Academia strana 29 z 189

Politici nejen ve Spojených státech a na Západě, ale například i v Japonsku projevují v posledních letech obavy z toho, že mnoho mladých lidí studuje obory, které jsou, stručně řečeno, nepraktické. Důsledkem je spor o podobu vysokoškolského vzdělání – zda má směřovat k hluboké, avšak úzké odbornosti, jež je okamžitě využitelná, nebo zda je jeho cílem vychovávat kreativní jedince, kteří dokážou reagovat na měnící se výzvy současného i budoucího světa. Tento spor vyprovokoval světoznámého politologa Zakariu k napsání této knihy, a jak napovídá sám titul, staví se za vzdělání liberální, tedy pojaté šířeji, avšak pevně stojící na klasických základech. Smyslem univerzity je pro něj učit myslet, nikoli pouze zprostředkovat sumu poznatků, byť na té nejšpičkovější úrovni.

V posledních letech došlo ke značným změnám v naší krajině. Krajina, která dříve oplývala krásou a bohatou přírodou, se stala jen výrobním prostředkem. Je třeba si uvědomit, že tím se dnešní člověk ochudil o celou řadu prožitků. Ty tam jsou doby, kdy na jaře byla naše příroda oživována zpěvem skřivanů, čiřikáním koroptví, kvílivým hlasem čejek, večerním koncertem žab, spoustou denních i soumračných motýlů. Stinnou stránkou současné doby je i značná neznalost ptáků u široké veřejnosti, v kontrastu s velkým počtem mladých lidí, studentů, zajímajících se o ornitologii. Myslím, že zpěvní ptáci žijící v naší zemi si plně zaslouží naši pozornost, zvláště pak i jejich hnízda, která jsou často nemalým uměleckým dílem. Je sice pravda, že většina drobnějších pěvců dovede svá hnízda velmi dobře ukrýt před zraky zvědavců a škůdců, pokud se však podaří člověku takový poklad objevit, s obdivem se na chvíli pozastaví nad krásnou podívanou do hnízda s úhlednou kotlinkou často plnou barevných vajíček. Třídění jednotlivých druhů podle místa výskytu, které by usnadňovalo určení druhu, není možné, protože ve většině případů se mohou jednotlivé druhy vyskytovat i v několika typech prostředí. Cílem tohoto atlasu ptačích hnízd je vzbudit širší zájem o naše pěvce nejen u mladé generace, ale i u všech lidí, kteří rádi chodí do přírody.

Velkorysý projekt podrobné uměleckohistorické topografie Prahy, jehož první díl – Staré Město pražské a Josefov – vyšel v roce 1996 a v dalších letech následovaly publikace pojednávající o dalších historických městech pražských (Nové Město s Vyšehradem, Malá Strana a Pražský hrad a Hradčany), se nyní uzavírá druhým dílem topografie Velké Prahy, to znamená měst a obcí postupně k Praze připojovaných. V roce 2012 vyšel díl s podtitulem Velká Praha, A–L, a jeho pokračováním je tato publikace, Velká Praha, M–Ž, s ohledem na rozsah rozdělená do dvou svazků. Zdálo by se, že hlavní bohatství pražského památkového fondu je koncentrováno ve výše zmíněných historických městech pražských. I v širším pražském centru (ve čtvrtích, jako jsou Vinohrady, Karlín, Vršovice a další) a v okrajových částech Prahy se však nachází velké množství stavebních památek středověkých, renesančních, barokních i pozdějších: tvrzí, zámků, kostelů, kaplí, usedlostí, vil, činžovních domů, pomníků atd. Rovněž v tomto dílu je zachována struktura předešlých publikací. Kniha ječleněna podle katastrálních území, u každého z nich předchází výkladu o jednotlivých památkách úvodní kapitola o historickém, stavebním i demografickém vývoji daného území od pravěku do současnosti, včetně archeologických nálezů. Následují hesla věnovaná kostelům a kaplím, hřbitovům, veřejné plastice a drobným uměleckým dílům a nakonec jednotlivým objektům podle čísel popisných. V každém hesle se autoři snaží přesně identifikovat místo, dále podávají stručný výklad o historii objektu a uvádějí jeho popis a charakteristiku, na závěr každého hesla jsou zařazeny odkazy na prameny a literaturu, případně i na historickou ikonografii. Stejně jako v předešlých dílech, i zde čerpá obrazový doprovod spíše z historické dokumentace jednotlivých architektonických děl, nechybí ani půdorysné rozbory a stavební plány. Rejstříky umožňují vyhledávání jednotlivých památek podle uličních adres, podle jmen jejich tvůrců, ale také podle typu staveb – stejně jako tomu bylo v předešlých dílech. Čtenář má k dispozici také rozsáhlý přehled použité literatury.

Pojem „světový názor“ je v současných českých humanitních vědách spojován především s pojmem „ideologie“, ba dokonce je s ním ztotožňován – přičemž „ideologií“ se zpravidla myslí normalizační podoba marxismu-leninismu. Avšak historie pojmu ve skutečnosti začíná pravděpodobně už v Kantově Kritice soudnosti (1790). Fascinující dějiny daného konceptu pak pokračují různými specifickými aktualizacemi například u Wilhelma von Humboldta, Karla Jasperse, Karla Mannheima, Odo Marquarda, Luciena Goldmanna nebo Terryho Eagletona. Právě jejich pojetí představuje tato publikace. Kromě překladů relevantních textů zmíněných autorů obsahuje rovněž kontextualizační komentáře a studii pojednávající o osudech „světového názoru“ v českém prostředí. Jedním z cílů antologie je nabídnout jinou perspektivu pro využití daného pojmu – namísto politického prostředí je „světový názor“ nahlédnut v kontextu interpretace textů, zejména literárních.

Náš pes se s námi toulal po jevištích světa a zjistil, že většina toho, co se říká o rasách, není pravda. Německý dobrman, francouzský pudl nebo český jezevčík nejsou takoví, jak se obecně věří. Tato knížka však není o psech. Je o zemích a lidech a o tom, že mýty a legendy o psech se často podobají těm lidským.

Kniha navazuje na předchozí díl Fyzika v příkladech: Mechanika a má sloužit jako učební pomůcka studentům a pedagogům vysokých škol i čtenářům, kteří si chtějí doplnit své znalosti z fyziky. V úvodu každé z kapitol a podkapitol jsou se stručným výkladem shrnuty definice fyzikálních veličin, základní fyzikální zákony, věty a rovnice, které se vztahují k dané látce. Následují řešené i neřešené příklady, typické pro danou oblast základního kurzu fyziky na vysoké škole, takže mohou sloužit i jako pomůcka při přípravě studentů ke zkoušce. Příklady dávají návod na obecný postup při řešení obdobných úloh a na způsob aplikace fyzikálních zákonů a vět při řešení úloh použitých. Neřešené příklady s výsledky jsou určeny pro samostatnou práci posluchačů.

Starší generace si jistě vybaví statečného dozorce „Kolína“ z Fučíkovy nesmrtelné knihy Reportáž psaná na oprátce. Byl Adolf Kolínský (1905–1973) skutečně tím bájným hrdinou, za kterého jej vydávala komunistická historiografie? Předkládaná monografie se snaží představit dozorce vězňů Adolfa Kolínského jako obyčejného člověka od začátků jeho kariéry až po časté výslechy příslušníků StB na sklonku jeho života. Autor popisuje dlouhou pouť, která vedla skrze žaláře gestapa po celém protektorátu Čechy a Morava až k procesu před Mimořádným lidovým soudem v Hradci Králové.

Publikace vůbec poprvé detailně mapuje národnostní složení československých vojenských jednotek v zahraničí během druhé světové války a tím přináší na problematiku exilového vojska zcela nový pohled. Kromě Čechů a Slováků v něm totiž bojovala celá řada dalších československých občanů, jejichž významný podíl byl během dlouhých desetiletí z propagandistických důvodů marginalizován. Autor pracuje numerickými metodami, známými jako „historie v číslech“, zdánlivě chladný přístup ovšem kromě samotné faktografie odkrývá mnohé další otázky a širší souvislosti. Kniha reviduje některé mýty o zahraničním odboji a současně nabízí zamyšlení nad problematikou národnostní sebeidentifikace v multinacionálním prostoru českých zemí.

Kniha je v polském i českém kontextu vůbec první komplexní monografií věnovanou české hrůzostrašné literatuře. Na téměř pěti stech stránkách mapuje její autor vývoj tohoto žánru v širším kontextu dějin české literatury 19. a 20. století i jeho balancování na pomezí populární a umělecky náročné tvorby, včetně řady přesahů do jiných vědních disciplín, například filozofie či filmové vědy. Předmětem analýzy se staly klíčové texty tzv. literatury hrůzy – od obrozeneckých knížek lidového čtení a tzv. krvavých románů přes vybrané Máchovy, Erbenovy či Sabinovy texty a avantgardní prózy Ladislava Klímy, Josefa Váchala nebo Vítězslava Nezvala až po proměny literární hrůzy ve 20. století (Ladislav Fuks, Jiří Gruša, Pavel Kohout, Ludvík Vaculík, Jan Křesadlo aj.) včetně současné literatury (Miloš Urban).

Žijeme v éře globálního obchodu na globálních trzích, globální komunikace, globálního cestování a globální migrace, globálních společností i globálního ničení životního prostředí. I když je globalizace všeobecně přijímána jako nové paradigma společnosti, zůstává v obecném diskurzu pozoruhodně vágní. Existuje mnoho teoretických konceptů, které ukazují, jak se globalizace podílí na transformaci moderní společnosti a erozi jejích tradičních pilířů – zejména moderního státu. Proměnu moderního státu v podmínkách globalizace lze asi nejlépe vystihnout jako destabilizaci tradičních definičních znaků státu: území, obyvatelstva a správních struktur. Strukturální změny, ke kterým nyní dochází, v mnoha důležitých ohledech vyjadřují jasný rozchod s bezprostřední minulostí symbolizovanou ideou moderního státu, jak ji popsal např. Max Weber. Často se navíc zdá, jako by idea tradičního moderního státu nebyla v současné době už smysluplná – a o to méně se dala prakticky realizovat. Tým autorů této publikace, jejž tvoří přední čeští filozofové, právníci, politologové a sociologové, představuje různé pohledy, které odrážejí aktuální debaty na téma role a funkce moderního státu v době globalizujícího se světa. Tato kniha si klade za cíl nejen zprostředkovat složitost, význam a nejednoznačný charakter procesu globalizace, ale i zachytit jeden z možných způsobů, jak můžeme popsat a vysvětlit její průběh i dopad na podobu moderní společnosti.

Mezi mnoha lidmi, s nimiž se Antonín Dvořák v životě setkával, byli čeští i cizí skladatelé, dirigenti, instrumentalisté a operní pěvci, hudební kritici a pedagogové, libretisté, nakladatelé, dramaturgové orchestrů i organizátoři festivalů, dále Dvořákovi žáci a samozřejmě také přátelé a členové rodiny. Kniha představuje formou rozšířených slovníkových hesel 430 hudebních, kulturních i politických osobností, ale též prostých lidí, kteří se se skladatelem vídali bezprostředně při osobních setkáních nebo si s ním psali. Texty jsou oživeny úryvky z korespondence či z hudebních kritik, každé heslo doplňuje výběrová bibliografie. Kniha přináší řadu zajímavých postřehů o Dvořákových povahových vlastnostech a o jeho osobním životě a přes svůj encyklopedický charakter slouží jako poutavý průvodce po životě a díle velkého hudebního skladatele.

Paul Valéry koncipoval své deníkové záznamy v podstatě jako úvahy soustředěné na jednu hlavní otázku: jaká je podstata lidského ducha, jaké jsou jeho mechanismy, možnosti a hranice, jak pracuje lidská mysl? Tohoto filozofického, psychologického nebo vědeckého problému se přímo či nepřímo dotýkají prakticky všechny deníkové zápisky. Autor veškeré texty, jež v rukopise představovaly nesmírných 26 000 stran, sám roztřídil do 31 tematických kapitol či souborů. Faksimile celého díla byla vydána v letech 1957–1961 v Centre national de la recherche scientifique, předlohou pro české vydání je dvoudílný výbor z pařížského nakladatelství Gallimard – Bibliotheque de la Pléiade.

Jan Theobald Held (1770–1851) byl nejenom výraznou postavou počátků novodobé medicíny u nás, jedním z předních reprezentantů pražské univerzity a zároveň také hudebním skladatelem i výkonným hudebníkem, ale především mužem s neobyčejně zajímavým, téměř „stendhalovským“, jak píše autorka úvodu, životním příběhem. A pro dobu, kdy nadaní lidé byli přesvědčeni, že svými schopnostmi, talentem a pracovitostí mohou dosáhnout stejné prestiže jako lidé se šlechtickým predikátem, byl Heldův životní příběh charakteristický. Chlapec, který vzešel z poměrně chudých venkovských poměrů, se vlastním přičiněním vypracoval na předního pražského lékaře, ba dokonce i na rektora Karlo-Ferdinandovy univerzity, a navíc, obdařen mužným šarmem a hudebním nadáním, se dokázal suverénně pohybovat v prostředí šlechtických salonů, okouzlovat krásné dámy a získávat přátelství osobností z uměleckého světa. Zároveň ale nikdy neztratil ze zřetele svět lidské bídy a nemoci a jako dlouholetý ředitel nemocnice milosrdných bratří vynakládal mnoho sil na zmírňování lidského utrpení a pomoc potřebným.

Milí pokusní králíci – tak začíná většina autorových literárních příspěvků na stejnojmenné facebookové stránce. Jejím primárním účelem je získat co největší počet „pokusných osob“ do evolučněparazitologických a evolučněpsychologických studií probíhajících na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. K propagaci využil autor svého blogu na internetových stránkách Lidových novin, kde vtipným způsobem glosoval některé společenské události a popularizoval vědecké bádání novinkami ze světa vědy, soutěžemi a drobnými žerty. Postupně tak vytvořil jakýsi literární útvar, jehož hlavním cílem bylo nalákat nové účastníky internetových pokusů a vedle toho také pobavit a poučit čtenáře. Asi padesát drobných textů se autor rozhodl uveřejnit v této knize. Všechny opatřil dodatečným komentářem a souborem článků a fotografií ze svého Facebooku.

Kniha navazuje na předchozí titul Řeč o řeči, čerpá materiál z živé řečové praxe, a to běžné, mediální, odborné a školské. Zachycuje řečové jevy v jejich dynamice, všímá si posunů v jejich užívání v konfrontaci s jevy systémovými. Zaujímá stanovisko k řečovým jevům z perspektivy možného jazykového vývoje, má tedy převážně úvahový charakter. Obsahuje dva základní oddíly: Úvahy o řeči (nejrozsáhlejší část) a Úvahy nad češtinou ve škole. Třetí (nejkratší) oddíl, nesoucí název Paměť pro budoucnost, demonstruje vztah budoucnosti, přítomnosti a minulosti na vybraných jevech a osobnostech české bohemistiky. Kniha se orientuje na odbornou obec češtinářů, především na učitele a studenty češtiny, na profesionální uživatele češtiny i na širší kulturní veřejnost. Název knihy vychází z toho, že Češi s češtinou žijí, češtináři s ní spojili svůj profesní život; čeština prolíná celým osobním životem autorky a osudové je i její příjmení.

Publikace přináší u nás dosud nejkomplexněji pojatý pokus o syntézu širokého spektra témat v oblasti dálkového archeologického průzkumu lidských sídel a krajiny v minulosti. Sleduje vývoj a soudobé trendy tohoto oboru v Evropě a v přilehlých oblastech, které měly pro jeho vznik a rozvoj zásadní význam (Blízký východ, severní Afrika) a o jejichž poznávání se v rozhodující míře přičinili evropští badatelé. Kniha je výsledkem autorova více než dvacetiletého výzkumu, v mnoha ohledech navazuje na jeho dosavadní souhrnné práce a dílčí studie, které se v posledních dvou desetiletích objevily v tuzemských a zahraničních odborných časopisech a sbornících.