Akademie múzických umění strana 9 z 16

V knize Chvála pedagogickému bláznovství, která právě vychází v NAMU, zachytila herečka Eva Salzmannová své zkušenosti z více než dvaceti let výuky adeptů herectví. Uvádí konkrétní příklady a postupy ze své dlouholeté praxe, ale pokouší se i o formulaci obecných zásad systematické výuky herců ve stopách klasiků i svých pedagogických vzorů. Kniha tak rozhodně zaujme ty, kdo by se chtěli stát herci nebo je jen herecká profese a podoby výuky na DAMU zajímají. Cenné podněty může přinést i pedagogům herectví a dramatické výchovy. Při čtení knihy je zároveň dobré mít na paměti, způsob výuky herectví na katedře činoherního divadla je vždy kompletně v rukou daného týmu pedagogů (obvykle praktikujících herců, režisérů a dramaturgů) a podoba studia každého ročníku je značně odlišná.

Kniha předního francouzského odborníka na oblast vizuality a filmu shrnuje širokou problematiku fenoménu obrazu. Přehledně strukturovaný výklad je veden od fyziologických a psychosomatických aspektů vizuality přes antro*pologické zkoumání tohoto pole, zkoumání dispozitivu obrazu, pojednává specifika obrazu v umění a směřuje k otázkám sociologickým - k roli obrazů v umění naší civilizace dříve a dnes. Kniha představuje unikátní syntézu klíčových poznatků z této oblasti a je určena nejširší kulturní veřejnosti, zejména pak studentům a zájemcům o oblast vizuality. Jacques Aumont se narodil v roce 1942, v letech 1967 až 1974 působil jako kritik v jednom z nejvýznamnějších filmových časopisů Cahiers du cinéma. Natočil několik krátkometrážních filmů a produkoval řadu expe*rimentálních televizních programů, je často členem festivalových porot. Od roku 1970 je pedagogicky činný na francouzských univerzitách: 1970-1976 na Sorbonně, od roku 1976 je profesorem filmu na Univerzitě Paříž 3 (Nouvelle Sorbonne). Napsal řadu významných odborných, zejména filmových publikací a esejů.

Publikace přináší základní rozdělení digitálních kamer s vysokým rozlišením. Text je koncipován z pohledu produkčního, zamýšlí se nad efektivností jednotlivých digitálních řešení jak z hlediska estetického tak praktického a finančního, ovšem zmapováním dostupných zařízení je využitelný i pro kameramany. Práce též načrtává historii elektronických obrazových záznamů a postprodukčních řešení.

Publikace je určená především pro výuku dramatické výchovy případně literatury, kdy se při práci s uměleckým textem využívá divadelních prostředků. Autor ukazuje čtenářům - zejména učitelům a studentům dramatické výchovy - cestu k hlubšímu zažití a pochopení témat, jež určitý příběh přináší. V úvodních kapitolách je čtenář seznámen s pedagogickými i literárněvědnými východisky knihy. V další části jsou čtenáři přehledně představeny jednotlivé etapy přípravy lekce: od volby cíle a vhodného textu přes průzkum různých rovin textu a tvorby příběhu pro lekci až ke komponování lekce a tvorbě scénáře. Speciální pozornost autor věnuje metodice rolové hry - a to jak hře, do níž vstupují účastníci dramatických lekcí (žáci, studenti), tak učitelově hře v roli. V závěrečné části může čtenář získat inspiraci v konkrétních scénářích lekcí, které autor realizoval s věkově různými skupinami účastníků - od dětí mladšího školního věku po středoškolské a vysokoškolské studenty. Podrobně jsou tu popsány tyto lekce: Perníková chaloupka (předloha: pohádka B. Němcové), Malá lombardská hlídka (předloha: jedna kapitola z knihy E. De Amicis Srdce), Útěk (předloha: úryvek z knihy O. Hofmana), Ovčák Jíra (předloha: pohádka ze sbírky Český rok), Urašima (inspirace: různé verze japonské pohádky), Celé léto v jediném dni (předloha: povídka R. Bradburyho) a Antigoné (předloha: Sofoklovo drama).