Academia strana 22 z 189

Dne 31. srpna 1939 zinscenoval SS sturmbannführer Alfred Naujocks přepadení rozhlasového vysílače v Gliwicích. Událost již druhý den posloužila německé propagandě jako záminka pro přepadení Polska. Naujocks tedy zřejmě utvářel dějiny, ale jinak, než jak tvrdil jeden z jeho biografů, který svou knihu nazval The Man Who Started the War. Předstírané přepadení totiž nevyvolalo druhou světovou válku a Naujocks nebyl duchovním otcem této akce. Alfred Helmut Naujocks nicméně patří mezi nejznámější důstojníky Sicherheitsdienstu (SD), nacistické zpravodajské služby založené Reinhardem Heydrichem. Mezi lety 1935 a 1940 Naujocks zodpovídal za celou řadu mimořádných akcí, jež utvářejí obraz SD dodnes. Naujockse považovali nadřízení za bezohledného desperáta a darebáka, pouličního rváče, který se líbil ženám a kterému mohli svěřit každý úkol. Byl zkrátka ideální tajný agent. A tak se Naujocks stal únoscem, vrahem, padělatelem peněz a teroristou, inscenoval nepokoje v Československu Předkládaná kniha ovšem sleduje Naujocksův život i po válce. Poté co se nechal na podzim roku 1944 zajmout Američany v belgicko-německém pohraničí, ocitl se v rukou nejen britské, ale nakrátko také československé zpravodajské služby. Svědčil během norimberského procesu a hned v několika evropských státech bylo proti němu vedeno vyšetřování. Při procesu v Kodani v lednu 1949 byl Naujocks za vraždy, jichž se dopustil v rámci tzv. protiteroru, odsouzen na patnáct let, avšak o rok později mu byl trest v revizním procesu snížen na pět let. V červnu 1950 se dočkal předčasného propuštění a vrátil se do rodného Kielu. V 50. a 60. letech Naujocks obratně využíval média nejen k popularizaci nacionálního socialismu, ale hlavně svých husarských kousků. Zemřel v Hamburku 4. dubna 1966.

Hluboké město Pavel Kalina Vyjde03.07.2019 „Přestože se v této knize mluví převážně o tom, jak města vypadala v minulosti,“ píše autor v úvodu, „skutečná otázka, kterou si klade, zní, jak město bude vypadat v nadcházejícím tisíciletí.“ Kniha se zabývá nepřeberným znakovým bohatstvím měst, vytvářejícím stabilní rámec životů jejich obyvtel. „Hluboké město“, které svou sémantickou hloubku často čerpá z imaginárních vztahů k antickému Římu, umožňuje maximum komunikace i sociálních interakcí. Evropská historická města k tomuto typu měst vesměs patří, ale vlivem sílícího turistického průmyslu a developerských projektů se jejich „hloubka“ vytrácí a těmto městům hrozí komunikační a sociální „plochost“. Kromě kapitol věnovaných Římu, Benátkám, Berlínu, Istanbulu, New Yorku, Praze a dalším městům kniha přináší i zhodnocení několika klíčových stavebních typů – nákupních center, stadionů, muzeí, knihoven a kostelů – a to právě z hlediska jejich schopnosti vytvářet, či naopak potlačovat historickou paměť. Jak autor naznačuje, základem cesty k městu budoucnosti by mělo být neustálé a nesmírně složité vyvažování relativní chaotičnosti vznikání a vývoje měst na jedné straně a cílevědomé a pro města životně nutné integrace všech těchto procesů na straně druhé.

Druhé vydání komplexního přehledu savců navazuje svým obsahem a grafickou podobou na vydání z roku 2012. Text pro každý z téměř 90 současných druhů zahrnuje vedle popisu a hlavních znaků také celkové rozšíření, výskyt v rámci ČR, informace o stanovištích, hrubý náčrt ekologie a bionomie, jakož i údaje týkající se početnosti a ochranářského statusu, připojeny jsou i nejdůležitější citace. Nedílnou součástí charakteristiky každého druhu, graficky většinou zpracované formou dvoustrany, jsou kvalitní fotografie (celkový vzhled, typický biotop), síťová mapa rozšíření v ČR a graf výskytu podle nadmořské výšky. Doprovodné kapitoly se zabývají obecnou charakteristikou savců, vývojem české fauny savců během posledního století, základními metodami sledování savců, jakož i vyhubenými druhy a nepůvodními druhy chovanými u nás v minulosti. V novém vydání byly aktualizovány hlavně datové zdroje (mapy rozšíření, grafy početnosti) a odpovídající pasáže textu (zejména Výskyt v ČR), doplněny byly i změny statusu ochrany (nová verze Červeného seznamu ČR), jakož i významnější literární zdroje vyšlé po roce 2012.

V polských popisech situace za druhé světové války se lze pravidelně setkat s názorem, že „se objevili Němci a odstranili Židy“. Autor této knihy, polsko-kanadský historik Jan Grabowski se na základě pečlivého studia archivních materiálů pokouší odpovědět na otázku, proč a jak němečtí okupanti věděli, kde Židy hledat, a odkrýt okolnosti, jež vedly k odhalení ukrývajících se nešťastníků. V letech 1942 a 1943 se po likvidaci ghett podařilo uniknout tisícům polských Židů, ale jen málokteří se dožili konce války. Výraz Judenjagd – lov na Židy – používali němečtí policisté a četníci pro pátrání po židovských uprchlících, kteří na okupovaném území hledali úkryt v nežidovském prostředí. Židé se porůznu skrývali, ale postupně byli zrazováni a vydáváni Němcům či vlastní polské „modré“ policii. Za války existovali v Polsku na jedné straně lidé, kteří lovili Židy nebo je vraždili z chamtivosti či rasové nenávisti. Na druhé straně byli také lidé, kteří Židy chránili a pomáhali jim. Tato skupina byla početnější, ale ti první byli ve svém konání mnohem úspěšnější a efektivnější. „Prakticky všichni Poláci vzdorovali, ať už pasivně či aktivně, německé okupaci,“ vzpomíná jeden z přeživších židovských uprchlíků. „Avšak většina polské populace napomáhala Němcům v jejich snaze o vyhlazení Židů. Neexistuje žádný morální závazek být hrdinou, ale podílet se na vraždě je kriminální čin.“

Umělci za Hitlera je kniha převážně o modernistických umělcích, kteří se snažili najít kompromis s nacistickým režimem. Autor se soustředí jak na umělce, jejichž snahy selhaly (Walter Gropius, Paul Hindemith, Gottfried Benn, Ernst Barlach, Emil Nolde), tak i na ty, kteří byli režimem akceptováni (Richard Strauss, Gustaf Gründgens, Leni Riefenstahlová, Arno Breker, Albert Speer). Tyto osobnosti společně reprezentují skrytou kulturní historii nacistického Německa. Každá z nich si musela projít bolestivými životními volbami a zavírat oči před morálními a estetickými zásadami. Jejich příběhy vnášejí nový pohled na režim, ze kterého se Hitler snažil vytvořit diktaturu géniů. Tato kniha je příběhem beznaděje a odhodlanosti, iluzí a reality, naděje a tragédie. Výsledkem je pronikavá sonda odhalující nejednoznačnost samotného umění.

První část knihy Česká trilogie líčí cestu M. Šeborové do protinacistického odboje, v němž úzce spolupracovala s dr. Vl. Krajinou, jedním z vedoucích činitelů odbojové organizace ÚVOD. V r. 1941 byla zatčena a zbytek války 1945 strávila v koncentračním táboře Ravensbrück. V době po osvobození, námětu druhé části, pracovala na sekretariátu strany národně socialistické. Byla znovu zatčena a v jednom z prvních politických procesů po únoru 1948 odsouzena na pět let, jejichž peripetie popisuje v druhé části. Poslední nejkratší část oživuje syrovou realitu života třídních nepřátel v komunistickém Československu padesátých let, z nějž se Šeborové a jejímu manželovi podařilo v r. 1956 utéci na Západ.

První část knihy Česká trilogie líčí cestu M. Šeborové do protinacistického odboje, v němž úzce spolupracovala s dr. Vl. Krajinou, jedním z vedoucích činitelů odbojové organizace ÚVOD. V r. 1941 byla zatčena a zbytek války 1945 strávila v koncentračním táboře Ravensbrück. V době po osvobození, námětu druhé části, pracovala na sekretariátu strany národně socialistické. Byla znovu zatčena a v jednom z prvních politických procesů po únoru 1948 odsouzena na pět let, jejichž peripetie popisuje v druhé části. Poslední nejkratší část oživuje syrovou realitu života třídních nepřátel v komunistickém Československu padesátých let, z nějž se Šeborové a jejímu manželovi podařilo v r. 1956 utéci na Západ.

Cílem knihy je seznámit čtenáře se všemi druhy obojživelníků a plazů žijícími v České republice a ukázat, že se jedná o nad očekávání krásné a podivuhodné tvory, kteří určitě zasluhují větší pozornost a maximální ochranu. Zařazené fotografie byly vybrány tak, aby co nejlépe vystihovaly typický vzhled a charakteristické znaky jednotlivých druhů. Prostor dostaly snímky ukazující rozdíly mezi samci a samicemi i odlišnosti mezi dospělými a mladými jedinci. V případě obojživelníků nechybí obrázky jejich larev. Zvláštní pozornost je věnována variabilitě a sezonním změnám zbarvení. Upřednostňovány byly fotografie, které zachycují jednotlivé druhy ve volné přírodě při svých obvyklých, ale i méně známých životních projevech. Obrazovou část doprovází podrobný text, který shrnuje současné poznatky o taxonomii, morfologii, rozšíření a biologii našich druhů.

Deník pražské Němky Margarete Schellové zachycuje autorčiny osobní zážitky během desetiměsíčního pobytu v československých internačních táborech od zatčení během Pražského povstání až do března roku 1946. Nejdelší čas strávila v Bystřici u Benešova, v táboře původně založeném nacistickou okupační správou pro lidi ze smíšených rodin. Záznamy pořizované tajně na útržky papíru provezla při odsunu do Německa a roku 1957 vyšel její deník v Bonnu. Vydání bylo přijato dosti kriticky kvůli údajné nevyváženosti informací ve prospěch Čechů. Český překlad je jedním z prvních u nás zveřejněných příspěvků k malým dějinám tohoto období. Samotný deník doprovází dostupná dokumentace, překlady dobových ohlasů na německé vydání a životopisný esej o složitých autorčiných osudech.

Kniha renomovaného francouzského filozofa, sociologa a politologa, jedné z největších postav sociálních věd 20. století, představuje vrchol autorova kritického zkoumání podstaty komunistických systémů a způsobů myšlení spojených s fenoménem komunismu. Je stále aktuální nesmlouvavou kritikou ještě nedávno přímo posvátných pojmů, jako jsou levice, revoluce a proletariát, a ideologického smýšlení vůbec..

Mezní vrstva atmosféry, tj. spodní část atmosféry, je pro člověka přirozeným prostředím a příznivě i nepříznivě ovlivňuje styl jeho života. Kniha shrnuje stručnou historii jejího výzkumu, základní pojmy a definice, popisuje proudění v rotující souřadné soustavě či charakteristické vlastnosti turbulentního proudění a metody matematického a fyzikálního modelování, včetně validace modelů matematických. Dále se zabývá novějšími přístupy a poznatky, jakými jsou například koherentní struktury či problém mnoha měřítek v turbulentním proudění. Na příkladech jsou uvedeny aplikace popsaných metod.

Odorik z Pordenone, františkánský misionář, narozený (podle tradice) ve Villanově nedaleko Pordenone v Itálii, patří mezi nejvýznamnější osoby, které putovaly ve 13. a 14. století do Číny. Značně rozšířil znalosti jihovýchodní a východní Asie v Evropě. Nejcennější je jeho popis Číny, zejména měst podél jejího pobřeží a hlavního města, kde strávil tři roky. Předkládaná kniha coby první odborná publikace o této osobnosti a její době v českém jazyce shrnuje známé údaje a nejnovější poznatky o Odorikovi a jeho cestě do Číny a zpět, a to na pozadí vývoje v Mongolské říši v průběhu 13. a 14. století a jejích kontaktů s Evropou. Ke studii je připojen rozsáhlý seznam rukopisů a tištěných materiálů týkajících se Odorika (kolem 900 položek).

Druhé, upravené a doplněné vydání Akademické příručky českého jazyka od kolektivu autorů Ústavu pro jazyk český AV ČR, se schvalovací doložkou MŠMT. Příručka obsahuje poučení o českém jazyce, zejména o pravopisu, zvukové stavbě, morfematice, tvarosloví, slovotvorbě, o některých syntaktických jevech a také kapitoly o formální úpravě písemností a jazykové etiketě. V porovnání se současnými Pravidly českého pravopisu a mluvnicemi jsou některé výklady v příručce podrobnější a ucelenější (např. v oblasti psaní velkých písmen, interpunkce, shody přísudku s podmětem, skloňování osobních a zeměpisných jmen). Ve výkladech se uvádějí i rozpory v údajích, které jednotlivé jazykové příručky obsahují, nebo rozdíly mezi kodifikací a spisovnou normou. V takových případech je připojen hodnotící komentář a doporučená řešení. Nově byly do příručky doplněny kapitoly o výslovnosti a o přechylování. Kniha je určena všem zájemcům o češtinu, a to jak široké veřejnosti, tak jejím profesionálním uživatelům, zvláště učitelům a studentům. Akademická příručka českého jazyka získala cenu nakladatelství Academia Nejprodávanější kniha roku 2014 a cenu Český bestseller 2014 v kategorii odborná a populárně-naučná literatura pro dospělé. Její původní internetová verze – Internetová jazyková příručka (http://prirucka.ujc.cas.cz) – byla v roce 2009 oceněna medailí MŠMT 1. stupně za zlepšování podmínek pro výuku mateřského jazyka na všech typech škol a dosud ji využilo více než jeden a půl milionu uživatelů češtiny.

První díl memoárů Stanislava Komárka zahrnuje nejen jeho vlastní vzpomínky na jihočeská městečka Kardašovu Řečici a Jindřichův Hradec v šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století, ale podle vypravování svých prarodičů popisuje i poměry na jihočeském venkově počínaje počátkem dvacátého století: tradiční zemědělství, chov dobytka a využívání lesů a rybníků, lokální lidové znalosti živočichů a rostlin, tradiční rozdělení rolí v rodině i názory na místo a úkoly dětí, místní folklór, stravovací zvyklosti, lidovou medicínu a průběh církevního roku. Líčí, jak se tato tradice přes otřesy obou válek a komunistického puče přetransformovala v soubor zvyklostí komunistických, hledajících i ve frustrující každodennosti nějakou drobnou radost... Druhý díl memoárů Stanislava Komárka líčí autorovo studium biologie na Přírodovědecké fakultě UK v Praze na přelomu 70. a 80. let dvacátého století, tento dnes už zcela zmizelý svět tehdejší univerzity i normalizačního velkoměsta. Následně popisuje autor svou emigraci do Rakouska (1983) s jejími někdy vzrušujícími peripetiemi, život emigranta a české emigrační komunity v této zemi, své cesty po světě a nadšení z vypuknutí revoluce roku 1989 v Československu, jakož i svůj návrat zpět na Přírodovědeckou fakultu v roce 1990 a zakládání Katedry filosofie a dějin přírodních věd spolu se Zdeňkem Neubauerem. Líčí nezapomenutelnou a pohnutou atmosféru „zlatých devadesátek“ v Praze, období, jehož detaily je už obtížno uvěřit i přímým účastníkům a spolutvůrcům – jak vůbec mohlo proběhnout tak zásadní přestrukturování ekonomické, organizační i ideové? Memoáry končí rokem 2000, kdy prudké změny pozvolna ustávají a nastává dlouhá, klidná a poněkud monotónní perioda, na jejíž zhodnocení je dosud brzy...

Mircea Eliade (1907–1986), bukurešťský rodák, historik náboženství a literát, ve své románové fresce předkládá dokonalý příklad toho, jak dialektika posvátného a světského, která je úhelným kamenem autorovy fenomenologie náboženství, funguje v kontextu prozaického díla. Na ústřední postavě Ştefana Vizira, který se snaží najít absolutní lásku a zároveň vyvázat z přítomného času poznamenaného „terorem dějin“, je patrný kosmogonický mimetismus, jenž tvoří základ jeho mnohdy nepochopitelného jednání. Z pohledu čtenáře je však i toto hledání skryté, neboť jeho hlavní etapy se dají sotva rozeznat od víceméně běžných událostí v životě rumunského intelektuála v době mimořádných dějinných krizí (nástup fašismu, pokus Železné gardy o puč, vojenská diktatura maršála Antonesca, druhá světová válka, ruská okupace a nastolení surového stalinského režimu).

Kniha vzpomínek i pohledů do budoucnosti armádního generála Petra Pavla. Otevřenými odpověďmi i slovy vzpomínek vypráví armádní generál Petr Pavel o své cestě z vojenského gymnázia k nejvyšší světové vojenské funkci, jaké kdy Čech dosáhl předsedy Vojenského výboru NATO. Vzpomínky na dětství, záliby, návštěvy rozhodujících míst života, fotografická příloha ze soukromých alb. Jaký je držitel nejvyššího francouzského vyznamenání, Řádu čestné legie, a nejvyššího amerického vyznamenání, řádu Legie zásluh, v soukromí, prozradí generálovi nejbližší. Pohled bývalého náčelníka generálního štábu Armády ČR na pozici a bezpečnost naší země v příštích letech. Rozhovor s generálem Petrem Pavlem o zákulisí, v němž se rozhoduje o budoucím světě.