? Autorky v knize hledají odpovědi na výše položené otázky.

Publikace Jeana-Philippa Namonta přináší poprvé souhrnně zpracované dějiny Československé Kolonie. Namont sleduje formování čs. komunity ve Francii od 19. století a rekonstruuje fascinující příběh o vzestupu českých krejčíků, kožešníků, malířů i námezdních dělníků, jejichž jednotné vystoupení v říjnu 1914 a vytvoření roty Na Zdar tvoří zásadní milník na cestě českého národa k samostatnosti. Po heroickém vzepětí Kolonie na počátku první světové války se autor zaměřuje na formování sociálních struktur a praktické aspekty vystěhovalectví, i reakci francouzského obyvatelstva na přistěhovalectví ze střední Evropy. Kniha líčí emigraci a život v emigraci z pohledu běžných lidí, popisuje největší česká i slovenská centra ve Francii, osudy emigrantů i jejich politické sympatie.

Peripetie československého generála Čeňka Kudláčka (1896?1967) byly opravdu bohaté – počínaje působením v řadách československých legií jak v Rusku, tak ve Francii či Itálii, dále neoficiální vojenskou misí v Bolívii v meziválečném období, za druhé světové války účastí v protinacistickém odboji domácím (v organizaci Obrana národa) i zahraničním (ve Francii, Velké Británii, Kanadě a Brazílii) a konče po nuceném exilu životem ve Francii a USA, kam se uchýlil po únoru 1948. Výsledkem Jiránkovy práce je plastický obraz štábního důstojníka, bez kterého by československá armáda a vojenská diplomacie nemohly efektivně existovat.

Prof. RNDr. Jan Svoboda, DrSc., (1934) je vědec mezinárodní úrovně, jehož výsledky jsou dalekosáhle využívány v medicíně. V Ústavu molekulární genetiky AV ČR se zabývá buněčnou a virovou genetikou a nádorovými viry. Objevil virogeny retrovirů, jejichž vznik vyložil integrací do buněčného genomu. Navrhl a dokázal, že sám virový onkogen v-src způsobuje vznik zhoubného nádoru. Zavedl a využil postupy buněčné genetiky a později i metody molekulární biologie, včetně klonování prvního unikátního genu v Československu. Za objevy, na nichž se Jan Svoboda podílel, byla v roce 1975 udělena Nobelova cena. Její laureáti uváděli tehdy Svobodu jako osobnost, která ji měla také spolu s nimi dostat. V roce 2010 dostal prestižní domácí vědeckou cenu Česká hlava. Na kontě má přes dvě stovky vědeckých prací.

Tématem sborníku příspěvků z 34. plzeňského setkání je tentokrát sociální otázka. Během 19. století se v důsledku průmyslové revoluce a rozvoje kapitalismu rozpadl tradiční svět „malých struktur“. Došlo k rozsáhlým sociálním proměnám, prudce se zvýšil počet lidí žijících v bídě a sociálně vyloučených. Sborník se věnuje některým málo zkoumaným fenoménům: individuální charitě (nadace rodiny Klarů, Vojta Náprstek), kolektivní dobročinnosti i počátkům obecní a státní sociální politiky. Rovněž tematizuje „vylučování“ z většinové společnosti a represe uplatňované vůči „nepřizpůsobivým“ skupinám obyvatel a jedincům. Dotýká se také rozmanitých forem reflexe sociální problematiky, případně sociální sebereflexe v umění.

Jaký je typický konzument? Jak se vyvíjí a jak ho nejlépe manipulovat? Čeho dosáhla ochrana spotřebitele? Ačkoli kniha Nepomuka Gasteigera popisuje vývoj konzumenta ve Spolkové republice, zcela jistě může být velmi podnětná i pro čtenáře českého. Zvláště v souvislosti s častými aférami v oblasti spotřebního zboží a hlavně potravin může být kniha se svými postřehy velkou inspirací. Lehkým, leckdy vtipným jazykem zasazuje konzumenta, hlavní postavu konzumní společnosti, do celospolečenských souvislostí. Přeložil Milan Váňa.

Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) byla nezávislá iniciativa kladoucí si za cíl sledovat případy osob, které byly trestně stíhány nebo vězněny za projevy svého přesvědčení či které se staly oběťmi policejní a justiční zvůle, seznamovat s těmito případy veřejnost i úřady a postiženým osobám pomáhat. O jednotlivých kauzách vypracovával výbor sdělení; od svého založení v dubnu 1978 do konce roku 1989 jich vytvořil celkem 1125. Co všechno se z nich můžete dozvědět? Předkládaná publikace představuje první kritické vydání těchto dokumentů

Soubor studií jednoho z předních českých historiků současnosti, které byly již dříve publikovány v různých odborných sbornících a periodikách a nyní je autor sestavil do promyšleného celku. Ve čtyřech oddílech se autor věnuje českému dějepisectví současnosti, německé historiografii soudobých dějin (kvůli propojenosti českých a německých dějin zvláště v 19. a 20. století) a v analytických studiích a obecněji zaměřených úvahách smyslu a poslání historie, jejímu postavení ve společnosti, vztahu k dalším vědním disciplínám atd.

Soubor studií jednoho z předních českých historiků současnosti, které byly již dříve publikovány v různých odborných sbornících a periodikách a nyní je autor sestavil do promyšleného celku. Ve čtyřech oddílech se autor věnuje českému dějepisectví současnosti, německé historiografii soudobých dějin (kvůli propojenosti českých a německých dějin zvláště v 19. a 20. století) a v analytických studiích a obecněji zaměřených úvahách smyslu a poslání historie, jejímu postavení ve společnosti, vztahu k dalším vědním disciplínám atd.

Slovníkově uspořádaná publikace přináší rozsáhlá a podrobně zpracovaná hesla čtyř desítek českých nakladatelství, která se od konce čtyřicátých do konce osmdesátých let soustředila na literární a literárněvědnou produkci, popřípadě vydávala knihy z příbuzných odborných a uměleckých oblastí. Zastoupena jsou nakladatelství s celostátní působností i tzv. krajská nakladatelství, nechybí ani vybraná hesla z oblasti exilové literatury. Jednotlivá hesla přinášejí informace o dějinách příslušné instituce, výklad produkce, přehledně zpracované bibliografické informace a rozsáhlý soupis literatury předmětu.

Based on period documents and photography, the book maps in detail the development of Czech non-university sciences from the 18th century when the Society of Unknown Scholars in the Austrian Lands was founded in Olomouc. The main attention is focused on the Academy of Sciences of the Czech Republic and its most important precursors, whether the Czechoslovak Academy of Sciences, active in 1953–1992, or earlier institutions, such as the Czech Academy of Sciences and Arts (originally the Emperor Franz Joseph Czech Academy for Sciences, Literature and Arts), founded in 1890, or the Royal Bohemian Society of Learning, which existed already from the 18th century. Individual chapters are devoted also to Masaryk Academy of Labour and the main scientific institutions of the Germans living in the Czech lands – Gesellschaft zur Förderung Deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen (Society for the Support of German Sciences, Arts and Literature in Bohemia). Attention is, however, also devoted to our most important scientists with whose research results as well as the milieu in which they worked and work the reader is acquainted with through archival and contemporary sources. The patrons and sponsors who made it possible for Czech science to reach a global level are also not forgotten. The entire process of the development of Czech non-university science is places in the wider social context, which influenced the development of the scientific institutions and the position of scientists in them.

Co zažil český krajan, aktér československého zahraničního odboje, kapitán americké armády a špion Emanuel Voska za první světové války? Jeho dobrodružné osudy jsou zasazeny do kontextu mezinárodní politiky, života amerických krajanů, válečné konflagrace i světa propagandy i špionáže. Pozornost je sice soustředěna na období první světové války, ale Emanuel Voska je přiblížen v kontextu celého svého života. Publikace se snaží vylíčit zrod špionážní legendy a je pokusem o její reinterpretaci.