Akademie múzických umění strana 13 z 16

Podstatnou část publikace tvoří texty písní a árií z pěveckých učebních pomůcek (Vaccai, Parisottiho arie antiche, Marchesiho vokalízy, Koželuhovy arietty) a frekventované árie z několika desítek oper. Všechny texty (celkem přes 350 ) jsou podloženy doslovným překladem. Árie z dnes provozovaných oper jsou uvedeny v kontextu celého díla. Další částí skripta jsou cvičení, zaměřená především na výslovnost. V menší míře obsahují odkazy na gramatiku, slovní zásobu a reálie. Lexikálně vycházejí cvičení z divadelní praxe a z chyb, kterých se dopouštějí interpreti při studiu konkrétních titulů.

Jan Bernard v letech, z nichž pochází většina textů v knize, náležel v českém prostředí bezpochyby k nejvýznamnějším filmovým kritikům a teoretikům - jeho erudované články, pedagogická a lektorská činnost ovlivnily nemálo diváků, stejně jako filmových odborníků a tvůrců... Jeho stati jsou přitom dodnes informačně bohaté a čtivé... Nalezneme tu kritiky, detailní analýzy, teoretické stati, informační materiály, referáty z odborných konferencí a interní zápisy ze schůzí a diskuzí. Mnohé z textů dnes náležejí k těžko dohledatelným a raritním... Kniha pomáhá připomenout si a zpětně lépe pochopit jak dobovou rétoriku textů o kinematografii, tak jejich institucionální a politické pozadí. Helena Bendová Co v knize nenajdete: Jak jsem vyklouzl ze spárů StB, jak mne málem pomočil básník M. Lajčiak, zda A. Tarkovskij vypadal jako gigolo, jak rychle jedl E. Schorm uzenku, zda jsem se bál, když řídil L. Sobota, jak jsem unikl vojenskému cvičení a kvůli mejdanu s českými modelkami v Moskvě málem prošvihl projekci Zrcadla, proč se V. Hanzel stal tajemníkem V. Havla atd. Naopak tu najdete: recenze a lektorské materiály k dnes zapomenutým filmům, zprávy o bloudění v lesích, o respektování a překračování prahů a rámců, důkazy toho, že nejsem schopen napsat jednoduchou větu, složité pokusy o pochopení a vyjevení složitého v zásadních filmových dílech i psaní jen tak... Číst se to dá všelijak.

Svébytná scéničnost a zvláštní, neopakovatelná atmosféra místa plného protikladů inspirovala spoluautora úspěšného cyklu Šumná města ke knize o architektuře a o lidech, kteří vytvářeli či vytvářejí podobu i specifického ‘genia loci’ Ostravy.

Kniha podává ucelený přehled problematiky tvorby sitcomu v českém televizním prostředí. Soustředí se na vymezení žánru, podává náčrt jeho historie i domácí tradice. Do detailu zkoumá postup při jeho vývoji stejně jako aspekty jeho realizace. V rámci příloh kniha nabízí příklady harmonogramu výroby, vzorového rozpočtu jedné série, či hodnocení pilotní epizody sitcomu Přátelé pro stanici NBC.

Svébytná scéničnost a zvláštní, neopakovatelná atmosféra místa plného protikladů inspirovala spoluautora úspěšného cyklu Šumná města ke knize o architektuře a o lidech, kteří vytvářeli či vytvářejí podobu i specifického ‘genia loci’ Ostravy.

Text knihy s podtitulem o filmu a přátelství je životopisným vyprávěním kameramana Ivana Šlapety, odehrávajícím se v rozmezí let 1938–2021. Zahrnuje období první republiky, válečné roky, konec války, komunistický převrat, vpád armád varšavské smlouvy, normalizaci, rok 1989 a roky následující. Na pozadí historických událostí sledujeme nejprve poutavé příběhy ze života středostavovské rodiny, v níž autor vyrůstal, posléze jeho profesní růst, který vrcholí v období slavné etapy českého filmu v letech šedesátých, již ukončila invaze „spřátelených“ armád. Text je specifický nejen zachycením atmosféry u filmu v dotyčných letech, ale taky úhlem pohledu muže za kamerou. Dozvíme se, jak je jeho práce podmíněná nejen technikou a kvalitou filmové suroviny, ale i profesní zručností, komunikativností, vynalézavostí, řemeslným fortelem a kreativitou. Šlapeta není historikem, byl ale přímým účastníkem vzniku slavných českých filmů, dívá se na ně zevnitř, okem a myslí kameramana. Dovede zdůraznit momenty, které podle něj byly určující pro úspěch nebo neúspěch filmu, a svůj, resp. kameramanský podíl na tom či onom. Stál za kamerou při vzniku více než 80 opusů, jejichž výčet je na konci fotografiemi bohatě ilustrované knihy.

Tento text je určen především studentům hudebních oborů uměleckých škol, kteří si chtějí osvojit základní vědomosti a dovednosti z oblasti hudební psychologie a pedagogiky pro získání tzv. pedagogické aprobace. Oproti původnímu vydání autor rozšířil skriptum o některé další aspekty hudebněpsychologických základů profesionální hudební výchovy.

Klíčová kniha teorie dokumentárního filmu. Je sestavena na základě odpovědí na osm otázek, například - jak se dokumentární filmy liší od ostatních druhů filmu a jaké žánry dokumentu známe. Definuje základní pojmy a zároveň zavádí jednoznačné kategorie, které pomáhají v orientaci různorodé dokumentární kinematografie. Odpovědi na otázky formuluje jednoduše, s podporou mnoha příkladů; kniha je ideální učební pomůckou. Nichols zároveň uvádí vlastní koncepci šesti modů dokumentárního filmu (dopracovaná oproti původním čtyřem, které uvedl v knize Representing Reality). Kniha se na akademické půdě stala jednou ze základních teoretických koncepcí dokumentárního filmu vůbec.

Tato publikace je moderním a čtivým úvodem do studia hlavních trendů ve filmové hudbě od éry němého filmu až do současnosti. Na rozdíl od některých předešlých zpracování tohoto tématu se nezaměřuje jen na dominantní model hollywoodského přístupu k filmové hudbě, ale nabízí i několik exkurzů do její podoby v rámci národních kinematografií (Velká Británie, Francie, Indie, Itálie, Japonsko, Sovětský svaz). Autor se ovšem vyhýbá prvoplánovému výčtu jednotlivých položek, ale snaží nabídnout i jiná hlediska na téma filmové hudby, např. z pohledu žánrů, typu produkce a kritického přijetí, v rámci nichž podrobněji analyzuje vztah obrazové a zvukové stopy na příkladech vybraných snímků. Vedle hlavního proudu, jenž tvoří celovečerní hrané filmy, se autor ve zvláštních kapitolách věnuje také hudbě v dokumentární tvorbě, animovaném filmu či žánru filmového muzikálu. Reflektuje také užití vážné hudby a pop-music ve filmových dílech a jejich vzájemné inspirace. Autor kombinuje odborné znalosti z hudební teorie dějin s praxí hudební skladby, jimž dává formu čtivého populárně naučného textu s širokými přesahy.