Akademie múzických umění strana 8 z 16

Druhé, rozšířené a přepracované vydání oblíbené studijní pomůcky. Její hlavní část tvoří texty písní a árií z pěveckých učebních pomůcek (Vaccai, Parisottiho arie antiche, Marchesiho vokalízy, Koželuhovy arietty) a frekventované árie z několika desítek oper. Všechny texty (celkem přes 350) jsou graficky podloženy doslovným překladem. Árie z dnes provozovaných oper jsou uvedeny v kontextu celého díla. Další částí publikace jsou cvičení, zaměřená především na výslovnost. V menší míře obsahují odkazy na gramatiku, slovní zásobu a reálie. Lexikálně vycházejí cvičení z divadelní praxe a z chyb, kterých se dopouštějí interpreti při studiu konkrétních titulů. K orientaci a k usnadnění práce pomáhají čtyři různé rejstříky.

Nové vydání skript, v nichž autor přehledně dokládá, že úkolem střihové skladby není jen slučování scén a sekvencí v ucelené filmové dílo, ale i sdělení nesděleného. Přes stručný historický exkurz se dostává k popisu podílu scenáristů na střihové skladbě, zabývá se popisem druhů záběrů a jejich skladby, pravidlem osy, pravidlem hlavního směru (vnitrozáběrovou montáží), druhy střihů, rytmem a tempem, návazností záběrů, filmovým časem a prostorem, střihem dokumentárních filmů a prací se zvukem. Skrz fundovaný pohled do praktické i teoretické dílny zkušeného střihače a pedagoga FAMU dostáváme do rukou základní kuchařku pro filmaře všech profesí.

Publikace prezentuje výsledky aktuálních výzkumných aktivit Výzkumného centra MARC na poli akustiky hudebních nástrojů, které mají na Hudební a taneční fakultě AMU více než čtyřicetiletou tradici. Je zaměřena na experimentálně dokumentovaný popis dějů uvnitř otevřené principálové varhanní píšťaly pomocí moderních zviditelňujících laserových technologií. Je určena nejenom varhanním profesionálům varhanářům, organologům i výkonným varhaníkům, ale též širokému okruhu všech příznivců varhan, kteří chtějí varhanní zvuk poznat také z té méně známé a hlavně ne snadno přístupné a jednoduše srozumitelné akustické stránky.

Prostor je pojem, který vytváří rámec pro vztahy, v prostoru probíhá naše komunikace. Jedním z principů takové komunikace, který je předmětem předkládaného textu, je komunikace akustická. V několika kapitolách se autoři, působící na hudební a taneční fakultě a filmové fakultě AMU, zamýšlejí nad rozmanitými aspekty vzájemných vztahů mezi hudbou, zvukem a prostorem. Slavomír Hořínka v historické sondě odhaluje, jak se prostorová poslechová zkušenost odráží v budování vokálně instrumentálního repertoáru, respektive v zacházení s různými parametry kompoziční struktury. Michal Rataj tematizuje tradici prostorových zvukových projekcí, tzv. spacializace, která nalezla své místo především v oblasti akusmatické hudby francouzského střihu. Jan Trojan rekapituluje zrod mobilního akusmonia, nového "hudebního nástroje", který vznikal na hudební fakultě AMU v letech 2016-2018. Tomáš Dvořák se zamýšlí nad existencí přirozených i uměle vznikajících zvukových projevů v našem životním prostoru z pohledu socio-politické kontinuity moderní západní společnosti.

Fotografická biografie Félixe Tournachona alias Nadara (1820-1910) se objevila kolem roku 1900, když autorovi bylo 80 let. Je to série vyprávění, v nichž tento slavný fotograf, romanopisec, karikaturista a aviatik zachytil svůj neobyčejný život první aerostatické fotografie pořízené z balonu nebo prozkoumávání pařížského podzemí, zkazky o osobnostech, které fotografoval, a o umělcích, s nimiž se setkával. Jeho živý a humorný styl, připomínající sloh bulvární žurnalistiky, upomíná na dobu, kdy sám Nadar přispíval do časopisů Charivari a Revue comique.

Barokní taneční formy představují zajímavé téma z pohledu teorie i praxe provozování hudby a tance 17. a 18. století. V první části autorka osvětluje současný stav vědomostí o tzv. la belle danse (též la danse noble), tj. tanečním stylu, který byl vyvinut tanečními mistry francouzského krále Ludvíka XIV. v Královské akademii tance. Druhá část zkoumá postupně patnáct nejvýraznějších tanečních forem od allemandy po sarabandu. Každá z forem je popsána v samostatné kapitole co do stručné historie vývoje, hudebních charakteristik, tempa a příslušných afektů. U každého tanečního typu je analýza vybrané konkrétní choreografie dochované v grafickém zápisu Beauchamp-Feuilletovou notací podle metody popsané v prvním díle. Kromě obvyklých příloh knihu uzavírá přehled všech zatím objevených tanců jednoho typu s příslušným označením podle katalogů F. Lancelotové a M. E. Littleové a C. Marshové, což je metoda užívaná u hudebních skladeb, kterou jmenované badatelky úspěšně aplikovaly na choreografické prameny v Beauchamp-Feuilletově notaci. Nově je přílohou publikace DVD.