Akademie múzických umění strana 5 z 17

Karel Haloun (1951) je výtvarník, grafický designér, publicista, editor, kurátor, nehrající člen kapel Jasná páka a Hudba Praha a docent UMPRUM. Tato kniha navazuje na předchozí soubor jeho ironických her a hříček Hrana hry (2019) a už podruhé ho představuje jako originálního undergroundového dramatika. Groteskní komedie Nový domov Jany Giovanni Bellofato je sequelem Syflárny, ve kterém se po pětačtyřiceti letech možná proměňuje původní zloba a pragmatičnost hlavní hrdinky v relativní smířlivost, ale okolní svět je bez ohledu na režimy, zdá se, pořád stejně cynický. Doslov napsal Michal Čunderle.

Výpravná, bezmála dvousetstránková monografie grafičky, ilustrátorky, literární autorky a vysokoškolské pedagožky Lucie Raškovové, která patří k předním výtvarnicím střední generace. Pro Raškovovou je typická především podivuhodná univerzálnost a elasticita jejího projevu. Kniha sestává z reprodukcí knih, deníků, kreseb, pohlednic, plakátů, grafik a fotografií. Doplňují ji studie, úvahy či poznámky Jana Rouse, Adrieny Šimotové, Jiřího Šalamouna, Jana C. Nováka, Jiřího Dědečka, Lubomíra Martínka, Jaroslava Tvrdoně, Michala Čunderleho, Víta Zemana, Filipa Nováka a Karla Halouna, který je také editorem knížky.

Klasická kytara prošla v posledních desetiletích dynamickým vývojem, který ovlivnil také techniky interpretace. Josef Mazan, hráč na klasickou kytaru a skladatel, v publikaci analyzuje 19 kytarových skladeb českých soudobých skladatelů a odhaluje nové interpretační prostředky. Na příkladech analyzovaných skladeb demonstruje instrumentační zákonitosti pravé i levé ruky a poukazuje na vhodné a nevhodné přístupy. Publikace tak poskytne kytaristům praktické a cenné podněty k vlastnímu provedení skladeb. Součástí výzkumu byla rovněž autorova interpretace zkoumaných děl, nahrávky jsou přílohou knihy.

Skladatel a režisér Heiner Goebbels se řadí mezi nejvýznamnější osobnosti současné hudební a divadelní scény. Kniha Proti gesamtkunstwerku je souborem jeho textů o hudbě, divadle, estetice, umělcích, rozhlasu, vzdělávání a jejich vzájemném ovlivňování. Goebbels v textech rozkrývá struktury a strategie jednotlivých uměleckých oblastí. Nesnaží se však přinést ucelenou divadelní či hudební teorii, naopak v textech odhaluje mnohé z procesů vlastní tvorby a osobního vnímání hudby a divadla.

Knižní vydání disertační práce, která analyzuje problematiku uměleckého vzdělávání a jeho následného vlivu na pozdější životy absolventů a absolventek oborů volného umění na AVU. Tematizuje otázky, jakými pocity je provázen osobní pocit neúspěchu v uměleckém prostředí či volba osobní rezignace na uměleckou kariéru. Je možné poté uměleckou kompetenci infiltrovat do světa mimo umění a jaký význam má v této situaci samotné umělecké vysokoškolské vzdělání? Isabela Grosseová hledá mimo jiné odpovědi v autentických rozhovorech s osobnostmi, které uměleckým vzděláním na AVU prošly.

Jak se vyrovnávají s tvorbou Bertolta Brechta nejen naši nejbližší sousedé, ale i francouzská či britská a americká divadelní kultura? Druhý svazek dvoudílné monografie Problém Brecht s podtitulem Jinde tvoří studie zabývající se konkrétními inscenacemi her Bertolta Brechta na Slovensku, kde jak se zdá přijímají jeho dílo mnohem spontánněji než u nás; střetnutí francouzské či angloamerické kultury s reformátorskou autoritou Bertolta Brechta pak naznačuje, že dialog mezi jednotlivými kulturami není vždy snadný, ale vždy oboustranně prospěšný a obohacující. Obsah monografie Jinde: Brecht na slovenskom profesionálnom javisku /Martin Porubjak/ Inscenácie hier Bertolta Brechta v slovenskom divadle /Elena Knopová/ Od revoluce k alegorii (Recepce Brechtova divadla na francouzských jevištích) /Jitka Goriaux Pelechová/ Recepce Brechta v Británii a v Americe /Jan Hančil/ Na představeních Berliner Ensemble /Pavel Markov/

Jak se české divadlo vyrovnávalo s dílem jednoho z největších divadelníků 20. století, Bertolta Brechta? Básník, dramatik, režisér, zakladatel divadla Berliner Ensemble významně ovlivnil a ovlivňuje stále moderní tvář nejen evropské divadelní scény. První svazek dvoudílné monografie Problém Brecht nese podtitul U nás a zahrnuje různé pohledy na to, jak a čím Brecht provokoval české divadlo. Proti tezi, že Češi nikdy neměli Brechta rádi, stojí interpretace jeho dramaturgie jako inspirace pro řadu praktických divadelníků, ať šlo o manifestační přihlášení se k jeho odkazu programem politického divadla v brněnské Mahenově činohře od přelomu 50. a 60. let, nebo o rozvíjení komediálních postupů v Brechtově díle, jak ho prezentovalo slavné Divadlo (Husa) na provázku v letech 70. a 80. či zlínský ansámbl (tehdy gottwaldovského Divadla pracujících). Svou zkušenost s Brechtem tak vedle historiků zasvěceně líčí divadelní praktici hudební skladatel, dramaturgové i režisér: Obsah monografie U nás Brecht a česká divadelní poetika /Jan Císař/ Brechtova Berlínská dramaturgie /Jaroslav Vostrý/ Můj Brecht /Miloš Štědroň/ Brechtovská dramatika v Mahenově činohře v období tzv. politického divadla /Klára Hanáková/ Svatba (a další...) /Petr Oslzlý/ Jak jsme brechtovali ve Zlíně /Miroslav Plešák/ Brechtovská divadelní poetika /Alois Hajda.

Soubor navazuje na vyhledávané dvoudílné Orchestrální studie pro klarinet (NAMU 2018) a je určen především studentům konzervatoří a vysokých uměleckých škol. Jedná se o práci mimořádně objemnou počtem uvedených skladeb i rozsahem jednotlivých partů dle jednotlivých typů nástroje sopránový, altový, tenorový a barytonový saxofon. Jsou zde uvedeny nejen skladby, které jsou běžně na repertoáru symfonických nebo operních orchestrů, ale i díla nepříliš často hraná (nebo alespoň ne u nás), jež ukazují náhled hudebních tvůrců na možnosti využití saxofonů v době od jeho vzniku (přibližně v roce 1840) po současnost. Samostatnou kapitolou je pro saxofonisty hudba amerických autorů, která výrazně rozšířila možnosti využití tohoto nástroje.

Tento kreativní průvodce herním designem odhaluje tajemství tvůrčího procesu a nabízí přehlednou a srozumitelnou analýzu formálních i dramatických systémů s pomocí příkladů populárních her, ilustrací designových technik a cvičení, která jsou vyladěna tak, aby zlepšila vaše znalosti fungování herních systémů a dala vám k dispozici dovednosti i nástroje, jež potřebujete pro vytvoření skvělých a atraktivních her. Během práce s knihou Workshop herního designu se budete pouštět do prototypování, playtestů a úprav vlastních her s použitím osvědčených metod a nástrojů. Tyto dovednosti poslouží jako základ pro vaši kariéru v kterékoliv oblasti herního průmyslu v designu, produkci, programování i výtvarném zpracování.

Jak se politické konflikty promítají do divadelního prostředí a jak naopak divadlo vstupuje do společenských procesů? Coby historik a současně člověk dlouhodobě činný v kulturní politice se Bohumil Nekolný domnívá, že řada problémů české kultury a konkrétně divadelnictví pramení z ne zcela zvládnutého transformačního procesu na přelomu 80. a 90. let. Knihu tvořenou vlastními statěmi, úvahami a polemikami z této doby rámuje závěrečnou studií, která má za cíl v historickém kontextu upozornit právě na přetrvávající problémy systému provozování a podpory živého umění v Česku.

Autor se ve své studii pokouší postihnout průniky a rozdíly jazyka hudby a filmu, vzájemné tvůrčí ovlivňování obou uměleckých forem a společné a rozdílné parametry hudebního i filmového vyjadřování. V závěru uvádí příklady z vlastní skladatelské tvorby, jejímž výsledkem často není pouze autonomní hudební či zvuková kompozice, ale mnohdy také vizuální útvar ať už se jedná o autorský film, prostorovou performanci, nebo zvukovou instalaci.

Michal Hýbek nebyl jen kameraman disentu, byl všestrannou osobností s kontakty a zájmy v oblasti hudby, výtvarné kultury a divadla, o kterých přinášel svou tvorbou svědectví. Byl mimo jiné autorem prvního dokumentu o Václavu Havlovi a také jednou z hlavních postav Originálního videojournalu. Jan Bernard rekonstruuje Hýbkovu životní pouť na základě průzkumu velkého množství archivních materiálů i rozhovorů s pamětníky. Kniha tak rozšiřuje dosavadní poznání dějin každodennosti a alternativní kultury v socialistickém Československu a přináší i nové informace o zrodu filmového a televizního průmyslu na počátku 90. let.

Chionova kniha otevírá v oblasti filmových studií novou oblast: jestliže filmová teorie nahlíží svůj předmět zpravidla z hlediska vizuality, Chion situuje výchozí bod svých analýz do zvukového aspektu filmu. Uvažuje o potencialitě, kterou hlas ve filmu disponuje, a to zvláště tehdy, když je prezentován jako něco, co není bezprostředně spjato s jednoznačně určitelným nositelem. Tato originální interpretace zvukového filmu uvádí filmovou teorii do kontaktu s dalšími obory: s psychoanalýzou, gender studies, literární teorií či muzikologií.

Monografie se zabývá medialitou díla Karla Teigeho a Vítězslava Nezvala, dvou vůdčích postav českého poetismu, z pohledu filozofie médií. V duchu uvažování Marshalla McLuhana, o které se Martin Charvát opírá, nejsou pro něj média neutrální prostředník, nýbrž způsob vidění a pociťování, který determinuje lidskou zkušenost. Zkoumá, jakým způsobem dochází ve vybraných textech Teigeho i Nezvala k jakkoliv implicitní tematizaci vztahu světa, techniky, médií a společnosti, resp. lidského bytí ve světě. Vychází při tom z předpokladu, že u těchto dvou autorů lze rozklíčovat specifickou mediální ontologii, která do značné míry určuje jejich nazírání na svět a tvoří tak fundamentální rovinu jejich myšlení. Kniha je určena akademickým odborníkům na filozofii médií, ale také dalším zájemcům o české moderní umění, osobnosti českého poetismu a avantgardního umění.

Kniha se věnuje v první řadě dramatické tvorbě autorů Vídeňské skupiny Ernsta Jandla a Elfriede Jelinek, které spojuje experimentální poetika a současně téma kritiky nacismu, obecněji pak témata násilí a války, která se autoři snaží uchopit stylizací svých divadelních a rozhlasových textů. Charakteristický je pro ně experiment s jazykem i formou a kritický vztah k tradici krásného umění, jehož ustálené formy ve svých dílech často přejímají, parodizují a ironizují. Součástí svazku jsou nové české překlady her dvou dalších autorů Vídeňské skupiny, idiot Konrada Byera a PURIM slavnost Ernsta Jandla.

Kolektivní monografie obsahuje čtyři vzájemně se doplňující studie k tématu soudobé hudby. Studie Vladimíra Tichého a Tomáše Krejči se soustředí na páteřní teoretické problémy hudby 20. a počátku 21. století: materiálové prvky (tónový a zvukový materiál) a strukturační principy. Tyto studie směřují převážně do oblasti kompoziční. K nim jsou připojeny dvě studie, které vytčenou problematiku reflektují z hlediska interpretačního a recepčního. Jiřina Dvořáková-Marešová předkládá svou vlastní koncepci analýzy interpretačního výkonu na osnově důkladného systematického pojednání klíčových otázek moderní teorie interpretace. Stať Jaromíra Havlíka doplňuje předchozí trojici zásadních teoretických studií o aspekt recepční, a to případovou studií aféry Vojcek, která může sloužit jako modelový doklad postojů české hudební veřejnosti vůči moderní atonální hudbě v polovině dvacátých let minulého století.