Akcent strana 6 z 8

Sborník detektivních povídek z pera Karla Čapka patří ke skvostům české moderní prózy a právem náleží do zlatého fondu české literatury. Příběhy s kriminální zápletkou autor povýšil na studie člověčenství, které dokáží vždy překvapit a zaujmout. Náměty povídek jsou natolik originální, že byly mnohokrát použity pro filmové zpracování.

Křižáci Henryka Sienkiewicze, nositele Nobelovy ceny za literaturu, lze právem zařadit mezi vrcholná díla světové historické prózy. Mistrovství, s nímž autor vytvořil obraz doby přelomu čtrnáctého a patnáctého století v Polsku (jedné z nejslavnějších v polských dějinách), přesvědčivost charakterů hrdinů, i sám příběh (patří k těm, na něž se nezapomíná) to vše je schopno čtenáře nejen zaujmout, ale i strhnout.

Statečnost a odvaha, láska, toužení i bolest, v době, kdy Polsko a Litva bojují proti německému rytířskému řádu. Osudy hrdinů - líčené s pro Sienkiewicze typickou nesentimentální vroucností - Zbyška, Jurandy, Danuše, Jagienky a dalších, se proplétají s osudem země. Ten pak dospívá k rozhodujícímu okamžiku - k bitvě u Grunwaldu (1410), Henrykem Sienkiewiczem jedinečně zpodobené.

Soubor dvou knih. Murat Joachim Murat (1767-1815) byl venkovan z francouzského jihu a voják, který se přidal k Francouzské revoluci. V Itálii získal pod Bonapartem generálské epolety a v Egyptě pověst skvělého jezdeckého velitele. Stal se Bonapartovým švagrem a při vzniku císařství maršálem i císařským princem. Šel z tažení do tažení, z bitvy do bitvy a toužil po slávě i moci. Napoleon mu dal velkovévodství Berg a v roce 1808 z něj učinil neapolského krále, kterého ale pokládal jen za svou loutku. Muratův svár mezi oddaností Napoleonovi a touze po samostatnosti kulminoval s francouzskými prohrami a král Gioacchino, tedy Joachim, nevěděl, zda myslet víc na svého císaře, nebo na sebe. Snaha po udržení neapolské koruny jej vedla k přechodu do tábora Napoleonových protivníků a nakonec ho dovedla před popravčí peloton v kalabrijském Pizzu. Text doplňuje 25 map a 130 vyobrazení. Bonapartové Obsáhlý, podrobný lexikon s téměř sto hesly, životopisy členů a příslušníků jedné staré italské rodiny, která se stala nejmladším, ale na krátkou dobu i nejmocnějším císařským domem Evropy - dynastie Bonapartů. Nadšenec do historie i současnosti královských rodů vytvořil formou kratších či delších hesel jedinečnou mozaiku portrétů Bonapartů od praotce francouzské imperiální rodiny Carla Buonaparte a jeho ženy Letizie až po současnost. Atlas je uveden studií o Bonapartech, hesla jsou za sebou řazena abecedně. Genealogické stromy a bohatý fotografický doprovod názorně přibližují jednotlivé postavy tohoto fascinujícího rodu. Tato kniha může být považována za jednu z nejkomplexnějších studií dynastie Bonapartů.

Námořní historie 19. století zůstává českému čtenáři poměrně skryta, až v západních zemích stále budí značný zájem. Právem. Tehdy mořím a oceánům vládla Velká Británie, jíž se i v tomto ohledu snažila vyrovnat ambiciózní Francie, poněkud zaostávalo Rusko, ovšem i tak na moři velmi silné, ale po r. 1861 se rychle vzmáhal vojensko-námořní potenciál Itálie a o několik desetiletí později i Německa a Japonska Avšak největší zájem tuzemských příznivců námořní historie přelomu 19. a 20. století se upírá k c. a k. Válečnému námořnictvu Rakouska-Uherska, v němž ostatně sloužilo i mnoho českých mládenců. Jednou z mála možností, jak tedy českému fanouškovi námořní historie přiblížit maritimní historii 19. věku, je poodkrytí rozvoje námořních sil habsburské monarchie po r. 1866. Královéhradecký autor Milan Jelínek toho využil a připravil u nás ojedinělou knihu, v níž se soustřeďuje jednak na vývoj vojensko-námořní techniky, politické pohnuty tohoto vývoje, technologické možnosti říšských loděnic a personální záležitosti rakousko-uherských námořních sil, jednak na vzmach námořního vojenství sousedního Italského království, a nemohl si nepovšimnout ani zásadního progresu vývoje lodí, lodních zbraní, konstrukčních materiálů, pohonných soustav a výstrojních náležitostí ve válečných námořnictvech Velké Británie, Francie a Ruska. Ti, kdo mají zájem o hluboký vhled do kapitoly námořního vojenství na Jadranu, napsané v l. 18571897, budou jistě spokojeni.

Jako peloponnéská válka se označují dva konflikty, které proběhly v letech 457 až 445 a 431 až 404 př. Kr. Došlo k nim ještě v průběhu války Řeků s Peršany a příčinou, alespoň tak to antičtí autoři tvrdili, byla rozpínavost Athén, nejmocnějšího řeckého městského státu. Obě strany, Athénský spolek a Spartou vedený Peloponnéský spolek, strhly do bratrovražedného zápolení nejen celé Řecko, ale i Sicílii. Se střídavými úspěchy měřily síly v desítkách bitev na souši i na moři, až byli Athéňané pokořeni jak Lakedaimónci, tak sebou samými. Průběh konfliktu i jeho vyústění, které skončilo ovládnutím Řecka Filippem II. a Alexandrem Makedonským, je vzdálený, v nejednom směru se ale podobá velmocenskému soupeření po 2. světové válce

Kniha líčí osudy hrdinky Lidky, a to od jejího dětství přes první a zároveň osudovou lásku až do chvíle, kdy již jako zralá žena poznává skutečnou lásku.

Autor předkládá čtenáři knížku o nedávné minulosti Aljašky a na základě ověřených faktů líčí vývoj, boje, vítězství a porážky, které se v době ruské nadvlády udály na půdě Ruské Ameriky.

Druhý svazek projektu Bitvy a osudy válečníků navazuje na Války pro víru i čtyřsvazkové Rytířské bitvy a osudy. Zahrnuje čtvrt století bojů před vypuknutím Třicetileté války 16181648 s boji Jindřicha IV. o trůn francouzský, Zikmunda III. Vasy o švédský a prostřednictvím vpádu pasovských i Rudolfa II. o trůn český, těžiště ale spočívá v tzv. České válce, rozpoutané v květnu 1618 vyhozením císařských místodržících z oken Pražského hradu. Stavovské povstání sledujeme skrze tři protichůdné postavy hlavních aktérů tohoto zápasu, prostřednictvím císařského generalissima Buquoye, stavovského generállajtnanta Thurna a žoldnéřského dobrodruha Mansfelda. Z pohledu hrabat Buquoye a Thurna se v knize odehrává i osudová bitva na Bílé hoře, k níž se přidávají zážitky z této války a dojmy z jezdeckého útoku z pera mladého hraběte Anhalta.

Ambiciózní žena se ocitá před těžkým rozhodnutím. Stojí takřka na nejvyšší příčce své kariéry, manžel však touží po dítěti. Jak situaci vyřešit? Biologické hodiny bijí na poplach. Ač nerada, na mateřství přistupuje a předpokládá, že s ním přijde i mateřská láska. Nic takového se však nestalo, kupředu ji žene budování životní dráhy. Rodičovských povinností se ujímá manžel, rostoucí dcerce však chybí matka. Čeká na ni, věří, že si pro ni maminka vyšetří čas. Život však s mladou rodinou nečekaně zamotá tak, že čtenáři knihy běhá mráz po zádech.

Různé povídky o různém ničem.

Knížka téměř zcela neznámých próz Vlasty Javořické zobrazuje osudy lidí, především dívek a žen, kteří žili před mnoha lety, někdy více než před stoletím. Přesto knížka svoje čtenářky zaujme - ty příběhy o lásce a utrpení, zklamáních i plané zamilovanosti je jistě opět osloví.

Více než sto let staré povídky, otiskované kdysi v časopisu Lada a shromážděné v této knize, svědčí nejen o láskách, starostech a bolestech našich předků. Jsou také dokladem, že láska k přírodě může být i předznamenáním lásky k lidem, zdrojem pozitivního vztahu ke světu. Onoho vztahu, který jako by se z našich dnešních životů vytrácel: Krásnem je soulad. Kdo chce krásně žít, musí si v duši a srdci vypěstovat onen soulad života, myšlenek a citů, kterým si vykouzlí ono duševní krásno, z něhož vykvétá štěstí. Krásno nehostí se jedině v bohatství, nemiluje přepychu, nehledá výsluní, ale jako fialka skrytá místečka si vyhledává. Krásno usídlí se tak rádo v prosté chaloupce stejně jako v nádherně zařízených bytech, ze kterých přečasto prchá a ustupuje nevkusu. Kdo si zamiloval krásno v přírodě, dovede si také v životě vykouzlit krásno v duši, v každém konání svém, a tím obšťastňuje sebe i jiných. A v krásnu duše zrcadlí se poté celý život náš. My cítíme ušlechtileji, vnímáme hlouběji a soudíme správněji.

Milostný román o chudém studentovi filozofie, budoucím profesorovi, a dceři zámožného správce panství se odehrává v prostředí maloměsta v první polovině 20. století. Vlasta Javořická líčí příběh dvou mladých zamilovaných lidí z různých společenských vrstev, kteří přes veškerá úskalí dosáhnou svého štěstí.

Knížka Jak jsem nezemřel v Africe je pravdivé líčení jedné z autorových dobrodružných cest, která se vinou bezpříkladné nekázně proměnila z běžné výpravy na poměrně dramatický boj o záchranu zdraví a života. Autor odlehčeným stylem vypráví příběh, který doprovází krásnými fotografiemi ještě existující africké divočiny. Jiří Tomčík působil po absolvování ČVUT v Praze 12 let jako vysokoškolský pedagog, načež odešel do soukromého sektoru. Od roku 2000 vyjíždí pravidelně za přírodou a exotikou do tropů celého světa.

Povídky v knize Pytláci od plavebních kanálů jsou situovány do šumavských lesů 19. a 20. století. Tato kniha neuvádí žádná historická fakta, volně zpracované pytlácké příběhy jsou vybrány ze starých mysliveckých časopisů. Uvádím některé dokumenty a krátké novinové zprávy, kde jsou stručně vylíčeny střety pytláků s hajnými, končící někdy i tragicky. V žádném případě nejde o dokument, ale o knihu, která by měla čtenáře zaujmout dějem, dramatičností, popisem tajuplné, drsné, ale i krásné Šumavy, nejen z období stavby obou plavebních kanálů, i malým nakouknutím do tvrdého života tamních rodin horalů na bavorské a šumavské straně hranic.