Akademie múzických umění strana 12 z 17

Autoři knihy se snaží vymezit hranice tonality/atonality a osvětlit vzájemný vztah těchto na první pohled protikladných pojmů.Studie Petra Zvěřiny „Tristanovský akord“ – analytická interpretace se zaměřuje na zkoumání tzv. krize tonality a předkládá několik možných interpretací „tristanovského akordu“. Text Vladimíra Tichého Tonalita/atonalita? zkoumá fenomény tonality a atonality z obecného, historického, estetického i hudebněteoretického hlediska. Studie Jaromíra Havlíka Josef Matthias Hauer – jeden z pru°kopníků dodekafonie je věnována reflexi teoretických a estetických názorů J. M. Hauera, ale obsahuje také informace o životě a díle tohoto skladatele. Text Tomáše Krejči Rozpad tonality? zkoumá hranice a limity tonality.

Choreograf a pedagog Daniel Wiesner přibližuje v této knize tvůrčí proces při hledání ideálního tvaru inscenace Macbeth. Autor nepovažuje tento proces za jedinou a zaručenou metodu, jak realizovat projekty tanečního divadla, ale skrze svou knihu se pokouší předat mladším kolegům zkušenosti, které při tvorbě celovečerních projektů tanečního divadla získal. Vznikl tak dokument o zrodu, vývoji a ohlasu jedné inscenace, o přepracování původní koncepce a vytvoření nového libreta, o volbě nejvhodnějších výtvarných spolupracovníků a hledání společné vize inscenace. Text také líčí soustředěné úsilí celého tvůrčího týmu, snahu o zvolení těch nejúčinnějších scénických postupů, které se ve výsledku podřídily jedinému: smysluplnému a obsahově zřetelnému tlumočení odkazu Shakespearova dramatu Macbeth.

První verze u scénáře znamená ještě nehotový text, v kterém je nicméně poznat, o čem vypovídá a jak by měl výsledný film vypadat. Takoví jsou i studenti katedry scenáristiky a dramaturgie pražské FAMU – ještě ne úplně hotoví, ale jejich témata a styl je už jasně znát. V pilotní publikaci, která bude vycházet každý rok, se prezentuje 23 studentů se svými klauzurními pracemi i jinou scenáristickou tvorbou širší veřejnosti. Žánrově různorodé texty, ať už s původním námětem anebo s literární předlohou představují průřez texty aktuálně vznikajícími na školní půdě od autorů, kteří se za pár let budou aktivně podílet na podobě české kinematografie

Kniha se zabývá metodickým konceptem hry na housle a její výuky. Koncept je postaven na prioritě pěstování sluchu, užívá přenosu hráčských pocitů a zkušeností přímým fyzickým působením na žáka, přináší základní zákony kineziologie, hledá uvolněné a hudbě adekvátní vyjadřovací prostředky a staví nástrojovou technologii na bázi hudebního obrazu. Dvanáct základních kapitol („Psychofyziologické předpoklady houslové hry“, „Manuální předpoklady houslové hry“, „Vývoj pohybových schopností dítěte, překonání vlivu vrozených pohybových instinktů, věk začátečníka“, „Prostředky vyučování a osvojování houslové hry“, „Výběr, adjustace a údržba nástroje“, „Držení nástroje a postoj při hře“ „Držení smyčce. Základy tvorby tónu“, „Základní směrování levé ruky ke hře“, „Koordinace činnosti rukou. Rozvoj nástrojové zručnosti. Základní psychotechnické myšlenky“, „Zdokonalování tvorby tónu, artikulace a techniky smyků“, „Rozvíjení zručnosti levé ruky“, „Poznámky k vyučovací praxi pedagoga a domácí práci žáka, pedagogické literatuře a repertoáru“) se podrobně věnuje všem otázkám metodiky výuky hry na housle a je bezpochyby velkým přínosem do hudební pedagogiky.

Páté číslo časopisu pro studium hudby a tance Živá hudba, které právě vychází, navazuje svým obsahem, formálním i výtvarným pojetím na dosavadní čtyři čísla obnoveného časopisu. V oddílu recenzovaných statí a studií se vedle čistě hudebně-teoretického článku Vojtěcha Esterleho (Basová funkce jako projev periodicity v hudbě) a reflexi české odezvy Asafjevovy teorie (Miloš Hons: Intonační teorie a česká hudební věda 50. a 60. let minulého století) opět projevuje zájem o aktuální témata zasahující i mimo pole hudební teorie - jde o interdisciplinární studie Michala Nejtka (Synestezie jako metafora) a Jiřího Mareše (Hudební představy, hudební představivost a mentální reprezentace hudby). Tento oddíl uzavírá choreologicky zaměřená studie Doroty Gremlicové o spisu Bernarda Spechta (Tanec jako předmět literární debaty v Čechách na konci 18. století.) Nové číslo přináší také dvě materiálové studie. V první připomínáme stodvacáté výročí narození významného skladatele a profesora HAMU, Pavla Bořkovce (Viktor Hruška) a druhá čtenáře obeznámí s významným pramenem informací o tanci 18. století (Petra Dotlačilová: Varšavský rukopis). Nechybí ani recenze odborných publikací (dvě muzikologické a dvě choreologické) a zprávy z konferencí. Tištěné texty, především choreologické, jsou tento rok doprovázeny poměrně rozsáhlým materiálem zveřejněným na webové stránce časopisu: www.ziva-hudba.info. V rubrice Aktuálně zde s potěšením také poprvé publikujeme čtenářskou reakci na jednu z recenzovaných studií.

O zvuku se v odborné literatuře můžeme nejvíce dozvědět jako o fyzikálním stavu hmoty, méně již jako o subjektivním vjemu tohoto stavu a ještě mnohem skromněji jako o způsobu komunikace, především té mezilidské. Zcela stranou však zůstává zvuk jako objekt tvůrčí práce. Publikace představuje pokus o průnik do světa tvůrčí práce se zvukem coby nositelem hudební informace, nikoliv však v podobě souhrnu pragmatických pouček, jak tvořit zvuk, ale jako teoretická reflexe jevů, dějů a postupů, se kterými se tvůrci zvuku i jejich posluchači denně setkávají. Autor pojal publikaci jako zjevnou protiváhu ke své Hudební akustice, shrnul v ní nejenom své životní „zvukařské“ zkušenosti, ale také důležité „vedlejší“ poznatky výzkumných projektů, kterých se jako řešitel či spoluřešitel zúčastnil. Čtenář je postupně seznamován se způsoby práce se zvukem, s existenčními podobami zvuku a jejich interpretací a se základními psychologickými aspekty, se kterými se může každodenně setkat jak při aktivní práci se zvukem, tak při jeho pouhém pasivním vnímání. Zevrubně je mu vysvětlen pojem kvalita zvuku a nastíněna obecná estetická kritéria zvuku. Autor dále čtenáře provází vztahem hudby a zvuku a základními aspekty vzniku a zvukového vývoje hudebních nástrojů a hudebních prostorů. Zvláštní pozornost je pak v tomto směru věnována píšťalovým varhanám a elektronickým hudebním nástrojům, není opomenuta ani oblast realizace elektroakustické hudby. Čtenář se také dozví, jakým způsobem se hudební zvuk prezentuje, co je to zvukový obraz, aby se ještě dále seznámil s dramaturgickými aspekty práce se zvukem, jak se tyto uplatňují ve zvukové mixáži a montáži, v barvě zvuku a ve zvukovém efektu. Závěr publikace je věnován zvukové režii hudební nahrávky, přesněji její taktice a strategii. Publikace je určena všem, kteří o zvuku a práci s ním už mnohé vědí, a přesto se chtějí dozvědět ještě něco jiného. Oslovuje také ty, kteří se nechají vyprovokovat k jinému než rutinně zavedenému pohledu na zvuk, a nejenom na ten hudební, nebo ty, kteří se chtějí nad zvukem vlastně jenom jinak zamyslet.

Interdisciplinární sborník teoretických textů rozličných společenských a humanitních věd předkládá ukázky studií, které výrazně ovlivnily naše uvažování o audiovizi. Sborník si bere za cíl seznámit čtenáře komplexním způsobem se všemi relevantními společenskými i humanitními vědami (estetika, filosofie, jazykověda, literární věda, psychologie, sociologie, antropologie, kulturální studia, politologie...) a s jednotlivými koncepty, které dodnes odborná veřejnost používá k uvažování o společnosti, médiích a umění (např. ideologie, znak, autor, gender, definice umění, interpretace, otázka vkusu a hodnocení umění). Výběr více než dvaceti studií zastupují významní autoři, jakými jsou Saussure, Freud, Bartlett, Popper, Mukařovský, Althusser, Bourdieu, Foucault, Radwayová, Butlerová a další. Inspirativní a vlivné ukázky z různých oblastí myšlení a věd ukazují, jak jsou tyto texty dodnes využitelné pro uvažování o filmu a dalších médiích. Publikace zaujme studenty filmových škol, filmových studií, mediálních studií, kulturologie, odbornou a vědeckou veřejnost, učitele mediální výchovy na středních školách, ale i zájemce z laické veřejnosti hledající vědecké pochopení audiovizuálních médií.

Publikace určená pro studenty hry na klarinet a také pro pedagogy na všech výukových stupních. Kniha shrnuje autorovy poznatky a závěry posbírané a ověřené čtyřiceti roky nepřetržité činnosti. V několika kapitolách autor podává své mnohačetné zkušenosti s prací s klarinetem, optimálním výběrem nástroje dle dispozic každého žáka a objasňuje vlastní úvahy o sestavách klarinetových komponent – hubičky, plátku a ligatury. Na názorných ilustracích ukazuje správné držení nástroje, postavení rukou a prstů. Velký důraz klade na individualitu žáků a postoj pedagogů, který by se měl každému začínajícímu hráči přizpůsobit a snažit se nalézt a vyzdvihnout jeho umělecké a hráčské dovednosti. Vliv pedagoga považuje v mnoha ohledech za určující. Každý klarinetista by měl usilovat o vlastní umělecké názory, postupy a cesty. Text vhodně doplňují praktická cvičení a rady rozvíjející dechové ústrojí a fyzickou kondici hráčů, zároveň se cvičeními k nácviku stupnic, akordů, rytmických obměn. Kniha se zabývá také interpretačními zásadami, cvičeními, hrou v transpozicích a přípravou na veřejná hudební vystoupení, soutěže, či nahrávání.

Publikace určená pro studenty hry na klarinet a také pro pedagogy na všech výukových stupních. Kniha shrnuje autorovy poznatky a závěry posbírané a ověřené čtyřiceti roky nepřetržité činnosti. V několika kapitolách autor podává své mnohačetné zkušenosti s prací s klarinetem, optimálním výběrem nástroje dle dispozic každého žáka a objasňuje vlastní úvahy o sestavách klarinetových komponent – hubičky, plátku a ligatury. Na názorných ilustracích ukazuje správné držení nástroje, postavení rukou a prstů. Velký důraz klade na individualitu žáků a postoj pedagogů, který by se měl každému začínajícímu hráči přizpůsobit a snažit se nalézt a vyzdvihnout jeho umělecké a hráčské dovednosti. Vliv pedagoga považuje v mnoha ohledech za určující. Každý klarinetista by měl usilovat o vlastní umělecké názory, postupy a cesty. Text vhodně doplňují praktická cvičení a rady rozvíjející dechové ústrojí a fyzickou kondici hráčů, zároveň se cvičeními k nácviku stupnic, akordů, rytmických obměn. Kniha se zabývá také interpretačními zásadami, cvičeními, hrou v transpozicích a přípravou na veřejná hudební vystoupení, soutěže, či nahrávání.

Publikace určená pro studenty hry na klarinet a také pro pedagogy na všech výukových stupních. Kniha shrnuje autorovy poznatky a závěry posbírané a ověřené čtyřiceti roky nepřetržité činnosti. V několika kapitolách autor podává své mnohačetné zkušenosti s prací s klarinetem, optimálním výběrem nástroje dle dispozic každého žáka a objasňuje vlastní úvahy o sestavách klarinetových komponent – hubičky, plátku a ligatury. Na názorných ilustracích ukazuje správné držení nástroje, postavení rukou a prstů. Velký důraz klade na individualitu žáků a postoj pedagogů, který by se měl každému začínajícímu hráči přizpůsobit a snažit se nalézt a vyzdvihnout jeho umělecké a hráčské dovednosti. Vliv pedagoga považuje v mnoha ohledech za určující. Každý klarinetista by měl usilovat o vlastní umělecké názory, postupy a cesty. Text vhodně doplňují praktická cvičení a rady rozvíjející dechové ústrojí a fyzickou kondici hráčů, zároveň se cvičeními k nácviku stupnic, akordů, rytmických obměn. Kniha se zabývá také interpretačními zásadami, cvičeními, hrou v transpozicích a přípravou na veřejná hudební vystoupení, soutěže, či nahrávání.

Nové upravené vydání populární učebnice nabízí celistvý pohled na problematiku zvukové složky při tvorbě audiovizuálního díla. Autorovým cílem je látku systematicky utřídit, vymezit základní pojmy, osvětlit některé nejasnosti, upozornit na časté nedostatky, eventuálně naznačit možnosti i úskalí zvukové dramaturgie a tak inspirovat k tvořivému zvukovému vyjadřování. Tematicky se dělí do dvou okruhů: koncepce, výběr a skladba zvuku – tedy otázky zvukové dramaturgie v úzkém smyslu – a přímá realizace: technologické postupy, způsoby zpracování zvuku, jejich uplatnění apod.

Financování kultury v České republice je dlouhodobě spojeno především s podporou z veřejných zdrojů. V posledních letech však tato podpora plošně ubývá, kdežto nároky na financování naopak narůstají. Dlouhodobé zajištění kvalitních kulturních projektů se neobejde bez změn a diverzifikace systému financování organizací. Zapojení soukromých dárců a práce s nimi, tedy „fundraising“, je jedním z klíčových přístupů, které mohou úbytek veřejných zdrojů a možný úpadek odvrátit. Kniha se zabývá profesionálním fundraisingem a jeho zavedením do systému řízení organizací. První část nabízí nástroje pro revizi připravenosti organizace na fundraising a výčet relevantních oblastí managementu. Následuje podrobný rozbor nástrojů pro stanovení hlavních strategií a cílů fundraisingu. Na něj navazuje metodika vytipování a vyhledávání dárců a dárcovských skupin vhodných pro konkrétní organizaci. Motivace dárců a sestavení fundraisingového argumentu se již věnují konkrétním dárcovským kategoriím. Podle těchto kategorií je členěn i přehled metod fundraisingu a příklady jejich využití v kulturních organizacích. Poslední kapitola nabízí zajímavé srovnání fundraisingu pro kulturní instituce v USA a v České republice. Kniha nabízí komplexní přehled nástrojů k tomu, jak nastavit systém fundraisingu v organizaci, propojit jej s ostatními činnostmi a obohatit zdroje financování o další, převážně soukromé a dlouhodobě stabilní zdroje.

Financování kultury v České republice je dlouhodobě spojeno především s podporou z veřejných zdrojů. V posledních letech však tato podpora plošně ubývá, kdežto nároky na financování naopak narůstají. Dlouhodobé zajištění kvalitních kulturních projektů se neobejde bez změn a diverzifikace systému financování organizací. Zapojení soukromých dárců a práce s nimi, tedy „fundraising“, je jedním z klíčových přístupů, které mohou úbytek veřejných zdrojů a možný úpadek odvrátit. Kniha se zabývá profesionálním fundraisingem a jeho zavedením do systému řízení organizací. První část nabízí nástroje pro revizi připravenosti organizace na fundraising a výčet relevantních oblastí managementu. Následuje podrobný rozbor nástrojů pro stanovení hlavních strategií a cílů fundraisingu. Na něj navazuje metodika vytipování a vyhledávání dárců a dárcovských skupin vhodných pro konkrétní organizaci. Motivace dárců a sestavení fundraisingového argumentu se již věnují konkrétním dárcovským kategoriím. Podle těchto kategorií je členěn i přehled metod fundraisingu a příklady jejich využití v kulturních organizacích. Poslední kapitola nabízí zajímavé srovnání fundraisingu pro kulturní instituce v USA a v České republice. Kniha nabízí komplexní přehled nástrojů k tomu, jak nastavit systém fundraisingu v organizaci, propojit jej s ostatními činnostmi a obohatit zdroje financování o další, převážně soukromé a dlouhodobě stabilní zdroje.

Základním tématem této práce je vztah divadla a kreativního sektoru, respektive interpretace divadla jako součásti ekonomického systému. Práce začíná definicí pojmů divadlo a kreativní sektor pro účely této studie, která se pokouší interpretovat divadlo především jako ekonomickou kategorii. K tomu autor shromáždil potřebná data především ze statistických šetření Národního informačního a poradenského střediska a z projektů a studií Institutu umění-Divadelního ústavu. Jde i o pokus interpretovat z hlediska divadla prozatím nejúplnější data o české kultuře, tzv. satelitního účtu kultury. Vedle informačních zdrojů pro ekonomické vazby divadla jde i o pokus současně definovat ekonomický potenciál českého divadla. Závěr pak slouží k analýze předpokladu rozvoje tohoto divadelního systému s odkazem na přímý vztah axiologie a tvorby kulturních konceptů.

Základním tématem této práce je vztah divadla a kreativního sektoru, respektive interpretace divadla jako součásti ekonomického systému. Práce začíná definicí pojmů divadlo a kreativní sektor pro účely této studie, která se pokouší interpretovat divadlo především jako ekonomickou kategorii. K tomu autor shromáždil potřebná data především ze statistických šetření Národního informačního a poradenského střediska a z projektů a studií Institutu umění-Divadelního ústavu. Jde i o pokus interpretovat z hlediska divadla prozatím nejúplnější data o české kultuře, tzv. satelitního účtu kultury. Vedle informačních zdrojů pro ekonomické vazby divadla jde i o pokus současně definovat ekonomický potenciál českého divadla. Závěr pak slouží k analýze předpokladu rozvoje tohoto divadelního systému s odkazem na přímý vztah axiologie a tvorby kulturních konceptů.

Tato odborná publikace si klade za cíl seznámit čtenáře s nejpoužívanějšími druhy smluv v běžné divadelní praxi, především pak v kontextu nabytí účinnosti tzv. nového občanského zákoníku k 1. lednu 2014. Přijetí tzv. nového občanského zákoníku má totiž zásadní dopad také na sféru smluvních vztahů v divadelním provozu, ať už jde o běžné nákupy spotřebního materiálu, rekvizit či jiného zboží, anebo řešení otázek spjatých s nájmem či podnájmem divadelních prostor (zkušeben, tanečních a divadelních sálů, jeviště, foyer apod.). V neposlední řadě se změna tohoto právního předpisu týká i smluv o dílo a licenčních smluv uzavíraných s autory a umělci hostujícími v divadelních představeních, popřípadě činnosti propagační, reklamní, sponzorské anebo uměleckých hostování a divadelních zájezdů. Autoři se zaměřili především na odpovídající analýzu toho, do jaké míry budou jednotlivé oblasti divadelního života dotčeny aplikací tzv. nového občanského zákoníku, a to v relaci zejména k právům duševního vlastnictví (především pak k právu autorskému a k právům souvisejícím s právem autorským), k právu pracovnímu a k právu na ochranu osobnosti.Publikace představuje ucelený přehled nejfrekventovanějších „divadelních“ smluvních typů, jež jsou podřízeny příslušným právním předpisům dle právního stavu k 1. lednu 2014. Jednotlivým smluvním vzorům předchází úvodní nástin příslušné problematiky a výčet konkrétních situací, souvislostí a oblastí, v nichž jsou smlouvy nejčastěji používány. Texty vzorových smluvních dokumentů jsou následně doprovázeny komentářem pojednávajícím o podstatných, pravidelných či nahodilých náležitostech jednotlivých ustanovení vzorových smluv a dalších jejích částech.Smluvní typy jsou záměrně konstruovány tak, aby vznikl přehled základních právních institutů představujících obvyklou náplň běžných divadelních smluv. Publikace je proto vhodná nejen pro studenty škol uměleckého a kulturně-manažerského zaměření či příbuzných oborů, ale rovněž pro praktikující producenty, produkční, kulturní manažery či ředitele divadel. Kniha však jistě zaujme také odbornou právní veřejnost.