Akademie múzických umění strana 14 z 17

Barokní afektová teorie je jedním z hlavních pilířů barokního vnímání hudby a umění. Je to teoretický systém aplikovaný nejen na barokní hudbu, ale v mnoha ohledech i na následující období rokoka a klasicismu až po Beethovenovu éru. Autorka ve své práci předkládá nejen interpretům hudby baroka, ale i širší čtenářské obci ucelený materiál shrnující poznatky, které při rozkrývání a studiu pojmu afekt shromáždila na základě vybraných pramenů 17. a 18. století. S respektem k dobovému názoru, kdy afekty nebyly chápány psychologicky, ale racionálně a mechanisticky, zohlednila rozdíly v jejich systematizaci a klasifikaci i jejich znázornění pomocí hudebněrétorických figur v kompoziční praxi a interpretaci. Především z historických a muzikologických podkladů pak vytvořila souhrnný přehled afektové teorie, která v době, kdy se různé světonázorové přístupy odrážely také v umělecké tvorbě, doplňovala technické a praktické aspekty teorie kompozice. Součástí odborníky ceněné knihy jsou dvě CD s varhanními a cembalovými nahrávkami v interpretaci autorky (Johann Sebastian Bach, Frederic Couperin, Jan Antonín Benda, William Byrd, Antonio Vivaldi, Benedetto Marcello, Domenico Scarlatti a další).

Kniha, jejíž nedílnou součástí je DVD nazvané Dodalovi / filmy a dokumentace, shrnuje tvorbu a životní osudy Karla Dodala a jeho dvou partnerek Hermíny Týrlové (krátce též Dodalové) a Ireny Rosnerové (posléze Dodalové). Publikace tak nejen textem, ale i obrazem představuje dosud neznámou kapitolu z meziválečného vývoje české kinematografie. Produkce ateliéru IRE-film, prvního profesionálního studia animovaných filmů v Praze, vytvořila v druhé polovině třicátých let 20. století základy moderního reklamního filmu v tehdejším Československu a svým způsobem rozvinula soudobé možnosti animovaného filmu. Kniha a DVD obsahující řadu obrazových i zvukových dokumentů zachycuje také dobu věznění Ireny Dodalové v Terezíně v letech 1942 až 1945, přičemž přibližuje příběh zcizených filmových výstřižků z tohoto období. Dále sleduje poválečné tvůrčí cesty Dodalových v americkém a argentinském exilu. Závěr knihy hledá odpověď na otázku do jaké míry mohlo mít umělecké úsilí Dodalových vliv na český poválečný animovaný film, který získal mezinárodní proslulost.

Stručně řečeno je CAS, neboli Centrum audiovizuálních studií, nejmladším oddělením FAMU, založeným v roce 2004. Zatímco se ostatní katedry FAMU zaměřují na klasické filmové obory - střih, kameru, scenáristiku, dokumentární film a další - CAS míří mimo tradiční film. Studenti, kteří zde studují, se zabývají uměním pohyblivého obrazu jako širokou disciplínou na pomezí tradičního filmu, výtvarného umění, umění nových médií či projektů konceptuálního, dokumentárního nebo sociálně-kritického charakteru. Podobně pestrá je i skladba publikace CAS: Co je to? Obsahuje teoretická zamyšlení pedagogů i studentů Centra audiovizuálních studií, umělecké projekty, literární texty, filmové rozbory, dialogy i monology reflektující charakter současného umění a světa. Z pedagogů CAS do knihy přispěli Helena Bendová, Martin Blažíček, Miroslav Petříček, Tomáš Pospiszyl, Eric Rosenzveig a Miloš Vojtěchovský. Jádrem publikace jsou dokumentace různorodých projektů dnes už třicítky studentů či absolventů CAS.

Monografie věnující se nejslavnějšímu období španělského divadla. V jednotlivých kapitolách jsou představeni autoři divadelních her renesance a baroka a stručně jejich inscenační praxe. Zvláštní kapitoly jsou věnovány životu a dílu Lope de Vegy a Calderóna de la Barky. Hlavní důraz je kladen na umělecké i lidské působení jednotlivých autorů na jejich současnost a zpětně také duch doby odražený v jejich díle. Kniha je (kromě řady faktografických údajů) souborem interpretačních esejů. Autor tu na podkladě divadelních her a historických údajů přináší především vhled do ducha a morálky doby, snaží se ho uchopit a na jeho základě ovšem také zračit dobu naší.

V knize Kontrapunkt si autor klade za cíl umožnit čtenářům hlubší a širší porozumění polyfonii jako způsobu hudebního myšlení a vyjadřování, které vykrystalizovalo v několikasetletém vývoji evropské hudební kultury. Říká: "Jsem dirigent, a tedy mým hlavním úkolem je dovést interprety k realizaci výsostně vznešeného prožitku hudební krásy." Nejen formou kvalifikované, systematické a logicky strukturované informace, ale především formou praktického prohlubování schopnosti porozumět polyfonní hudbě v rovině slyšení, představivosti, fantazie a invence vede čtenáře krok za krokem k rozvoji muzikality a současně i k rozšiřování teoretického poznání. Jeho ideálem je tzv. celostní vnímání hudby, které je zároveň aktivní, tedy vědomé. Publikace obsahuje velké množství konkrétních příkladů a praktických cvičení. Může být zdrojem četných podnětů a inspirací jak pro výchovu a kultivaci polyfonního hudebního myšlení a cítění, tak pro jeho další teoretickou reflexi a prohloubení vědomí o polyfonii a jejích zákonitostech. Může vyvolat i četné otázky a podněty k další diskusi o otázkách melodiky a polyfonie.

Rozšířené a doplněné vydání rozebraných skript (Animovaný film). Autor se v první části zaměřil na základy vyprávění filmového příběhu a jeho dramaturgii, určené zejména studentům scenáristiky (psaní pro animovaný film). "Minimum z historie" slouží jako základní text pro předmět Dějiny českého animovaného filmu a odkrývá čtenáři minulost slavných českých studií a tvůrců animovaného filmu.

Publikace je věnována práci absolventů katedry scénografie pražské Divadelní akademie múzických umění, založené Františkem Tröstrem. Sleduje tvorbu 36 umělců, kteří vytvořili kostýmy pro divadelní inscenace. Tři kapitoly Inspirace komedií dell´arte, Kostýmy zvířecích bytostí a Zrozeno z mýtů a představ dokumentují rozdílné tvůrčí principy a sledují odlišné přístupy zpracování daných témat. Textová část se zabývá problematikou divadelní kostýmní tvorby a obsahuje krátké medailony tvůrců. Publikace má bohatou obrazovou přílohu 150 kostýmních návrhů nebo fotografií z realizovaných inscenací.

Autorka zasvěceným pohledem zkoumá divadelní představení jako způsob komunikace mezi divadelními tvůrci a diváky, společenský kontext vzniku divadelního představení, roli publika v dialogu s herci i možnosti této zvláštní formy mezilidské komunikace. Čtivým způsobem popisuje také chování současných diváků a odpovídá mimo jiné na takové otázky, jako např. jak často, s kým a na co chodíme do divadla, jakou máme schopnost oblíbit si konkrétní divadlo, co od návštěvy divadelního představení očekáváme především atd.

Anatomie divadelní zkoušky jako sociologicko-uměleckého experimentu. Kniha režiséra Jiřího Havelky v sobě originálním a zábavným způsobem spojuje vlastnosti studie, úvahy i učebnice. V první části, nazvané Divadelní kontext, se autor pokouší dokázat výlučnost divadla mezi ostatními uměleckými aktivitami. Hledá zásadní důvody, které by obhájily právoplatnost existence divadla ve věku elektronických médií a virtuální reality. Zkoumá hranice mezi empirickou a divadelní realitou. Ve druhé části, Divadelní zkouška, se autor pokouší odhalit a definovat složitou, mnohovrstevnou strukturu hry a sleduje proces, probíhající v rámci zkoušek.

Kniha, která zaujme televizní odborníky z praxe, akademické badatele, studenty i zájemce o práci v tomto médiu. Její anglický název The Television Handbook přesně vystihuje celistvost autorova pohledu na televizní praxi, která je však obohacena teoretickým zamyšlením nad smyslem, účelem, působením a vývojem televizního média. Zabývá se mimo jiné televizní regulací, principem veřejné služby, programovými žánry, specifikem televizního dramatu, postavením televize mezi ostatními současnými médii, ale také psaním scénáře, produkcí, vybavením televizního studia, prací v televizi.

Stále více teoretiků a kritiků problematizuje klíčové pojmy jako pravdivost, objektivnost, dokumentárnost a autentičnost fotografie na jedné straně a specifika fotografie a fotografické médium na straně druhé. Tyto pojmy jsou historicky podmíněné, neboť vznikly ve specifických sociálních podmínkách. Je však možné se také tázat, nakolik působení fotografie jako dominantní technologie vizuální komunikace ovlivňovalo naše porozumění základním filosofickým pojmům pravdy, vidění a viditelnosti, vnímání času a prostoru, historicity a paměti. Není náhoda, že se tato témata vinou jako nit celým dosavadním myšlením o fotografii a tvoří jeho hlavní referenční rámec. Proto myšlení o fotografii s jeho pluralitou kontextů, jeho proměnlivostí a otevřeností je i myšlením o základních pojmech, které nás provází modernitou, a pomáhá nám tak porozumět sobě samým.

Sborník obsahuje příspěvky z 26. sympozia Etnochoreologické studijní skupiny při Mezinárodní radě pro tradiční hudbu. Texty se týkají dvou témat, Tanec, gender a význam a Současný pohled na tradiční tanec. Přinášejí různé úhly pohledu, příklady a konceptuální rámce, sloužící pro pochopení tance ve spojitosti s těmito dvěma tématy. Autoři jsou badatelé z celého světa; dívají se na tanec z mnoha perspektiv, mají však společný teoretický základ, vycházející z etnochoreologie, etnologie a taneční antropologie. Sedm příspěvků k prvnímu tématu zkoumá vztah mezi tancem, jeho smyslem a gender ve spojitosti s otázkami identity, socializace, procesu učení, feminity a maskulinity apod. K druhému tématu se váže patnáct příspěvků a tři panely. Fenomén zpracování a přetváření tradičního tance pro nové účely je v nich nahlížen z perspektivy identity, otázek ochrany dědictví a jeho uchovávání, různých společenských kontextů, vztahů mezi tradičním tancem a divadlem, autenticity, politiky, estetických a kulturních hodnot nebo komodifikace. Texty jsou doplněny fotografiemi. The Proceedings include contributions from the 26th Symposium of the ICTM Study group on Ethnochoreology. These texts deal with two themes: 1. Dance, Gender, and Meaning, 2. Contemporizing Traditional Dance. They bring various points of view, examples and conceptual frames for understanding dance in connection with these two topics. The authors are researchers from all around the world, looking at dance from many perspectives, but with the common theoretical background, formed by the ethnochoreology, ethnology and dance anthropology. Seven papers on the theme one bring the understanding of the relationship between the gender, dance and its meaning in connection with the issues of identity, socialization, teaching process, femininity and masculinity etc. Fifteen contributions and three panels are related to the theme two. The phenomenon of contemporizing traditional dance is explored from the perspective of identity, tasks of safeguarding the heritage and preservation, various social contexts, relations between the traditional dance and theatre, authenticity, politics, aesthetic and cultural values, commodification. The texts are accompanied by photos.

Slovník obsahuje vybraná hesla z oblasti hudební akustiky a hudební elektroniky. Hudebně akustická hesla obsahují verbální vysvětlení nejzákladnějších pojmů a jevů z této oblasti. Hesla z hudební elektroniky jsou orientována především na elektronické hudební nástroje ve smyslu jejich historického a funkčního zařazení.

Tato publikace je moderním a čtivým úvodem do studia hlavních trendů ve filmové hudbě od éry němého filmu až do současnosti. Na rozdíl od některých předešlých zpracování tohoto tématu se nezaměřuje jen na dominantní model hollywoodského přístupu k filmové hudbě, ale nabízí i několik exkurzů do její podoby v rámci národních kinematografií (Velká Británie, Francie, Indie, Itálie, Japonsko, Sovětský svaz). Autor se ovšem vyhýbá prvoplánovému výčtu jednotlivých položek, ale snaží nabídnout i jiná hlediska na téma filmové hudby, např. z pohledu žánrů, typu produkce a kritického přijetí, v rámci nichž podrobněji analyzuje vztah obrazové a zvukové stopy na příkladech vybraných snímků. Vedle hlavního proudu, jenž tvoří celovečerní hrané filmy, se autor ve zvláštních kapitolách věnuje také hudbě v dokumentární tvorbě, animovaném filmu či žánru filmového muzikálu. Reflektuje také užití vážné hudby a pop-music ve filmových dílech a jejich vzájemné inspirace. Autor kombinuje odborné znalosti z hudební teorie dějin s praxí hudební skladby, jimž dává formu čtivého populárně naučného textu s širokými přesahy.

Tato publikace je moderním a čtivým úvodem do studia hlavních trendů ve filmové hudbě od éry němého filmu až do současnosti. Na rozdíl od některých předešlých zpracování tohoto tématu se nezaměřuje jen na dominantní model hollywoodského přístupu k filmové hudbě, ale nabízí i několik exkurzů do její podoby v rámci národních kinematografií (Velká Británie, Francie, Indie, Itálie, Japonsko, Sovětský svaz). Autor se ovšem vyhýbá prvoplánovému výčtu jednotlivých položek, ale snaží nabídnout i jiná hlediska na téma filmové hudby, např. z pohledu žánrů, typu produkce a kritického přijetí, v rámci nichž podrobněji analyzuje vztah obrazové a zvukové stopy na příkladech vybraných snímků. Vedle hlavního proudu, jenž tvoří celovečerní hrané filmy, se autor ve zvláštních kapitolách věnuje také hudbě v dokumentární tvorbě, animovaném filmu či žánru filmového muzikálu. Reflektuje také užití vážné hudby a pop-music ve filmových dílech a jejich vzájemné inspirace. Autor kombinuje odborné znalosti z hudební teorie dějin s praxí hudební skladby, jimž dává formu čtivého populárně naučného textu s širokými přesahy.

Jedenadvacet textů této publikace se snaží proniknout do nitra dnešní fragmentalizované audiokultury. Nejde v nich primárně o ohledávání stavebních kamenů, z jichž je současná audiokultura budována. Publikace zkouší hledat výsledný obraz, který tyto jednotlivé kameny společně utvářejí. A také hledá styčné linie, na nichž se může začít odehrávat nová komunikace i tvůrčí rezonance, linie, které bývá často nemožné vytyčit, přestože bývají nasnadě. Publikace pokrývá svým záběrem i stylem široké spektrum fenoménů, bez jejichž reflexe si nelze současnou audiokulturu představit. Od muzikologicky podmíněných reflexí současné hudební scény (Flašar, Dobrovská, Fujak, Pantůček, Ferenc, Klimeš) se průběžné přesouváme do reálií současného umění zakořeněného v různých konceptech práce s jazykem (Adámek, Januš), odkud není daleko k různým typům reflexe umění v rádiu (Jurman, Cseres, Novotný). Hitparádové, blogové a poeticky orientované příspěvky (Klusák, Kokolia, Typlt) přesouvají akcent do míst, kde dochází k reflexi autorských tvůrčích pozic (Palacký, Guštar, Suchánek, Švamberk). Zcela nedílnou součástí kritiky audiokultury je oblast akustické ekologie a z ní vyplývajících specifických konteptů slyšení a zvukové sémiotiky (Trojan, Vojtěchovský). A nakonec - žádná reflexe se neobejde bez jasné vize do budoucna - Givan Belá svou vizí "generativního nanorádia" celou publikaci zakončuje.