Academia strana 32 z 189

Biografický a bibliografický lexikon zahrnuje osobnosti, jejichž dílo je již uzavřeno, a to včetně dosud opomíjených historiků umění německé národnosti, ale značný důraz klade také na představení současných představitelů tohoto oboru všech generací.

Kolektivní monografie se zabývá stavem a proměnami židovské menšiny v období druhé republiky a zároveň zohledňuje reakce a postoje většinové české (československé) společnosti. Během diskutovaného období byla zničena státní suverenita. Spolu s úpadkem morálních hodnot nastala krize demokracie a společnost se pozvolna fašizovala. Výrazný atribut tohoto období představuje perzekuce a postupné vytěsňování židovské minority z veřejného života. Publikace se zaměřuje především na reprezentaci popsaného fenoménu v literatuře a médiích.

Publikace zpřístupňuje na mapách, kartografických modelech, vyobrazeních, grafech a kartogramech hierarchicky uspořádaný soubor vybraných poznatků moderní české historické vědy po roce 1989 vztahujících se k českým a slovenským dějinám, zasazených do evropského, především středoevropského prostoru. Cílem projektu bylo zpracování výsledků historického bádání v mezinárodních souvislostech kartografickou metodou. Pět oddílů hlavní, atlasové části publikace sleduje jednotlivá historická období: pravěk, středověk, raný novověk, novověk a moderní dějiny. Jednotlivé historické mapy provázejí odborné komentáře, publikace je doplněna dalšími grafickými pomůckami (reprodukcemi pramenů, grafy, tabulkami, kartogramy, počítačovými modely atd.).

Kniha se zabývá tematikou antidemokratických a nacionalistických tendencí v prostředí českého a německého katolicismu v Československu v meziválečném období. Problematika je zmiňována také ve středoevropském kontextu – především s důrazem na vývoj v Rakousku a Německu. Pozornost se věnuje také papežské politice tohoto období, která svou snahou o ofenzivnější vystupování církve ve veřejném prostoru přinášela také konsekvence k postojům katolických kruhů u nás a byla současně konfrontována s nástupem autoritativních a totalitních režimů v Evropě.

Kniha se zabývá tematikou antidemokratických a nacionalistických tendencí v prostředí českého a německého katolicismu v Československu v meziválečném období. Problematika je zmiňována také ve středoevropském kontextu – především s důrazem na vývoj v Rakousku a Německu. Pozornost se věnuje také papežské politice tohoto období, která svou snahou o ofenzivnější vystupování církve ve veřejném prostoru přinášela také konsekvence k postojům katolických kruhů u nás a byla současně konfrontována s nástupem autoritativních a totalitních režimů v Evropě.

Monografie zkoumá vztah mezi technologií psaní, genezí textu a poetikou literárního díla. V centru zájmu se ocitá konkurence manuálního a strojového psaní jako dvou základních technologických postupů, jež vstupovaly do významotvorného kontaktu od osmdesátých let 19. století až do konce osmdesátých let století následujícího, kdy psací stroj nahradila elektronická média. Odhaluje, že nejprve byl psací stroj vnímán jako kompenzační pomůcka pro hendikepované. Už na přelomu 19. a 20. století si však tento vynález našel své propagátory mezi novináři a prozaiky. Stíral však jakoukoli individualitu rukopisu a odpovědí byly autorské knihy jako komplexní artefakty. Psaní na stroji bylo považováno za typicky ženské povolání – ovšem byly opravdu české spisovatelky písařkami?

Během nemnoha let se islám ze vzdáleného a exotického předmětu rozprav odborníků a publicistů stal tématem vskutku celonárodním. Diskuse o muslimech často představují pouhou část širších střetů, bez jejichž mediálních i politických přesahů si současné dění dokážeme jen stěží představit. Pře o toto velké nadosobní téma přitahují dnes svou naléhavostí a nezřídka i vyhroceností pozornost velké části našich spoluobčanů. Kniha Stíny minaretů: Islám a muslimové jako předmět českých veřejných polemik editorů Ondřeje Beránka a Bronislava Ostřanského, vědeckých pracovníků Orientálního ústavu AV ČR, chce vydat jisté svědectví doby a zároveň nabídnout čtenářům sérii podnětných zamyšlení nad klíčovými oblastmi zdejšího střetávání i míjení se, pokud jde o islám. Představuje úvahy dvaadvaceti osobností (mj. akademiků, novinářů, politiků, a to muslimů i nemuslimů) o otázkách, jež v praxi vyvolávají nejčastější neshody, a pokouší se tak o inspirativní vhled do této bouřlivé a nejednoznačné problematiky.

Kniha O základech teorie jazyka, stěžejní práce dánského lingvisty Louise Hjelmsleva (1899–1965), je jedním z největších a dodnes nejvlivnějších děl světové lingvistiky. Autor byl představitelem kodaňského strukturalismu, který vznikl v návaznosti na pražskou školu (s níž měl Hjelmslev čilé vztahy). V této knize, přeložené do mnoha jazyků, shrnul své snahy o tzv. glosématický pohled na jazyk. Pojem glosématika je odvozen od řeckého výrazu glosa, který Hjelmslev „chápal jako to, co existuje v jazyce zcela nezávisle na čemkoliv mimo něj a jen pomocí jazyka a jeho prostředků je vydělitelné“, jak píše František Čermák v závěrečné studii. Český překlad Františka Čermáka vyšel poprvé v malém nákladu v roce 1972. Nynější druhé, revidované a upravené české vydání překladatel doplnil různočtením z posledního amerického vydání, připojil svou vlastní studii o autorovi a glosématice a překlad jedné menší, ale zásadní studie Louise Hjelmsleva, rozšířil bibliografii a přepracoval poznámky.

Publikace analyzuje programové zaměření vybraných německých mládežnických organizací v ČSR v letech 1918-1933 v kontextu tzv. německého mládežnického hnutí (deutsche Jugendbewegung). Pozornost se zaměřuje na programovou a ideovou analýzu měšťanského nacionálně zaměřeného spolku Sudetendeutscher Wandervogel, který plnil v značné míře vzorovou funkci i pro činnost ostatních nacionálně konzervativních německých mládežnických spolků v ČSR. Dále rozebírá, že německé konzervativně nacionální mládežnické spolky měly být nejen prostředkem tzv. kulturněkritického hnutí za „reformu života“ (Lebensreform), ale i prostředkem sudetoněmeckého nepolitického sjednocení všech sudetských Němců, a v neposlední řadě se věnuje i vývoji německých židovských mládežnických skupin Blau Weiss v ČSR a jejich oscilaci mezi socialismem a sionismem.

Knížka krátkých i velmi krátkých textů. Autor si v ní během let ověřil, že vyjádřit se stručně stojí nejvíc času. Má dokonce dojem, že leckterý text ani nepsal, spíše se k němu proškrtal.

Na začátku 16. století prohlásil mnich Filofej Moskvu za „třetí Řím“. Pro intelektuály a umělce byla ve třicátých letech 20. století kosmopolitním centrem sekulárního osvícenství. Clarková popisuje a interpretuje kulturní dějiny Moskvy ve třicátých letech a prostřednictvím díla Sergeje Ejzenštejna, Sergeje Treťjakova, Michaila Kolcova a Ilji Erenburga přibližuje čtenáři jedinečnou atmosféru období poznamenaného stalinismem a čistkami. Podle Clarkové je toto desetiletí klíčovým obdobím prehistorie pojmů, jako je transnacionalismus, kosmopolitismus a světová literatura. Autorka předestírá polemický a politický kontext pro porozumění kanonickým dílům autorů, jako je Brecht, Benjamin, Lukács a Bachtin. Moskva, čtvrtý Řím prolamuje intelektuální železnou oponu, která obklopuje kulturní dějiny stalinistického Ruska, a rozšiřuje interpretační rámec o významné kontakty tehdejších kulturních představitelů se západním intelektuály a trendy. Zapojení málo probádaného mezinárodního rozměru do interpretace sovětské kultury přispívá k lepšímu pochopení světově významné úlohy stalinské Moskvy.

Na začátku 16. století prohlásil mnich Filofej Moskvu za „třetí Řím“. Pro intelektuály a umělce byla ve třicátých letech 20. století kosmopolitním centrem sekulárního osvícenství. Clarková popisuje a interpretuje kulturní dějiny Moskvy ve třicátých letech a prostřednictvím díla Sergeje Ejzenštejna, Sergeje Treťjakova, Michaila Kolcova a Ilji Erenburga přibližuje čtenáři jedinečnou atmosféru období poznamenaného stalinismem a čistkami. Podle Clarkové je toto desetiletí klíčovým obdobím prehistorie pojmů, jako je transnacionalismus, kosmopolitismus a světová literatura. Autorka předestírá polemický a politický kontext pro porozumění kanonickým dílům autorů, jako je Brecht, Benjamin, Lukács a Bachtin. Moskva, čtvrtý Řím prolamuje intelektuální železnou oponu, která obklopuje kulturní dějiny stalinistického Ruska, a rozšiřuje interpretační rámec o významné kontakty tehdejších kulturních představitelů se západním intelektuály a trendy. Zapojení málo probádaného mezinárodního rozměru do interpretace sovětské kultury přispívá k lepšímu pochopení světově významné úlohy stalinské Moskvy.

Publikace edituje dva svým rozsahem i literárním charakterem různé memoárové rukopisy, vzájemně provázané vzpomínkami na osobnost dr. Jana Jíny (1890–1962), předního diplomata meziválečného Československa, aktéra protinacistického odboje za druhé světové války a v letech 1945–1948 přednostu politického odboru Kanceláře prezidenta republiky, jednoho z nejbližších spolupracovníků dr. Edvarda Beneše a osobního přítele řady tehdejších politiků i umělců, zvláště literátů.

V rámci edice Fauna ČR vychází po dvaceti letech třetí, doplněné a přepracované vydání svazku Ptáci 1 (řády vrubozobí, potáplice, trubkonosí, potápky, plameňáci, čápi, brodiví a pelikáni a veslonozí), tentokrát již zaměřené jen na území České republiky. Záměr vydat toto dílo znovu je podložen jak zájmem široké veřejnosti, tak především současnou situací, kdy se po intenzivním ornitologickém výzkumu v posledních desetiletích nahromadilo tolik nových a významných poznatků nejen z faunistiky a biologie ptáků, ale i nečekaných a nových pohledů na jejich systém a řadu taxonomických problémů, které vyžadovaly zásadní přepracování především obecných kapitol k modernímu poznání této skupiny obratlovců. Hlavní změny v této druhé reedici se týkají jak obecného úvodu, kde zejména nové poznatky molekulární taxonomie a systematiky vyžadovaly hlubší zásahy do celého textu, tak zpracování jednotlivých druhů, které podle osvědčeného schématu (synonymika, taxonomie, rozšíření druhu, popis, rozměry, hmotnost, poznávání v přírodě, výskyt v ČR, tah, prostředí, hnízdění, potrava, význam, cizopasníci a nejdůležitější literatura) zohledňuje velké změny v rozšíření a početnosti mnoha druhů. Během let se přirozeně změnil i okruh autorů, takže mnohdy bylo nutné původní text úplně přepracovat.

Čtivě a přitom zasvěceně odhaluje islamolog a dlouholetý korespondent deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung z Blízkého východu pozadí vzniku a expanze tzv. Islámského státu v Sýrii a Iráku. Svou analýzu zasazuje do kontextu rozpadu státnosti v arabském světě a totálního selhání vládnoucích elit. Arabský svět se podle něj nachází v nejtěžší krizi od vpádu Mongolů ve 13. století. Většina arabských států ovládaných zkorumpovanými rodinnými klany či autoritativními panovníky, vystupujících navenek jako „demokraté“ či „nacionalisté“, ztratila v očích svých občanů jakoukoliv legitimitu. Jediným pojítkem a zdrojem identifikace občanů tak zůstal islám. Vnitrostátní konflikty se mění v náboženské války. Autor naznačuje neradostnou paralelu s třicetiletou válkou v Evropě a dospívá k závěru, že události v arabském světě budou mít na Evropu větší dopad než všechny ostatní události od druhé světové války.

Americké historičce Rachel L. Greenblattové se podařilo na základě mnohaletého studia vytvořit pozoruhodný „portrét“ každodenního života židovské společnosti v Praze v průběhu 16. a 17. století. Tématem jejího zkoumání jsou způsoby, jimiž se obyvatelé židovské čtvrti snažili uchovat vzpomínky, paměť společnosti pro další generace v kronikách, náhrobních nápisech nebo textech vzpomínkových liturgií. Její kniha není jen důkladně zpracovaným výsledkem skvělé badatelské práce, nese v sobě navíc silné kouzlo poezie původních hebrejských a jidiš pramenů. Výsledkem je tak působivá „báseň“, přivádějící do naší současnosti několik generací lidí, které nejen svými životy, ale také vzpomínkami na ně vytvářely jedinečný genius loci židovské Prahy.