Argo strana 122 z 314

V Toulkách s Puff, kde Richard Bach popisuje svoji cestu z Floridy do Washingtonu malým hydroplánem pokřtěným Puff, navazuje autor nejen na tradici Johna Steinbecka a jeho Toulek s Charliem, ale také na svůj vlastní bestseller s názvem Iluze. Richard Bach, autor světoznámého bestselleru Jonathan Livingston Racek, který se udržel dva roky na první příčce žebříčku New York Times (prodalo se 40 miliónů výtisků), havaroval na rozjezdové dráze při startu svého malého, amatérsky postaveného vodního letounu. Stalo se to den poté, co dokončil svoji novou knihu Touky s Puff, v níž vypráví příběh právě o tomto letadle a dobrodružstvích, co v něm zažil. Se svým pověstným humorem, moudrostí a bohatými zkušenostmi pilota zpochybňuje naše vžité představy o osudu a budoucnosti. Můžeme najít bezpečí? A je bezpečí opravdu vždy to, po čem nejvíc toužíme? Richard David Bach (* 23. června 1936 v Oak Park, Illinois, USA), pilot, letecký mechanik a spisovatel se proslavil především bestsellerem Jonathan Livingston Racek z roku 1970 a filmem, jenž byl na jeho náměty natočen. V jeho knihách se často objevuje jeho láska k letectví, jež je jeho koníčkem od 17 let a kterému se věnuje dodnes. Richard Bach je autorem řady beletristických i faktických prací, kromě Jonathana Livingstona Racka jsou to např. Iluze (1977), Most přes navždy (1978), Nikdo není daleko (1979), Jediný (1988), série Knih fretek (2002-2005) ad. Většina jeho děl je částečně autobiografická a prostřednictvím aktuálních nebo snových témat ilustruje svoji filosofii.

Strhující román historičky Mary Chamberlainové ukazuje, že válečná zvěrstva se zdaleka neodehrávala jen na frontě a dokázala semlít i úplně obyčejný ženský život. Na prahu války, v roce 1939, netouží osmnáctiletá Ada po ničem jiném než vypadat, mluvit a oblékat se jako „Někdo“. Usilovně pracuje na splnění svého velkého snu – otevřít si v Londýně vlastní módní salon – a je ochotná pro to udělat cokoliv. Když se však seznámí s tajemným a okouzlujícím cizincem Stanislausem, netuší, kam až ji slepá láska k muži, o němž nic neví, zavede. Začátek války zastihne oba milence v Paříži, romantická idylka se však brzy rozplyne a následuje krutý sled událostí – útěk do Belgie, Stanislausovo zmizení, Adino nečekané těhotenství, pobyt v klášteře, nucená dřina v pečovatelském domově v Mnichově –, jenž vyvrcholí, když se nicnetušící Ada ocitne v domě velitele koncentračního tábora Dachau a stává se dvorní švadlenou nacistických paniček. Byla by škoda prozrazovat zvraty nabitý děj a ochudit se o silný čtenářský zážitek, postačí, řekneme-li, že Ada za své chyby – a nejen za ně – nakonec tvrdě zaplatí.

Devatenáctiletá sprejerka Metro je svědkyní toho, jak jejího přítele Rusta zabijí při sprejování na nádraží hlídači, a tak vezme spravedlnost do vlastních rukou. Druhým vypravěčem je jeden z hlídačů, Jere, jehož pohled čtenáři doplňuje sled událostí. Jere je mladý muž, má ženu a malého syna, právě očekávají narození druhého dítěte. Práce pro bezpečnostní agenturu je pro něj prostě práce, na rozdíl od některých kolegů není posedlý záští vůči sprejerům (přezdívaným Bakterie; sprejeři zase hlídačům říkají Krysy). Pro Metro, která se domnívá, že právě on může za smrt Rusta, se Jere stane nepřítelem číslo jedna: pronásleduje ho, pomaluje mu auto, dům. . . Dobro, zlo i spravedlnost začnou mít podezřele rozmazané kontury.

Román Vězněná je bezkonkurenčně nejlepším thrillerem z pera Pavla Renčína. Čtenáři přebíhá po zádech mráz, když uváží, že děsivý příběh je inspirován skutečnou událostí ze šumavského pohraničí. Ponořte se do dusivé atmosféry samoty, divoké přírody a zla, které překonává lidské chápání. Při čtení se vám možná vybaví jméno Stephena Kinga, jehož dílům se román žánrově blíží. Středoškolský učitel Martin trpí nočními můrami a podivnými výpadky paměti. Připadá mu, jako by jej stahovala neviditelná bažina, propadá záchvatům zuřivosti – a v posteli se mu zjevuje mrtvá dívka, o níž tuší, že by ji měl znát. Děsí se toho, jakou roli mohl v její smrti sehrát. A možná že se jen ztrácí v hlubině šílenství. Jeho tajemství má kořeny ve čtyřicet let staré minulosti a klíč k němu drží v ruce malá holčička Marie, která jede na prázdniny do šumavských hvozdů. Brána k jejímu hrůznému osudu, jenž je neoddělitelně propojen s osudem Martinovým, je otevřená dokořán a už není cesty zpět…

Nový strhující thriller autorky bestselleru Do nejtemnějšího kouta s novou fascinující hlavní hrdinkou. Genevieve se konečně podaří uniknout životu plnému stresu (přes den zastávala zodpovědnou pozici vedoucí prodeje, po nocích si skvěle vydělávala jako tanečnice u tyče v exkluzivním pánském klubu) a splní si sen - vymění Londýn za idylické hrabství Kent a začne nový život na romantickém hausbótu. Během kolaudačního večírku však vlny vyplaví mrtvé tělo a Genevieve ví, o koho jde. Její život visí na vlásku - Genevieve poznává, že míchat práci a zábavu se nevyplácí.

Představit v pořadí osmý ze svérázných a po celém světě oblíbených románů Toma Robbinse znamená představit si toto: mezi ty, kdo přežili válku ve Vietnamu, patří i Američané, kteří nemají nejmenší chuť vrátit se domů. Raději zůstávají nezvěstní. Raději zůstávají "inkognito", a to jak v Bangkoku, tak v San Franciscu nebo v Seattlu. Život na zapřenou je přece o tolik barvitější.

Istanbul je poutavým a současně nezvyklým pohledem na jednu ze světových metropolí očima autora, který je s ní neodlučně spjat. Kniha je nejen holdem Istanbulu a Bosporské úžině, ale i jakousi osobní kronikou Pamukova uměleckého zrání. Rodinná historie a autorovy vzpomínky se prolínají s esejemi o malířích, spisovatelích a cestovatelích – západních i tureckých – spojených s Istanbulem. Pamukův Istanbul však není radostnou ódou na tisícileté město, nýbrž zachycuje město spíše v jeho pochmurných tónech a s jeho bytostnou melancholií, zdůrazněnou i podmanivými fotografi emi Ary Gülera.

Aby poznal život chudých z první ruky, vydával se George Orwell na výpravy do chudých městských čtvrtí, nejprve v Londýně a později i v Paříži. Oblékal se jako nuzák, aby mezi místní lépe zapadl, protloukal se jen s minimem peněz, přespával v zavšivených ubytovnách, pracoval jako myč nádobí. S tím, jak chudí žijí a umírají, se seznámil bezprostředně též v jedné pařížské nemocnici, když na svých toulkách onemocněl. Orwellova sociologická reportáž dodnes slouží díky své upřímnosti a procítěnosti jako protipól všech suchých statistik o nezaměstnanosti, chudobě a bídě.

Neobyčejně populární Faberův román Kvítek karmínový a bílý končí větou „Ale teď už je čas, abyste mě nechali jít.“ Přesně to ale mnozí čtenáři nebyli ochotní udělat. Stěžovali si na příliš otevřený konec a zasypali autora dotazy jako: „Co to má znamenat? Co se stalo se Sugar a Sofií? Plánujete pokračování?“ Michel Faber se mu léta bránil. Pak napsal pro svého italského nakladatele jednu povídku jako vánoční dárek. Záhy ho ale napadl námět na druhou, třetí… a najednou měl dost materiálu na celou povídkovou sbírku. V každé z nich „navštívil“ jednu postavu ze světa Kvítku: protivnou komornou Claru (z níž se v této knize stala prostitutka), světáka Bodleyho, dvakrát Sugar, stárnoucího Williama (který se napájí portským a laudanem a dumá, kde se ten jeho život sakra zvrtl), Emmelínu Foxovou a nakonec i Sofii. Povídky jsou to rozkošné a zábavné, lze je číst zcela nezávisle na románu, ale v kombinaci s předchozí knihou jsou samozřejmě silnější. Poslední novela o Sofii, hnutí sufražetek v edvardiánské době i o tom, že člověk se nikdy nemůže úplně vrátit, patří k tomu nejlepšímu, co Michel Faber kdy napsal.

Na Zemi žije a živoří sedm miliard lidí a neustále se rodí další. Kolik jich ještě planeta dokáže uživit? Podle všeho by kritickou hranicí mohlo být deset miliard Pozemšťanů. Současně neustále ubývá rostlinných a živočišných druhů – ale které z nich jsou nezbytné k zachování lidského druhu, a dokázali bychom zajistit jejich přežití? Existuje nějaký způsob, jak přirozeně zastavit růst lidské populace? A pokud ano, najdeme ekonomický model, který nám zaručí prosperitu bez nutnosti permanentního růstu? Autor provokativního Světa bez nás se ve své nejnovější knize pokouší nalézt v odpovědích na tyto otázky „poslední naději na zachování budoucnosti lidské civilizace na Zemi“. Alan Weisman (1947) je oceňovaný novinář a spisovatel. Přispívá do řady významných časopisů, např. Harper's, The New York Times Magazine, Los Angeles Times, Atlantic Monthly aj., je autorem řady knih (mj. Svět bez nás, česky Argo, 2008) a nositelem řady cena za literární i publicistickou činnost

Příběh drsného románu z prostředí podsvětí „nejbohatšího města na světě“ (myšlen Stavanger, centrum norského ropného průmyslu) se odehrává během tří po sobě jdoucích dnů na konci září někdy v blíže neurčené současnosti. Je vyprávěn po krátkých kapitolách, střídavě z pohledu několika hlavních postav. Jednou z nich je státní úředník Pal, od něhož odešla manželka a který sám vychovává dvě dcery, propadl internetovému hazardu a nasekal ohromný dluh, který nutně potřebuje vyrovnat. Dalšími jsou Rudi a Jan Inge, kriminálníci v krizi středního věku. Pal se zná s Rudim z dětství a teď ho požádá o pomoc. Domluví se na pojistném podvodu, ale Pal si až příliš pozdě uvědomí, když se zaplete s partou kriminálníků, může se to obrátit proti němu... Kromě hlavní dějové linky jsou v románu rozehrané dva vedlejší příběhy dalších postav (známých a příbuzných), které vyprávění a celému prostředí dodávají na plasticitě.

Jedné deštivé říjnové noci je v opuštěném skladišti na Manhattanu nalezeno mrtvé tělo krásné a mladé Ashley Cordovové. Přestože policie označí její smrt za sebevraždu, dlouholetý investigativní žurnalista Scott McGrath má jiné podezření. Vyšetřování podivných okolností obklopujících Ashleyin život a smrt dovede McGrathe tváří v tvář odkazu jejího otce: legendárního režiséra kultovních hororů Stanislase Cordovy – muže v ústraní, kterého na veřejnosti nikdo neviděl již déle než třicet let. Poháněn touhou po pomstě, zvědavostí a potřebou odhalit pravdu nechá se McGrath i se svými dvěma novými pomocníky vtahovat hlouběji a hlouběji do Cordovova tajemného, hypnotického světa. Když se k odhalení režisérových tajemství přiblížil naposledy, stálo ho to manželství i kariéru. Tentokrát by mohl přijít o mnohem víc. Marisha Pesslová (1977) vyrůstala po rozvodu rodičů jen s matkou (i když za otcem, Rakušanem, jezdila pravidelně do Evropy), která vybavila dceru nejrůznějšími schopnostmi: Marisha jezdila na koni, malovala, hrála jazz a učila se francouzsky. Vystudovala literaturu. Psát začala v Londýně, kde se na čas usadila. V současnosti žije v New Yorku. Začala psát dva romány, a teprve rukopis toho třetího – Vybrané okruhy z mechaniky pohrom (česky Argo, 2008) o velmi jedinečném vztahu dcery a otce – poslala literární agentuře a po dvou letech pak vyšel. Stal se knihou roku, dostal se do žebříčku deseti nejlepších debutů a jeho práva se prodala do zahraničí.

Istanbul je poutavým a současně nezvyklým pohledem na jednu ze světových metropolí očima autora, který je s ní neodlučně spjat. Kniha je nejen holdem Istanbulu a Bosporské úžině, ale i jakousi osobní kronikou Pamukova uměleckého zrání. Rodinná historie a autorovy vzpomínky se prolínají s esejemi o malířích, spisovatelích a cestovatelích – západních i tureckých – spojených s Istanbulem. Pamukův Istanbul však není radostnou ódou na tisícileté město, nýbrž zachycuje město spíše v jeho pochmurných tónech a s jeho bytostnou melancholií, zdůrazněnou i podmanivými fotografi emi Ary Gülera.

Svéráznou knihu záhad připisují její autoři, Jorge Luis Borges a Adolfo Bioy Casares, fiktivnímu spisovateli jménem Bustos Domecq. A aby nás o jeho existenci přesvědčili, doplňují knihu Domecqovým životopisem a předmluvou rovněž fiktivního akademika. V tomto díle se setkáváme s detektivem, který podobně jako Nero Wolf nemůže vycházet z domu – ne však kvůli tloušťce, ale proto, že je vězněn (byť neprávem) za vraždu. V příbězích plných humoru a ironie navštěvují hrdinové povídek celu č. 273 a předkládají Parodimu záhady, které on s důvtipem a na základě logické úvahy řeší. Obvykle je samozřejmě všechno jinak, nežli se zprvu zdálo.

Co člověka přivede k sebevraždě? Je to jeden zlomový moment, nebo k ní nevyhnutelně směřuje celým svým životem? A jak si s ní mají poradit pozůstalí? Miriam zemřela v Mnichově na anorexii. Její bratr (z Londýna) a otec (z Ameriky) si přijeli vyzvednout její tělo, ale než jim ho úřady vydají, mají spoustu času na cestování - po Německu i po vlastních myšlenkách. Teď oba čekají, až se zvedne mlha a oni budou moci odletět. Podaří se jim ale Mnichov opravdu opustit

V knize Město pod vládou kazatelů autor zkoumá mechanismy reprezentace moci ve 14. a 15. století v prostředí politicky aspirujících českých a slezských měst. Komparativním způsobem zkoumá zasahování kazatelů do městské správy, jejich ovlivňování hospodářského a především náboženského života během husitské revoluce, a to jak na straně měst utrakvistických (Praha, Hradec Králové), tak katolických (Plzeň, Vratislav, Lehnice). Kazatelé zde vystupují především v roli manipulátorů, kteří utvářejí většinové společenské smýšlení, jehož prostřednictvím posléze prosazují ryze politické zájmy, mnohdy proti přáním starých radních vrstev i proti městské vrchnosti, panovníkovi či biskupovi.