Argo strana 133 z 311

Robert Merle, jeden z nejvýraznějších francouzských spisovatelů druhé poloviny 20. století, tentokrát opouští rodnou Francii a vypráví příběh vědce Sevilly, jenž provádí výzkum v delfináriu na Floridě. Hlavními hrdiny románu jsou však dva delfíni, které Sevilla naučí mluvit. Zajímavý vědecký experiment se ale nečekaně zkomplikuje ve chvíli, kdy se do projektu vloží armáda, která by ráda zneužila inteligenci delfínů k rozpoutání třetí světové války. Díky autorovu nezaměnitelnému stylu patří román Až delfín promluví k těm příběhům, na které budete vzpomínat i po dlouhých letech.

Historicko-filozofický román Orhana Pamuka se odehrává v barvitém světě osmanského Istanbulu za vlády sultána Mehmeda IV. na konci 17. století a vypráví alegorický příběh o zvláštním vztahu benátského zajatce a jeho pána, istanbulského hodži, kteří jsou si k nerozeznání podobní. Vedle neotřelého zachycení života v mnohonárodnostní osmanské metropoli se román zamýšlí nad hranicemi poznání cizí kultury, vztahem mezi Evropou a Tureckem a stabilitou lidské identity. Pamukův román se stal v Turecku senzací a zahájil vlnu tzv. nového historického románu.

Zápisník zapomenutého botanika objevitele či fantazie šíleného výtvarníka? Skutečně jsou květiny na klopě slavného pěvce tolik vzácné a opravdu dávný indický lékař, přezdívaný otec chirurgie, sešíval rány mravenčími hlavičkami? Co je pravda a co je výplodem fantazie autorky této krásné a zábavné knihy rozhodnete je vy sami.

Nová antologie editora Martina Šusta zachycuje v uceleném knižním souboru česky vůbec poprvé výrazný fenomén zahraniční fantastiky poslední doby. Můžete se těšit na dávno ztracenou romantikou obdařené příběhy zahalené parou z podivuhodných strojů. Povídky stvořené řadou známých tváří současné světové fantastiky vás přenesou nejen do minulosti, ale i na jiné světy a do dob, jež sice nikdy neexistovaly, ale bylo by krajně vzrušující, pokud bychom je mohli navštívit i jinak než jen na stránkách knih. Kdokoli s kouskem odvahy v srdci a lásky k mnohem jednodušší minulosti bez počítači řízeného života nalezne v knize světy, v nichž prožije doslova dech beroucí dobrodružství.

Druhá kniha a světový bestseler Khaleda Hosseiniho přináší příběh dvou žen, jejich zamotaných, dramatických a více či méně tragických životů na pozadí válečných konfliktů v Afghánistánu. Z jejich počáteční nedůvěry se postupně stává láska na život a na smrt.Marjam je harámí, dítě hříchu, která celý život hledá vztah, který by jí poskytl pocit lásky a bezpečí. Vyrůstá se zatrpklou matkou, zbožňovaný „návštěvní“ otec ji nakonec zradí a provdá za Rašída, muže o třicet let staršího, který se čím dál víc podvoluje svým násilnickým sklonům. O dvacet let mladší Lajla je neporovnatelně šťastnější, má milující rodiče i nejlepšího kamaráda Tárika. To všechno však zmizí, když jí do života vstoupí válka a Lajla se náhle ocitá bez rodičů, zato těhotná v Marjamině a Rašídově domácnosti. Po počátečním odmítání Marjam s Lajlou sblíží jejich společný osud, osud obětí Rašídovy prchlivosti, osud bezprávných žen v Tálibánem ovládaném Afghánistánu. Ale Lajla s Marjam se svému osudu vzepřou.

Vítejte ve světě Davida Sedarise, nejpopulárnější amerického humoristy současnosti! Jeho knihy se drží v čele žebříčků bestsellerů, prodalo se jich už bezmála deset milionů a byly přeloženy do pětadvaceti jazyků. Sedaris bývá přirovnáván k Marku Twainovi, Jamesi Thurberovi či Robertu Fulghumovi – a jeho kniha Naháč (Naked, 1997) názorně ukazuje proč: autorův břitký vtip se nezastaví před ničím, bere si na paškál stejně vlastní rodinu i sebe sama, zesměšňuje sexuální, politická i etnická tabu a s náramným gustem se naváží do přebujelé politické korektnosti. Sedaris nahlíží pod povrch běžného života a vidí, jak to tam bublá absurditou, a nezastaví se ani před rouhačskými představami, na jaké se tzv. spořádaní občané neodváží byť jen pomyslet. Při tom všem však autor vůči svým postavám neztrácí sympatie a dokáže pro jejich slabost i pošetilost nalézt pochopení – jeho psaní tak lze s použitím zprofanovaného klišé označit za „moudrý humor“, ačkoli on sám by se takovému označení jistě vysmál jako první.

Románový debut Justina Torrese My, zvířata (We the Animals, 2011) byl v angloamerických médiích přijat s bezvýhradným nadšením; recenzenti se přímo předháněli, kdo knihu pochválí víc. Torresova kniha přitom není nijak rozsáhlá – ale co chybí na délce, dohání autor intenzitou: jeho věty jsou vycizelované, zahuštěné a úsporné. Próza vypráví o dětství a rané pubertě tří bratrů z poněkud dysfunkční bělošsko-portorikánské rodiny; vyprávění pokrývá přibližně šest let jejich života, točí se přitom především kolem nejmladšího chlapce a kromě jímavého líčení dětského světa a bezmála sociologické sondy do prostředí chudého amerického předměstí se zaměřuje především na dětské a adolescentní hledání vlastní sexuality (tento rozměr díla je asi nejvýrazněji autobiografický). Relativně prostý příběh je vyprávěn zcela mimořádným způsobem: jak konstatoval kritik časopisu New Yorker, román My, zvířata je „úchvatná koláž drobnokreseb, již Torresův mimořádný vypravěčský talent proměňuje v magické zaříkávání.“ Výsledkem tohoto zaříkávání je prvotřídní literární událost.

Falconesův román nás zavádí do 18. století, doby plné předsudků a nesnášenlivosti. Kdo jiný by mohl být jeho hrdiny než představitelé dvou opovrhovaných ras: černoška, propuštěná otrokyně, a cikánka rebelka, a navíc ženy. V příběhu přátelství, vášně a pomsty putujeme ze Sevilly do Madridu, z ruchu cikánské Triany na nejznámější madridské divadelní scény; pašování tabáku, pronásledování cikánů a zrození hrdosti, svobody a lidské odvahy…

Na počátku dostane Susan od svého bývalého mažela rukopis knhy. Pročítá tenhle nečekaně strhující román a uvažuje o svém minulém i současném životě. Se závěrem knihy se rukopis o Tonym neúprosně uzavírá, a pro Susan se možná všechno otevírá: svůj minulý i současný život uviděla v novém světle a její budoucí život se možná vydá jinudy. Wright dovedně propojil dva přitažlivé žánry: thriller a román osobních dramat a soukromých vztahů. Oba zvládá suverénně, obě dějové linie čtenáře vtáhnou a každá po svém se mu vtiskne do paměti.

Francouzský historik kulturních dějin Michel Pastoureau, který se dlouhodobě věnuje zkoumání symbolů (nejen barev ale i zvířat a také heraldikou, anylyzuje v této knize vývoj a proměny symboliky modré barvy v dějinách evropského Západu. Řekové ani Římané jí žádnou větší pozornost nevěnovali, dokonce ji pokládali za nepříjemnou na pohled. Naopak dnes se jedná o barvu, jejíž obliba v celé Evropě daleko předčí barvy ostatní (včetně zelené a červené). Autor se zamýšlí nad příčinami této proměny a zabývá se významem a symbolikou modré barvy v oblečení, každodenním životě stejně jako v literatuře a v umění od dob klasického starověku, ve středověké i v současné Evropě.

„…činů, kvůli nimž jsem trpěl, ani zdaleka nelituji. Všechny bych je vykonal znovu, pokud by to bylo zapotřebí, i za cenu desateronásobného hanobení, nepřízně a ztráty funkce,“ prohlásil John Quincy Adams a s jeho slovy by se pravděpodobně ztotožnilo i dalších sedm amerických senátorů, jejichž příběhy líčí John Fitzgerald Kennedy ve svazku Portréty odvahy.Ať už si vydobyli věhlas, jako například Daniel Webster, nebo byli a jsou víceméně neznámými postavami, jako například Edmund G. Ross, projevili všichni tito politici v kritické chvíli odvahu jít proti proudu a nehledět na stranické zájmy a přání voličů. K jejich činům je přimělo vlastní přesvědčení, svědomí, věrnost ústavě a v neposlední řadě také nutkání zachovat se spravedlivě a prospět vlasti. Nejenže si za své jednání vysloužili tvrdou kritiku, ale v mnoha případech si jím navždy zničili kariéru a někdy i osobní život. Kennedy sestavil příběhy svých odvážných předchůdců na základě důkladného studia historických pramenů, avšak jeho styl má daleko do suché faktografie. Vše naopak líčí velice poutavě, se smyslem pro napětí a dramatičnost. Kniha Portréty odvahy, která výrazně přispěla k utváření moderního politického myšlení, tak zůstává podnětnou a přitažlivou četbou i více než padesát let po svém prvním vydání.

František Šmahel patří k nejvýznamnějším evropským medievistům. Téměř padesát let se originálním způsobem věnuje dějinám české a evropského pozdního středověku, s důrazem na genezi české reformace, dějiny vzdělání a univerzit či raného humanismu. V posledních desetiletích svůj záměr rozšířil i na dějiny mentalit a pozdně středověké kultury. Jeho hledání nových badatelských přístupů se nejvýrazněji projevilo ve skvostné a nápadité knize Cesta Karla IV. do Francie 1377-1378 (2006) a v monografii Diví lidé (v imaginaci) pozdního středověku (2012). Na první pohled by se mohlo zdát, že Šmahelův návrat k Janu Husovi (a ke kořenům revoluce) je paradoxem. Ve skutečnosti tomu tak ale není. Svižným způsobem napsaný životopis českého reformátora (můžeme ho číst i jako pendant ke Šmahelovu životopisu Jeronýma Pražského), jenž, ač ponořen ve středověku, v mnohém předstihl svoji dobu, je knihou o společenské imaginaci v čase krize víry a nahromaděného společenského přetlaku. Šmahelův Hus je mužem pochybností, mužem hledáním pravých cest. Mužem vzorů a ideálů, zosobněných biblickým životem a ostře uvažujícím Wyclifem. Zároveň je však reformátorem, který nahlíží vše, co čte, kritickým duchem univerzitního mistra. Na rozdíl od mnoha soudobých kritiků církve jeho doby však umí riskovat a ve jménu pravdy jít hlavou proti zdi, s tušením, že není návratu. Soudcem mu však není pouze Bůh, nýbrž i jeho vlastní svědomí, stejně jako pocit zodpovědnosti vůči těm, k nimž mluví a kdo mu naslouchají. Šmahelův Hus tedy není intelektuál, jenž by svévolně manipuloval davem. Je to člověk víry, stejně jako člověk činu, jenž velmi dobře ví, že je někdy třeba zapřít sám sebe, až na hranu sebeobětování.

Mladý Udo Berger se vydává s přítelkyní na pár dní na Costa Brava, kde zdokonaluje svou novou válečnou hru – Třetí říši. Idylická scenérie kontrastuje s výstupy podivínů, jako je Vlk, Beránek či znetvořený hlídač na pláži, zvaný Spálenej. Udo při zdokonalování stolní hry o Třetí říši ztrácí pojem o hranicích skutečnosti a výmyslu a také čtenáře někdy mate měkká, bažinatá půda Bolanovy nezkrotné imaginace. Vypravěčsky strhující kniha znovu a jinak předkládá autorova věčná témata – podoby zla, formy nacismu a to, jak se kultura (smyšlenka, hra, literatura) stává jedinou pravou skutečností.

Populárně naučná kniha Konráda Lorenze, přírodovědce a zakladatele etologie, čtenáře zároveň pobaví, poučí i vybídne k zamyšlení. Autor, v jehož osobě se snoubí vědec - nositel Nobelovy ceny, spisovatel - autor populárních i vědeckých publikací, i výtvarník - knihu doprovází vlastními ilustracemi, nabízí pohled do světa kavek, akvarijních rybek, divokých hus, vlků a dalších zvířat jako král Šalomoun, který hovořil se zvěř, ptáky a rybami. Přeložili Božena a Josef Kosekovi. Vychází s autorovými ilustracemi.

Autorka se coby americká ministryně zahraničí během dvou prezidentských období Billa Clintona podílela na zásadních politických rozhodnutích své doby a účastnila se nejednoho dějinného dramatu, od mírových jednání na Blízkém Východě přes zásah NATO na Balkáně po politické střety s Iránem či Irákem. Pozoruhodný však byl i autorčin předchozí život - jakožto dcera českého diplomata se už v dětství pohybovala ve vysokých diplomatických kruzích; jakožto nadaná studentka, pocházející ovšem z komunistického Československa, se musela zorientovat v nové vlasti; jako uznávaná diplomatka musela sloučit náročnou kariéru a rodinný život…O tom všem Madeleine Albrightová dokáže vyprávět se svým příslovečným šarmem a jemným, inteligentním humorem - a výsledkem je "jeden z nejlepších politických memoárů posledních několika desetiletí".

Popularizační studie o Karlu Havlíčkovi od našeho předního politologa. Havlíček jako zdroj inspirace pro dnešní myšlení o politice a společnosti.