Akademie múzických umění strana 2 z 16

Předkládaná učebnice je adresována posluchačům studia hudebních oborů na konzervatořích, na pedagogických a filozofických fakultách univerzit i dalším zájemcům o studium harmonie. Kniha je rozčleněna do 25 lekcí. Každá předkládá systematicko-teoretic ký výklad konkrétního harmonického problému spolu s pravidly, návody či doporučeními k jeho řešení. Na konci kapitoly jsou úlohy k praktickému procvičování formou vypracovávání kompozičních úloh a analýz vybraných hudebních příkladů. První část publi kace je zaměřena na oblast klasické harmonie, druhá část pak na problematiku a specifika harmonie 20. století. Kniha vychází ve druhém, rozšířeném vydání.

V první polovině 19. století úspěšně vystupovala v mnoha evropských městech skupina loutkářů Pratte, pocházejících údajně ze Švédska. Několik náhodně dochovaných cedulí a divadelních inzercí z jejich vystoupení v Hamburku, Stockholmu, Petrohradě, Víd ni, Budapešti či Praze dávají tušit, že Pratteovi prošli se svým loutkovým divadlem vskutku velkou část Evropy, ale povědomí o jejich skutečném původu a inscenačním stylu upadlo v zapomnění. Teprve v posledních letech se v souvislosti s obnovením int enzivního bádání o prvním českém loutkáři Janu Brátovi z východočeského Náchoda podařilo objevit důležité dokumenty, které přinášejí překvapivé poznatky o jeho potomcích: o jeho synu Antonu Pratteovi a jeho dětech, kteří pokračovali v jeho loutkářské činnosti. Z mlh dávné minulosti se tak před námi vynořuje fascinující příběh o původu a životních osudech tří generací loutkářského rodu, jenž byl téměř sto let živou součástí kulturního dění ve středoevropském regionu.

Sborníček textů přátel a spolupracovníků nazvaný Červený a černý Boris je jen drobnou reciprocitou za zážitky, kterými přední tvůrce české pantomimy Boris Hybner obohatil své čtenáře a diváky. Je malou poctou k jeho význačnému životnímu jubileu a při pomenutím chvil, které už nelze vrátit, ale které přesto přetrvávají v naší paměti. Jde o snahu celého okruhu významných autorů předat svědectví o jedné přední a nepřehlédnutelné osobnosti českého moderního umění. Postřehy těch nejbližších může laska vý čtenář konfrontovat dále s několika vybranými recenzemi, které výstižným způsobem připomínají to, co už dnešní divák nemůže uvidět a poznat. Tyto kritické ohlasy a jeden text dokumentující Besedu o pantomimě v časopise Scéna nás uvádějí do kulturn ího prostředí předrevolučních let, kdy Hybnerova pantomima dosahovala vrcholných výsledků a spoluvytvářela barevnou paletu opoziční alternativní scény. Určitý souhrnný pohled na jeho dílo v oboru podává nakonec závěrečná studie, kterou doprovází i so upis umělcových počinů.

Steina a Woody Vasulkovi patří k nejvýraznějším průzkumníkům elektronických audiovizuálních světů umění. Vztah k nástrojům, podomácku vytvářeným, a přitom komplexním, byl pro ně od počátku zásadní; sdílejí s nimi svůj život v ateliérech od New Yorku až po Santa Fe. Místem jejich prvního setkání byla kolej studentů pražské Akademie múzických umění v Hradební ulici a prvním strojem, o němž diskutovali, Steinin moped. Steina se narodila v Rejkjavíku roku 1940, studovala housle a hudební teorii také na HAMU v Praze. Woody, o tři roky starší, jako Bohuslav Vašulka absolvoval katedru dokumentárního filmu na FAMU; pochází z Brna. V roce 1965 spolu emigrovali z tehdejšího Československa do Spojených států. Zde objevili video a brzy začali ohledávat jazyk elektronického média, s využitím oscilátorů, syntezátorů, kolorizérů, různých optických zařízení, procesorů či softwarů. Zabývali se vztahem obrazu a zvuku, přičemž si někdy prohazovali zkušenosti - Woody pracoval se zvukem, Steina s obrazem. Většinu z používaných nástrojů společně se spolupracovníky zkonstruovali či upravili. Klíčová je také jejich činnost organizační - založili divadlo elektronických médií The Kitchen, a působí jako kurátoři a archiváři. Několik let přednášeli na univer zitě v Buffalu, od osmdesátých let obývají adobe - ateliér v novomexickém Santa Fe.

Kniha vychází v České republice téměř po dvaceti letech. Za tak dlouhou dobu se architektonické pojetí prostorové akustiky značně změnilo, s čímž souvisí i zcela odlišná nabídka akustických prvků. Publikace je souborem převážně absorpčních prvků s příslušnými hodnotami činitele zvukové pohltivosti a několika prvků difuzních s hodnotami činitele difuzity. Jeho snahou je dosáhnout co největší pestrosti zejména z hlediska funkčnosti, provedení a specifických akustických vlastností jednotlivých prvků. Kniha je určena jak pro odbornou, tak i pro laickou veřejnost se zájmem o akustiku. Doufáme, že v ní naleznete řadu cenných informací.

Překlad devátého vydání legendární knihy amerických autorů Davida Bordwella a Kristin Thompsonové. Kniha poprvé vyšla v roce 1979 a od té doby se stala základní učebnicí pro obory filmových studií po celém světě. Vedle zájemců o filmová studia dokáže oslovit i širokou čtenářskou obec svým jasným, přehledným a systematickým výkladem fenoménu filmu. Kniha je doplněna ohromným množstvím obrazového materiálu, na němž je probíraná látka názorně předvedena. Čtenáři se nabízí jedinečná možnost porozumět základním tvůrčím filmovým kategoriím, jako jsou kamera, střih, zvuk apod., rozkrýt způsoby vyprávění příběhů, pochopit způsob fungování filmových žánrů atd. Kniha vychází v celobarevném provedení s přiloženým výukovým CD-ROMem.

Monografie pedagoga katedry výchovné dramatiky DAMU je určena těm, kteří hledají vhodné literární látky jako tematické východisko pro dramatickou výchovu. Literární předloha v dramatické výchově se volí nejčastěji tehdy, kdy je literární text určen pro přednes anebo pro divadlo, tj. zpravidla pro dramatizaci nebo dramatickou adaptaci či montáž. Hlavním tématem této práce však je interní práce ve skupině, která nebývá určena k veřejnému předvádění. Může k němu za jistých okolností přerůst, není to však jejím prvotním účelem. Úvodní kapitoly jsou věnovány základním pojmům a termínům, jako jsou téma, námět, látka, dramatičnost, jednání, dramatická situace, příběh, konflikt aj., a výstavbě dramatického i epického textu, ale také osobnosti učitele dramatické výchovy, který se rozhodne pracovat s literárním textem. Těžištěm práce jsou kapitoly, které pojednávají o tom, kde hledat látky, o kritériích výběru látky, o jednotlivých fázích práce od analýzy literární předlohy přes hledání témat, výběr variant příběhu a úpravy textu, o plánování práce s literární předlohou a konečně o různých typech práce (improvizace příběhu, dramatické strukturování podle literární předlohy, cvičení, hry a etudy). Práce obsahuje seznam odborné literatury a obsáhlý soupis zdrojů literárních předloh.

Kniha se zabývá psychologickými předpoklady růstu umělce interpreta (instrumentalisty, herce, pěvce). Zkoumá jaký vliv má zaměření psychiky mladého hudebníka na vývoj a kvalitu jeho techniky. Řeší otázky, kam zaměřit pozornost při práci, co je umělecká představivost, a odkud pochází, jakou roli hraje v práci paměť a postřeh. Rozebírá problematiku soustředěnosti a z ní vyplývající kvality a hygieny práce a též řešení problému pódiové trémy. Upozorňuje na důležitost faktoru vůle. Zdůrazňuje, že všechny rozebírané jevy - představivost, postřeh, paměť, soustředěnost atd. mají mít specifickou kvalitu odlišnou od jejich podoby v běžném životě a učí, jak si tuto kvalitu vypěstovat. V této knize se pozná každý student hudby nebo herectví.

Odborné i laické hudební veřejnosti se dostává do rukou čtvrtý díl přehledu akustických vlastností hudebních prostorů v České republice. Počtvrté jsou jednotnou metodikou dokumentovány akustické vlastnosti prostorů známých jak hudebním umělcům a jejich posluchačům, tak i tvůrcům hudebních nahrávek. Uvedené údaje budou bezpochyby užitečné také majitelům či provozovatelům těchto prostorů. Publikace představuje jeden z konkrétních výstupů výzkumné spolupráce HAMU a firmy Soning Praha a.s. na poli prostorové akustiky. Dvoujazyčná česko-anglická verze. Koncertní sál Pražské konzervatoře; Koncertní síň Otakara Jeremiáše, České Budějovice; Městské divadlo Chomutov; Městské divadlo Karlovy Vary; Městské divadlo Jablonec nad Nisou; Jiráskovo divadlo Hronov; Divadlo Fráni Šrámka v Písku; Divadlo Oskara Nedbala Tábor; Městské divadlo v Mostě; Jihočeské divadlo České Budějovice; Klicperovo divadlo Hradec Králové; Městské divadlo ve Slaném; Roškotovo divadlo Ústí nad Orlicí; Hálkovo městské divadlo Nymburk; UFFO společenské centrum Trutnov; Vrchlického divadlo Louny; kostel Sv. Petra a Pavla, Vyšehrad, Praha; Kostel Sv. Františka z Assisi, Staré Město, Praha; kostel Sv. Jiří, Hradčany, Praha; kostel Sv. Jiljí, Staré Město, Praha; kostel Sv. Terezie v Kobylisích, Praha; kostel Sv. Ludmily, Vinohrady, Praha; kostel Sv. Jakuba Většího, Brno; katedrála Sv. Petra a Pavla, Brno; kostel Panny Marie Vítězné na Malé Straně, Praha; kostel Sv. Michala, Olomouc; katedrála Sv. Václava, Olomouc; Poutní kostel Zvěstování Panny Marie a Cisterciácké proboštství, Mariánská Týnice; kostel Nanebevzetí Panny Marie, Kladruby; katedrála Sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě.

Autor ve svých přehledných skriptech dokládá, že úkolem střihové skladby není jen slučování scén a sekvencí v ucelené filmové dílo, ale i "sdělení nesděleného". Přes stručný historický exkurz se dostává k popisu podílu scenáristů na střihové skladbě, režiséra a kameramana při realizaci filmu, zabývá se popisem druhů záběrů a jejich skladby, pravidlem osy, pravidlem hlavního směru (vnitrozáběrovou montáží), druhy střihů, rytmem a tempem, návazností záběrů, filmovým časem a prostorem, střihem dokumentárních filmů a prací se zvukem. Skrz fundovaný pohled do praktické i teoretické dílny zkušeného střihače a pedagoga FAMU dostáváme do rukou základní kuchařku pro filmaře všech profesí.

Jedenadvacet textů této publikace se snaží proniknout do nitra dnešní fragmentalizované audiokultury. Nejde v nich primárně o ohledávání stavebních kamenů, z jichž je současná audiokultura budována. Publikace zkouší hledat výsledný obraz, který tyto jednotlivé kameny společně utvářejí. A také hledá styčné linie, na nichž se může začít odehrávat nová komunikace i tvůrčí rezonance, linie, které bývá často nemožné vytyčit, přestože bývají nasnadě. Publikace pokrývá svým záběrem i stylem široké spektrum fenoménů, bez jejichž reflexe si nelze současnou audiokulturu představit. Od muzikologicky podmíněných reflexí současné hudební scény (Flašar, Dobrovská, Fujak, Pantůček, Ferenc, Klimeš) se průběžné přesouváme do reálií současného umění zakořeněného v různých konceptech práce s jazykem (Adámek, Januš), odkud není daleko k různým typům reflexe umění v rádiu (Jurman, Cseres, Novotný). Hitparádové, blogové a poeticky orientované příspěvky (Klusák, Kokolia, Typlt) přesouvají akcent do míst, kde dochází k reflexi autorských tvůrčích pozic (Palacký, Guštar, Suchánek, Švamberk). Zcela nedílnou součástí kritiky audiokultury je oblast akustické ekologie a z ní vyplývajících specifických konteptů slyšení a zvukové sémiotiky (Trojan, Vojtěchovský). A nakonec - žádná reflexe se neobejde bez jasné vize do budoucna - Givan Belá svou vizí "generativního nanorádia" celou publikaci zakončuje.

Tato publikace je moderním a čtivým úvodem do studia hlavních trendů ve filmové hudbě od éry němého filmu až do současnosti. Na rozdíl od některých předešlých zpracování tohoto tématu se nezaměřuje jen na dominantní model hollywoodského přístupu k filmové hudbě, ale nabízí i několik exkurzů do její podoby v rámci národních kinematografií (Velká Británie, Francie, Indie, Itálie, Japonsko, Sovětský svaz). Autor se ovšem vyhýbá prvoplánovému výčtu jednotlivých položek, ale snaží nabídnout i jiná hlediska na téma filmové hudby, např. z pohledu žánrů, typu produkce a kritického přijetí, v rámci nichž podrobněji analyzuje vztah obrazové a zvukové stopy na příkladech vybraných snímků. Vedle hlavního proudu, jenž tvoří celovečerní hrané filmy, se autor ve zvláštních kapitolách věnuje také hudbě v dokumentární tvorbě, animovaném filmu či žánru filmového muzikálu. Reflektuje také užití vážné hudby a pop-music ve filmových dílech a jejich vzájemné inspirace. Autor kombinuje odborné znalosti z hudební teorie dějin s praxí hudební skladby, jimž dává formu čtivého populárně naučného textu s širokými přesahy.

Slovník obsahuje vybraná hesla z oblasti hudební akustiky a hudební elektroniky. Hudebně akustická hesla obsahují verbální vysvětlení nejzákladnějších pojmů a jevů z této oblasti. Hesla z hudební elektroniky jsou orientována především na elektronické hudební nástroje ve smyslu jejich historického a funkčního zařazení.

Stále více teoretiků a kritiků problematizuje klíčové pojmy jako pravdivost, objektivnost, dokumentárnost a autentičnost fotografie na jedné straně a specifika fotografie a fotografické médium na straně druhé. Tyto pojmy jsou historicky podmíněné, neboť vznikly ve specifických sociálních podmínkách. Je však možné se také tázat, nakolik působení fotografie jako dominantní technologie vizuální komunikace ovlivňovalo naše porozumění základním filosofickým pojmům pravdy, vidění a viditelnosti, vnímání času a prostoru, historicity a paměti. Není náhoda, že se tato témata vinou jako nit celým dosavadním myšlením o fotografii a tvoří jeho hlavní referenční rámec. Proto myšlení o fotografii s jeho pluralitou kontextů, jeho proměnlivostí a otevřeností je i myšlením o základních pojmech, které nás provází modernitou, a pomáhá nám tak porozumět sobě samým.