Akademie múzických umění strana 12 z 16

Tyl – Hálek – Adámek – Vrchlický – Jirásek – Mrštíci – Preissová – Hilbert – Kvapil – Dyk – Mahen – Čapek – Medek – Langer – Topol ad.: Česká dramatika funguje v předkládané studii nejenom v přísném smyslu jistého uměleckého žánru, ale poukazuje současně k české historii chápané jako drama. Východiskem je tedy přesvědčení, že jistá suma dramatických textů představuje svéráznou (aktivní) projekci přemýšlení, které souvisí se skutečně se odvíjejícím (historickým) příběhem. Tato vlastnost má co dělat se symbolizační potencí uměleckých projevů jisté úrovně. V tom smyslu se i zde problematika hrdiny zkoumá ve vztahu postavy uměleckého díla a hrdiny ‘ve skutečnosti’. Základem zkoumání je interpretace dramat, která takové srovnání umožňují a která už tím prokazují svou platnost v kontextu české kultury.

Financování kultury v České republice je dlouhodobě spojeno především s podporou z veřejných zdrojů. V posledních letech však tato podpora plošně ubývá, kdežto nároky na financování naopak narůstají. Dlouhodobé zajištění kvalitních kulturních projektů se neobejde bez změn a diverzifikace systému financování organizací. Zapojení soukromých dárců a práce s nimi, tedy „fundraising“, je jedním z klíčových přístupů, které mohou úbytek veřejných zdrojů a možný úpadek odvrátit. Kniha se zabývá profesionálním fundraisingem a jeho zavedením do systému řízení organizací. První část nabízí nástroje pro revizi připravenosti organizace na fundraising a výčet relevantních oblastí managementu. Následuje podrobný rozbor nástrojů pro stanovení hlavních strategií a cílů fundraisingu. Na něj navazuje metodika vytipování a vyhledávání dárců a dárcovských skupin vhodných pro konkrétní organizaci. Motivace dárců a sestavení fundraisingového argumentu se již věnují konkrétním dárcovským kategoriím. Podle těchto kategorií je členěn i přehled metod fundraisingu a příklady jejich využití v kulturních organizacích. Poslední kapitola nabízí zajímavé srovnání fundraisingu pro kulturní instituce v USA a v České republice. Kniha nabízí komplexní přehled nástrojů k tomu, jak nastavit systém fundraisingu v organizaci, propojit jej s ostatními činnostmi a obohatit zdroje financování o další, převážně soukromé a dlouhodobě stabilní zdroje.

Publikace určená pro studenty hry na klarinet a také pro pedagogy na všech výukových stupních. Kniha shrnuje autorovy poznatky a závěry posbírané a ověřené čtyřiceti roky nepřetržité činnosti. V několika kapitolách autor podává své mnohačetné zkušenosti s prací s klarinetem, optimálním výběrem nástroje dle dispozic každého žáka a objasňuje vlastní úvahy o sestavách klarinetových komponent – hubičky, plátku a ligatury. Na názorných ilustracích ukazuje správné držení nástroje, postavení rukou a prstů. Velký důraz klade na individualitu žáků a postoj pedagogů, který by se měl každému začínajícímu hráči přizpůsobit a snažit se nalézt a vyzdvihnout jeho umělecké a hráčské dovednosti. Vliv pedagoga považuje v mnoha ohledech za určující. Každý klarinetista by měl usilovat o vlastní umělecké názory, postupy a cesty. Text vhodně doplňují praktická cvičení a rady rozvíjející dechové ústrojí a fyzickou kondici hráčů, zároveň se cvičeními k nácviku stupnic, akordů, rytmických obměn. Kniha se zabývá také interpretačními zásadami, cvičeními, hrou v transpozicích a přípravou na veřejná hudební vystoupení, soutěže, či nahrávání.

Kniha předního francouzského odborníka na oblast vizuality a filmu shrnuje širokou problematiku fenoménu obrazu. Přehledně strukturovaný výklad je veden od fyziologických a psychosomatických aspektů vizuality přes antro*pologické zkoumání tohoto pole, zkoumání dispozitivu obrazu, pojednává specifika obrazu v umění a směřuje k otázkám sociologickým - k roli obrazů v umění naší civilizace dříve a dnes. Kniha představuje unikátní syntézu klíčových poznatků z této oblasti a je určena nejširší kulturní veřejnosti, zejména pak studentům a zájemcům o oblast vizuality. Jacques Aumont se narodil v roce 1942, v letech 1967 až 1974 působil jako kritik v jednom z nejvýznamnějších filmových časopisů Cahiers du cinéma. Natočil několik krátkometrážních filmů a produkoval řadu expe*rimentálních televizních programů, je často členem festivalových porot. Od roku 1970 je pedagogicky činný na francouzských univerzitách: 1970-1976 na Sorbonně, od roku 1976 je profesorem filmu na Univerzitě Paříž 3 (Nouvelle Sorbonne). Napsal řadu významných odborných, zejména filmových publikací a esejů.