Academia strana 26 z 189

Globální svět čelí vážným společenským problémům, jejichž dopady můžeme vidět i v Evropě. Evropská unie, jejímž hlavním posláním je udržování míru a prosperity v rámci všech členských států, se ukázala být velmi nesourodým uskupením, které jen těžko nachází shodu na řešení komplexních problémů, jako je například i stále probíhající migrační krize. Důsledkem jsou rostoucí protievropské nálady, které představují živnou půdu pro novou vlnu populismu a nacionalismu, a to nejen v postkomunistických zemích, ale i na politické scéně tradičních demokracií. S ohledem na události, kterým musíme jako společnost v posledních letech čelit, si klademe v této knize otázku, jak se žije Čechům v současné Evropě. Konkrétně se pak snažíme zachytit hodnoty a postoje obyvatel České republiky v porovnání s lidmi žijícími v dalších evropských státech. Kniha nabízí opravdu zevrubnou analýzu postojů Evropanů v mnoha oblastech jejich života, ať už jde o jejich celkové hodnotové nastavení, spokojenost s životem, obavy z kriminality a migrace, kvalitu demokracie nebo sociální kapitál.

Výpravná publikace Sedm věží. Karel IV. pohledem akademiků (1316-2016) vznikla na základě stejnojmenné výstavy, která se konala v hlavní budově Akademie věd České republiky ve dnech 6. dubna až 11. května 2016. Prostřednictvím několika vybraných témat představuje osobnost Karla IV. v probíhajících výzkumných programech Akademie věd ČR a důstojným způsobem tak připomíná 700. výročí jeho narození. Osnovu výstavy tvořilo sedm hlavních tematických okruhů, jež zvlášť upozorňovaly na přínos jednotlivých pracovišť a ústavů AV ČR k výzkumu karlovské doby. Podobně jako výstava je i předkládaná monografie rozdělena do sedmi oddílů. Krátké předělové texty představují stručný vhled do dané problematiky. Důraz je ovšem kladen zejména na studie zpřístupňující nejnovější výzkumy předních českých odborníků. Protože součástí každé kapitoly jsou také katalogová hesla k předmětům, jež byly vystaveny v rámci expozice Sedm věží, slouží tato pojednání i jako vodítko pro zasazení prezentovaných předmětů do širšího kontextu.

Kniha je souborem sedmnácti esejů zaměřených nejen na oblast čínského umění, zejména krajinomalbu, ale i na jiná specifická témata tohoto asijského národa. Tematika života a díla slavných čínských umělců zaujímá obsáhlou část tvorby Josefa Hejzlara a stejně tak i zásadní část této knihy. Během studií na Pekingské univerzitě měl autor možnost seznámit se s mnohými čínskými umělci, mohl sledovat jejich dílo nebo s nimi dokonce tvořit. Některé vzpomínky jsou tak zároveň fascinující výpovědí o jejich životě. Neméně inspirativní je Hejzlarovo líčení putování po Hedvábné stezce pouští Gobi nebo strhující popisy některých uměleckých děl, která dokážou diváka doslova vtáhnout do svých krajin.

Paměti Oldřicha Klobase Jak se chodí v laně vyprávějí o době ne tak minulé, na kterou však jako by národ dnes zapomínal. Kniha zachycuje osud slušného člověka, který se již ve svých šestnácti letech stal obětí zločinného komunistického režimu. Formou vyprávění ve třetí osobě autor vzpomíná na okolnosti začínajících komunistických politických procesů. Vypráví, jak málo stačilo, aby se ze slušného člověka doslova pro nic stal vyvrhel odsouzený na základě mučení a vynucených výpovědí k mnohaletým těžkým žalářům nuceným pracím. Podrobně popisuje život v jáchymovských pracovních táborech, každodenní šikanu komunistických bachařů, ale současně i nezlomnou vůli odsouzených přežít. Snad za vše hovoří motto knihy: Dceři Olze a všem kamarádům, kteří se museli naučit snášet ponížení, aby dokázali žít s nesnesitelným!

Publikace analyzuje program a hlavní cíle, které zastávala významná meziválečná učitelská organizace – Československá obec učitelská (ČOU) –, jež spoluutvářela spolkový učitelský život v meziválečném Československu v letech 1920–1939 a sehrála zásadní roli ve dvou stěžejních tématech meziválečné pedagogické diskuse – v reformě školy a reformě vzdělávání učitelů národních škol. Kniha sleduje Československou obci učitelskou jako mimořádný příklad učitelské organizace usilující po vzniku samostatného Československa jak o sjednocení všech tehdejších učitelských spolků, tak o reformu učitelského vzdělávání a o vysokoškolské vzdělání učitelů národních škol. V neposlední řadě také analyzuje význam spolkových institucí ČOU v procesu reformy školy, zejména ohledně vymezení reformního školského programu, jeho propagace mezi učitelstvem i širší veřejností a následného prosazení v diskusi s ministerstvem školství.

Monografie se zabývá kulturními dějinami fyzického násilí během první světové války a následné poválečné obnovy v českých a rakouských zemích a Jižním Tyrolsku. Kniha je rozdělena na tři části, které se věnují násilí kolektivnímu, individuálnímu a sexuálnímu. Kulturní dějiny násilí zde slouží jako prostředek porozumění proměňujícím se mentalitám širokých lidových vrstev, vývoji expertního vědění a mediálního diskursu proměnám lokálních komunit v důsledku ničivého válečného konfliktu. Kniha tak podává inovativní pohled na dějiny rozpadu a rekonstituce středoevropského regionu v důsledku první světové války.

Atlas keřů pojednává především o základních domácích (autochtonních) a běžně pěstovaných cizokrajných (introdukovaných) taxonech, zahrnuty jsou však i méně časté, a proto v literatuře zřídka publikované taxony, které se teprve rozšiřují do kultury. Publikace v hlavní části obsahuje cca 250 druhů keřovitě rostoucích dřevin, odolných klimatickým podmínkám ČR. Při jejich výběru autoři vycházeli ze zkušeností kultivace keřovitých druhů v arboretech ČR. Řazení dřevin je systematické po čeledích, což zvyšuje přehlednost knihy a umožňuje snadnější určování jednotlivých druhů dle morfologických znaků. Dvojstrany věnované jednotlivým druhům jsou rozděleny na textovou a fotografickou část. V textové části jsou uvedeny hlavní rozlišovací znaky pro spolehlivé určení druhu, původní geografické rozšíření, hlavní ekologické nároky a nároky na pěstování v kultuře. V závěru jsou připojeny informace o způsobech využití jednotlivých druhů pro různé účely, zajímavosti a také základní pěstované kultivary či odrůdy. Fotografická část obsahuje celkový habitus dřevin a detaily zobrazující důležité poznávací znaky. Atlas umožní určování a rychlou orientaci v sortimentu keřovitě rostoucích dřevin jak v přírodním, tak i kulturním prostředí. Cílovou skupinou je laická i odborná veřejnost, zvláště pak studenti biologicky zaměřených oborů středních a vysokých škol.

Další svazek edice PRŮVODCE umožní nahlédnout do nejznámějších pražských zahrad a parků, ale kromě turisticky atraktivních lokalit upozorní i na méně známá zahradní díla, která jsou pro historii zahradní tvorby typická. Zahrady a parky jsou sestaveny podle vývoje zahradních slohů a charakterizovány jak z hlediska kompozice, tak zajímavé vegetace – dobové i dendrologicky atraktivní. Uvedena jsou zásadní data z historie objektu, jména tvůrců i projektanti proběhnuvších rekonstrukcí, nechybí popis výtvarného řešení zahrad včetně drobné zahradní architektury. Zvláštní pozornost je věnována sochařské výzdobě areálů. Vlastním popisům předcházejí vstupní informace např. o návštěvnickém režimu či stupni památkové ochrany objektů, texty doprovázejí četné fotografie kompozic i detailů a schematické plánky. Publikace je koncipována jako příruční praktický průvodce pro studenty zahradních oborů a architektury, pro průvodce, turisty i zvídavou veřejnost.

Publikace přibližuje vnitřní a zahraničněpolitický vývoj Rakouska v období 19311934. Soudobé ekonomické a sociální problémy spolu s tlakem Itálie a Německa výrazně přispěly k zesílení dlouhodobých antidemokratických tendencí a napomohly k pádu parlamentní demokracie v Rakousku. V důsledku snahy Německa omezit samostatnost republiky pod Alpami došlo k odklonu Rakouska od lavírování mezi jednotlivými velmocemi k užší spolupráci s Itálií. Řešení patové situace spatřovali rakouští a němečtí nacisté v provedení ozbrojeného spiknutí. Diletantsky naplánovaný puč, v jehož průběhu přišel spolkový kancléř Engelbert Dollfuss o život, poškodil pověst Německa v zahraničí a naplno odhalil zločinnou podstatu nacismu.

Kniha rozhovorů se zástupci tří generací českých etnografů a folkloristů, kteří reprezentují různé oblasti bádání (pražská a brněnská pobočka Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV, univerzitní katedry, muzea a skanzeny). Vzpomínková interview reflektují rozličná témata související s vývojem disciplíny před rokem 1989 (například osobní motivace pro volbu oboru, vzpomínky na dobu studia, každodenní chod akademických, univerzitníchči regionálních institucí, vliv komunistické ideologie, otázka badatelské svobody, vztah k teoriím a metodám apod.). Publikace obsahuje vybrané redigované pasáže z rukopisu pamětí Antonína Robka, které se vztahují k problematice české etnografie a folkloristiky. Součástí je stručný biografický a institucionální slovník.

Autor se věnuje různým polohám vzájemného vztahu vědy a diplomacie: diplomacie může vědu podporovat, napomáhat realizaci a uplatnění vědeckých objevů, často naopak věda představuje jakýsi katalyzátor rozvíjení diplomatických styků, prostředek k jejich vylepšení. Někdy se vědecké poznatky stávají základem pro zásadní mezinárodní jednání a dohody. Otázek, na něž tato kniha hledá odpověď, je mnoho. Jak problémy vědy ovlivňují diplomatické vztahy mezi zeměmi? Je mezinárodní spolupráce na poli vědy faktorem míru? Jsou vědci dobrými vyslanci svých zemí? Má působení vědy kultivující vliv na světové dění? Berou diplomaté na vědomí to, co říkají vědci o budoucnosti planety Země? Ohrožuje vědecká diplomacie nezávislost vědců? Jaké úkoly plní pověřenci pro vědu na velvyslanectvích? Autor tohoto prvního syntetického díla na dané téma na základě četných konkrétních příkladů z historie i současnosti objasňuje vztahy a souvislosti mezi světem diplomacie a světem vědy a dokládá, že vědecká diplomacie má dnes v mnoha zemích strategický a stále vzrůstající vliv. Pierre-Bruno Ruffini je profesorem na Fakultě mezinárodních věcí univerzity v Le Havre, v letech 20072013 působil jako poradce pro vědu a technologii ve sféře francouzské diplomacie. Přeložil Tomáš Duběda, předmluvu napsal Jiří Drahoš

Spis Užitečná rozprava o vedení války s Turky s výkladem Žalmu 28 (Utilissima consultatio de bello Turcis inferendo et obiter enarratus Psalmus XXVIII) Desideria Erasma Rotterdamského (1466/91536) byl sepsán a poprvé publikován roku 1530, tedy krátce po bouřlivých událostech ve Vídni, která byla na podzim předchozího roku sevřena v obležení tureckého vojska. Turci sice od obléhání nakonec upustili, avšak Evropa zůstávala v trvalé nejistotě a strachu z turecké expanze. Za těchto okolností se Erasmus rozhodl zapojit do debaty o válce s Turky a v Užitečné rozpravě probrat argumenty pro i proti jejímu vedení. Hlavním cílem spisu je však pojednat o tom, jak válku vést úspěšně, pokud k ní už dojde, a protože klíč k úspěchu spočívá v přístupu křesťanstva k víře a morálce, je do textu umně zakomponován i výklad Žalmu 28.

Zdraví a nemoc od nepaměti provázejí dějiny moci. V režimech založených na vůdcovském principu význam nemoci mocných strmě stoupá. Kataklyzma druhé světové války, hrůzy nacistické genocidy i sám fenomén moderní totality přinesl zvýšený zájem o otázky vlivu zdravotního stavu na rozhodování nacistických špiček; šlo hlavně o analýzu Hitlerovy osobnosti. Pro nižší úroveň nacistického státu, včetně okupovaných území, podobná analýza chybí. Autoři se proto pokusili přispět k biografiím vrcholných představitelů německého okupačního režimu v českých zemích, kteří osudovým způsobem ovlivnili české moderní dějiny: Konstantina von Neuratha, Reinharda Heydricha, Kurta Daluegeho a Wilhelma Fricka.

Čtvrtý svazek Spisů Jakuba Demla obsahuje první soubor autorových knih ve svérázném žánru kombinujícím deník, dokument a beletrii; v žánru, pro který on sám použil později slavný a kontroverzní termín Šlépěje. Svazek obsahuje tři Demlovy knihy, které předcházejí vzniku řady Šlépějí: Rosnička (1912), Domů (1913) a Pro budoucí poutníky a poutnice (1913), a první tři sborníky šlépějové řady: Šlépěje I (1917), Šlépěje II (1918) a Šlépěje III (1919). Svazek doprovází doslov, ediční poznámka, překlady všech cizojazyčných pasáží, vysvětlivky reálií, jmenný rejstřík a reprodukce obálek původních vydání.

Tato čtyřdílná gramatika navazuje svými východisky i cíli na jednosvazkovou Akademickou gramatiku spisovné češtiny (Academia 2013). Jejím záměrem je poskytnout nejen lingvistům a učitelům, ale i celé kulturní a vzdělané veřejnosti takový vhled do utvářenosti a fungování gramatiky češtiny jako přirozeného jazyka, jaký odpovídá co nejširšímu spektru jejích forem a funkcí, od nejobecnější roviny po úrovně nejspeciálnější. Prioritu přitom má zaznamenání, definice, dokladová ilustrace a výklad jevu jako prostředku jazykové komunikace před speciální lingvistickou teorií. První díl (ve dvou svazcích) je věnován charakteristice slovních druhů a výkladu tvoření slov, další díly pak formální morfologii, morfologickým kategoriím a široké oblasti jevů nelineární i lineární syntaxe.

Stalinský plán přetvoření přírody, který byl v SSSR spuštěn na podzim roku 1948, zásadně ovlivnil také československý přístup k poválečné obnově a přestavbě přírody a životního prostředí. Publikace popisuje hlavní rysy tohoto ambiciózního plánu, jehož provedením byli v ČSR pověřeni Rudolf Slánský a Josef Smrkovský. Sleduje proces jeho implementace, institucionální zakotvení i nakládání s přírodními zdroji, které se v komunistickém Československu odehrávalo v duchu radikálního odmítnutí malthusiánských teorií. Problematika kontinuity a diskontinuity československého poválečného vývoje pak poukazuje na možnosti a limity sovětizační politiky nových elit a na zásadní rysy kontinuity vědy a techniky v době, která kontinuitě příliš nepřála.