Academia strana 29 z 189

Kniha je hlavním shrnujícím výsledkem projektu, jenž zkoumá předsudky v české společnosti. Soustřeďuje se zejména na postoje vůči třem vybraným marginalizovaným skupinám: lidem bez domova, cizincům/imigrantům a Romům jako třem příkladům „jinakosti“ v české společnosti. Teoretický rámec publikace vychází z konceptů G. W. Allporta a jeho následovníků, nejvíce pozornosti je věnováno analytickým kapitolám, které se zabývají různými dimenzemi postojů vůči jmenovaným skupinám tak, jak se ukazují v kvantitativních i kvalitativních výzkumech.

Kniha, která zahrnuje dějiny biologie od prvopočátků do objevení struktury DNA (1953), může svou stručností a přehledností zaujmout nejen biology z profese, ale i všechny zainteresované laiky z řad vzdělanějšího čtenářstva. Text je doprovázen množstvím dobových ilustrací, přibližujících ducha a atmosféru tehdejších výzkumů a vzdělanosti a navázání biologického myšlení na dobové myšlenkové proudy. Proč se vlastně o dějiny biologie (a jakéhokoliv jiného oboru) zajímat? Co je to paradigma? Jak viděly živý svět archaické národy a staré civilizace? Jak vznikla věda v antickém Řecku? Jak v nastoupené cestě pokračoval Řím? Jak viděl živý svět evropský středověk a renesance? Jak se projevil v barokní éře descartovský obrat? Jak začínala systematika, paleontologie, jak se profilovaly jednotlivé národní školy v biologii – francouzská, anglická, německá? Jak se objevilo evoluční myšlení? Jak začínala genetika, mikrobiologie, etologie? Jakou roli hrály v myšlení o živém světě „velké“ dějiny, zejména poslední světová válka?

Kolekce textů vychází především z empirické práce se statistickými daty a jejich vizualizace formou grafických a kartografických prvků. V úvodu jsou diskutovány současné trendy urbánních studií v kontextu výzkumu Prahy. První kapitola reflektuje dva důležité demografické procesy, které se podílejí na proměňování sociálního prostředí Prahy, demografické stárnutí a reprodukční chování mladých dospělých. Další kapitola se zaměřuje na specifické téma urbánních studií, na městskou kriminalitu. Následující dvě kapitoly vycházejí z konceptu sociálního prostředí, hodnotí transformaci dělnické čtvrti vnitřního města a roli mezinárodní migrace pro proměnu sídlištní lokality. Závěrečné tři kapitoly jsou lokalizovány do zázemí města a z různých perspektiv nahlížejí na proces lokalizace práce, komerční suburbanizace a koncept edge city. Mezi případovými studiemi se objevují pražské čtvrti Holešovice, Hůrka, Novodvorská, Ruzyně a několik suburbánních obcí v těsném zázemí Prahy.

Česká publicistika mezi dvěma světovými válkami procházela obdobím nebývalého rozkvětu. Kniha se zaměřuje na významné publicistické žánry tohoto období (např. komentář, úvodník, fejeton, sloupek, reportáž, recenze) a sleduje i literární časopisy té doby. Představuje celou řadu výrazných kulturních osobností (např. bratry Čapkovy, E. Basse, K. Poláčka, F. Peroutku či B. Fučíka), které formovaly kulturní a mnohdy i politické dění za první republiky. Text je doplněn bohatým obrazovým materiálem, přibližujícím nejen tyto osobnosti, ale i titulní strany nejfrekventovanějších novin a časopisů.

Představa o výjimečném poklesu religiozity v Čechách vyvolává zájem u nás i v zahraničí. Jak ale toto téma podrobit empirickému historickému výzkumu a nespokojit se jen s konstatováním, že od poloviny 19. století sekularizace zákonitě rostla spolu s pokrokem? Autor si klade otázku, jak spolu souvisejí náboženské a sociální změny. Ve své knize zvolil jako předmět výzkumu tři pojmy – náboženské praktiky, náboženské změny a povolání duchovního. Právě duchovní nejčastěji zpřítomňuje náboženství laikům, a tak jsou i kapitoly knihy členěny do bohoslužebných částí. Kniha zkoumá, jak se problémy světské pastorace v moderní době promítly do pojetí duchovní formace v kněžském semináři. Jedná se tak svým způsobem o kolektivní biografii kléru pražské arcidiecéze ve druhé polovině 19. století. Každá kapitola má svého hrdinu, na jehož původu, výchově či vztazích v náboženském poli se zřetelně rýsuje povaha náboženské změny. Jedná se o ředitele semináře a konviktu Františka Srdínka a jeho chovance – básníka Svatopluka Čecha, novináře Serváce Hellera, pozdější biskupy Františka Krásla, Josefa Doubravu a Antonína Podlahu a konečně také Jindřicha Šimona Baara, jenž zachytil problémy kněžské výchovy ve své próze.

Publikace navazující na předchozí svazek (2013) zkoumá literaturu, knihtisk, knižní kulturu a čtenářství první poloviny 16. století. Ukazuje, jak se tyto sféry duchovního života rozvíjely pod vlivem husitské reformace pomalu, izolovaně a ve srovnání s cizinou specificky. Proto autor vede dialog s předlistopadovou paleobohemistikou, aby upozornil na záludnost tehdy i dnes schematicky užívaných klišé „renesance“ a „humanismus“. Kniha je tak příspěvkem k poznání tradicionalismu, vzdělanosti a mentalit české společnosti 16. století, která byla kvůli náboženským prioritám zakotvena v pozdním středověku déle, než národovecky cítěná retrospektiva běžně předpokládá.

Kniha předává nové poznatky o možnostech ovlivňování participace obyvatel na kulturních aktivitách podnikatelům v kultuře, managementům kulturních institucí, politikům a odborným pracovníkům státní, krajské a městské správy, kteří se zabývají rozvojem kultury. Z pozic několika vědních disciplín analyzuje vývoj vnějšího formativního rámce a předpokladů participace na kulturních aktivitách, zabývá se disponibilitou, atraktivitou a dostupností kulturních cílů, upozorňuje na dosud málo využívané aplikační možnosti logistiky, analyzuje vztahy návštěvnosti kulturních cílů a lidnatosti, životní úrovně a cestovního ruchu v krajích České republiky. Získané poznatky vkládá do scénářů možného budoucího vývoje a formuluje z nich zásady pro řízení kultury a kulturních institucí v praxi. Vysvětluje postupy aplikace logistiky v kulturních institucích a při organizování kulturních akcí, obsahuje přehled vhodných metod a inspirativní příklady s bohatým fotografickým doprovodem. Vychází v edici Společnost

Jablonecká bižuterie je světoznámý pojem stejně jako české sklo nebo pivo. V období první republiky, kdy její obchodní podíl na globálním trhu činil ohromující jednu polovinu, zažila během pouhých dvou desítek let své nejlepší i nejhorší časy. Jablonec nad Nisou, město obývané zejména českými Němci, bylo exportním centrem továrny pod širým nebem, které nebylo rovno. Kniha se na základě důkladného studia publikovaných a archivních zdrojů zabývá nejen českou bižuterií v historickém kontextu, ale seznamuje i s principy výroby a obchodu včetně praktik zahraničních partnerů a konkurentů, s národdnostními vztahy či lidskými osudy. Nabízí tak plastický a barvitý pohled na jeden z nemnoha skutečně světových českých fenoménů, který jablonecké bižuterii česká historiografie dlužila.

Autor sepsal svou epopej nikoli jako patetický příběh tohoto literárního žánru, ale jako veršovaný popis života v terezínském ghettu. Reportáž tvoří chvatně zapisované reflexe, jimiž si Hartmann pomáhal pochopit osudy obyvatel ghetta. Zároveň chtěl zanechat svědectví o životě, událostech a o těch, kteří se v předtuše své smrti „modlili za mír věčný, lidství a lásku“. Z jednoduchých veršů se skládají lehce ironické obrázky z ghetta přecházející v baladu, kterou její autor píše stále více s „úsměvem skrze slzy“. Se svou zvětšující se nostalgií a s ohledy k předpokládaným čtenářům zanechává své poznání těm, o nichž věřil, že mu budou chtít porozumět.

Historik Günter Bischof nechává čtenáře nahlédnout do pozoruhodného procesu, v němž poválečné vedení Rakouska dokázalo udržet jednotu a nezávislost země a zároveň odolat tlakům čtyř okupačních mocností i soupeřících domácích sil. S pomocí nově zveřejněných archivních materiálů ze všech zúčastněných zemí přesvědčivě analyzuje politické dopady sovětského ekonomického drancování a vznik nového národního mýtu, díky němuž se Rakousku podařilo (dočasně) utéct před svou nacistickou minulostí: Rakouské diplomacii se podařilo přesvědčit svět i své vlastní obyvatelstvo, že Rakousko bylo Hitlerovou obětí. Vychází v edici Historie.

Ztvárnění antických mýtů jsou dnes pro většinu lidí nesrozumitelná. A to je škoda. Cílem této knihy je, aby neohrožený Perseus, hrůzná Medusa, obětavá Danae, krásná Andromeda a tajemný Pegas znovu promluvili. Publikace ovšem není určena pouze odborníkům, její text je v podstatě komentářem k autentickým pramenům – textům a především k pěti stům typických zobrazení Perseova mýtu. Na zadní straně obálky je fotografie antické římské gemy s hlavou Medusy, která s největší pravděpodobností pochází zesbírky Karla IV. Patří ke vzácným předmětům, o nichž můžeme říci, že je český král a císař římský měl v ruce, pozorně si je prohlížel a přemýšlel o nich. Tyto úvahy ovlivnily podobu koruny římského krále, která vznikla v Praze roku 1349. Proč do její výzdoby Karel IV. začlenil antické gemy s hlavami Medusy? Co pro něj tato zobrazení znamenala a jak si mýtus o Meduse vykládal? To jsou otázky, na které tato monografie hledá odpovědi. Chce čtenářům ukázat, že všechna zobrazení Persea a Medusy – obrazy, reliéfy i sochy – v kultuře poantické Evropy jsou stejně pozoruhodná jako vznik a vývoj tohoto mýtu ve starověkém Řecku. Čtenáři se v předkládané knize mohou podrobně seznámit s vývojem gramatiky a slovníku těchto zobrazení od antiky až po současnost. Nejstarší památky jsou z 2. tisíciletí před Kristem, nejmladší je ze současnosti – a tato díla pocházejí nejen z celé Evropy, ale i z Předního východu či Severní Ameriky. Mezi vybranými obrazy a sochami inspirovanými Perseovým mýtem jsou i nejvýznamnější zobrazení, která vznikla v českých zemích. A proč právě mýtus o Perseovi? Od svého vzniku byl spjat s viděním a zobrazováním, na němž je naše dnešní kultura postavena.

Politici nejen ve Spojených státech a na Západě, ale například i v Japonsku projevují v posledních letech obavy z toho, že mnoho mladých lidí studuje obory, které jsou, stručně řečeno, nepraktické. Důsledkem je spor o podobu vysokoškolského vzdělání – zda má směřovat k hluboké, avšak úzké odbornosti, jež je okamžitě využitelná, nebo zda je jeho cílem vychovávat kreativní jedince, kteří dokážou reagovat na měnící se výzvy současného i budoucího světa. Tento spor vyprovokoval světoznámého politologa Zakariu k napsání této knihy, a jak napovídá sám titul, staví se za vzdělání liberální, tedy pojaté šířeji, avšak pevně stojící na klasických základech. Smyslem univerzity je pro něj učit myslet, nikoli pouze zprostředkovat sumu poznatků, byť na té nejšpičkovější úrovni.

Velkorysý projekt podrobné uměleckohistorické topografie Prahy, jehož první díl – Staré Město pražské a Josefov – vyšel v roce 1996 a v dalších letech následovaly publikace pojednávající o dalších historických městech pražských (Nové Město s Vyšehradem, Malá Strana a Pražský hrad a Hradčany), se nyní uzavírá druhým dílem topografie Velké Prahy, to znamená měst a obcí postupně k Praze připojovaných. V roce 2012 vyšel díl s podtitulem Velká Praha, A–L, a jeho pokračováním je tato publikace, Velká Praha, M–Ž, s ohledem na rozsah rozdělená do dvou svazků. Zdálo by se, že hlavní bohatství pražského památkového fondu je koncentrováno ve výše zmíněných historických městech pražských. I v širším pražském centru (ve čtvrtích, jako jsou Vinohrady, Karlín, Vršovice a další) a v okrajových částech Prahy se však nachází velké množství stavebních památek středověkých, renesančních, barokních i pozdějších: tvrzí, zámků, kostelů, kaplí, usedlostí, vil, činžovních domů, pomníků atd. Rovněž v tomto dílu je zachována struktura předešlých publikací. Kniha ječleněna podle katastrálních území, u každého z nich předchází výkladu o jednotlivých památkách úvodní kapitola o historickém, stavebním i demografickém vývoji daného území od pravěku do současnosti, včetně archeologických nálezů. Následují hesla věnovaná kostelům a kaplím, hřbitovům, veřejné plastice a drobným uměleckým dílům a nakonec jednotlivým objektům podle čísel popisných. V každém hesle se autoři snaží přesně identifikovat místo, dále podávají stručný výklad o historii objektu a uvádějí jeho popis a charakteristiku, na závěr každého hesla jsou zařazeny odkazy na prameny a literaturu, případně i na historickou ikonografii. Stejně jako v předešlých dílech, i zde čerpá obrazový doprovod spíše z historické dokumentace jednotlivých architektonických děl, nechybí ani půdorysné rozbory a stavební plány. Rejstříky umožňují vyhledávání jednotlivých památek podle uličních adres, podle jmen jejich tvůrců, ale také podle typu staveb – stejně jako tomu bylo v předešlých dílech. Čtenář má k dispozici také rozsáhlý přehled použité literatury.

V posledních letech došlo ke značným změnám v naší krajině. Krajina, která dříve oplývala krásou a bohatou přírodou, se stala jen výrobním prostředkem. Je třeba si uvědomit, že tím se dnešní člověk ochudil o celou řadu prožitků. Ty tam jsou doby, kdy na jaře byla naše příroda oživována zpěvem skřivanů, čiřikáním koroptví, kvílivým hlasem čejek, večerním koncertem žab, spoustou denních i soumračných motýlů. Stinnou stránkou současné doby je i značná neznalost ptáků u široké veřejnosti, v kontrastu s velkým počtem mladých lidí, studentů, zajímajících se o ornitologii. Myslím, že zpěvní ptáci žijící v naší zemi si plně zaslouží naši pozornost, zvláště pak i jejich hnízda, která jsou často nemalým uměleckým dílem. Je sice pravda, že většina drobnějších pěvců dovede svá hnízda velmi dobře ukrýt před zraky zvědavců a škůdců, pokud se však podaří člověku takový poklad objevit, s obdivem se na chvíli pozastaví nad krásnou podívanou do hnízda s úhlednou kotlinkou často plnou barevných vajíček. Třídění jednotlivých druhů podle místa výskytu, které by usnadňovalo určení druhu, není možné, protože ve většině případů se mohou jednotlivé druhy vyskytovat i v několika typech prostředí. Cílem tohoto atlasu ptačích hnízd je vzbudit širší zájem o naše pěvce nejen u mladé generace, ale i u všech lidí, kteří rádi chodí do přírody.

Pojem „světový názor“ je v současných českých humanitních vědách spojován především s pojmem „ideologie“, ba dokonce je s ním ztotožňován – přičemž „ideologií“ se zpravidla myslí normalizační podoba marxismu-leninismu. Avšak historie pojmu ve skutečnosti začíná pravděpodobně už v Kantově Kritice soudnosti (1790). Fascinující dějiny daného konceptu pak pokračují různými specifickými aktualizacemi například u Wilhelma von Humboldta, Karla Jasperse, Karla Mannheima, Odo Marquarda, Luciena Goldmanna nebo Terryho Eagletona. Právě jejich pojetí představuje tato publikace. Kromě překladů relevantních textů zmíněných autorů obsahuje rovněž kontextualizační komentáře a studii pojednávající o osudech „světového názoru“ v českém prostředí. Jedním z cílů antologie je nabídnout jinou perspektivu pro využití daného pojmu – namísto politického prostředí je „světový názor“ nahlédnut v kontextu interpretace textů, zejména literárních.

Náš pes se s námi toulal po jevištích světa a zjistil, že většina toho, co se říká o rasách, není pravda. Německý dobrman, francouzský pudl nebo český jezevčík nejsou takoví, jak se obecně věří. Tato knížka však není o psech. Je o zemích a lidech a o tom, že mýty a legendy o psech se často podobají těm lidským.