Akademie múzických umění strana 16 z 17

Knihu tvoří analýzy vybraných inscenací polských režisérů převážně z období posledního desetiletí. Je rozdělena do čtyř kapitol, sledujících různé podoby a proměny identity a jejího divadelního zobrazování, které autor považuje za vlastní současnému pohybu v polské činoherní divadelní kultuře. Analyzovanými okruhy jsou: 1. identita sexuální a společenská, 2. identita prostoru, 3. identita psychiky člověka a 4. identita textů ve spojení s narušením dramatického kánonu. Jednotlivé podoby identity jsou nahlíženy z pozice teatrologické stejně jako z perspektivy sociální podmíněnosti, historické zkušenosti nebo proměny společenského a uměleckého diskurzu. Mezi sledované režiséry patří tvůrci různých generací a stylů: Jerzy Jarocki, Krystian Lupa, Krzysztof Warlikowski, Grzegorz Jarzyna, Paweł Miśkiewicz, Wojciech Klemm, Jan Klata, Przemysław Wojcieszek, Michał Zadara a Michał Borczuch.

Kniha podává ucelený přehled problematiky tvorby sitcomu v českém televizním prostředí. Soustředí se na vymezení žánru, podává náčrt jeho historie i domácí tradice. Do detailu zkoumá postup při jeho vývoji stejně jako aspekty jeho realizace. V rámci příloh kniha nabízí příklady harmonogramu výroby, vzorového rozpočtu jedné série, či hodnocení pilotní epizody sitcomu Přátelé pro stanici NBC.

Kniha se věnuje specifickému proudu současného divadla, ve kterém dochází k prolínání hudebních a divadelních prostředků, tzv. théâtre musical. První část přibližuje tvorbu trojice významných současných zahraničních reprezentantů théâtre musical: Georgese Aperghise, který 20 let vedl hudebně-divadelní laboratoř Atelier Théâtre et Musique (ATEM);německého skladatele Heinera Goebbelse, tvůrce instrumentálního divadla, kde se hráči na nástroje stávají i performery a Švýcara Christophera Marthalera, který vytváří scénické fresky minimalistického charakteru. Druhá část se věnuje osobnosti Emila Františka Buriana, který v českém prostředí divadlo typu théâtre musical předznamenal. Práci doplňuje autorův pokus definovat "herectví poutaného hudbou" na základě vlastní zkušenosti z projektu Tiká tiká politika.

Publikace je určená především pro výuku dramatické výchovy případně literatury, kdy se při práci s uměleckým textem využívá divadelních prostředků. Autor ukazuje čtenářům - zejména učitelům a studentům dramatické výchovy - cestu k hlubšímu zažití a pochopení témat, jež určitý příběh přináší. V úvodních kapitolách je čtenář seznámen s pedagogickými i literárněvědnými východisky knihy. V další části jsou čtenáři přehledně představeny jednotlivé etapy přípravy lekce: od volby cíle a vhodného textu přes průzkum různých rovin textu a tvorby příběhu pro lekci až ke komponování lekce a tvorbě scénáře. Speciální pozornost autor věnuje metodice rolové hry - a to jak hře, do níž vstupují účastníci dramatických lekcí (žáci, studenti), tak učitelově hře v roli. V závěrečné části může čtenář získat inspiraci v konkrétních scénářích lekcí, které autor realizoval s věkově různými skupinami účastníků - od dětí mladšího školního věku po středoškolské a vysokoškolské studenty. Podrobně jsou tu popsány tyto lekce: Perníková chaloupka (předloha: pohádka B. Němcové), Malá lombardská hlídka (předloha: jedna kapitola z knihy E. De Amicis Srdce), Útěk (předloha: úryvek z knihy O. Hofmana), Ovčák Jíra (předloha: pohádka ze sbírky Český rok), Urašima (inspirace: různé verze japonské pohádky), Celé léto v jediném dni (předloha: povídka R. Bradburyho) a Antigoné (předloha: Sofoklovo drama).

Kniha podává ucelený přehled problematiky tvorby sitcomu v českém televizním prostředí. Soustředí se na vymezení žánru, podává náčrt jeho historie i domácí tradice. Do detailu zkoumá postup při jeho vývoji stejně jako aspekty jeho realizace. V rámci příloh kniha nabízí příklady harmonogramu výroby, vzorového rozpočtu jedné série, či hodnocení pilotní epizody sitcomu Přátelé pro stanici NBC.

Kniha předního francouzského odborníka na oblast vizuality a filmu shrnuje širokou problematiku fenoménu obrazu. Přehledně strukturovaný výklad je veden od fyziologických a psychosomatických aspektů vizuality přes antro*pologické zkoumání tohoto pole, zkoumání dispozitivu obrazu, pojednává specifika obrazu v umění a směřuje k otázkám sociologickým - k roli obrazů v umění naší civilizace dříve a dnes. Kniha představuje unikátní syntézu klíčových poznatků z této oblasti a je určena nejširší kulturní veřejnosti, zejména pak studentům a zájemcům o oblast vizuality. Jacques Aumont se narodil v roce 1942, v letech 1967 až 1974 působil jako kritik v jednom z nejvýznamnějších filmových časopisů Cahiers du cinéma. Natočil několik krátkometrážních filmů a produkoval řadu expe*rimentálních televizních programů, je často členem festivalových porot. Od roku 1970 je pedagogicky činný na francouzských univerzitách: 1970-1976 na Sorbonně, od roku 1976 je profesorem filmu na Univerzitě Paříž 3 (Nouvelle Sorbonne). Napsal řadu významných odborných, zejména filmových publikací a esejů.

Souhrnné vydání obou částí skript teoretika a pedagoga dramaturgie se v první části věnuje základům praktické i teoretické dramaturgie s důrazem na vztah dramatického textu k jevištní interpretaci z hlediska dramatické situace, druhá část nahlíží problematiku jevištního výkladu dramatického textu z hlediska dramatické postavy. Určeno studentům příslušných oborů vysokých uměleckých škol a univerzit a i dalším odborným zájemcům o dramatické umění.

Kniha poskytuje komplexní pohled na problematiku rozvíjení talentuklavíristy, a to propojením psychologických aspektů s hudebně-teoretickými,interpretačními i klavírně-technickými. Spojuje interpretační i pedagogickýúhel pohledu na danou problematiku. Základními tematickými okruhy jsoupočátky klavírního vyučování, interpretace jako výklad hudebního díla,klavírní tón, klavírní technika, cvičení, klavírní myšlení. Kniha jeadresována studentům i učitelům klavírní hry a klavírní pedagogiky i širšíveřejnosti.

Známý odborník napsal učebnici určenou pro všechny studenty i širší okruh zájemců, kteří se zabývají nebo alespoň přicházejí do styku se scénickou či filmovou hudbou a potřebují něco vědět o možnostech jejího využití v divadelní tvorbě a kinematografii.

O zvuku se v odborné literatuře můžeme nejvíce dozvědět jako o fyzikálním stavu hmoty, méně již jako o subjektivním vjemu tohoto stavu a ještě mnohem skromněji jako o způsobu komunikace, především té mezilidské. Zcela stranou však zůstává zvuk jako objekt tvůrčí práce. Publikace představuje pokus o průnik do světa tvůrčí práce se zvukem coby nositelem hudební informace, nikoliv však v podobě souhrnu pragmatických pouček, jak tvořit zvuk, ale jako teoretická reflexe jevů, dějů a postupů, se kterými se tvůrci zvuku i jejich posluchači denně setkávají. Autor pojal publikaci jako zjevnou protiváhu ke své Hudební akustice, shrnul v ní nejenom své životní *zvukařské* zkušenosti, ale také důležité *vedlejší* poznatky výzkumných projektů, kterých se jako řešitel či spoluřešitel zúčastnil. Čtenář je postupně seznamován se způsoby práce se zvukem, s existenčními podobami zvuku a jejich interpretací a se základními psychologickými aspekty, se kterými se může každodenně setkat jak při aktivní práci se zvukem, tak při jeho pouhém pasivním vnímání. Zevrubně je mu vysvětlen pojem kvalita zvuku a nastíněna obecná estetická kritéria zvuku. Autor dále čtenáře provází vztahem hudby a zvuku a základními aspekty vzniku a zvukového vývoje hudebních nástrojů a hudebních prostorů. Zvláštní pozornost je pak v tomto směru věnována píšťalovým varhanám a elektronickým hudebním nástrojům, není opomenuta ani oblast realizace elektroakustické hudby. Čtenář se také dozví, jakým způsobem se hudební zvuk prezentuje, co je to zvukový obraz, aby se ještě dále seznámil s dramaturgickými aspekty práce se zvukem, jak se tyto uplatňují ve zvukové mixáži a montáži, v barvě zvuku a ve zvukovém efektu. Závěr publikace je věnován zvukové režii hudební nahrávky, přesněji její taktice a strategii. Publikace je určena všem, kteří o zvuku a práci s ním už mnohé vědí, a přesto se chtějí dozvědět ještě něco jiného. Oslovuje také ty, kteří se nechají vyprovokovat k jinému než rutinně zavedenému pohledu na zvuk, a nejenom na ten hudební, nebo ty, kteří se chtějí nad zvukem vlastně jenom jinak zamyslet.

Svébytná scéničnost a zvláštní, neopakovatelná atmosféra místa plného protikladů inspirovala spoluautora úspěšného cyklu Šumná města ke knize o architektuře a o lidech, kteří vytvářeli či vytvářejí podobu i specifického ‘genia loci’ Ostravy.

Učení nemusí být vždy mučením. Tato publikace je toho jasným důkazem. Předkládá pedagogům, jakým způsobem vést výuku dramatické tvorby. Neboť „školu musí změnit učitelé“. Krok za krokem je tato kniha vede a poukazuje na možné chyby, které je nutno napravit.

Svébytná scéničnost a zvláštní, neopakovatelná atmosféra místa plného protikladů inspirovala spoluautora úspěšného cyklu Šumná města ke knize o architektuře a o lidech, kteří vytvářeli či vytvářejí podobu i specifického ‘genia loci’ Ostravy.

Svébytná scéničnost a zvláštní, neopakovatelná atmosféra místa plného protikladů inspirovala spoluautora úspěšného cyklu Šumná města ke knize o architektuře a o lidech, kteří vytvářeli či vytvářejí podobu i specifického ‘genia loci’ Ostravy.

Skripta jednak pro studenty animace (kapitoly o filmovém příběhu a jeho dramaturgii), jednak pro studenty scenáristiky (psaní pro animovaný film). „Kapitoly“ slouží jako základní text pro předmět Dějiny českého animovaného filmu.

Skripta jednak pro studenty animace (kapitoly o filmovém příběhu a jeho dramaturgii), jednak pro studenty scenáristiky (psaní pro animovaný film). „Kapitoly“ slouží jako základní text pro předmět Dějiny českého animovaného filmu.