Academia strana 40 z 189

Tato kniha je věnována významné postavě naší vědy Čeňku Strouhalovi, prvnímu profesorovi experimentální fyziky na české univerzitě v Praze. Autor přibližuje jeho vědecký, pedagogický i organizační odkaz, ale i jeho osobní život. Strouhal se uplatnil jako vynikající a oblíbený pedagog, autor mnoha vysokoškolských učebnic, ale i jako zdatný diplomat a organizátor. Postavil se do čela úsilí českých profesorů filozofické fakulty o výstavbu nových budov pro její stísněné ústavy a významnou měrou se zasloužil o vybudování nového fyzikálního ústavu. Autor shromáždil ze zachovaných dopisů členům rodiny a pátráním po mnoha archivech jedinečný soubor Strouhalových dopisů, odhalujících nejen dosud neznámé pozadí některých událostí jeho života, nýbrž i dokreslujících jeho povahové rysy a vzácný lidský charakter.

Knihu Krocení bohů napsal Ian Buruma, novinář a profesor na Bard University. Přispívá v této knize do diskuse o místu organizovaného náboženství ve veřejné sféře politickými a kulturními analýzami ze Spojených států, Evropy a Asie. Zkoumá dějiny vztahů církve a státu v USA a Evropě, úlohu náboženství v politice Číny a Japonska a rostoucí vliv islámu v současné Evropě a pokouší se rozřešit, jak byla v různých kulturách demokracie tímto napětím (mezi náboženskou a světskou autoritou) zasažena. V jednom ze svých provokativních výzkumů se dotýká sekulárních, liberálních Evropanů, z nichž někteří dnes nacházejí v boji proti islámu společnou řeč s konzervativci z obavy, že kvůli němu dojde ke snížení progresivních zisků posledních desetiletí. Buruma se rozchází s teokraty i striktními sekularisty a na příkladu Martina Luthera Kinga mladšího místo toho dokazuje, že projevy náboženských názorů v politice jsou legitimní, pokud tyto názory utvářejí postoje, jež podléhají rozumu. Díky Burumově bystrosti a umírněnosti se jedná o nejvíce informativní úvod do systému oteplování vztahů mezi náboženstvím a státem v moderní době.

Cílem knihy je oživit zájem o dílo profesora Karlovy univerzity Vladimíra Tardyho (1906-1987), prominentního českého psychologa 20. století. V první části je Tardyho životní příběh začleněn do kontextu dramatických společenských změn ve střední a východní Evropě, které se v bývalém Československu projevily dvěma vlnami politické represe. Další čtyři části jsou věnovány Tardyho odbornému přínosu v oblasti filosofie, psychologie osobnosti, dějin psychologie a grafologie, a to včetně ohlasů jeho práce. Autorky vycházely z Tardyho publikovaných i nepublikovaných studií, z jeho deníků, osobní korespondence, ze vzpomínek pamětníků i z nově zpřístupněných archivních materiálů. V příloze čtenář nalezne úplnou bibliografii Tardyho díla, včetně 130 recenzí, chronologický přehled významných událostí jeho života a rozhovor s docentem Karlem Balcarem, který byl Tardyho studentem i spolupracovníkem. Vychází v edici Paměť.

V knize Na vlastní kůži zachycuje Heda Kovályová-Margoliová, manželka Rudolfa Margolia, popraveného v politických procesech r. 1952, své životní vzpomínky od 2. světové války až do roku 1968: útěk z koncentračního tábora, posléze život v dusné atmosféře padesátých let, krutý úděl po mužově popravě v roce 1952. Kniha vyšla poprvé v r. 1972 v nakladatelství manželů Škvoreckých Sixty Eight Publishers v Torontu, byla přeložena do mnoha jazyků a setkala se se zcela mimořádným ohlasem.

Výzkumný tým Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze shromáždil, uspořádal, zpracoval a v základních otázkách interpretoval empirické sociologické výzkumy, které se na souborech reprezentativních za cel

Výzkumný tým Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze shromáždil, uspořádal, zpracoval a v základních otázkách interpretoval empirické sociologické výzkumy, které se na souborech reprezentativních za cel

Jednoho dne Švejka začne pálit dobré bydlo, možná se mu už přejedl fenomenální "týdenní guláš paní Müllerové", možná ho znudily pravidelné procházky s pejskem Pablbíkem...vydává se do světa. Na jiném místě si Don Quichotte pořídí nového oře (tentokrá t se ovšem jedná o starší motocykl české výroby) a také on se vydává za novými dobrodružstvími. Potkají se na hraničním přechodu a od té chvíle putuje tato nesourodá, leč skvěle se doplňující dvojice společně, reáliemi současného světa na přelomu 20. a 21.století. Doputují až na pobřeží Francie a odtud vyplouvají zaoceánskou lodí do Tramtariky. Na lodi dochází k souboji, v němž je zabit despotický, násilný manžel jedné z cestujících. Přes sympatie a podporu ostatních pasažérů, posádky i samotnéh o kapitána, nezbývá dvojici než se po přistání "tak trochu skrývat". Nakonec jsou naverbováni do tramtarické armády a v jejích řadách jsou odveleni do konfliktu v Onakstánu. Poté, co se zorientují v místních poměrech i samotné podstatě konfliktu, zji stí na čí straně je právo a pravda(alespoň její větší díl), společnými silami poukáží na nesmyslnost, směšnost celého boje a zaslouží se o mírové (vy)řešení. Návrat domů je však stále neláká. Nejprve ještě proputují mnoho dalších zemí a v každé zažív ají nějaké to, úsměvné, dobrodružství (setkání se Sherlockem Holmesem v Londýně, pití vod(k)y v Rusku...). Nakonec Don Quichotte doprovází Švejka domů, do Čech k paní Müllerové. Zde se, se svou věrnou motorkou Amálkou, pouští do poloamatérských závod ů motocyklů... Hlavní dějová linka je doplněna několika drobnými příhodami "na okraj", např. příběh Pablbíkovy psí lásky atp.

Fotografiemi provázené dílo S botanikem v tropech složené z povídek motivovaných drobnými dobrodružstvími spojenými s přírodovědným, hlavně botanickým bádáním v tropech Latinské Ameriky (Brazílie, Mexiko, Nikaragua, Venezuela). Na formu beletrie je n aroubováno mnohé, i dosud nikde nepublikované odborné sdělení nebo nedořešená velice zajímavá otázka či překvapivá etnobotanická souvislost. Populárně vědecký charakter textu je záměrně poněkud zastřen dějem, anebo lyrikou okouzlujících a přitom pomě rně nedostupných míst ve velmi exotické přírodě. Vypravěčem je totiž geobotanik i pracovník význačné české botanické zahrady v jedné osobě, tedy člověk žijící doslova pospolu s rostlinami, nyní poznávanými v dalekých zemích a popisovanými v přirozené m prostředí. Balení obsahuje svazky 1 - 3.

Kniha Hvězdář diplomat je věnována životnímu příběhu doyena české astronomie Luboše Perka (ročník 1919). Líčí jeho dětství a gymnaziální léta za první republiky i situaci mladého talentovaného muže po nacistickém uzavření vysokých škol. Zaznamenává n adějné roky poválečné a poměry po únoru 1948 viděné očima zapáleného astronoma. Kniha přináší jeho newyorské zkušenosti pracovní i osobní. Z doby po návratu do normalizačního Československa předkládá mj. dokumenty o poměrech, v nichž Perek nesměl j ezdit do zahraničí, nemohl spolupracovat s mezinárodními organizacemi. Po 17. listopadu 1989 byl to spolu s rokem 1939 už druhý zásadní 17. listopad v Perkově životě se mohl vrátit do aktivního života. Jiní sedmdesátníci žehrali, že pro ně přišla změna režimu příliš pozdě, Perek ne. Pustil se do práce. Kniha zaznamenává také Perkovy úvahy o kritickém způsobu myšlení, o determinismu a chaosu, možnostech úklidu kosmického smetí, dalším výzkumu Měsíce. Přibližuje i jeho četná setkání a vztahy s předními světovými astronomy, astronauty a kosmonauty a především poskytuje neobyčejný příklad v nejlepším slova smyslu pragmatického a racionálního postoje k životu. Součástí knihy jsou i medailony z per Jiřího Grygara a dalších Perkových kolegů-as tronomů.

Neúnavná slova jsou výborem nejvýznamnějšího českého hungaristy, mezinárodně uznávaného profesora Petra Rákose, který takto sám vybral a uspořádal. Výbor představuje nejen nejvýznamnější tematické okruhy životního díla samotného autora a průřez poválečnou českou hungaristikou, ale je zároveň vzácným důkazem toho, jak mohou špičkoví představitelé „malých oborů“ inspirovat vědecké myšlení obohatit metodologické aspekty obecně. Rákosovy studie a eseje obnažují konkrétní problémy doby, ve které vznikaly, aniž by jí byly poplatné, a to i v těžkých dobách 50. a posléze 70. a 80. let. Výbor z textů, u nichž polovina vyšla původně maďarsky, doplňuje předmluva editora knihy Evžena Gála.

Kapitoly z moderní české toponymie. Kniha se zabývá vývojem českých oikonym (místních jmen) v moderní době. Zaměřuje se na hlavní vývojové tendence místních jmen, názvotvorbu, motivaci a odraz politických a společenských změn v toponymii. Prostřednictvím sledování úlohy honorifikačního motivu (oslavná jména) upozorňuje na případových studiích věnovaných konkrétním toponymům (např. Žižkovo Pole, Havlíčkův Brod, Gottwaldov, Havířov, toponymie jižního Slovenska, Sudet a východního Pruska) na specifika české toponymie ve středoevropském kontextu. Pozornost je věnována rovněž vývoji uličních názvů, fungování toponym v uměleckém textu, reklamní a mytizační funkci zeměpisných pojmenování.

Kapitoly z české gramatiky jsou souborem detailních pojednání o podstatných gramatických jevech češtiny v širokém záběru od formálního tvarosloví až po strukturaci textů. Svým charakterem tak publikace osciluje mezi tematickým sborníkem a neúplnou gramatikou. Kniha, na níž spolupracovalo dvacet českých i zahraničních autorů, je rozvržena do tří hlavních oddílů: morfologie slova, syntax věty a syntax textu. Je určena nejen odborníkům – lingvistům a bohemistům –, ale i redaktorům, překladatelům a publicistům, pro něž je český jazyk základním pracovním nástrojem, o který se aktivně zajímají.

Zatím poslední, čtvrtá část memoárománů Pavla Kohouta nazvaná Můj život s Hitlerem, Stalinem a Havlem vychází poprvé v tomto svazku pod názvem Předběžná bilance. Je to kapitola rozsahem nejmenší, ale z hlediska čtenářů, kteří už možná některou ze vzpomínkových knih přečetli, možná nejdůležitější: autor nás vede svým životem až do dnešních dnů a opět, jako v celých svých pamětech, se nevyhýbá kontroverzním otázkám – a jakoby je od čtenářů očekával, rovnou na ně po svém odpovídá. Všichni, kdo byli dosud k životním postojům Pavla Kohouta rezervovaní, nebo dokonce odmítaví, měli by si jeho Život s Hitlerem, Stalinem a Havlem přečíst. Mohli by být překvapeni, s jakou otevřeností a snahou vyrovnat se s vlastními omyly a pochybeními se autor dává publiku v plen... Ano, je v tom i dovednost úspěšného dramatika, spisovatele a poválečného proslulého mládežnického poety, který ví, jak čtenáře či diváka zaujmout, ale je tam ještě něco navíc, co v mnohých pamětech osobností postrádáme: úzkostlivá snaha nesvalovat vinu za své činy a postoje na někoho či něco jiného.

Zatím poslední, čtvrtá část memoárománů Pavla Kohouta nazvaná Můj život s Hitlerem, Stalinem a Havlem vychází poprvé v tomto svazku pod názvem Předběžná bilance. Je to kapitola rozsahem nejmenší, ale z hlediska čtenářů, kteří už možná některou ze vzpomínkových knih přečetli, možná nejdůležitější: autor nás vede svým životem až do dnešních dnů a opět, jako v celých svých pamětech, se nevyhýbá kontroverzním otázkám – a jakoby je od čtenářů očekával, rovnou na ně po svém odpovídá. Všichni, kdo byli dosud k životním postojům Pavla Kohouta rezervovaní, nebo dokonce odmítaví, měli by si jeho Život s Hitlerem, Stalinem a Havlem přečíst. Mohli by být překvapeni, s jakou otevřeností a snahou vyrovnat se s vlastními omyly a pochybeními se autor dává publiku v plen... Ano, je v tom i dovednost úspěšného dramatika, spisovatele a poválečného proslulého mládežnického poety, který ví, jak čtenáře či diváka zaujmout, ale je tam ještě něco navíc, co v mnohých pamětech osobností postrádáme: úzkostlivá snaha nesvalovat vinu za své činy a postoje na někoho či něco jiného.

Cioma Schönhaus se narodil v roce 1922 v Berlíně jako syn ruských emigrantů židovského původu. Za nacistické diktatury na poslední chvíli jen o vlas unikl transportu do vyhlazovacích koncentračních táborů, v nichž zahynuli jeho rodiče i větší část jeho širší rodiny, a v letech 1942-1943 se změněnými identitami ilegálně pobýval v nacisty ovládaném Berlíně. Vlastnoručně falzifikovanými dokumenty nejen chránil sebe sama, ale především také dopomohl k útěku do zahraničí stovkám dalších pronásledovaných lidí, kteří by bez jeho pomoci s největší pravděpodobností byli odsouzeni k smrti. Posléze na něho byl po udání gestapu vydán zatykač, nicméně 3. října 1943 se mu podařilo s pomocí padělaných dokumentů utéct na kole do Švýcarska, kde se dočkal konce války, vystudoval grafiku, germanistiku a psychologii a nakonec založil vlastní grafický ateliér. Ve své vzpomínkové knize, přeložené již do několika jazyků, tento "zachráněný zachránce" (jak ho ve svém článku nazval prestižní německý týdeník Die Zeit) vypráví poutavé, často až neuvěřitelně znějící příběhy z pohnuté doby svého života v národněsocialistickém Berlíně.

Jak a proč se do českých veřejných uměleckých sbírek už od roku 1902 dostávala slavná díla francouzského moderního umění? Proč československý stát nakoupil v roce 1923 vynikající kolekci francouzského malířství a sochařství? Za jakých okolností získala Moderní galerie v Praze v roce 1937 legendární Gauguinův obraz Bonjour, Monsieur Gauguin? Na tyto a další podobné otázky odpovídá na základě důkladného studia archivních pramenů a obsáhlého výběru z dobové publicistiky tato kniha. Autor detailně, i v politických souvislostech popisuje složité osudy proslulých uměleckých děl české sbírky moderního francouzského umění, od příznivých dvacátých a třicátých let až po smutný osud této sbírky od podzimu roku 1938.