Academia strana 34 z 189

Osmnáctý sešit Biografického slovníku českých zemí předkládá čtenářům životopisy osobností, jejichž jméno začíná písmeny Fo–Fr, a představuje další svazek rozsáhlého encyklopedického projektu, který vzniká ve spolupráci dnes už s více než stovkou autorů z akademických, univerzitních a dalších pracovišť pod vedením Biografického oddělení Historického ústavu AV ČR. V jeho rámci bude zpracováno na 25 000 biogramů osobností všech dob a oborů lidské činnosti spjatých s českými zeměmi – bez rozdílu etnického původu, jež se narodily, žily a pracovaly v uvedeném teritoriu, a to i pokud zde strávily jen část svého života.

Třetí svazek Spisů Jakuba Demla obsahuje beletristické texty z let 1912–1917. Pro vzrušený styl a kontrast mezi „světlým“ a „temným“ viděním světa bývají označovány jako expresionistické. Jedná se o texty: V Zabajkalí. Ze zápisků Neznámého (1912) je první Demlova knižní próza. Hrad smrti (1912) uvedl J. Demla do české literatury jako básníka děsu a smrti. V Moji přátelé (1913) oslovuje květiny jako svědky lidského života i křesťanského obrazu světa. Tanec smrti (1914) je souborem kratších, často snových textů. Protiklad k prózám smrti představuje Miriam (1916), kniha extatických vyznání lásky. Věštec (1917) je dialog v duchu okouzlení březinovským symbolismem. První světla (1917) jsou přepracovanou verzí Demlovy básnické prvotiny Notantur lumina (1908).

Od doby, kdy byl poprvé vydán sborník Mystika a logika a jiné eseje Bertranda Russella (1872–1970) již uplynulo téměř sto let. Navzdory tomu není jeho první překlad do češtiny, který nyní nakladatelství Academia vydává, určen k pouhému doplnění mezery v knihovně. Autor, mimo jiné nositel Nobelovy ceny za literaturu, kterou získal v roce 1950, významný filosof a matematik, ale též bouřlivý kritik společenských poměrů, v esejích s nečekanou naléhavostí a představivostí sděluje některé své základní postoje ve vztahu k filosofii, ostatním vědám – zejména matematice a fyzice – a světu kolem nás. Leckteré z jeho názorů provokují k nesouhlasu, v jiných čtenář může najít vyjádření vlastních, dosud možná jen tušených přesvědčení. V každém případě jsou inspirací k zamyšlení a hledání vlastní cesty v nepřehledném bludišti postmoderní doby.

Jaké jsou vztahy Čechů a obyvatel čtyř sousedních zemí? Monografie shrnuje výsledky výzkumu meziskupinových postojů a kontaktu v pěti zemích střední Evropy. Věnuje se národním stereotypům neboli představám o typických vlastnostech představitelů určitých národů. Srovnává postoje k vlastnímu a sousedním národům a odhaluje faktory, které je ovlivňují. Zabývá se vnímáním Čechů, Němců, Rakušanů, Poláků a Slováků nejen během vzájemných setkání. Kniha je určena všem zájemcům o problematiku vztahů mezi lidmi z různých zemí.

Tajemný básník, úspěšný boxer, umělecký kritik, který nenechal jediné slavné jméno na pokoji, skandalista, ředitel revue Maintenant, do níž přispíval výhradně sám, dadaista předtím, než to slovo Tristan Tzara vyřkl, dezertér v pěti nebo šesti zemích, to všechno a ještě mnohem víc skrývá osoba A. Cravana. V knize je vše, co tento muž, který ze světa zmizel právě tak záhadně, jako žil a tvořil, napsal. Obsahuje jeho korespondenci, ale i komentáře a ohlasy vztahující se k jeho šarmantní osobě od osobností, které utvářely umění a kulturu 20. století (Picabia, Breton, Salmon, Cendrars, Soupault ad.). Knihu provázejí dvě desítky původních fotografií, reprinty a kresby.

Kolektivní monografie přináší podrobný pohled na dosud málo známou a nedostatečně zpracovanou oblast pračeštiny a staré češtiny: zápisy českých slov a frází hebrejským písmem v 11.-13. století. Korpus lexikálních jednotek je poměrně malý, dosahuje počtu asi dvou stovek, přesto podává jedinečné svědectví o vzdělanosti českých, zejména pražských Židů té doby. V dokumentech psaných hebrejským písmem se nacházejí nejstarší doklady užití češtiny pro ilustraci gramatických pravidel, jedno z nejstarších českých souvětí vůbec, pozoruhodné vícejazyčné ekvivalence, slova doplňující staročeský lexikální fond či zápis útržků konverzace z první poloviny 13. století. Čeština v těchto spisech se vyznačuje jistou archaizací a její zápis je ve srovnání s tehdejším tzv. primitivním zápisem latinkou v některých ohledech propracovanější. Kniha je doplněna reprodukcemi původních glos s komentářem a kritickou edicí dosud nezveřejněné obsáhlé ruskojazyčné studie o jazyce kenaanských glos z pera Romana Jakobsona i podrobným popisem historie Jakobsonova dlouholetého bádání na tomto poli.

Další souborné vydání autorových novinových sloupků a dalších publicistických textů, tentokrát z let 2012–2014, řazených, jak už název napovídá, abecedně. Týkají se nejrůznějších aspektů života společnosti, která je dnes sice nejbezpečnější a nejpohodlnější, co kdy byla, ale tato idyla je poměrně velmi křehká a může se přes noc neočekávaně zhatit. Ukazuje se, že to, co nás sužuje, nejsou až tak problémy technické jako spíš problémy kořenící v našich duších, vystavených teď něčemu, na co nebyly přírodou dimenzovány. V knize je i rozsáhlý esej o autorových zkušenostech s terapeutickým pobytem ve tmě, který po vzoru některých východních mnichů dvakrát absolvoval a se čtenáři sdílí své neobvyklé zážitky.

Další souborné vydání autorových novinových sloupků a dalších publicistických textů, tentokrát z let 2012–2014, řazených, jak už název napovídá, abecedně. Týkají se nejrůznějších aspektů života společnosti, která je dnes sice nejbezpečnější a nejpohodlnější, co kdy byla, ale tato idyla je poměrně velmi křehká a může se přes noc neočekávaně zhatit. Ukazuje se, že to, co nás sužuje, nejsou až tak problémy technické jako spíš problémy kořenící v našich duších, vystavených teď něčemu, na co nebyly přírodou dimenzovány. V knize je i rozsáhlý esej o autorových zkušenostech s terapeutickým pobytem ve tmě, který po vzoru některých východních mnichů dvakrát absolvoval a se čtenáři sdílí své neobvyklé zážitky.

Salafitský islám je bezesporu velmi progresivním proudem sunnitského islámu. Médii bývá spíše nazírán prizmatem jeho poměrně nedávného vývoje a vnímán jako směr nejen silně sociálně konzervativní, ale i jako krajně radikální a někdy vysloveně extremistický. Předkládaná monografie interpretuje složitý teologický a ideologický vývoj salafitského islámu (salafismu) v historických souvislostech. V hledání jeho kořenů se autor zabývá myšlením středověkého teologa a právníka Ibn Tajmíji i reflexí jeho myšlení v moderním islámu. Ukazuje, že salafitský islám byl vždy proudem reformním a puritánským, který usiloval o návrat k původním islámským hodnotám a zbavoval se cizích, nežádoucích vlivů, které podle názoru reformátorů i prostých stoupenců zkazily a oslabily muslimskou obec. Radikální interpretací salafismu se zabývají poslední kapitoly předkládané monografie. Na příkladu wahhábismu autor sleduje původ současného extremismu a vysvětluje genezi dnešního globálního salafismu. Kniha je určena čtenářům z řad islamologů, religionistů, bezpečnostních analytiků i všem těm, kdo mají hlubší zájem o islám.

Tato kniha rozlišuje tři cesty k emancipaci – existenciální revoltu, politickou revoluci a občanské jednání. V prvních dvou lze najít mnoho podnětného, jakmile se však jedna nebo druhá začne představovat jako jediná a o sobě dostatečná odpověď na otázku lidské emancipace, ústí do opaku toho, co slibuje. První uvrhává člověka do osamělé bezmoci tragického hrdiny, druhá ho podrobuje diktátu domnělé kolektivní vůle či dějinné nutnosti. Obě cesty proto musejí být nově promyšleny z hlediska cesty třetí. V občanském jednání se člověk vysvobozuje ze sebe sama a stává se součástí kolektivního hnutí, které nejenže nepopírá individuální rozhodování a jednání, ale živí se jedině z něj. Pravost této cesty je měřena mimo jiné tím, že samotné vykročení na ni je v jistém smyslu již dosažením cíle. Na tuto cestu nás vysílá také Václav Havel, když si v Moci bezmocných klade otázku, zda „světlejší budoucnost“, evokovaná velkými emancipačními projekty modernity, „je opravdu a vždy záležitostí nějakého ,tam‘. Co když je to naopak něco, co je už dávno zde - a jenom naše slepota a slabost nám brání to kolem sebe a v sobě vidět a rozvíjet?“

Soubor úvah, vzpomínek, drobných povídek a úvah je dílem zlínského publicisty Františka Bobáka (1926–2008). V mládí patřil k tzv. Baťovým mladým mužům, potom absolvoval studium na Filozofické fakultě UK v Praze, působil jako středoškolský profesor, ale v době komunistického režimu nesměl dlouho ve školství pracovat (bránily tomu jeho politické názory a to, že se hlásil ke katolické víře). V listopadu spoluzakládal ve Zlíně Občanské fórum. Texty vycházely od devadesátých let do roku 2005 nebo 2006 v různých regionálních periodikách, případně byly zveřejňovány v rozhlase. Autor v nich komentoval aktuální dění ve společnosti, ale – jak píše Ludvík Vaculík v předmluvě – „v druhé poloze se vzpíná k dobru a kráse života; je vlastně básník“. Význam těchto drobných próz tedy rozhodně přesahuje jak hranice zlínského regionu, tak i dobu, v níž texty vznikaly, a představuje zajímavou a čtivou reflexi soudobé české společnosti.

Soubor úvah, vzpomínek, drobných povídek a úvah je dílem zlínského publicisty Františka Bobáka (1926–2008). V mládí patřil k tzv. Baťovým mladým mužům, potom absolvoval studium na Filozofické fakultě UK v Praze, působil jako středoškolský profesor, ale v době komunistického režimu nesměl dlouho ve školství pracovat (bránily tomu jeho politické názory a to, že se hlásil ke katolické víře). V listopadu spoluzakládal ve Zlíně Občanské fórum. Texty vycházely od devadesátých let do roku 2005 nebo 2006 v různých regionálních periodikách, případně byly zveřejňovány v rozhlase. Autor v nich komentoval aktuální dění ve společnosti, ale – jak píše Ludvík Vaculík v předmluvě – „v druhé poloze se vzpíná k dobru a kráse života; je vlastně básník“. Význam těchto drobných próz tedy rozhodně přesahuje jak hranice zlínského regionu, tak i dobu, v níž texty vznikaly, a představuje zajímavou a čtivou reflexi soudobé české společnosti.

Mikroorganismy, a mezi nimi zvláště viry a bakterie, lidstvu historie představila v roli malých parazitů a choroboplodných zárodků, které pro svět živých bytostí nemají vůbec žádný anebo pouze negativní význam. Ale v tom se biologové mýlili! Mikroorganismy jsou totiž všude kolem nás. Najdeme je dokonce i v našich tělech a uvnitř našich buněk. Jsou to profesionální symbionti. Organismy, které zasvětily své životy blízkému soužití s jinými. Krůček po krůčku odhalujeme, jak vlastně žijí za okny našich laboratoří a jak jejich životy ovlivňují nás, jejich eukaryotické souputníky. Jisté je zatím pouze jedno: viry a bakterie už dávno překročily svůj vlastní stín a nám nezbývá, než vzít to na vědomí

Tato kolektivní monografie je výsledkem obecně pedagogického a historicko-pedagogického výzkumu k tématu tzv. „příhodovské“ reformy. V první části publikace je zasazena otázka meziválečné reformy na primárním a nižším sekundárním stupni do filozofických a obecně pedagogických souvislostí. Jedná se především o otázky vztahu pozitivismu, pragmatismu, amerikanismu v české meziválečné pedagogice a vliv kvantitativních pedagogických psychologických směrů, jež výrazně ovlivnily československé meziválečné pedagogické hnutí. Druhá část publikace rekonstruuje nejvýznamnější příklady pokusného meziválečného školství v ČSR – pokusné školy v Praze, Zlíně a Humpolci a vybrané školské pokusy v Kyšperku a Českém Krumlově. Pozornost je věnována rovněž otázkám reformy na Slovensku.

Jaké mýty šíří západní novináři a historici o středoevropském odporu vůči komunistickému státu? Jak se na disent dívá americký historik J. Bolton? Všechno se odehrávalo ve zcela konkrétním prostředí a situaci, říká a popisuje jej vlastními slovy jeho účastníků a hojně cituje z dopisů, deníků i literárních děl. V jeho podání nejde tolik o politickou filozofii jako spíše o běžné zážitky. Disent je živým společenstvím lidí, kteří pochybují a pociťují nejistotu a rozhodně se nepokládají za žádné mesiáše.

Nizozemština, jazyk, kterým mluví Nizozemci a Vlámové, je s více než 25 milionů mateřských mluvčích třetím nejvíce zastoupeným germánským jazykem. Díla psaná nizozemsky začala vznikat již v 8. století našeho letopočtu a nizozemská literatura patří k literaturám, které jsou hojně překládány do češtiny. Dílo představuje přehled dějin nizozemské a vlámské literatury od počátku až do současnosti, včetně odvětví, jako jsou literatura pro děti a mládež nebo nizozemská literatura, psaná v bývalých koloniích. Autorský tým z katedry nederlandistiky Univerzity Palackého v Olomouci pracuje pod vedením prof. dr. Wilkena Engelbrechta, cand. litt. (1962), profesora nizozemské a vlámské literatury. Další členové jsou dr. Lianne Barnard, Mgr. Lucie Smolka Fruhwirtová, Ph.D., Mgr. Marina Vitáčková, Ph.D., a PhDr. Eva Brázdová Toufarová. Každý z nich se v díle věnoval období podle vlastní specializace.