Academia strana 28 z 189

Třetí díl experimentální koncepce dějin české literatury. Období 19351947 přináší řadu proměn moderny, její konfrontaci s kataklyzmatickými historickými událostmi, s ideologií, s momenty, kdy svoboda kreace a myšlenky byla nahrazována mocenskou kontrolou. Tyto faktory způsobují nezbytnost redefinice modernistických konceptů, promýšlení vztahu mezi individuální existencí, ideálem a reálnými dějinami. I z těchto důvodů se u slova nová v názvu knihy objevují uvozovky. Moderna prochází periodou vystřízlivění, pochyb a transformací. Konfrontace modernistických konceptů s mocí preferující kontrolovatelný tradicionalismus, se situacemi, v nichž osobnosti uměleckého světa prochází perzekucí, jsou umlčovány a nahrazovány přičinlivými personami druhého a třetího řádu, je zase důvodem zvoleného podtitulu Věk horizontál.

Prostřednictvím několika analytických sond do poezie, prózy a filmu českého socialistického realismu v letech 19481955 zkoumá tato monografie podstatu znakového systému, v němž na jedné straně stojí pevná mocenská síť institucí, na straně druhé různé formy subjektů (přátelských i nepřátelských, modelových i odstrašujících, poslušných i odporujících). Základem je tázání po povaze symbolického pole, které je v této ideologické komunikaci utvářeno: Co to vlastně byl onen neomylný a epochální socialistický realismus? Z jakých zdrojů čerpala jeho česká varianta? Jaké sovětské modely byly přejímány, které naopak potlačovány? Jakou podobu ideální skutečnosti dobová literatura generovala? V návaznosti na sémiotické analýzy Vladimíra Macury a rozsáhlou inspirativní anglo-americkou tradici reflexe mýtů a rituálů socialistického realismu usiluje tato monografie nazřít český stalinismus nikoli jako významově petrifikované pole, ale jako dynamický prostor, v němž se srážejí různé perspektivy, tradice, snahy podmanit si skutečnost v její celistvosti i ideologické strategie apelace subjektů.

Moravský kras je naše nejlépe vyvinuté krasové území s největším počtem povrchových a podzemních krasových jevů. Zároveň patří k výjimečným oblastem České republiky s bohatou historií a kulturou. Malebná krajina protkaná hlubokými kaňony je útočištěm širokého spektra živočichů a rostlin a byly zde popsány mnohé endemity. Nepatrnému dílu naší republiky severně od Brna se řada autorů věnovala (slovem i obrazem) po několik staletí. Byli to mastičkáři, duchovní, umělci, historici, speleologové, geografové, geologové či odborníci dalších vědních disciplín. O Moravském krasu tak vznikla řada průvodců, obsáhlých popisných populárních i odborných monografií, fotografických publikací a tisíce separátů, brožur a článků. Přesto se stále vynořují nové souvislosti a poznatky v mnoha oborech. Jeskynní badatelé zde objevují nové jeskyně nebo části jeskyní již známých, v archivech jsou uloženy mnohdy opomíjené historické dokumenty, mapy či fotografie. Kniha Moravský kras v ponorné řece času provádí čtenáře touto oblastí od počátků jejího vzniku až do současnosti. Přibližuje základní milníky postupného vývoje, historická fakta i neúnavnou práci několika generací badatelů. Představuje také řadu dosud nepublikovaných či málo publikovaných materiálů.

Tento svazek navazuje na první díl Lékařství starých Egypťanů, věnovaný chirurgii, ženské a dětské medicíně. Nyní se autoři zaměřují na vnitřní lékařství. Kniha obsahuje první české překlady staroegyptských textů, jež se týkají vnitřního lékařství, a rovněž jejich podrobný lékařský komentář. Texty obsahují řadu případů zaměřených na léčení různých částí těla od hlavy přes orgány hrudníku a břicha až po končetiny. K léčbě jsou v některých případech zaznamenána jen dietní doporučení, jindy však případy obsahují návod na přípravu léčivé směsi z bylinných, živočišných i minerálních substancí. Jen v omezené míře mohou být pro studium vnitřního lékařství využity staroegyptské mumie. Autoři však do své publikace zahrnuli i poznatky nejnovějších výzkumů v této oblasti. Kniha je určena všem milovníkům starověkého Egypta a rovněž zájemcům o studium dějin medicíny.

Kniha je hlavním shrnujícím výsledkem projektu, jenž zkoumá předsudky v české společnosti. Soustřeďuje se zejména na postoje vůči třem vybraným marginalizovaným skupinám: lidem bez domova, cizincům/imigrantům a Romům jako třem příkladům „jinakosti“ v české společnosti. Teoretický rámec publikace vychází z konceptů G. W. Allporta a jeho následovníků, nejvíce pozornosti je věnováno analytickým kapitolám, které se zabývají různými dimenzemi postojů vůči jmenovaným skupinám tak, jak se ukazují v kvantitativních i kvalitativních výzkumech.

Kniha, která zahrnuje dějiny biologie od prvopočátků do objevení struktury DNA (1953), může svou stručností a přehledností zaujmout nejen biology z profese, ale i všechny zainteresované laiky z řad vzdělanějšího čtenářstva. Text je doprovázen množstvím dobových ilustrací, přibližujících ducha a atmosféru tehdejších výzkumů a vzdělanosti a navázání biologického myšlení na dobové myšlenkové proudy. Proč se vlastně o dějiny biologie (a jakéhokoliv jiného oboru) zajímat? Co je to paradigma? Jak viděly živý svět archaické národy a staré civilizace? Jak vznikla věda v antickém Řecku? Jak v nastoupené cestě pokračoval Řím? Jak viděl živý svět evropský středověk a renesance? Jak se projevil v barokní éře descartovský obrat? Jak začínala systematika, paleontologie, jak se profilovaly jednotlivé národní školy v biologii – francouzská, anglická, německá? Jak se objevilo evoluční myšlení? Jak začínala genetika, mikrobiologie, etologie? Jakou roli hrály v myšlení o živém světě „velké“ dějiny, zejména poslední světová válka?

Česká publicistika mezi dvěma světovými válkami procházela obdobím nebývalého rozkvětu. Kniha se zaměřuje na významné publicistické žánry tohoto období (např. komentář, úvodník, fejeton, sloupek, reportáž, recenze) a sleduje i literární časopisy té doby. Představuje celou řadu výrazných kulturních osobností (např. bratry Čapkovy, E. Basse, K. Poláčka, F. Peroutku či B. Fučíka), které formovaly kulturní a mnohdy i politické dění za první republiky. Text je doplněn bohatým obrazovým materiálem, přibližujícím nejen tyto osobnosti, ale i titulní strany nejfrekventovanějších novin a časopisů.

Představa o výjimečném poklesu religiozity v Čechách vyvolává zájem u nás i v zahraničí. Jak ale toto téma podrobit empirickému historickému výzkumu a nespokojit se jen s konstatováním, že od poloviny 19. století sekularizace zákonitě rostla spolu s pokrokem? Autor si klade otázku, jak spolu souvisejí náboženské a sociální změny. Ve své knize zvolil jako předmět výzkumu tři pojmy – náboženské praktiky, náboženské změny a povolání duchovního. Právě duchovní nejčastěji zpřítomňuje náboženství laikům, a tak jsou i kapitoly knihy členěny do bohoslužebných částí. Kniha zkoumá, jak se problémy světské pastorace v moderní době promítly do pojetí duchovní formace v kněžském semináři. Jedná se tak svým způsobem o kolektivní biografii kléru pražské arcidiecéze ve druhé polovině 19. století. Každá kapitola má svého hrdinu, na jehož původu, výchově či vztazích v náboženském poli se zřetelně rýsuje povaha náboženské změny. Jedná se o ředitele semináře a konviktu Františka Srdínka a jeho chovance – básníka Svatopluka Čecha, novináře Serváce Hellera, pozdější biskupy Františka Krásla, Josefa Doubravu a Antonína Podlahu a konečně také Jindřicha Šimona Baara, jenž zachytil problémy kněžské výchovy ve své próze.

Kolekce textů vychází především z empirické práce se statistickými daty a jejich vizualizace formou grafických a kartografických prvků. V úvodu jsou diskutovány současné trendy urbánních studií v kontextu výzkumu Prahy. První kapitola reflektuje dva důležité demografické procesy, které se podílejí na proměňování sociálního prostředí Prahy, demografické stárnutí a reprodukční chování mladých dospělých. Další kapitola se zaměřuje na specifické téma urbánních studií, na městskou kriminalitu. Následující dvě kapitoly vycházejí z konceptu sociálního prostředí, hodnotí transformaci dělnické čtvrti vnitřního města a roli mezinárodní migrace pro proměnu sídlištní lokality. Závěrečné tři kapitoly jsou lokalizovány do zázemí města a z různých perspektiv nahlížejí na proces lokalizace práce, komerční suburbanizace a koncept edge city. Mezi případovými studiemi se objevují pražské čtvrti Holešovice, Hůrka, Novodvorská, Ruzyně a několik suburbánních obcí v těsném zázemí Prahy.

Tato kolektivní monografie volně navazuje na předchozí dvě úspěšné publikace editorů Kolaps a regenerace: cesty civilizací a kultur (Academia 2011) a Civilizace a dějiny: historie světa pohledem dvaceti českých vědců (Academia 2013). Jejím cílem je poukázat na roli jedince v rámci dějin a na to, jakou roli může sehrát osobnost v historickém vývoji a zásadně ho ovlivnit. Jako v předešlých monografiích i v této bude dominovat multidisciplinární přístup vycházející ze spolupráce společenských, technických a přírodních věd v kombinaci s mikro- a makrohistorickým ontologickým přístupem. Jednotlivé kapitoly pokrývají několik uplynulých tisíciletí lidských dějin a ukazují mnohotvárnost historických procesů a jejich relevanci pro současný svět.

Publikace navazující na předchozí svazek (2013) zkoumá literaturu, knihtisk, knižní kulturu a čtenářství první poloviny 16. století. Ukazuje, jak se tyto sféry duchovního života rozvíjely pod vlivem husitské reformace pomalu, izolovaně a ve srovnání s cizinou specificky. Proto autor vede dialog s předlistopadovou paleobohemistikou, aby upozornil na záludnost tehdy i dnes schematicky užívaných klišé „renesance“ a „humanismus“. Kniha je tak příspěvkem k poznání tradicionalismu, vzdělanosti a mentalit české společnosti 16. století, která byla kvůli náboženským prioritám zakotvena v pozdním středověku déle, než národovecky cítěná retrospektiva běžně předpokládá.

Kniha předává nové poznatky o možnostech ovlivňování participace obyvatel na kulturních aktivitách podnikatelům v kultuře, managementům kulturních institucí, politikům a odborným pracovníkům státní, krajské a městské správy, kteří se zabývají rozvojem kultury. Z pozic několika vědních disciplín analyzuje vývoj vnějšího formativního rámce a předpokladů participace na kulturních aktivitách, zabývá se disponibilitou, atraktivitou a dostupností kulturních cílů, upozorňuje na dosud málo využívané aplikační možnosti logistiky, analyzuje vztahy návštěvnosti kulturních cílů a lidnatosti, životní úrovně a cestovního ruchu v krajích České republiky. Získané poznatky vkládá do scénářů možného budoucího vývoje a formuluje z nich zásady pro řízení kultury a kulturních institucí v praxi. Vysvětluje postupy aplikace logistiky v kulturních institucích a při organizování kulturních akcí, obsahuje přehled vhodných metod a inspirativní příklady s bohatým fotografickým doprovodem. Vychází v edici Společnost

Autor sepsal svou epopej nikoli jako patetický příběh tohoto literárního žánru, ale jako veršovaný popis života v terezínském ghettu. Reportáž tvoří chvatně zapisované reflexe, jimiž si Hartmann pomáhal pochopit osudy obyvatel ghetta. Zároveň chtěl zanechat svědectví o životě, událostech a o těch, kteří se v předtuše své smrti „modlili za mír věčný, lidství a lásku“. Z jednoduchých veršů se skládají lehce ironické obrázky z ghetta přecházející v baladu, kterou její autor píše stále více s „úsměvem skrze slzy“. Se svou zvětšující se nostalgií a s ohledy k předpokládaným čtenářům zanechává své poznání těm, o nichž věřil, že mu budou chtít porozumět.

Jablonecká bižuterie je světoznámý pojem stejně jako české sklo nebo pivo. V období první republiky, kdy její obchodní podíl na globálním trhu činil ohromující jednu polovinu, zažila během pouhých dvou desítek let své nejlepší i nejhorší časy. Jablonec nad Nisou, město obývané zejména českými Němci, bylo exportním centrem továrny pod širým nebem, které nebylo rovno. Kniha se na základě důkladného studia publikovaných a archivních zdrojů zabývá nejen českou bižuterií v historickém kontextu, ale seznamuje i s principy výroby a obchodu včetně praktik zahraničních partnerů a konkurentů, s národdnostními vztahy či lidskými osudy. Nabízí tak plastický a barvitý pohled na jeden z nemnoha skutečně světových českých fenoménů, který jablonecké bižuterii česká historiografie dlužila.

Historik Günter Bischof nechává čtenáře nahlédnout do pozoruhodného procesu, v němž poválečné vedení Rakouska dokázalo udržet jednotu a nezávislost země a zároveň odolat tlakům čtyř okupačních mocností i soupeřících domácích sil. S pomocí nově zveřejněných archivních materiálů ze všech zúčastněných zemí přesvědčivě analyzuje politické dopady sovětského ekonomického drancování a vznik nového národního mýtu, díky němuž se Rakousku podařilo (dočasně) utéct před svou nacistickou minulostí: Rakouské diplomacii se podařilo přesvědčit svět i své vlastní obyvatelstvo, že Rakousko bylo Hitlerovou obětí. Vychází v edici Historie.

Ztvárnění antických mýtů jsou dnes pro většinu lidí nesrozumitelná. A to je škoda. Cílem této knihy je, aby neohrožený Perseus, hrůzná Medusa, obětavá Danae, krásná Andromeda a tajemný Pegas znovu promluvili. Publikace ovšem není určena pouze odborníkům, její text je v podstatě komentářem k autentickým pramenům – textům a především k pěti stům typických zobrazení Perseova mýtu. Na zadní straně obálky je fotografie antické římské gemy s hlavou Medusy, která s největší pravděpodobností pochází zesbírky Karla IV. Patří ke vzácným předmětům, o nichž můžeme říci, že je český král a císař římský měl v ruce, pozorně si je prohlížel a přemýšlel o nich. Tyto úvahy ovlivnily podobu koruny římského krále, která vznikla v Praze roku 1349. Proč do její výzdoby Karel IV. začlenil antické gemy s hlavami Medusy? Co pro něj tato zobrazení znamenala a jak si mýtus o Meduse vykládal? To jsou otázky, na které tato monografie hledá odpovědi. Chce čtenářům ukázat, že všechna zobrazení Persea a Medusy – obrazy, reliéfy i sochy – v kultuře poantické Evropy jsou stejně pozoruhodná jako vznik a vývoj tohoto mýtu ve starověkém Řecku. Čtenáři se v předkládané knize mohou podrobně seznámit s vývojem gramatiky a slovníku těchto zobrazení od antiky až po současnost. Nejstarší památky jsou z 2. tisíciletí před Kristem, nejmladší je ze současnosti – a tato díla pocházejí nejen z celé Evropy, ale i z Předního východu či Severní Ameriky. Mezi vybranými obrazy a sochami inspirovanými Perseovým mýtem jsou i nejvýznamnější zobrazení, která vznikla v českých zemích. A proč právě mýtus o Perseovi? Od svého vzniku byl spjat s viděním a zobrazováním, na němž je naše dnešní kultura postavena.