Academia strana 21 z 189

Wolf Gruner ve své knize dokazuje, že protižidovská politika byla nejen řízena z Berlína a určována okupanty, ale často ještě urychlována českou vládou nebo místními úřady. Iniciativní opatření Prahy leckdy předjímala centrální rozhodnutí v Německé říši a na dalších obsazených územích, jako například roku 1941 v otázce označení Židů. Na základě dosud neznámých týdenních zpráv Židovské náboženské obce v Praze, zasílaných Adolfu Eichmannovi, Gruner přináší první detailní analýzu důsledků pronásledování pro život židovských obyvatel, jakož i jejich reakcí a jejich odporu. Gruner se podrobně zabývá postavením protektorátu jako mezičlánku v radikalizaci pronásledování Židů v Evropě.

Kniha Digital_Humanities není tradičně pojatým akademickým sborníkem esejí či spoluautorskou monografií. Jak uvádějí v předmluvě a doslovu její autoři, Digital_Humanities je výsledkem spolupráce na rukopisu se sdíleným přístupem, do něhož každý´ z autorů přispěl k psaní, revizi, přepisům a konečným úpravám celého díla. Model této knihy má tedy experimentální povahu. Usiluje o to, vytvořit jednolity´, i když sborový´ hlas a tímto hlasem vést jakýsi metadialog: tedy dialog, který´ na sebe bere podobu toho, o čem pojednává. A jelikož pojednává o provázanosti mezi humanitními vědami a komputačními metodami výzkumu v raném 21. století, bere na sebe podobu provázanosti. K ní ostatně odkazuje i podtržítko v názvu publikace. Kolektiv pěti autorů předních odborníků-teoretiků z rozmanitých vědních oborů v ní podává zevrubnou zprávu o provázanosti mezi humanitními vědami a komputačními metodami výzkumu v raném 21. století. Zkoumají metodiky a technologie, které byly pro tradiční humanitní zkoumání donedávna neznámé (geoprostorová analýza, korpusová lingvistika, vizualizace a simulace dat apod.). Do monografie jsou tak zahrnuty nejen kapitoly o základech nového vědního pole, o nových metodách a žánrech či o společenském životě digitálních humanitních věd (digital humanities), ale také případové studie, ba dokonce provokace a rady. Tyto přesvědčivě podané sondy mohou sloužit jako inspirace pro každého, kdo se chce v současné době podílet na koncipování, realizaci či hodnocení výzkumných projektů v oblasti humanitních věd o digitální technologie. Kniha Digital_Humanities je vizionářským prohlášením o možné budoucnosti humanitních věd, ale také příležitostí ke kritické reflexi těchto nových vědeckých trendů. České vydání je doplněno zevrubným doslovem teoretika nových médií Josefa Šlerky, který zapojuje nadnárodně se rozvíjející principy digital humanities do kontextu české vědy, hodnotí dosavadní tuzemské výsledky na tomto poli a naznačuje příležitosti, které se zde otevírají do budoucna. Překlad knihy Digital_Humanities vznikl díky podpoře z výzkumného programu Paměť v digitálním věku Strategie AV21.

Životní příběh českého právníka Bohuslava Ečera je zatím takřka neznámý, přitom právě on reprezentoval Československo v průběhu poválečných norimberských procesů a svou prací významně přispěl k formování moderního mezinárodního trestního práva.

Česká květena je díky své poloze uprostřed Evropy velmi bohatá a různorodá. V době ledové ji obohatily rostliny chladného severu, později teplomilné rostliny z jižní Evropy a stále ji ovlivňuje blízkost dvou velkých evropských pohoří, Alp a Karpat. Mnohé další rostliny se k nám dostaly vlivem člověka jak záměrně, tak jako nežádoucí zavlečenci. Všechny tyto rostliny, celkem více než 3 700 druhů a poddruhů, jsou popsány s využitím nejnovějších poznatků ze systematiky i terénní botaniky v novém, zcela přepracovaném Klíči ke květeně České republiky. Určování usnadní vynikající perokresby a stručný text s popisy rostlin a údaji o jejich rozšíření, nejčastějších stanovištích a době květu. Klíč je určen všem zájemcům o určování rostlin, zejména botanikům, studentům, učitelům a ochranářům.

Ambiciózní mladík Arvid Stjärnblom se zamiluje do Lydie, dcery krajináře Stilleho. Nechce se ale vázat a není ani jediným Lydiiným nápadníkem. Po letech, kdy už jsou oba spoutáni konvenčním manželstvím, se pokusí navázat na svou někdejší lásku a osvobodit se od společenských pout. Ale zatímco Lydia odejde od rodiny, Arvid k takovému činu jen těžko hledá sílu. Časem si také uvědomí, že Lydiina potřeba lásky je větší, než tušil, a že totéž platí i pro její erotickou touhu. Román je prostoupen lyrikou, ale také kousavou ironií a pohledem na život, který je zbaven všech iluzí a pochybuje o možnosti dosažení skutečné lásky. Ve Švédsku patří k nejoblíbenějším klasickým prózám a byl celkem třikrát (1945, 1977 a 2016) zfilmován.

Dne 31. srpna 1939 zinscenoval SS sturmbannführer Alfred Naujocks přepadení rozhlasového vysílače v Gliwicích. Událost již druhý den posloužila německé propagandě jako záminka pro přepadení Polska. Naujocks tedy zřejmě utvářel dějiny, ale jinak, než jak tvrdil jeden z jeho biografů, který svou knihu nazval The Man Who Started the War. Předstírané přepadení totiž nevyvolalo druhou světovou válku a Naujocks nebyl duchovním otcem této akce. Alfred Helmut Naujocks nicméně patří mezi nejznámější důstojníky Sicherheitsdienstu (SD), nacistické zpravodajské služby založené Reinhardem Heydrichem. Mezi lety 1935 a 1940 Naujocks zodpovídal za celou řadu mimořádných akcí, jež utvářejí obraz SD dodnes. Naujockse považovali nadřízení za bezohledného desperáta a darebáka, pouličního rváče, který se líbil ženám a kterému mohli svěřit každý úkol. Byl zkrátka ideální tajný agent. A tak se Naujocks stal únoscem, vrahem, padělatelem peněz a teroristou, inscenoval nepokoje v Československu Předkládaná kniha ovšem sleduje Naujocksův život i po válce. Poté co se nechal na podzim roku 1944 zajmout Američany v belgicko-německém pohraničí, ocitl se v rukou nejen britské, ale nakrátko také československé zpravodajské služby. Svědčil během norimberského procesu a hned v několika evropských státech bylo proti němu vedeno vyšetřování. Při procesu v Kodani v lednu 1949 byl Naujocks za vraždy, jichž se dopustil v rámci tzv. protiteroru, odsouzen na patnáct let, avšak o rok později mu byl trest v revizním procesu snížen na pět let. V červnu 1950 se dočkal předčasného propuštění a vrátil se do rodného Kielu. V 50. a 60. letech Naujocks obratně využíval média nejen k popularizaci nacionálního socialismu, ale hlavně svých husarských kousků. Zemřel v Hamburku 4. dubna 1966.

Hluboké město Pavel Kalina Vyjde03.07.2019 „Přestože se v této knize mluví převážně o tom, jak města vypadala v minulosti,“ píše autor v úvodu, „skutečná otázka, kterou si klade, zní, jak město bude vypadat v nadcházejícím tisíciletí.“ Kniha se zabývá nepřeberným znakovým bohatstvím měst, vytvářejícím stabilní rámec životů jejich obyvtel. „Hluboké město“, které svou sémantickou hloubku často čerpá z imaginárních vztahů k antickému Římu, umožňuje maximum komunikace i sociálních interakcí. Evropská historická města k tomuto typu měst vesměs patří, ale vlivem sílícího turistického průmyslu a developerských projektů se jejich „hloubka“ vytrácí a těmto městům hrozí komunikační a sociální „plochost“. Kromě kapitol věnovaných Římu, Benátkám, Berlínu, Istanbulu, New Yorku, Praze a dalším městům kniha přináší i zhodnocení několika klíčových stavebních typů – nákupních center, stadionů, muzeí, knihoven a kostelů – a to právě z hlediska jejich schopnosti vytvářet, či naopak potlačovat historickou paměť. Jak autor naznačuje, základem cesty k městu budoucnosti by mělo být neustálé a nesmírně složité vyvažování relativní chaotičnosti vznikání a vývoje měst na jedné straně a cílevědomé a pro města životně nutné integrace všech těchto procesů na straně druhé.

V polských popisech situace za druhé světové války se lze pravidelně setkat s názorem, že „se objevili Němci a odstranili Židy“. Autor této knihy, polsko-kanadský historik Jan Grabowski se na základě pečlivého studia archivních materiálů pokouší odpovědět na otázku, proč a jak němečtí okupanti věděli, kde Židy hledat, a odkrýt okolnosti, jež vedly k odhalení ukrývajících se nešťastníků. V letech 1942 a 1943 se po likvidaci ghett podařilo uniknout tisícům polských Židů, ale jen málokteří se dožili konce války. Výraz Judenjagd – lov na Židy – používali němečtí policisté a četníci pro pátrání po židovských uprchlících, kteří na okupovaném území hledali úkryt v nežidovském prostředí. Židé se porůznu skrývali, ale postupně byli zrazováni a vydáváni Němcům či vlastní polské „modré“ policii. Za války existovali v Polsku na jedné straně lidé, kteří lovili Židy nebo je vraždili z chamtivosti či rasové nenávisti. Na druhé straně byli také lidé, kteří Židy chránili a pomáhali jim. Tato skupina byla početnější, ale ti první byli ve svém konání mnohem úspěšnější a efektivnější. „Prakticky všichni Poláci vzdorovali, ať už pasivně či aktivně, německé okupaci,“ vzpomíná jeden z přeživších židovských uprchlíků. „Avšak většina polské populace napomáhala Němcům v jejich snaze o vyhlazení Židů. Neexistuje žádný morální závazek být hrdinou, ale podílet se na vraždě je kriminální čin.“

Druhé vydání komplexního přehledu savců navazuje svým obsahem a grafickou podobou na vydání z roku 2012. Text pro každý z téměř 90 současných druhů zahrnuje vedle popisu a hlavních znaků také celkové rozšíření, výskyt v rámci ČR, informace o stanovištích, hrubý náčrt ekologie a bionomie, jakož i údaje týkající se početnosti a ochranářského statusu, připojeny jsou i nejdůležitější citace. Nedílnou součástí charakteristiky každého druhu, graficky většinou zpracované formou dvoustrany, jsou kvalitní fotografie (celkový vzhled, typický biotop), síťová mapa rozšíření v ČR a graf výskytu podle nadmořské výšky. Doprovodné kapitoly se zabývají obecnou charakteristikou savců, vývojem české fauny savců během posledního století, základními metodami sledování savců, jakož i vyhubenými druhy a nepůvodními druhy chovanými u nás v minulosti. V novém vydání byly aktualizovány hlavně datové zdroje (mapy rozšíření, grafy početnosti) a odpovídající pasáže textu (zejména Výskyt v ČR), doplněny byly i změny statusu ochrany (nová verze Červeného seznamu ČR), jakož i významnější literární zdroje vyšlé po roce 2012.

Umělci za Hitlera je kniha převážně o modernistických umělcích, kteří se snažili najít kompromis s nacistickým režimem. Autor se soustředí jak na umělce, jejichž snahy selhaly (Walter Gropius, Paul Hindemith, Gottfried Benn, Ernst Barlach, Emil Nolde), tak i na ty, kteří byli režimem akceptováni (Richard Strauss, Gustaf Gründgens, Leni Riefenstahlová, Arno Breker, Albert Speer). Tyto osobnosti společně reprezentují skrytou kulturní historii nacistického Německa. Každá z nich si musela projít bolestivými životními volbami a zavírat oči před morálními a estetickými zásadami. Jejich příběhy vnášejí nový pohled na režim, ze kterého se Hitler snažil vytvořit diktaturu géniů. Tato kniha je příběhem beznaděje a odhodlanosti, iluzí a reality, naděje a tragédie. Výsledkem je pronikavá sonda odhalující nejednoznačnost samotného umění.

První část knihy Česká trilogie líčí cestu M. Šeborové do protinacistického odboje, v němž úzce spolupracovala s dr. Vl. Krajinou, jedním z vedoucích činitelů odbojové organizace ÚVOD. V r. 1941 byla zatčena a zbytek války 1945 strávila v koncentračním táboře Ravensbrück. V době po osvobození, námětu druhé části, pracovala na sekretariátu strany národně socialistické. Byla znovu zatčena a v jednom z prvních politických procesů po únoru 1948 odsouzena na pět let, jejichž peripetie popisuje v druhé části. Poslední nejkratší část oživuje syrovou realitu života třídních nepřátel v komunistickém Československu padesátých let, z nějž se Šeborové a jejímu manželovi podařilo v r. 1956 utéci na Západ.

První část knihy Česká trilogie líčí cestu M. Šeborové do protinacistického odboje, v němž úzce spolupracovala s dr. Vl. Krajinou, jedním z vedoucích činitelů odbojové organizace ÚVOD. V r. 1941 byla zatčena a zbytek války 1945 strávila v koncentračním táboře Ravensbrück. V době po osvobození, námětu druhé části, pracovala na sekretariátu strany národně socialistické. Byla znovu zatčena a v jednom z prvních politických procesů po únoru 1948 odsouzena na pět let, jejichž peripetie popisuje v druhé části. Poslední nejkratší část oživuje syrovou realitu života třídních nepřátel v komunistickém Československu padesátých let, z nějž se Šeborové a jejímu manželovi podařilo v r. 1956 utéci na Západ.

Cílem knihy je seznámit čtenáře se všemi druhy obojživelníků a plazů žijícími v České republice a ukázat, že se jedná o nad očekávání krásné a podivuhodné tvory, kteří určitě zasluhují větší pozornost a maximální ochranu. Zařazené fotografie byly vybrány tak, aby co nejlépe vystihovaly typický vzhled a charakteristické znaky jednotlivých druhů. Prostor dostaly snímky ukazující rozdíly mezi samci a samicemi i odlišnosti mezi dospělými a mladými jedinci. V případě obojživelníků nechybí obrázky jejich larev. Zvláštní pozornost je věnována variabilitě a sezonním změnám zbarvení. Upřednostňovány byly fotografie, které zachycují jednotlivé druhy ve volné přírodě při svých obvyklých, ale i méně známých životních projevech. Obrazovou část doprovází podrobný text, který shrnuje současné poznatky o taxonomii, morfologii, rozšíření a biologii našich druhů.

Kniha renomovaného francouzského filozofa, sociologa a politologa, jedné z největších postav sociálních věd 20. století, představuje vrchol autorova kritického zkoumání podstaty komunistických systémů a způsobů myšlení spojených s fenoménem komunismu. Je stále aktuální nesmlouvavou kritikou ještě nedávno přímo posvátných pojmů, jako jsou levice, revoluce a proletariát, a ideologického smýšlení vůbec..

Deník pražské Němky Margarete Schellové zachycuje autorčiny osobní zážitky během desetiměsíčního pobytu v československých internačních táborech od zatčení během Pražského povstání až do března roku 1946. Nejdelší čas strávila v Bystřici u Benešova, v táboře původně založeném nacistickou okupační správou pro lidi ze smíšených rodin. Záznamy pořizované tajně na útržky papíru provezla při odsunu do Německa a roku 1957 vyšel její deník v Bonnu. Vydání bylo přijato dosti kriticky kvůli údajné nevyváženosti informací ve prospěch Čechů. Český překlad je jedním z prvních u nás zveřejněných příspěvků k malým dějinám tohoto období. Samotný deník doprovází dostupná dokumentace, překlady dobových ohlasů na německé vydání a životopisný esej o složitých autorčiných osudech.

Odorik z Pordenone, františkánský misionář, narozený (podle tradice) ve Villanově nedaleko Pordenone v Itálii, patří mezi nejvýznamnější osoby, které putovaly ve 13. a 14. století do Číny. Značně rozšířil znalosti jihovýchodní a východní Asie v Evropě. Nejcennější je jeho popis Číny, zejména měst podél jejího pobřeží a hlavního města, kde strávil tři roky. Předkládaná kniha coby první odborná publikace o této osobnosti a její době v českém jazyce shrnuje známé údaje a nejnovější poznatky o Odorikovi a jeho cestě do Číny a zpět, a to na pozadí vývoje v Mongolské říši v průběhu 13. a 14. století a jejích kontaktů s Evropou. Ke studii je připojen rozsáhlý seznam rukopisů a tištěných materiálů týkajících se Odorika (kolem 900 položek).