Akademie múzických umění strana 13 z 17

Ceněná kniha o divadelní improvizaci byla dlouho očekávaná, nyní vyšla v českém překladu. Jedinečný soubor improvizačních technik a cvičení, nápadů a metod podporujících spontaneitu a originalitu z pera britského divadelníka. Kniha seznamuje se specifickou metodou výuky herců, kterou Keith Johnston uplatňoval nejen v londýnském divadle Royal Court, ale i ve vlastním souboru The Theatre Machine.

Filmový publicista a historik Jan Svoboda zkoumá film už od 60. let a věnuje se především pracím svých současníků. Ve třech částech skript rozebírá fenomén nových filmových vln a nepřehlédnutelné období šedesátých let, a to především s důrazem na proměnu filmové narativnosti. Jako současník poskytuje dnešnímu čtenáři zasvěcený pohled zevnitř doby a dovoluje nám svým prostřednictvím nahlédnout do mytického období filmu jak v československém, tak světovém kontextu.

Kniha je zároveň praktickou příručkou současného kameramana a zároveň hloubavou studií ontologické podstaty filmu. Autor se vyhraňuje vůči módě postprodukční úpravy filmových obrazů a navrací se ke kořenům vzniku pohyblivých obrazů. Termín světlotonalita vyjadřuje vztah mezi neviditelným světlem a hmotou, na niž dopadá. Kameraman tedy pracuje se světlem i s hmotou, a vytváří tak světlotonální obrazovou strukturu. Autor se v knize dále zabývá dvěma aspekty světlotonality: emocionálním dopadem na diváka a lineárními hodnotami filmového obrazu.

Čtvrté číslo časopisu pro studium hudby a tance přináší tři hudebně teoretické stati, jejichž společným jmenovatelem je zaměření na práci s časem v hudbě 20. století, analytickou studii pravidelného lektora kurzů při Prague Shakuhachi Festivalu, Gunnara Lindera, studii týkající se moderní pantomimy a metodologickou studii choreologickou. Reflexe soudobé hudby se objevuje i v dalších textech – ať již jde o problematiku improvizace, nebo o dramaturgii festivalu Contempuls. Poměrně rozsáhlý je tentokrát oddíl recenzní – naleznete zde reakce například na knihy o E. Schulhoffovi, H. Schenkerovi, K. Husovi a J. Kyliánovi. Letošní číslo je obohaceno grafickým zpracováním partitur J. Šiguta.

Nejnovější přehled hudební akustiky z hlediska současné praxe zvukové tvorby, akustiky hudebních nástrojů a vnímání hudebního signálu. Vedle základů fyzikální akustiky jsou tu vysvětleny (a názorně zobrazeny) otázky fyziologie a psychologie sluchového vjemu, dále problematika struktury hudebního, resp. zvukového signálu z pohledu jeho analýzy a syntézy, základy akustiky hudebních nástrojů a lidského hlasu a zákonitostí šíření zvuku v reálných hudebních prostorách.

Jak se vvyvíjela poválečná podoba českého zábavněhudebního divadla? Všechno začíná v okamžiku, kdy výnosy ministra Zdeňka Nejedlého zbavily toto divadlo jednoho z jeho základních atributů – soukromopodnikatelského systému provozování. A končí naopak ve chvíli, kdy v roce 1992 premiérou Les Misérables v soukromé produkci došlo ke znovuobnovení tohoto systému a do tehdejšího Československa se vedle stávajících statutárních scén opět vrátili i divadelní podnikatelé. Mezi těmito okamžiky se klene půlstoletí, ve kterém můžeme zaznamenat „vrcholy“ a „pády“ toho druhu divadla, které diváci milují a kritikové často zavrhují, neboť se při jeho hodnocení vždy objeví otázka: Je opereta či muzikál umění, nebo ‘pouhá’ zábava? – Bezpochyby obojí, tvrdí autor této knihy, vždy však záleží především na úrovni a kvalitě konkrétního díla a jeho provedení, které jej (ne)povyšuje na umění. A proto věnuje pozornost klíčovým operetním a muzikálovým inscenacím a jejich tvůrcům, mezi nimiž vedle E. F. Buriana, Jiřího Frejky či Alfréda Radoka najdeme samozřejmě Oldřicha Nového, ale třeba také Jana Wericha, který s Jiřím Voskovcem po válce vlastně u nás zahájili éru moderního žánru zvaného muzikál, když uvedli počeštěnou verzi slavného Finian’s Rainbow pod názvem Divotvorný hrnec. Jak se proměňovala podoba zábavněhudebního divadla v dalších generacích sleduje autor nejen na inscenacích velkých scén, ale i na tvorbě Suchého a Šlitra, na českých muzikálových filmech či na pokusech divadla Rokoko a později Divadla na provázku.

Pavel Scheufler (*1950) sestavil unikátní lexikon a vizuální atlas z prvních osmi desetiletí vývoje fotografie u nás. Uznávaný český historik fotografie v této knize předkládá ucelený přehled profesionálních a amatérských fotografů, kteří působili v českých zemích do vzniku republiky; výběrově zahrnuje i vědce, kteří pracovali s fotografií. Portrét každé osobnosti je ilustrován reprezentativními ukázkami z díla. Text předkládá nové poznatky a do kontextu české fotografie uvádí i několik zcela nových jmen.

Pavel Scheufler (*1950) sestavil unikátní lexikon a vizuální atlas z prvních osmi desetiletí vývoje fotografie u nás. Uznávaný český historik fotografie v této knize předkládá ucelený přehled profesionálních a amatérských fotografů, kteří působili v českých zemích do vzniku republiky; výběrově zahrnuje i vědce, kteří pracovali s fotografií. Portrét každé osobnosti je ilustrován reprezentativními ukázkami z díla. Text předkládá nové poznatky a do kontextu české fotografie uvádí i několik zcela nových jmen.

Pitch je termín pro prezentaci projektu či myšlenky, jejímž cílem je představit svůj nápad či námět publiku tak, aby okamžitě zaujal a zároveň získal prostředky pro realizaci. Aktualizované druhé vydání úspěšné příručky německé lektorky pitchingu Sibylle Kurz je obohaceno o mnoho příkladů z praxe. Kniha rovněž obsahuje názorná cvičení, a je tak vhodná pro všechny, kteří chtějí někoho nadchnout pro svůj nápad. Inspirovat se zkušenostmi autorky mohou nejenom filmoví profesionálové, ale také marketingoví specialisté, umělci nebo nakladatelé. Sibylle Kurz je od roku 1994 trenérkou společenské komunikace, která kromě akademického zakotvení v komunikačních studiích čerpá také z mnohaletého působení v oblasti filmové a televizní produkce. Vede intenzivní kurzy na filmových školách a v různých institucích. Důraz během tréninku klade na jasnou komunikaci idejí a také na hlubší poznání vlastních silných a slabých stránek.

Příručka, jejímž autorem je zkušený dirigent a pedagog, nabízí srozumitelný návod k osvojení si technických principů dirigování. Zabývá se fyziologií dirigentských gest, podrobněji pojednává o dirigentském postoji, dýchání, funkcích a pohybech rukou a paží, a věnuje se také méně používanému horizontálnímu dirigování. Samostatné podkapitoly věnuje opernímu dirigování, specifikům dalších jevištních útvarů, zkoušení s orchestrem, při natáčení, či dirigování nové hudby. Text s instrukcemi doplňují praktická cvičení.

Předmětnou náplní tohoto spisku jsou skladebné postupy filmových avantgard, přičemž naše pozornost je zaměřena výhradně do oblasti filmu, jelikož tvůrčí obcování se světlachtivou filmovou matérií je zcela odlišné od práce s elektronickým obrazem či digitálními technologiemi. Nejedná se však o žádné souhrnné dějiny tohoto oboru, nýbrž o text sepsaný v žánru tradičně označovaném jako odborná poezie. Hlavním vkladem tohoto textu je zarámované rozčlenění jednotlivých proudů filmové avantgardy do šesti oborů, na základě jejich vztahu k použitým výrazovým prostředkům. Pořadí jednotlivých kapitol je voleno tak, že začínáme strukturálním filmem, který je nejvíce, jak možno, vzdálen jakékoli narativnosti i asociativnosti, což jsou dvě hliněné nohy, o které se opírá sšelmilá kinematografie, a to lhostejno, zda jde o produkty z celin někdejší zapomenuté kalifornské vesničky či z „auteurských“ kavárenských pisoárů pařížských, berlínských či pražských. Od strukturálního filmu pak pokračujeme absolutním (der absolute Film) a čistým filmem (cinéma pur), které byly historicky prvními zjevy filmové avantgardy. Přes sklížený film (assemblage film), jehož společným jmenovatelem je dávat nový význam nalezeným fragmentům, dospíváme k spontánnímu filmu, ve kterém je výsledná montáž bezprostředně spjata s aktem natáčení, a dále až k avantgardnímu filmu v užším slova smyslu, v němž diváci snadno nalézají jisté odlesky stereotypů, známých jim z dominantní kinematografie, totiž vyprávění příběhu a literární symbolismus. Závěrečná kapitola Sedmero osvětlujících řezů pak představuje úvod do teorie filmových avantgard způsobem kinogeometrickým.

Tento text je určen především studentům hudebních oborů uměleckých škol, kteří si chtějí osvojit základní vědomosti a dovednosti z oblasti hudební psychologie a pedagogiky pro získání tzv. pedagogické aprobace. Oproti původnímu vydání autor rozšířil skriptum o některé další aspekty hudebněpsychologických základů profesionální hudební výchovy.

Dvousvazková kniha Sníh na trávě (Sneg na trave, Moskva 2008), mistrovské literární a obrazové dílo z oblasti světového výtvarného umění a animace autora Jurije Borisoviče Norštejna (1941), je jednou z nejvýznamnějších současných publikací pojednávajících o spojitosti výtvarného umění, vyjádření pohybu a času ve výtvarném umění a animace, která byla během historie vydána. Autor svou knihu původně koncipoval jako materiál pro studenty a renomované tvůrce a výtvarníky, postupem času však posunul tento koncept do podoby rozsáhlého díla, které zdaleka přesahuje umělecké obory a promítá ve svém obsahu jedinečné myšlenky, zkušenosti, postupy a postřehy jednoho z nejvýznamnějších současných ruských výtvarníků a představitelů animace. Kniha zároveň výše zmíněný obsah dává do kontextu s díly výjimečných postav historie světového výtvarného umění. Její přínos je nesporný nejen pro studenty uměleckých universit, pro teoretiky a historiky umění, ale i pro širokou odbornou i laickou veřejnost, zajímající se o výtvarné umění a kinematografii. Oba obsáhlé díly převyšují koncepčním řešením a obsahovou kvalitou všechny dosavadní monografie o Juriji Norštejnovi i díla, která byla v této oblasti doposud vydána. Kniha představuje po Norštejnově boku také tvorbu významné výtvarnice a ženy J. Norštejna Francesky Jarbusové. I ta se již trvale zapsala do historie současného ruského výtvarného umění a animovaného filmu. Výtvarná i filmová tvorba Jurije Norštejna získala řadu ocenění. Sám Norštejn prezentoval svou tvorbu na řadě velkých výstav v prestižních domech (například v USA, Rusku, Japonsku aj.), jeho snímek i kniha Ježek v mlze patří mezi signifikantní díla umění pro děti ve světovém měřítku, na prestižních mezinárodních festivalech získal Norštejn řadu významných ocenění (Záhřeb, Annecy, Teherán, New York, Melbourne, Los Angeles) a jeho filmy byly zařazeny mezi nejvýznamnější díla světové animace. Snímek Pohádka pohádek (Skazka skazok, SSSR 1979) je v četných anketách odborníků i diváků označován za nejlepší animovaný film všech dob (hodnocení prestižní světové asociace ASIFA). Jurije Norštějna pojí s Českou republikou i letité osobní přátelství s řadou významných českých výtvarníků a tvůrců animovaného filmu. Veřejnosti je znám zejména jeho osobní i profesionální vztah s režisérem Břetislavem Pojarem, režisérem a scenáristou Jiřím Kubíčkem nebo Janem Švankmajerem. Právě dlouholeté přátelství s profesorem Jiřím Kubíčkem, který knihu přeložil, podpořilo souhlas Jurije Norštejna s vydáním této publikace v českém jazyce. Publikace je jedinečná rozsáhlou ilustrační částí. Kniha obsahuje více než 1500 ilustrací, reprodukcí, skic, náčrtů, výtvarných citací a studií. Obrazová část představuje jak díla Norštejna a Jarbusové, a to v detailních rozkresech jejich výtvarného vyjádření, tak studie klasických a jedinečných děl velikánů světového výtvarného umění (Goya, Van Gogh, Picasso, Braque, Dalí, Repin aj.) nebo rozklady děl spojených neodlučitelně s lidskou kulturní historií (jeskyně Altamira, prehistorické malby v jeskyni Lascaux), v rámci jejichž rozboru autor vysvětluje a předkládá postupy a principy výtvarného výrazu. Kniha přibližuje také techniku a tvorbu v atelieru Norštejna a Jarbusové. Poodhaluje tak roušku tvorby J. Norštejna, tedy tajemství, které v sedmdesátých letech zajímalo desítky tvůrců výtvarného i filmového umění. Čtenář nahlédne přímo mistrovi pod ruce, na názorných skicách a nákresech se dotkne Norštejnova umu vrstvení obrazu a použití pohybových fází v rámci celkového filmového záběru. V první části knihy se autor věnuje široce času a prostoru v malířské kompozici a díky exkursu do moderního umění, umění gotiky, realismu, surrealismu a dalších výtvarných epoch provádí čtenáře svým jedinečným a zkušeným pohledem skrze úžasné momenty historie výtvarného umění. V další části knihy pak přirozeně přechází k fúzi výtvarného umění, architektury a filmu. Čtenář se doslova na dotek seznámí s užasnou tvorbou Francesky Jarbusové, vstoupí do Norštejnova ateliéru a detailně pozná vývoj páteřních děl světové animace Pohádka pohádek a Ježek v mlze. Druhý díl Sněhu na trávě jde ve znamení Norštejnova životního díla Plášť, unikátního, neopakovatelného a dosud nedokončeného zpracování Gogolovy povídky. Toto dílo, třebaže jeho vývoj a tvorba trvá již přes třicet let a dosud není dokončeno, patří mezi kultovní počiny světové animace i výtvarného umění. I v druhé knize Norštejn detailně přibližuje charaktery, výtvarné techniky, vyjádření prostředí, času a pohybu a opět nachází paralely a studie v dílech dalších světových velikánů. Skutečný obsah knihy nelze popsat na několika řádcích, hloubka Norštejnova sdělení je obsažena v celé publikaci a pro hlubší seznámení je nutno projít celé dílo opakovaně. Kniha Sníh na trávě je bezpochyby počinem světového významu. Proto je velká škoda, že doposud zůstala Evropě i světu „skryta“ ve vydání jediné ruskojazyčné verze. Vydání knihy v České republice by tak bylo nejen úžasným dárkem české kulturní obci, ale také evropským unikátem, na který může být domácí knižní scéna bez zardění pyšná. Publikace je vedle své umělecké hodnoty velmi ceným studijním materiálem, který využijí studenti uměleckých, a to nejen výtvarných, škol současné i těch budoucích generací. Kniha se stane bezesporu hodnotným inspiračním zdrojem také pro domácí aktivní tvůrce, kteří se dosud s tvorbou tohoto světového velikána setkali pouze letmo.

Kolektivní monografie pěti autorek – Karolíny Bulínové, Lucie Burešové, Doroty Gremlicové, Heleny Kazárové a Daniely Zilvarové – Profese tanečníka: mezi obdivem a odsouzením obsahuje studie zkoumající postavení taneční profese v průběhu času. Představuje pět různých obrazů taneční profese od baroka do současnosti, v Evropě, u nás i v Japonsku, a zaplňuje tak další mezeru v teoretické a historické reflexi této profese. Kniha se skládá z pěti kapitol, které se věnují určitým okolnostem povolání tanečníka v konkrétním čase, místě a společenském kontextu, a jsou zakotveny v metodách historických či sociologických. Studie sledují klíčový záměr: co vypovídají fakta o tom, jak byl a je vnímán, modelován a určován tanečník z profesního hlediska společnosti, jejíž je součástí, nebo jak tanečník vnímá své místo v této společnosti. Autorky zkoumají také otázky vstupu do profese a utváření tanečních skupin, okolnosti zaměstnávání, podoby smluvních vztahů. Dotýkají se také zvláštností provozování profese, nároků na čas strávený v rámci divadla na trénincích, zkouškách a představeních. Všechny kapitoly se vztahují k problematice postojů společnosti k taneční profesi, k otázkám společenského stigmatu a prestiže.

„Animovaným“ jazykem psané kompendium - dějiny, osobnosti, národní školy... Kapitola věnovaná stručnému představení jednotlivých animačních technik.

Publikace tak nejen textem, ale i obrazem představuje dosud neznámou kapitolu z meziválečného vývoje české kinematografie. Produkce ateliéru IRE-film, prvního profesionálního studia animovaných filmů v Praze, vytvořila v druhé polovině třicátých let 20. století základy moderního reklamního filmu v tehdejším Československu a svým způsobem rozvinula soudobé možnosti animovaného filmu. Kniha a DVD obsahující řadu obrazových i zvukových dokumentů zachycuje také dobu věznění Ireny Dodalové v Terezíně v letech 1942 až 1945, přičemž přibližuje příběh zcizených filmových výstřižků z tohoto období. Dále sleduje poválečné tvůrčí cesty Dodalových v americkém a argentinském exilu. Závěr knihy hledá odpověď na otázku do jaké míry mohlo mít umělecké úsilí Dodalových vliv na český poválečný animovaný film, který získal mezinárodní proslulost. Kniha je v angličtině.