Academia strana 34 z 189

V klasickém vymezení filozofa Josiaha Royce z roku 1908 se výklad loajality chápal jako povinnost, která klade neosobní, resp. nado- sobní závazky nad pocit osobní odpovědnos- ti. Metoda, která našla své využití ve výzku- mu jazyka loajality i v pracech historiků, se stala tématem 35. ročníku mezinárodního interdisciplinárního setkání k problemati- ce 19. století. Téměř čtyři desítky specia- listů z oboru literární historie, dějin umění, muzikologie, sociologie, historie a dalších příbuzných oborů diskutovaly o vztahu jed- nosměrné či oboustranné loajality Čechů k Habsburkům i Němcům, panovníků k pod- daným, katolíků k jinověrcům, občanů k po- litickým institucím nebo šlechtě. Výsledky sympozia přináší tento svazek doplněný do- bovými vyobrazeními.

Adorno v Žargonu autenticity rozvíjí kritiku řeči, jež vyvolává dojem duchovnosti a autenticity, a přitom je v tajném spojenectví s anonymitou směnné společnosti. Adorno odhaluje žargon nejen v literatuře a politice, ale také u německých existenciálních filosofů, především Karla Jasperse. Hlavním tématem knihy však je žargon Martina Heideggera. Adorno zasazuje Heideggerovu filosofii do širších kulturně-historických souvislostí, o nichž píše už v Dialektice osvícenství. V knize Žargon autenticity nalezneme množství odkazů na literární díla (Karla Krause, Rainera M. Rilkeho nebo na německé populární romány), které Adorno rozehrává při zkoumání filosofické „řeči autenticity“. V českých podmínkách je Žargon autenticity v zásadě první knihou, která přináší fundovanou kritiku Heideggerova myšlení. Adorno vyjadřuje nepoctivost pojmů, které se objevují jako zaklínadlo nejen ve filosofii, ale i v teologii, beletrii a poezii. Autenticita a hledání kořenů, s nimiž se setkáváme i v dnešní době, v sobě skrývají to, čemu chtějí uniknout. To je poselství Žargonu autenticity pro naši současnost.

Slovníky Daniela Adama z Veleslavína patří jak svým rozsahem, tak vlivem na český jazyk mezi nejvýznamnější díla v dějinách české lexikografie. Čeština se díky nim dostala mezi velké evropské jazyky a již na konci 16. stolení získala postavení určité míry jazykové vyspělosti, na níž mohlo v 19. století snadno navázat české národní obrození. Vydávané novodobé kritické vydání Nomenclatoru quadrilinguis, významného dobového dokladu o české slovní zásobě, je zpracováno tak, aby je mohli využít jak odborníci, studenti, tak i zájemci z řad laické veřejnosti. Připojené CD navíc obsahuje digitální kopie původní knihy a nástroje pro snadné vyhledávání ve slovníku

Autobiografie zesnulého hudebního a filmového kritika, dramaturga, scénáristy, pedagoga, produkčního a publicisty Vladimíra Bora zachycuje autorovy vzpomínky na dětství a dospívání a rovněž četné aktivity, které ho spojovaly s českým divadlem, filmem i hudebním životem. Z vlastních životopisných vzpomínek vyrůstají i další dva životopisy věnované jeho rodičům – operní pěvkyni Olze Valouškové-Borové, sólistce Národního divadla v Praze a opery v Lublani, a Janu Borovi, divadelnímu režisérovi a publicistovi, uměleckému šéfovi Švandova divadla a Divadla na Vinohradech a šéfovi činohry Národního divadla.

„Nejmenší lidé planety“, středoafričtí pygmejové, jsou mimořádně zajímavým etnikem. Kolektiv antropologů se nejprve zaměřuje na záhadu jejich evolučního původu a otázky spojené s jejich fyzickým vzhledem. Poté přibližuje důležité oblasti každodenního života těchto lidí, kterými jsou lov a sběr, zkrášlování těla, hudba a tanec, a začíst se můžete i do několika pygmejských mýtů. O původním způsobu života pygmejských skupin víme mnohé díky významnému etnologovi P. J. Šebestovi. Jeho misionářskému a etnologickému působení u pygmejů je zde věnována samostatná kapitola. Šebestovou zásluhou navíc nemusí zájemce o poznání pygmejů cestovat až do pralesa Ituri, stačí navštívit po něm pojmenovanou expozici v Hrdličkově muzeu člověka PřF UK v Praze. Jaká je historie této expozice a co v ní můžete spatřit dnes? Dočtete se na dalších stránkách. A jaká je současnost samotných pygmejů v Africe? O tom vypráví zkušený cestovatel, který se za nimi do této neklidné části světa vypravil.

To, co bývá zvykem chápat jako krizi ekonomickou, resp. finanční, je ve skutečnosti celková krize západních společností. Co je vlastně žitým náboženstvím dneška – ekonomie a vzývání Růstu? Neleží jedna z obtíží dneška v potlačené religiozitě? Krize není víc než konec jedné dějinné epochy a začátek jiné. Jak se projevuje současný individualismus a k čemu spěje? Je stát největším dobrem nebo základním prokletím? Je náš osud nějak podobný osudu domácích zvířat, chovaných jako hýčkaní mazlíčkové i brutálně využívaný živý „materiál“? Lze se z chodu dějin poučit, jak historický proces vlastně vzniká? Jak by mohla Evropa vypadat za několik dekád?

Skupinová jednání vytvářejí specifickou dynamiku; proces rozhodování při nich není zdaleka tak racionální a strukturovaný, za jaký se obecně považuje. Je možné rozhodování pracovních týmů zmapovat pomocí analýzy slovních interakcí? A pokud ano, které jazykové strategie mají v tomto procesu dominantní roli? Jakým způsobem se podílejí na skupinovém rozhodování a k čemu je mluvčí při jednáních využívají? Publikace předkládá výsledky studie interních jednání jedné z velkých hospodářských komor ve Velké Británii. K rozboru autentických audiodat aplikuje konverzační analýzu a obhajuje myšlenku, že právě tato metodologie umožňuje vhled do vedení, strukturování a realizace rozhodovacího procesu. Na řadě přepisů interních jednání je vysvětleno, jak skupinová rozhodnutí vznikají a jak jsou týmy motivovány k jejich naplnění. Monografie je určena především zájemcům o konverzační analýzu a aplikovanou lingvistiku.

Kniha je třetím svazkem rozsáhlé encyklopedie Česká divadelní encyklopedie, zpracovávané na půdě Kabinetu pro studium českého divadla. Devatenácté století, jemuž se svazek věnuje, je pro novodobé české divadlo zcela zásadní, a přesto takto široce pojatá publikace encyklopedického charakteru dosud chyběla. Struktura knihy je stejná jako v předešlých svazcích, tematicky se však plně soustřeďuje na divadlo českojazyčné. Více než půl tisíce hesel zahrnuje dramatiky, herce, režiséry, jevištní výtvarníky, ředitele divadel ad. Každé heslo podává na základě zevrubného výzkumu informace o životě, činnosti a díle příslušné osobnosti a je vybaveno podrobnou bibliografií. Text doprovází množství fotografií a reprodukcí.

Kniha je autorovým účastným rozpomínáním na léta 1990–1994, ale také na to, „co z nich pošlo“ – od rozporného nastartování ekonomické transformace až po rozdělení Československa. Z dnešní situace – z pozorovací kóty, na níž začasté slyšet slova „o konci listopadových dějin“ – se tak autor ohlíží i po původu toho, čím jsme dnes znepokojeni jako jevy krizovými, v celkovém pocitu, „že něco je špatně“... V mozaice z paměti vyplavovaných příznačných momentů, situací, momentek i kolorovaných portrétů tu Petr Pithart jako průvodce nabízí svou invidualizovanou paměť. Teoretická zamyšlení tvoří v této knize spíše doplňkové exkursy k autorovým vhledům do praktické politiky raných (a bouřlivých) let devadesátých, kdy jako čelný představitel OF stanul v čele české vlády.

Kniha poprvé ukazuje jednu kapitolu českých dějin umění: výtvarnou produkci spojenou s husitským hnutím. Donedávna se zdálo, že nic takového neexistovalo, a teprve výstava a publikace Umění české reformace (2010) ukázaly, že jde o kulturně bohaté a zajímavé téma. Práce je psána pro širší veřejnost, jíž chce zprostředkovat výsledky autorčina vědeckého výzkumu posledních dvaceti let. Nejprve se zabývá kritikou náboženských obrazů v náboženském reformním hnutí konce 14. století za vlády Václava IV. Obrazoborectví se pak ukazuje nejen jako ničení, ale také jako cenná součást kulturních dějin. Po husitských válkách se v Čechách a na Moravě poprvé v Evropě zformovalo dlouhodobé soužití dvou církví: kališníků s katolíky. Výtvarné umění se na hledání společenského kompromisu významně podílelo.

Marie-Laure Ryanová se ve své knize zabývá virtuální realitou a zkoumá, zda tento pojem éry počítačů vyžaduje radikálně novou teorii čtení vedle dvou základních – interaktivity a vtažení (immersion), z nichž při práci vychází. Provádí čtenáře po méně známých i známějších teoriích dvacátého století, které se nějak chopily problému nově vznikajících elektronických médií. Autorka se kriticky staví k jednoduše oslavnému diskursu o hypertextu a virtuální realitě a porovnává jej se staršími koncepcemi narativity a recepce tištěného textu. V meditačních „intermezzech“ se zabývá uměleckými díly označovanými jako „interaktivní“ či „nová“ a pozoruje, zda skutečně vyžadují radikálně jiný přístup čtenáře.

Výstižná a čtivá zpráva o současném úpadku hospodářské nadvlády Západu. Jak kvůli chybné hospodářské politice v uplynulých padesáti letech nejvyspělejší a nejbohatší státy světa promarnily své dominantní postavení? Podle ekonomky D. Moyové jsou příčiny hospodářského úpadku tři: za prvé západní svět většinu kapitálu investoval špatně, za druhé pracovní síla na Západě příliš zdražila a za třetí se začala snižovat produktivita obecně. Základním rysem naší společnosti už není inovace a progresivní myšlení. Místo toho jsme krátkozraká a lhostejná civilizace, které nejvíc záleží na spotřebě. Jaká opatření je třeba přijmout? Moyová ve své knize nabízí řešení.

Osmnáctý sešit Biografického slovníku českých zemí předkládá čtenářům životopisy osobností, jejichž jméno začíná písmeny Fo–Fr, a představuje další svazek rozsáhlého encyklopedického projektu, který vzniká ve spolupráci dnes už s více než stovkou autorů z akademických, univerzitních a dalších pracovišť pod vedením Biografického oddělení Historického ústavu AV ČR. V jeho rámci bude zpracováno na 25 000 biogramů osobností všech dob a oborů lidské činnosti spjatých s českými zeměmi – bez rozdílu etnického původu, jež se narodily, žily a pracovaly v uvedeném teritoriu, a to i pokud zde strávily jen část svého života.

Třetí svazek Spisů Jakuba Demla obsahuje beletristické texty z let 1912–1917. Pro vzrušený styl a kontrast mezi „světlým“ a „temným“ viděním světa bývají označovány jako expresionistické. Jedná se o texty: V Zabajkalí. Ze zápisků Neznámého (1912) je první Demlova knižní próza. Hrad smrti (1912) uvedl J. Demla do české literatury jako básníka děsu a smrti. V Moji přátelé (1913) oslovuje květiny jako svědky lidského života i křesťanského obrazu světa. Tanec smrti (1914) je souborem kratších, často snových textů. Protiklad k prózám smrti představuje Miriam (1916), kniha extatických vyznání lásky. Věštec (1917) je dialog v duchu okouzlení březinovským symbolismem. První světla (1917) jsou přepracovanou verzí Demlovy básnické prvotiny Notantur lumina (1908).

Od doby, kdy byl poprvé vydán sborník Mystika a logika a jiné eseje Bertranda Russella (1872–1970) již uplynulo téměř sto let. Navzdory tomu není jeho první překlad do češtiny, který nyní nakladatelství Academia vydává, určen k pouhému doplnění mezery v knihovně. Autor, mimo jiné nositel Nobelovy ceny za literaturu, kterou získal v roce 1950, významný filosof a matematik, ale též bouřlivý kritik společenských poměrů, v esejích s nečekanou naléhavostí a představivostí sděluje některé své základní postoje ve vztahu k filosofii, ostatním vědám – zejména matematice a fyzice – a světu kolem nás. Leckteré z jeho názorů provokují k nesouhlasu, v jiných čtenář může najít vyjádření vlastních, dosud možná jen tušených přesvědčení. V každém případě jsou inspirací k zamyšlení a hledání vlastní cesty v nepřehledném bludišti postmoderní doby.

Jaké jsou vztahy Čechů a obyvatel čtyř sousedních zemí? Monografie shrnuje výsledky výzkumu meziskupinových postojů a kontaktu v pěti zemích střední Evropy. Věnuje se národním stereotypům neboli představám o typických vlastnostech představitelů určitých národů. Srovnává postoje k vlastnímu a sousedním národům a odhaluje faktory, které je ovlivňují. Zabývá se vnímáním Čechů, Němců, Rakušanů, Poláků a Slováků nejen během vzájemných setkání. Kniha je určena všem zájemcům o problematiku vztahů mezi lidmi z různých zemí.