Academia strana 23 z 189

Knihu lze právem považovat za vyvrcholení autorovy celoživotní tvůrčí práce a základní zdroj jeho pozdní filozoficko-symbolické poezie. Obsahově navazuje na myšlenky z esejů Magie či Per amica silentia lunae a na povídky jako Rosa alchemica, Desky zákona a Klanění králů .Kniha tak spojuje Yeatsův zájem o irský folklor, mystiku a ezoterické vědy, ale i o filozofii, politiku a samozřejmě básnickou tvorbu. Dílo je rozděleno do pěti knih věnovaných psychologii, dějinám umění, estetice či filozofii dějin. Lze ho vnímat jako ucelený soubor „metafor pro poezii“, básnických obrazů v próze i jako ambiciózní pokus o načrtnutí všeobjímajícího filozoficko-estetického systému.

Kniha přináší politicko-filosofický spis Jana Jesenského (1566–1621) Pro vindiciis contra tyrannos oratio (tj. Řeč ve prospěch nároku na odpor proti tyranům) z roku 1620 ve dvojjazyčném latinsko-českém čtenářském vydání pod zkráceným názvem Proti tyranům. Jesenský, který jako rektor pražské univerzity náležel k čelným představitelům povstání českých stavů proti králi Ferdinandovi II., zamýšlel v tomto textu poskytnout vzbouřeným stavům ucelenou ideovou základnu a ospravedlnit jejich postup před zahraniční veřejností. Přestože spis po porážce povstání zapadl a byl v podstatě zapomenut, jedinečným způsobem dokresluje východiska a pozadí událostí, jež stály na počátku třicetileté války. Jeho význam pro poznání evropského myšlení doby spočívá také v tom, že dokládá reflexi názorů kalvínských teoretiků odporu, tzv. monarchomachů, v českých zemích.

Příběh doktora Johanna Fausta, který se upsal ďáblu, aby s jeho pomocí dosáhl poznání všech tajemství života a světa, je jedním ze základních témat evropské kultury a existuje nespočet zpracování literárních, hudebních i výtvarných. Zmínky o tomto kouzelníkovi, lékaři, filozofovi a černokněžníkovi se objevovaly od počátku 16. století v německé literatuře, v dopisech, v městských knihách, v kázáních nebo i v účtech za sestavení horoskopů. V roce 1587 pak u nakladatele Johanna Spiesse ve Frankfurtu nad Mohanem vyšla poprvé knížka shrnující vše, co bylo o doktoru Faustovi známo. Dosáhla ohromného úspěchu – jen do konce 16. století vyšla nejméně ve dvaceti dalších, pozměňovaných a doplňovaných vydáních a začala být také překládána do dalších jazyků. V roce 1611 ji do češtiny přeložil a vydal humanistický literát Martin Carchesius, a právě jeho překlad se stal východiskem faustovské tradice v české literatuře dalších staletí. Moderní vydání Carchesiova překladu v roce 1989 připravil a úvodní studii napsal Jaroslav Kolár. Nyní vychází jeho vzorná edice podruhé, rozšířená o další studii, kterou napsal Matouš Jaluška.

Kolektivní monografie interdisciplinárního charakteru kriticky zkoumá koncept univerzality lidských práv z pohledu práva, politologie, sociologie, historie a filozofie a zabývá se zejména problematikou postavení lidských práv jako konceptu postulovaného z lokálních pozic euroatlantické části světa, který má však globální ambice, a jeho střetu s jinými normativními koncepty, jež se v globalizovaném světě nacházejí na různých úrovních (náboženské systémy, lokální tradice a zvyky a podobně). Tyto globální interakce, které neustále nabývají na intenzitě a významu, jsou zkoumány zejména s ohledem na jejich lokální projevy v prostoru zemí Evropské unie a na hledání východisek a návrhů možných řešení pro veřejnou debatu, která se vede v České republice.

Vývojové tendence vojenství se jen zřídka zastavují před státními hranicemi. Vojenské dějiny jsou však až dodnes z velké míry národními dějinami. Popsat vojenské dimenze minulosti z evropské perspektivy proto znamená stanovit nové akcenty a otevřít tak překvapivé náhledy. To odpovídá nejen zájmu historické vědy o mezinárodní a nadnárodní procesy, ale odráží to také vývoj bezpečnostní politiky, směřující k vytvoření mnohonárodních ozbrojených sil. Renomovaní historikové z 25 států si vzali pod drobnohled vztahy v Evropě v období od 19. století, přesahující hranice jednotlivých zemí. Tato inovativní kniha, vybavená četnými obrázky, grafy a mapami, poprvé osvětluje otázky zavrhování války a míru, změn v poměru mezi civilní a vojenskou sférou, reprezentace vojenství v podobě obrazů vlastních i cizích, jakož i vztahů ozbrojených sil v rámci vojenských aliancí od napoleonských válek. Uvedené problémy zkoumá z transnacionální perspektivy a stává se tak cenným vodítkem pro historiky i širší veřejnost.

Tato kniha představuje kulturní diplomacii Čínské lidové republiky v letech 2012–2017 jako jeden z prostředků, který jí má zajistit postavení světové ekonomické a politické velmoci. Podobně jako byla v rané a císařské Číně kulturní a civilizační autorita využívána k utváření vztahů s okolním světem, i současná Čína se snaží kulturu využít k nabytí měkké moci a k prosazení státních zájmů. Kulturní diplomacie je důležitou strategií vytváření mezinárodního obrazu mimo jiné i proto, že vládnoucí Komunistická strana Číny od osmdesátých let 20. století postupně upozaďuje ortodoxní komunistickou ideologii a prezentuje Čínu jako nositelku tradičních kulturních hodnot tisícileté čínské civilizace. Tyto projevy jsou zvláště patrné v posledních letech, kdy Čína vystupuje ve stále výraznější roli v mezinárodních vztazích.

Utrpení studentů z akce 17. listopad 1939 v koncentračním táboře Sachsenhausen Kniha je výsledkem výzkumu zaměřeného na události 17. listopadu 1939, kdy bylo po demonstracích odporu českého lidu proti německé okupaci Čech a Moravy v souvislosti s pohřbem Jana Opletala odvlečeno 1200 českých vysokoškolských studentů do koncentračního tábora Sachsenhausen. Na základě metody orální historie – výpovědí pamětníků vyhledaných doma i v zahraničí – se autorovi podařilo do detailů zrekonstruovat několikaletý život bývalých studentů v koncentračním táboře. Autor podrobně popsal praktiky Němců zaměřené na likvidaci inteligence českého národa. Zaměřil se na pocity studentů, jejich obětavé chování a statečné jednání v nelidských podmínkách.

Utrpení studentů z akce 17. listopad 1939 v koncentračním táboře Sachsenhausen Kniha je výsledkem výzkumu zaměřeného na události 17. listopadu 1939, kdy bylo po demonstracích odporu českého lidu proti německé okupaci Čech a Moravy v souvislosti s pohřbem Jana Opletala odvlečeno 1200 českých vysokoškolských studentů do koncentračního tábora Sachsenhausen. Na základě metody orální historie – výpovědí pamětníků vyhledaných doma i v zahraničí – se autorovi podařilo do detailů zrekonstruovat několikaletý život bývalých studentů v koncentračním táboře. Autor podrobně popsal praktiky Němců zaměřené na likvidaci inteligence českého národa. Zaměřil se na pocity studentů, jejich obětavé chování a statečné jednání v nelidských podmínkách.

Utrpení studentů z akce 17. listopad 1939 v koncentračním táboře Sachsenhausen Kniha je výsledkem výzkumu zaměřeného na události 17. listopadu 1939, kdy bylo po demonstracích odporu českého lidu proti německé okupaci Čech a Moravy v souvislosti s pohřbem Jana Opletala odvlečeno 1200 českých vysokoškolských studentů do koncentračního tábora Sachsenhausen. Na základě metody orální historie – výpovědí pamětníků vyhledaných doma i v zahraničí – se autorovi podařilo do detailů zrekonstruovat několikaletý život bývalých studentů v koncentračním táboře. Autor podrobně popsal praktiky Němců zaměřené na likvidaci inteligence českého národa. Zaměřil se na pocity studentů, jejich obětavé chování a statečné jednání v nelidských podmínkách.

Publikace shrnuje zásady ekonomiky a účetnictví podle zákona č. 341/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb. a navazujících zákonů o účetnictví a daních a prováděcích předpisů platných pro veřejné výzkumné instituce včetně specifik v metodice hospodaření v rámci AV ČR. Tento přehled je určen zejména pro ekonomické pracovníky veřejných výzkumných institucí – VVI. Má za cíl analyzovat a osvětlit „ekonomické nastavení“ VVI, a pomoci tak pochopit specifika VVI v oblasti řízení, nakládání s majetkem, účetnictví, daní i pracovněprávních vztahů.

Román se odehrává v malém domku ve fiktivním jihočeském městečku jménem Kropáčova Blatnice mezi lety 1900 až 2000. Žije v něm, či v rámci dvacátého století spíše přežívá, několik generací téže rodiny, přes kterou se žene série pohrom v podobě obou válek a posléze komunismu. O politiku se nezajímají, ta se však zajímá o ně. Kniha vlastně nemá žádného hlavního hrdinu a jedná o mikrotechnice moci, která se nenápadně odehrává ve všech domečcích nezávisle na tom, zda vládne císař, fýrer nebo generální tajemník. Na pozadí rybníků, rašelinišť a malebných lidových tradic se jejich obyvatelé navzájem podporují i dusí a ženou se do rozmanitých psychosomatických chorob. Výsledkem není ani idyla, ani peklo, ale cosi přesně na půl cestě mezi nimi. Román je věnován oběma autorovým babičkám, bezděčným lidovým kouzelnicím, které jako slepí pavouci zaplétaly osudy své i jiných a vůbec ženskému principu, na kterém živý svět stojí.

Co vlastně vím o svém tatínkovi? ptá se v úvodu své knihy architekt Tomáš Valena (* 1950). Konkrétní vzpomínky na něj má jen ze svého útlého mládí, potom už byl tatínek přítomen jen ve virtuální mytické podobě ve vyprávěních maminky a přátel či na fotografiích. Otázky po životě, působení a významu svého otce, významné osobnosti katolického veřejného života Františka Valeny (19131960), si autor začal klást teprve ve zralých letech, kdy už nežilo mnoho pamětníků. Začal proto životní příběh svého tatínka téměř až detektivně rekonstruovat, kamínek po kamínku skládal mozaiku jeho života. Jak autor přiznává, existovalo ještě něco jiného, co ho nutilo vypořádat se s osudem jeho otce, ale co to je, nejprve jen nejasně tušil. V průběhu psaní se začaly vynořovat obrysy podobností i protikladů mezi nimi, o nichž dříve nepřemýšlel. Uvědomil si, že to nebude jen kniha o jeho otci, ale také o něm samém. Struktura textu je tedy dvoukolejná, na jedné straně je to klasická historická studie příběh tatínka, na druhé autorovy vlastní reflexe tohoto životního příběhu, jakési měření sil s otcem.

V rámci celkem 489 procesů v Dachau čelilo americké justici 1 700 zločinců nacistického Německa. Jednalo se o celou řadu obžalovaných, od říšských pohlavárů po statkáře, studenty a vesničany. Provinili se účastí na zvěrstvech namířených proti obětem všech možných národností, k nimž došlo v koncentračních táborech a při transportech. Tato publikace se zabývá širokou škálou těchto procesů a nabízí porozumění situaci, do níž německá civilizace dospěla za druhé světové války. Ukazuje, že i běžný občan mohl být věci nacistů oddán se stejným fanatismem jako Hitler, a snaží se zjistit něco o těch, kteří se Hitlerovi nepostavili, tolerovali ho nebo se k němu přidali. Tematizuje znepokojivý fakt, že mnoho zvěrstev spáchaných za Hitlerovy éry bylo výsledkem osobních rozhodnutí. Autor vychází z primárních zdrojů včetně oficiálních soudních svazků a revizních zpráv k procesům. Popisuje jednotlivé případy a poskytuje detailní informace o obžalovaných, jejich výchově, vzdělání, kariéře, chování v průběhu procesů i poté.

Většina biologů i studentů přicházejících studovat biologii na vysokou školu se domnívá, že evoluční biologie je v podstatě uzavřená kapitola vědy. Ale co když je všechno úplně jinak? Co když právě evoluční biologie v 70. a 80. letech uplynulého století prodělala v naprosté tichosti zcela zásadní revoluci, po níž by se vlastně měly od základu přepsat veškeré učebnice tohoto oboru? Co když je i nový model evoluce vycházející z dawkinsovsko-hamiltonovské teorie sobeckého genu, založené na soupeření různých variant téhož genu o předání co největšího počtu vlastních kopií do dalších generací, stejně chybný jako původní model Darwinův, a vbrzku nás proto čeká revoluce další? A nemohla by stávající model nahradit například teorie takzvané zamrzlé evoluce? Teorie, která předpokládá, že naprostá většina druhů, se kterými se v přírodě setkáváme, není schopná se evolučně vyvíjet, ani když jsou vystaveny sebesilnějšímu selekčnímu tlaku, a tak pouze pasivně čekají, až se změny v jejich prostředí nahromadí v takové míře, že jim nezbude, než způsobně vyhynout. Kde se berou nové druhy, jak je možné, že jsou druhy účelně přizpůsobeny svému prostředí a jak může v takovémto evolučně zamrzlém světě vůbec docházet k evoluci? Odpověď na uvedené otázky, jakož i otevřený a někdy poněkud svérázný pohled do zákulisí dnešní vědy nabízí tato kniha.

Kniha Nová třída (1957), kterou deník The New York Times zařadil mezi deset nejvlivnějších knih minulého století, spoludefinuje žánru takzvaného „loučení se s bohem, který selhal“. Podává podrobný a přesný rozbor komunismu, jeho základních vlastností a podstaty komunistické moci, které vidí ve čtyřech základních bodech: 1) Ve všech státech, ve kterých komunisté vládli, došlo znárodněním výrobních prostředků a potlačením svobody a demokracie ke stvoření nové třídy. 2) Kolektivní vlastnictví je lež, maskující vlastnictví komunistické nomenklatury – nové třídy. 3) Ve všech komunistických diktaturách se ekonomika vyznačuje plýtváním obludných rozměrů. 4) Nová třída, komunističtí oligarchové, zredukovala celý socialismus a komunismus na pouhou apologii moci a snahu o její udržení za jakoukoli cenu a jakýmikoli prostředky.

Ivan Kraus ve své další povídkové sbírce, která navazuje na předchozí knihy Muž pod vlastním dohledem a Muž za vlastním rohem, znovu potvrzuje svou pověst vynikajícího humoristy a satirika. Je jedním z mála autorů tohoto žánru v současné české literatuře, který si svými knihami vydobyl už před lety neutuchající zájem čtenářů.