Akademie múzických umění
vydavateľstvo
Divadlo a společnost podruhé
Výbor analýz, glos a polemik Bohumila Nekolného k tématu provozování a podpory kultury a umění v Česku navazuje na publikaci Divadlo a společnost kolem roku 1989. Zatímco první díl sledoval přelomové období konce osmdesátých a začátku devadesátých let, ve druhém svazku autor shromáždil své úvahy a články z let 1998–2020. A nevyhýbá se značně kritickým glosám k našemu politickému životu ani jeho reflexi. Mnoho problémů popsaných v prvním díle bohužel přetrvává: nedostatečný zájem a podpora živého umění ze strany politické reprezentace, nedokončená transformace divadelní sítě, chybějící legislativa či neutěšená situace kulturních periodik. Přibyla i některá nová témata jako prudce klesající export českého divadla či problematika informačních systémů a digitalizace. Kniha je historickou pamětí divadelní obce, ale také výukovým materiálem pro studenty kulturního managementu a příbuzných oborů.
Myslet média
Kniha Myslet média, jíž se Herzogenrath poprvé představuje českému publiku, je výborem z kratších textů (kapitol a článků), upravených pro české vydání a opatřených originálním doslovem Tomáše Dvořáka a Martina Charváta. Východiskem většiny textů je filozofie Gillese Deleuze a současná německá filozofie médií, studie jsou však zároveň detailními analýzami konkrétních uměleckých děl, postupů a žánrů. Filmový oddíl se věnuje mj. filmům Billa Morrisona, Davida Lynche, žánru found footage, vztahům mezi filmem a filozofií nebo audiovizuální eseji, oddíl zvukový pak elektronické hudbě a jejím politickým a environmentálním aspektům či problematice rytmu. Všechny vybrané studie prostupují dvě základní témata, jež jsou samostatně pojednána v závěrečných kapitolách antologie: otázky materiality médií a praktické estetiky. Kniha navrhuje nové způsoby uvažování o médiích a umění, které nejsou v tradičním smyslu filozofické či vědecké, nýbrž blíží se perspektivě uměleckého výzkumu: myšlení o médiích, filmu, či zvuku, které je současně myšlením médii, filmem či zvukem.
Imaginární muzeum
Problém reprodukce či reprodukovatelnosti je kanonickým motivem úvah o fotografii a ztělesněním její hraniční povahy. Mezi nejvýznamnější příspěvky k této diskusi patří teoreticko-kurátorská koncepce „imaginárního muzea“ Andrého Malrauxe; její hlavní rysy shrnul v eseji vydané v roce 1947 a revidované v letech 1951 a 1965. Fotografická reprodukce se pro něj stává organizačním principem dějin světového umění, meta-médiem, umožňujícím transformaci obrazů v zájmu jejich porovnávání a uspořádávání. Fotografické imaginární muzeum tak lze zároveň chápat jako historický předvoj a předpoklad soudobých databází obrazů, určených ke strojovému zpracování. Český překlad Malrauxovy eseje doplňuje doslov Tomáše Dvořáka, který rozlišuje dva modely (chápání) rozmnožování obrazů: reprodukci originálu a sériovou výrobu.
Rady houslového pedagoga
Kniha vychází ze zkušeností a mnohaleté praxe autora jako pedagoga, interpreta a neúnavného propagátora dobré – zejména soudobé – hudby a správných postupů v oblasti houslové metodiky. Pojednává především o podstatných (ne-li nejdůležitějších) informacích, které by měli znát všichni, kdo se cítí být povoláni instruovat mládež v oboru hry houslové, případně nástrojové obecně. A to bez ohledu na věk adepta i na míru talentu, jímž je jedinec obdařen.
Tělo a archiv
V pořadí třetí titul v edici Symptomatologie. Esej Tělo a archiv Allana Sekuly z roku 1986 je jedním z nejvýznamnějších příspěvků kritické teorie fotografie a moderní vizuální kultury. Zaměřuje se primárně na způsoby využití fotografie pro sociální klasifikaci a kontrolu. Ukazuje, jak se již raná fotografie stala prostředkem k diagnostice sociální patologie v důsledku souběhu několika faktorů jako bylo zvýšené využívání fotografie policií, popularita fyziognomie a frenologie či přijetí teorie pozitivismu. Systematické snahy o regulaci nebezpečných tříd vyvrcholily v 19. století širokým používáním fotografie a vývojem dvou různých archivačních systémů pro identifikaci a regulaci zločinců pomocí fotografie: Bertillona, který svůj systém stavěl na individualitě a Galtona, který vycházel z koncepce sociálního typu. Oba přitom budovali své fotografické archivy na základech rozvíjející se sociální statistiky a Queteletovy koncepce „průměrného člověka“. Na základě analýzy vztahů mezi fotografií, statistikou, archivy, administrativou apod. Sekula dokládá provázanost ceremoniální a represivní funkce fotografie.
Stejně jako u ostatních titulů edice je překlad opatřen doslovem, který představí širší kontext autorova díla, souvislost s ostatními tituly a jeho aktuální relevanci.
Audio-vize
Audio-vize: pojem, který v prvním vydání tohoto díla v roce 1990 byl ještě novotvarem, ale různými citacemi, parafrázemi a překlady se propsal do obecného povědomí. Měl značit, že se jedná o svébytný vjem, a v důsledku tedy že studovat filmový zvuk či obraz odděleně, samy o sobě, postrádá smysl.
A přece i dnes kdekdo stále odmávne kinematografii jako vizuální umění. Říkáváme „vidět“ film, seriál či vysílání, a zanedbáváme změnu vyznění obrazu, danou už samotnou přítomností synchronního zvuku. Anebo se spokojujeme s aditivním schématem: jako by sledování audio-vizuálního představení znamenalo, že dostaneme „obrazovou stopu“, k níž je připojena „zvuková stopa“ (představa, která neodpovídá skutečnosti v žádném ohledu kromě čistě technologického), a jako by každý vjem pokorně zůstával ve svém koutě.
Cílem této knihy je ukázat, jak se ve skutečnosti v audio-vizuálním spojení vjemy vzájemně ovlivňují a přetvářejí. Viděné se změní, když jej i uslyšíme; slyšené se změní, když jej i uvidíme.
Jižanská gotika v současných televizních seriálech
Lokální traumata, násilí, groteskní postavy a nehostinná krajina. Seriály jako American Gothic, True Detective nebo Ostré předměty se těší značné oblibě a v mnoha případech se na čas staly vlajkovou lodí nabídky streamovacích služeb. Monografie výzkumného týmu FAMU (Veronika Klusáková, Martin Charvát, Sara Pinheiro a Petr Pláteník) se věnuje gotickým projevům v seriálech současné televize zasazených do oblasti jihu Spojených států. Americký Jih je s žánrem „gothic“ spjat již od 19. století a skrze tzv. gotický proud v literatuře od 30. let dvacátého století formuje jak vnímání tematických konstant a estetických strategií žánru, tak politické geografie a kultury Jihu jako takového. V souvislosti s rozmachem quality TV došlo k „migraci“ gotické senzibility do seriálových narativů, jejichž analýza je předmětem této knihy.
Proměny nonverbálního divadla
Nonverbální divadlo se stává stále přitažlivějším druhem dramatického umění. Kniha chce zachytit, kde se tu vzalo, jak se rozvíjí a jakých forem nabývá od roku 1989 do současnosti. Autorský tým složený ze tří generací tvůrců, pedagogů a teoretiků se pokusil vyznačit inspirace a východiska současné nonverbální tvorby. Vedle Adama Halaše do knihy přispěli Jan Hyvnar, Jana Návratová, Ladislava Petišková, Jana Pilátová, Marie Reslová, Jana Soprová, Hana Strejčková, Jaroslava Šiktancová a Eliška Vavříková. Mapují kořeny české pantomimy a pohybového divadla, reflektují současné nonverbální divadlo, jeho klíčové osobnosti a pedagogické trendy v oboru. Publikace je koncipována tak, aby byla srozumitelná odborné veřejnosti i zájemcům o nonverbální divadlo a zároveň sloužila jako opora pro studenty.
Na sklade 1Ks
21,95 €
Paratexty fotografie
V duchu edice Rozhraní věnují kapitoly této knihy pozornost tomu, co fotografie doprovází, sousedí s nimi a obklopuje je, co je k nim přidáváno nebo naopak k čemu jsou ony přidávány. Figuru paratextu si vypůjčujeme z literární vědy pro označení této transtextuální či transmediální hraniční oblasti, aniž bychom se omezovali výlučně na vztahy obrazu a textu, jako spíše vyznačili možné způsoby, jimiž jsou fotografie ukotveny ve světě. Studie se věnují „příslušenství“ fotografie ve smyslu autorských komentářů, kritických a teoretických pojednání či marketingové komunikace; memům, metadatům a formám navigace ve fotografickém univerzu prostřednictvím jejich třídění a označování na sociálních sítích; vedle paratextů fotografie ale i fotografii jako paratextu ve formě screenshotu a virtuální fotografie či filmové fotosky.
Slyšet a myslet u klavíru
Práce na rozvoji talentu interpreta – klavíristy. Kniha poskytuje komplexní pohled na problematiku rozvíjení talentu klavíristy, a to propojením psychologických aspektů s hudebně-teoretickými, interpretačními i klavírně-technickými. Spojuje interpretační i pedagogický úhel pohledu na danou problematiku. Základními tematickými okruhy jsou počátky klavírního vyučování, interpretace jako výklad hudebního díla, klavírní tón, klavírní technika, cvičení, klavírní myšlení. Kniha je adresována studentům i učitelům klavírní hry a klavírní pedagogiky i širší veřejnosti.
Neklidný Středoevropan Viktor Ullmann
Hudební skladatel Viktor Ullmann (1898–1944) bývá počítán mezi tzv. „terezínské skladatele“, neboť zde, v „ghettu“ Terezín a poté v nacistickém vyhlazovacím táboře Osvětim, se tragicky uzavřel jeho životní osud. Ten ale nelze redukovat jen na tuto nejtemnější etapu evropských dějin 20. století, která také Ullmanna pro jeho židovský původ odsoudila k předčasnému fyzickému zániku. Jeho pouhých čtyřicet šest let života bylo naplněno neklidem existenčním i geografickým – jeho životní „mapa“ se rozprostírá z rodného Těšína přes Vídeň a Prahu, která se stala jeho domovem, přes německý Stuttgart až po švýcarský Curych. Byl to ale především „neklid“ umělecký, duchovní a tvůrčí, který byl jeho životním hnacím motorem a který nám zanechal hudební odkaz, jehož umělecké kvality autora řadí mezi největší mistry hudby 20. století. A toto dílo v posledních zhruba třiceti letech stále častěji nalézá cestu nejen na světová, ale také na česká koncertní pódia a divadelní scény i do nahrávacích studií. Monografie německého muzikologa Ingo Schultze je dosud nejúplnější a také nejspolehlivější životopisně-analytickou knihou o tomto výjimečném hudebním umělci. Autor vytvořil na základě pečlivého studia pramenů, zachovaných v archivních fondech v zemích střední Evropy, podrobný, vědecky seriózní i čtenářsky poutavě napsaný obraz geniálního hudebníka i myslitele. Protože ale většinu svého dospělého života strávil Viktor Ullmann v tehdy „multikulturní“ Praze, stal se i nedílnou součástí československé hudební kultury první republiky. Proto je český překlad této monografie v závěru doplněn třemi původními domácími studiemi, které českému čtenáři podrobněji přibližují kontext skladatelovy tvorby v meziválečném Československu i recepci jeho díla v České republice v posledních desetiletích.
Divadlo a etika
Divadlo a etika je titul odborné recenzované kolektivní monografie, jejímž cílem je prezentace původních příspěvků autorů z řad pedagogů, doktorandů i studentů všech kateder Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze (DAMU). Smyslem celofakultní kolektivní monografie je zkoumat, jaká je etická role divadla v současném souběhu několika globálních krizí, jakým způsobem se v dnešním divadle realizují etické principy a etická dilemata, jaké etické výzvy představuje současné divadlo pro tvůrce i diváky (účastníky) a jaké podmínky dnes umožňují vnímat a realizovat divadlo jako prostor etické kultivace.
Neznámé a zapomenuté filmy Václava Zykmunda
Výtvarník, fotograf, prozaik a teoretik Václav Zykmund (1914–1984) byl významnou osobností českého i moravského kulturního života. Letos to bude 110 let od jeho narození a 40 let od úmrtí. Studie o jeho neznámé animované i privátní tvorbě vychází z novějšího původního výzkumu materiálů k historii a činnosti brněnského studia loutkového filmu z let 1949–1953 z archivu NFA. Kniha je přínosem nejen k poznání jeho filmové tvorby pro odborníky i studenty filmové vědy, ale i doplňkem k poznání komplexu jeho tvorby, kterou v oblasti fotografie a výtvarného umění přinesly zejména katalogové studie Marie Mžykové, Antonína Dufka či Josefa Mouchy.
Exkluzivní číslovaná edice, v níž každý ze stovky ručně číslovaných výtisků obsahuje tisk jedné ze dvou koláží (Dostaveníčko; Na lovu) Aleny Zykmundové, k této příležitosti autorkou podepsaný.
Filmový zvuk pro nezvukaře 2
Druhý díl příručky pro filmaře-nezvukaře. Kde první díl vysvětluje, jak je třeba při natáčení audiovizuálního díla postupovat, aby bylo možné nějak pracovat se zvukem, tam druhý díl přináší praktické příklady toho, co vše je možné se zvukem dělat – včetně naznačení principů, na nichž jednotlivé postupy stojí. Odhalíme, že vše souvisí se vším, a zabrousíme i do ostatních filmařských profesí, i do několika vědních disciplín.
Před branou mistrovství
Kniha se zabývá psychologickými předpoklady růstu umělce interpreta (instrumentalisty, herce, pěvce). Zkoumá jaký vliv má zaměření psychiky mladého hudebníka na vývoj a kvalitu jeho techniky. Řeší otázky, kam zaměřit pozornost při práci, co je umělecká představivost, a odkud pochází, jakou roli hraje v práci paměť a postřeh. Rozebírá problematiku soustředěnosti a z ní vyplývající kvality a hygieny práce a též řešení problému pódiové trémy. Upozorňuje na důležitost faktoru vůle. Zdůrazňuje, že všechny rozebírané jevy – představivost, postřeh, paměť, soustředěnost atd. mají mít specifickou kvalitu odlišnou od jejich podoby v běžném životě a učí, jak si tuto kvalitu vypěstovat. V této knize se pozná každý student hudby nebo herectví.
Přítomnost
Mexický režisér Carlos Reygadas patří mezi vůdčí osobnosti současného autorského filmu. Za Tiché světlo (2007) získal Cenu poroty v Cannes a za Post Tenebras Lux (2012) Cenu za nejlepší režii tamtéž. Je to tvůrce, jehož velmi osobitý přístup k mizanscéně, herectví, zvuku i střihu umožňuje otevírat velmi obecná filozofická, náboženská a jiná témata.
Kniha vychází jako první svazek nové edice Autorské myšlení, jejímž prostřednictvím FAMU nabízí setkání s tvůrci všech filmařských profesí současné světové kinematografie, k nimž v rámci fakulty dochází ve formě přednášek, seminářů či dílen. Obsahem jsou úvahy Carlose Reygadase obecně o kinematografii i o jeho vztahu k filmu.