Academia strana 41 z 189

Fotografiemi provázené dílo S botanikem v tropech složené z povídek motivovaných drobnými dobrodružstvími spojenými s přírodovědným, hlavně botanickým bádáním v tropech Latinské Ameriky (Brazílie, Mexiko, Nikaragua, Venezuela). Na formu beletrie je n aroubováno mnohé, i dosud nikde nepublikované odborné sdělení nebo nedořešená velice zajímavá otázka či překvapivá etnobotanická souvislost. Populárně vědecký charakter textu je záměrně poněkud zastřen dějem, anebo lyrikou okouzlujících a přitom pomě rně nedostupných míst ve velmi exotické přírodě. Vypravěčem je totiž geobotanik i pracovník význačné české botanické zahrady v jedné osobě, tedy člověk žijící doslova pospolu s rostlinami, nyní poznávanými v dalekých zemích a popisovanými v přirozené m prostředí. Balení obsahuje svazky 1 - 3.

Kniha Hvězdář diplomat je věnována životnímu příběhu doyena české astronomie Luboše Perka (ročník 1919). Líčí jeho dětství a gymnaziální léta za první republiky i situaci mladého talentovaného muže po nacistickém uzavření vysokých škol. Zaznamenává n adějné roky poválečné a poměry po únoru 1948 viděné očima zapáleného astronoma. Kniha přináší jeho newyorské zkušenosti pracovní i osobní. Z doby po návratu do normalizačního Československa předkládá mj. dokumenty o poměrech, v nichž Perek nesměl j ezdit do zahraničí, nemohl spolupracovat s mezinárodními organizacemi. Po 17. listopadu 1989 byl to spolu s rokem 1939 už druhý zásadní 17. listopad v Perkově životě se mohl vrátit do aktivního života. Jiní sedmdesátníci žehrali, že pro ně přišla změna režimu příliš pozdě, Perek ne. Pustil se do práce. Kniha zaznamenává také Perkovy úvahy o kritickém způsobu myšlení, o determinismu a chaosu, možnostech úklidu kosmického smetí, dalším výzkumu Měsíce. Přibližuje i jeho četná setkání a vztahy s předními světovými astronomy, astronauty a kosmonauty a především poskytuje neobyčejný příklad v nejlepším slova smyslu pragmatického a racionálního postoje k životu. Součástí knihy jsou i medailony z per Jiřího Grygara a dalších Perkových kolegů-as tronomů.

Neúnavná slova jsou výborem nejvýznamnějšího českého hungaristy, mezinárodně uznávaného profesora Petra Rákose, který takto sám vybral a uspořádal. Výbor představuje nejen nejvýznamnější tematické okruhy životního díla samotného autora a průřez poválečnou českou hungaristikou, ale je zároveň vzácným důkazem toho, jak mohou špičkoví představitelé „malých oborů“ inspirovat vědecké myšlení obohatit metodologické aspekty obecně. Rákosovy studie a eseje obnažují konkrétní problémy doby, ve které vznikaly, aniž by jí byly poplatné, a to i v těžkých dobách 50. a posléze 70. a 80. let. Výbor z textů, u nichž polovina vyšla původně maďarsky, doplňuje předmluva editora knihy Evžena Gála.

Kapitoly z moderní české toponymie. Kniha se zabývá vývojem českých oikonym (místních jmen) v moderní době. Zaměřuje se na hlavní vývojové tendence místních jmen, názvotvorbu, motivaci a odraz politických a společenských změn v toponymii. Prostřednictvím sledování úlohy honorifikačního motivu (oslavná jména) upozorňuje na případových studiích věnovaných konkrétním toponymům (např. Žižkovo Pole, Havlíčkův Brod, Gottwaldov, Havířov, toponymie jižního Slovenska, Sudet a východního Pruska) na specifika české toponymie ve středoevropském kontextu. Pozornost je věnována rovněž vývoji uličních názvů, fungování toponym v uměleckém textu, reklamní a mytizační funkci zeměpisných pojmenování.

Kapitoly z české gramatiky jsou souborem detailních pojednání o podstatných gramatických jevech češtiny v širokém záběru od formálního tvarosloví až po strukturaci textů. Svým charakterem tak publikace osciluje mezi tematickým sborníkem a neúplnou gramatikou. Kniha, na níž spolupracovalo dvacet českých i zahraničních autorů, je rozvržena do tří hlavních oddílů: morfologie slova, syntax věty a syntax textu. Je určena nejen odborníkům – lingvistům a bohemistům –, ale i redaktorům, překladatelům a publicistům, pro něž je český jazyk základním pracovním nástrojem, o který se aktivně zajímají.

Zatím poslední, čtvrtá část memoárománů Pavla Kohouta nazvaná Můj život s Hitlerem, Stalinem a Havlem vychází poprvé v tomto svazku pod názvem Předběžná bilance. Je to kapitola rozsahem nejmenší, ale z hlediska čtenářů, kteří už možná některou ze vzpomínkových knih přečetli, možná nejdůležitější: autor nás vede svým životem až do dnešních dnů a opět, jako v celých svých pamětech, se nevyhýbá kontroverzním otázkám – a jakoby je od čtenářů očekával, rovnou na ně po svém odpovídá. Všichni, kdo byli dosud k životním postojům Pavla Kohouta rezervovaní, nebo dokonce odmítaví, měli by si jeho Život s Hitlerem, Stalinem a Havlem přečíst. Mohli by být překvapeni, s jakou otevřeností a snahou vyrovnat se s vlastními omyly a pochybeními se autor dává publiku v plen... Ano, je v tom i dovednost úspěšného dramatika, spisovatele a poválečného proslulého mládežnického poety, který ví, jak čtenáře či diváka zaujmout, ale je tam ještě něco navíc, co v mnohých pamětech osobností postrádáme: úzkostlivá snaha nesvalovat vinu za své činy a postoje na někoho či něco jiného.

Zatím poslední, čtvrtá část memoárománů Pavla Kohouta nazvaná Můj život s Hitlerem, Stalinem a Havlem vychází poprvé v tomto svazku pod názvem Předběžná bilance. Je to kapitola rozsahem nejmenší, ale z hlediska čtenářů, kteří už možná některou ze vzpomínkových knih přečetli, možná nejdůležitější: autor nás vede svým životem až do dnešních dnů a opět, jako v celých svých pamětech, se nevyhýbá kontroverzním otázkám – a jakoby je od čtenářů očekával, rovnou na ně po svém odpovídá. Všichni, kdo byli dosud k životním postojům Pavla Kohouta rezervovaní, nebo dokonce odmítaví, měli by si jeho Život s Hitlerem, Stalinem a Havlem přečíst. Mohli by být překvapeni, s jakou otevřeností a snahou vyrovnat se s vlastními omyly a pochybeními se autor dává publiku v plen... Ano, je v tom i dovednost úspěšného dramatika, spisovatele a poválečného proslulého mládežnického poety, který ví, jak čtenáře či diváka zaujmout, ale je tam ještě něco navíc, co v mnohých pamětech osobností postrádáme: úzkostlivá snaha nesvalovat vinu za své činy a postoje na někoho či něco jiného.

Cioma Schönhaus se narodil v roce 1922 v Berlíně jako syn ruských emigrantů židovského původu. Za nacistické diktatury na poslední chvíli jen o vlas unikl transportu do vyhlazovacích koncentračních táborů, v nichž zahynuli jeho rodiče i větší část jeho širší rodiny, a v letech 1942-1943 se změněnými identitami ilegálně pobýval v nacisty ovládaném Berlíně. Vlastnoručně falzifikovanými dokumenty nejen chránil sebe sama, ale především také dopomohl k útěku do zahraničí stovkám dalších pronásledovaných lidí, kteří by bez jeho pomoci s největší pravděpodobností byli odsouzeni k smrti. Posléze na něho byl po udání gestapu vydán zatykač, nicméně 3. října 1943 se mu podařilo s pomocí padělaných dokumentů utéct na kole do Švýcarska, kde se dočkal konce války, vystudoval grafiku, germanistiku a psychologii a nakonec založil vlastní grafický ateliér. Ve své vzpomínkové knize, přeložené již do několika jazyků, tento "zachráněný zachránce" (jak ho ve svém článku nazval prestižní německý týdeník Die Zeit) vypráví poutavé, často až neuvěřitelně znějící příběhy z pohnuté doby svého života v národněsocialistickém Berlíně.

Jak a proč se do českých veřejných uměleckých sbírek už od roku 1902 dostávala slavná díla francouzského moderního umění? Proč československý stát nakoupil v roce 1923 vynikající kolekci francouzského malířství a sochařství? Za jakých okolností získala Moderní galerie v Praze v roce 1937 legendární Gauguinův obraz Bonjour, Monsieur Gauguin? Na tyto a další podobné otázky odpovídá na základě důkladného studia archivních pramenů a obsáhlého výběru z dobové publicistiky tato kniha. Autor detailně, i v politických souvislostech popisuje složité osudy proslulých uměleckých děl české sbírky moderního francouzského umění, od příznivých dvacátých a třicátých let až po smutný osud této sbírky od podzimu roku 1938.

Současná věda ve vší své oborové pestrosti a metodologické spletitosti zaujímá ve společenském dění dneška pozici plnou paradoxů a zvratů. Pochopení toho není snadné a samotní vědci, zejména ti, co byli na určitou dobu zvoleni do odpovědných akademických funkcí, se o takové pochopení museli snažit a s realitou se při velkém zatížení odpovědností vyrovnávat. Nejlépe dobový vývoj ilustruje přímé svědectví takových osobností, které byly konfrontovány s dosavadním dvacetiletým vývojem vědy a univerzitního školství u nás po roce 1989. Jejich výpovědi tvoří tuto knihu. Všichni jsou přírodovědci, i když každý z jiného oboru, tři z nich byli děkany Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze (V. Kořínek, P. Čepek, K. Štulík), tři zase předsedy Akademie věd ČR (R. Zahradník, H. Illnerová, V. Pačes). Vyzpovídal je jejich kolega, také již bývalý děkan PřF UK, P. Kovář.

Canterburské povídky náleží již více než šest set let ke světové literární klasice. Hlavním důvodem, proč jsou stále živou četbou, je skutečnost, že Geoffrey Chaucer, královský panoš, celní úředník, příležitostný diplomat a básník, nenapsal intelektuální dílo z uzavřeného dvorského prostředí, typické pro tehdejší literaturu, ale plnokrevné příběhy o životě ve všech jeho podobách; jeho povídky jsou strhujícím obrazem velké země na sklonku středověku a jejích obyvatel, urozených i neurozených, movitých i chudých, laskavých i vypočítavých, inteligentních i přihlouplých, tedy lidí se všemi jejich přednostmi a nectnostmi.

Canterburské povídky náleží již více než šest set let ke světové literární klasice. Hlavním důvodem, proč jsou stále živou četbou, je skutečnost, že Geoffrey Chaucer, královský panoš, celní úředník, příležitostný diplomat a básník, nenapsal intelektuální dílo z uzavřeného dvorského prostředí, typické pro tehdejší literaturu, ale plnokrevné příběhy o životě ve všech jeho podobách; jeho povídky jsou strhujícím obrazem velké země na sklonku středověku a jejích obyvatel, urozených i neurozených, movitých i chudých, laskavých i vypočítavých, inteligentních i přihlouplých, tedy lidí se všemi jejich přednostmi a nectnostmi.

Canterburské povídky náleží již více než šest set let ke světové literární klasice. Hlavním důvodem, proč jsou stále živou četbou, je skutečnost, že Geoffrey Chaucer, královský panoš, celní úředník, příležitostný diplomat a básník, nenapsal intelektuální dílo z uzavřeného dvorského prostředí, typické pro tehdejší literaturu, ale plnokrevné příběhy o životě ve všech jeho podobách; jeho povídky jsou strhujícím obrazem velké země na sklonku středověku a jejích obyvatel, urozených i neurozených, movitých i chudých, laskavých i vypočítavých, inteligentních i přihlouplých, tedy lidí se všemi jejich přednostmi a nectnostmi.

Kniha jako první mapuje celkový vývoj české mimouniverzitní vědy od počátků v humanistických učených společnostech až po transformaci Československé akademie věd na Akademii věd ČR. Tým zkušených autorů přibližuje - poutavě a zasvěceně - dějiny takových významných vědeckých institucí, jako byla např. Královská česká společnost nauk, Česká akademie věd a umění, Masarykova akademie práce a v poválečném období dominantní Československá akademie věd. Opomenuty nejsou ani vědecké instituce Němců z českých zemí. Součástí bohatě ilustrované publikace jsou také biografické medailony osobností, které českou vědu v minulosti ovlivnily nejvýrazněji. Vedle toho obsahuje kniha i průřezové kapitoly věnované vývoji vědy v devatenáctém a dvacátém století. Čtenáři se tak nabízí možnost poznat zajímavé i dramatické peripetie jedinečného příběhu české vědy, která musela tolikrát zápasit o svoji pozici a uznání.

Kniha jako první mapuje celkový vývoj české mimouniverzitní vědy od počátků v humanistických učených společnostech až po transformaci Československé akademie věd na Akademii věd ČR. Tým zkušených autorů přibližuje - poutavě a zasvěceně - dějiny takových významných vědeckých institucí, jako byla např. Královská česká společnost nauk, Česká akademie věd a umění, Masarykova akademie práce a v poválečném období dominantní Československá akademie věd. Opomenuty nejsou ani vědecké instituce Němců z českých zemí. Součástí bohatě ilustrované publikace jsou také biografické medailony osobností, které českou vědu v minulosti ovlivnily nejvýrazněji. Vedle toho obsahuje kniha i průřezové kapitoly věnované vývoji vědy v devatenáctém a dvacátém století. Čtenáři se tak nabízí možnost poznat zajímavé i dramatické peripetie jedinečného příběhu české vědy, která musela tolikrát zápasit o svoji pozici a uznání.

Román z prostředí Itálie, který realisticky zobrazuje sociální problémy padesátých let. Nekompromisní umělec Riccardo přijme navzdory svému přesvědčení lépe placenou práci scénáristy filmů, za které by se dříve styděl, přestože se touží věnovat psaní dram