Academia strana 27 z 189

Paměti Oldřicha Klobase Jak se chodí v laně vyprávějí o době ne tak minulé, na kterou však jako by národ dnes zapomínal. Kniha zachycuje osud slušného člověka, který se již ve svých šestnácti letech stal obětí zločinného komunistického režimu. Formou vyprávění ve třetí osobě autor vzpomíná na okolnosti začínajících komunistických politických procesů. Vypráví, jak málo stačilo, aby se ze slušného člověka doslova pro nic stal vyvrhel odsouzený na základě mučení a vynucených výpovědí k mnohaletým těžkým žalářům nuceným pracím. Podrobně popisuje život v jáchymovských pracovních táborech, každodenní šikanu komunistických bachařů, ale současně i nezlomnou vůli odsouzených přežít. Snad za vše hovoří motto knihy: Dceři Olze a všem kamarádům, kteří se museli naučit snášet ponížení, aby dokázali žít s nesnesitelným!

Publikace analyzuje program a hlavní cíle, které zastávala významná meziválečná učitelská organizace – Československá obec učitelská (ČOU) –, jež spoluutvářela spolkový učitelský život v meziválečném Československu v letech 1920–1939 a sehrála zásadní roli ve dvou stěžejních tématech meziválečné pedagogické diskuse – v reformě školy a reformě vzdělávání učitelů národních škol. Kniha sleduje Československou obci učitelskou jako mimořádný příklad učitelské organizace usilující po vzniku samostatného Československa jak o sjednocení všech tehdejších učitelských spolků, tak o reformu učitelského vzdělávání a o vysokoškolské vzdělání učitelů národních škol. V neposlední řadě také analyzuje význam spolkových institucí ČOU v procesu reformy školy, zejména ohledně vymezení reformního školského programu, jeho propagace mezi učitelstvem i širší veřejností a následného prosazení v diskusi s ministerstvem školství.

Monografie se zabývá kulturními dějinami fyzického násilí během první světové války a následné poválečné obnovy v českých a rakouských zemích a Jižním Tyrolsku. Kniha je rozdělena na tři části, které se věnují násilí kolektivnímu, individuálnímu a sexuálnímu. Kulturní dějiny násilí zde slouží jako prostředek porozumění proměňujícím se mentalitám širokých lidových vrstev, vývoji expertního vědění a mediálního diskursu proměnám lokálních komunit v důsledku ničivého válečného konfliktu. Kniha tak podává inovativní pohled na dějiny rozpadu a rekonstituce středoevropského regionu v důsledku první světové války.

Další svazek edice PRŮVODCE umožní nahlédnout do nejznámějších pražských zahrad a parků, ale kromě turisticky atraktivních lokalit upozorní i na méně známá zahradní díla, která jsou pro historii zahradní tvorby typická. Zahrady a parky jsou sestaveny podle vývoje zahradních slohů a charakterizovány jak z hlediska kompozice, tak zajímavé vegetace – dobové i dendrologicky atraktivní. Uvedena jsou zásadní data z historie objektu, jména tvůrců i projektanti proběhnuvších rekonstrukcí, nechybí popis výtvarného řešení zahrad včetně drobné zahradní architektury. Zvláštní pozornost je věnována sochařské výzdobě areálů. Vlastním popisům předcházejí vstupní informace např. o návštěvnickém režimu či stupni památkové ochrany objektů, texty doprovázejí četné fotografie kompozic i detailů a schematické plánky. Publikace je koncipována jako příruční praktický průvodce pro studenty zahradních oborů a architektury, pro průvodce, turisty i zvídavou veřejnost.

Atlas keřů pojednává především o základních domácích (autochtonních) a běžně pěstovaných cizokrajných (introdukovaných) taxonech, zahrnuty jsou však i méně časté, a proto v literatuře zřídka publikované taxony, které se teprve rozšiřují do kultury. Publikace v hlavní části obsahuje cca 250 druhů keřovitě rostoucích dřevin, odolných klimatickým podmínkám ČR. Při jejich výběru autoři vycházeli ze zkušeností kultivace keřovitých druhů v arboretech ČR. Řazení dřevin je systematické po čeledích, což zvyšuje přehlednost knihy a umožňuje snadnější určování jednotlivých druhů dle morfologických znaků. Dvojstrany věnované jednotlivým druhům jsou rozděleny na textovou a fotografickou část. V textové části jsou uvedeny hlavní rozlišovací znaky pro spolehlivé určení druhu, původní geografické rozšíření, hlavní ekologické nároky a nároky na pěstování v kultuře. V závěru jsou připojeny informace o způsobech využití jednotlivých druhů pro různé účely, zajímavosti a také základní pěstované kultivary či odrůdy. Fotografická část obsahuje celkový habitus dřevin a detaily zobrazující důležité poznávací znaky. Atlas umožní určování a rychlou orientaci v sortimentu keřovitě rostoucích dřevin jak v přírodním, tak i kulturním prostředí. Cílovou skupinou je laická i odborná veřejnost, zvláště pak studenti biologicky zaměřených oborů středních a vysokých škol.

Publikace přibližuje vnitřní a zahraničněpolitický vývoj Rakouska v období 19311934. Soudobé ekonomické a sociální problémy spolu s tlakem Itálie a Německa výrazně přispěly k zesílení dlouhodobých antidemokratických tendencí a napomohly k pádu parlamentní demokracie v Rakousku. V důsledku snahy Německa omezit samostatnost republiky pod Alpami došlo k odklonu Rakouska od lavírování mezi jednotlivými velmocemi k užší spolupráci s Itálií. Řešení patové situace spatřovali rakouští a němečtí nacisté v provedení ozbrojeného spiknutí. Diletantsky naplánovaný puč, v jehož průběhu přišel spolkový kancléř Engelbert Dollfuss o život, poškodil pověst Německa v zahraničí a naplno odhalil zločinnou podstatu nacismu.

Kniha rozhovorů se zástupci tří generací českých etnografů a folkloristů, kteří reprezentují různé oblasti bádání (pražská a brněnská pobočka Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV, univerzitní katedry, muzea a skanzeny). Vzpomínková interview reflektují rozličná témata související s vývojem disciplíny před rokem 1989 (například osobní motivace pro volbu oboru, vzpomínky na dobu studia, každodenní chod akademických, univerzitníchči regionálních institucí, vliv komunistické ideologie, otázka badatelské svobody, vztah k teoriím a metodám apod.). Publikace obsahuje vybrané redigované pasáže z rukopisu pamětí Antonína Robka, které se vztahují k problematice české etnografie a folkloristiky. Součástí je stručný biografický a institucionální slovník.

Autor se věnuje různým polohám vzájemného vztahu vědy a diplomacie: diplomacie může vědu podporovat, napomáhat realizaci a uplatnění vědeckých objevů, často naopak věda představuje jakýsi katalyzátor rozvíjení diplomatických styků, prostředek k jejich vylepšení. Někdy se vědecké poznatky stávají základem pro zásadní mezinárodní jednání a dohody. Otázek, na něž tato kniha hledá odpověď, je mnoho. Jak problémy vědy ovlivňují diplomatické vztahy mezi zeměmi? Je mezinárodní spolupráce na poli vědy faktorem míru? Jsou vědci dobrými vyslanci svých zemí? Má působení vědy kultivující vliv na světové dění? Berou diplomaté na vědomí to, co říkají vědci o budoucnosti planety Země? Ohrožuje vědecká diplomacie nezávislost vědců? Jaké úkoly plní pověřenci pro vědu na velvyslanectvích? Autor tohoto prvního syntetického díla na dané téma na základě četných konkrétních příkladů z historie i současnosti objasňuje vztahy a souvislosti mezi světem diplomacie a světem vědy a dokládá, že vědecká diplomacie má dnes v mnoha zemích strategický a stále vzrůstající vliv. Pierre-Bruno Ruffini je profesorem na Fakultě mezinárodních věcí univerzity v Le Havre, v letech 20072013 působil jako poradce pro vědu a technologii ve sféře francouzské diplomacie. Přeložil Tomáš Duběda, předmluvu napsal Jiří Drahoš

Spis Užitečná rozprava o vedení války s Turky s výkladem Žalmu 28 (Utilissima consultatio de bello Turcis inferendo et obiter enarratus Psalmus XXVIII) Desideria Erasma Rotterdamského (1466/91536) byl sepsán a poprvé publikován roku 1530, tedy krátce po bouřlivých událostech ve Vídni, která byla na podzim předchozího roku sevřena v obležení tureckého vojska. Turci sice od obléhání nakonec upustili, avšak Evropa zůstávala v trvalé nejistotě a strachu z turecké expanze. Za těchto okolností se Erasmus rozhodl zapojit do debaty o válce s Turky a v Užitečné rozpravě probrat argumenty pro i proti jejímu vedení. Hlavním cílem spisu je však pojednat o tom, jak válku vést úspěšně, pokud k ní už dojde, a protože klíč k úspěchu spočívá v přístupu křesťanstva k víře a morálce, je do textu umně zakomponován i výklad Žalmu 28.

Čtvrtý svazek Spisů Jakuba Demla obsahuje první soubor autorových knih ve svérázném žánru kombinujícím deník, dokument a beletrii; v žánru, pro který on sám použil později slavný a kontroverzní termín Šlépěje. Svazek obsahuje tři Demlovy knihy, které předcházejí vzniku řady Šlépějí: Rosnička (1912), Domů (1913) a Pro budoucí poutníky a poutnice (1913), a první tři sborníky šlépějové řady: Šlépěje I (1917), Šlépěje II (1918) a Šlépěje III (1919). Svazek doprovází doslov, ediční poznámka, překlady všech cizojazyčných pasáží, vysvětlivky reálií, jmenný rejstřík a reprodukce obálek původních vydání.

Tato čtyřdílná gramatika navazuje svými východisky i cíli na jednosvazkovou Akademickou gramatiku spisovné češtiny (Academia 2013). Jejím záměrem je poskytnout nejen lingvistům a učitelům, ale i celé kulturní a vzdělané veřejnosti takový vhled do utvářenosti a fungování gramatiky češtiny jako přirozeného jazyka, jaký odpovídá co nejširšímu spektru jejích forem a funkcí, od nejobecnější roviny po úrovně nejspeciálnější. Prioritu přitom má zaznamenání, definice, dokladová ilustrace a výklad jevu jako prostředku jazykové komunikace před speciální lingvistickou teorií. První díl (ve dvou svazcích) je věnován charakteristice slovních druhů a výkladu tvoření slov, další díly pak formální morfologii, morfologickým kategoriím a široké oblasti jevů nelineární i lineární syntaxe.

Autor postupuje svojí tradiční metodou místopisného průvodce a přibližuje čtenáři místa v dnešní České republice, na kterých zřídila nacistická okupační moc nebo protektorátní úřady tábory za účelem koncentrace a izolace politických odpůrců, Židů, Romů či pracovních sil. V průvodci najdete pobočky velkých nacistických táborů, jako byly Auschwitz, Flossenbürg nebo Gross-Rosen, tábory zřizované bezprostředně po záboru pohraničí a určené především k internaci politických odpůrců z řad českých Němců, tábory určené k internaci Romů, pracovně-výchovné tábory určené pro občany protektorátu nebo poměrně neznámé tábory pro maďarské Židy, vznikající v roce 1944 především na jižní Moravě. V knize je u řady táborů uveden seznam zemřelých či zavražděných vězňů a dostupné údaje o velitelích nebo dozorcích táborů. Kniha je doplněna řadou dosud nepublikovaných fotografií.

Stalinský plán přetvoření přírody, který byl v SSSR spuštěn na podzim roku 1948, zásadně ovlivnil také československý přístup k poválečné obnově a přestavbě přírody a životního prostředí. Publikace popisuje hlavní rysy tohoto ambiciózního plánu, jehož provedením byli v ČSR pověřeni Rudolf Slánský a Josef Smrkovský. Sleduje proces jeho implementace, institucionální zakotvení i nakládání s přírodními zdroji, které se v komunistickém Československu odehrávalo v duchu radikálního odmítnutí malthusiánských teorií. Problematika kontinuity a diskontinuity československého poválečného vývoje pak poukazuje na možnosti a limity sovětizační politiky nových elit a na zásadní rysy kontinuity vědy a techniky v době, která kontinuitě příliš nepřála.

Publikace „Paměti kosmika Fyzikálního ústavu ČSAV“ obsahuje vzpomínky pracovníka Oddělení kosmického záření, vysokých energií a elementárních částic – nazývaného v ústavu „kosmici“ – na jeho činnost během zhruba čtyřicetiletého období. Navštěvoval ústav od jeho založení v roce 1954 ještě jako student a od roku 1957 je jeho pracovníkem až do současnosti. Historie časového úseku tohoto oddělení Fyzikálního ústavu ČSAV v Praze v rozmezí od roku 1957 až do rozdělení Československa na dva samostatné státy v první polovině devadesátých let se týká experimentů s kosmickým zářením v Praze a na Lomnickém štítě a dále zejména období, kdy byl autor vedoucím složky Státního plánu vědy a výzkumu nebo později nositelem grantů, což souviselo s experimenty na urychlovačích částic ve Spojeném ústavu jaderných výzkumů v Dubně (SSSR), v CERN Ženeva a DESY Hamburg.

V roce 2016 si Polsko připomnělo sté výročí úmrtí Henryka Sienkiewicze, známého autora historických románů, laureáta Nobelovy ceny za literaturu, ale ve své době také významného publicisty. Zatímco Sienkiewiczova beletristická tvorba je v českém prostředí dostatečně známá, výbor z jeho tvorby publicistické se k rukám českých čtenářů dostává poprvé. Tvoří jej texty věnované polsko-německým vztahům a formování polské národní identity v době po tzv. trojím dělení Polska, texty reflektující situaci Polska (a šířeji Evropy) na prahu první světové války a materiály související se Sienkiewiczovou charitativní aktivitou během prvních let války. Celek je doplněn o úvodní studii editora svazku, profesora Marceliho Kosmana.

První část, Odjezd a návrat, popisuje autorovo dětské dobrodružství. Poté co gestapo zatklo jeho rodiče, podařilo se mu podplatit maloměstské úřady, a tak mu četníci den před transportem do ghetta a do Osvětimi povolili odjet ze svého tehdejšího bydliště vlakem k příbuzným do Budapešti, kde se při troše štěstí mohl vyhnout okamžité smrti. Příběh jednoho roku, ve kterém dospěl, je zakončen sladkobolně ironickými návraty. V druhé části, Nahoře pod zatmělým sluncem, autor píše o elementárním zážitku, který pro něj znamenal rozchod s dětstvím a vstup do světa dospělých, o revolučním roce 1956, životě disidentů, o svých láskách, přátelích a rodině, o tom, jak prožíval pád komunismu, o letech strávených v Berlíně a radostech stáří. Všechny tyto vzpomínky György Konrád formuluje se svou typickou otevřeností a bezprostředností.