Argo strana 191 z 311

Nečekaná bouře svede pod jednu střechu několik osob různého původu, povolání, názorů a životních cílů. Zatímco venku zuří živly, krátí si dlouhou chvíli vyprávěním příběhů, přičemž nevědomě odhalují své povahy, zklamání, motivace a cíle. Příběhy, dokonce i ty smyšlené, mají totiž sílu nořit se do nitra vypravěčovy duše, měnit lidské touhy, postoje a snad i samotnou skutečnost. Příběhy chtějí žít. Fikce se prolíná s realitou, historie se současností, a nakonec nikdo není tím, kým se zdál být na začátku. A snad právě o to příběhům šlo

Třetí díl cyklu Píseň ledu a ohně zastihuje přeživší hrdiny v překotných událostech. Název knihy Bouře mečů doslova a do písmene vystihuje vražedné tempo, v němž George R. R. Martin pokračuje ve svém vyprávění. Královská vybíjená pokračuje, a i když rod Starků nadále drží sever, nad Robbem se stahují mračna, a také jeho sourozence čeká nejedna těžká zkouška. Tyrion stále obtížněji manévruje mezi intrikami vlastní sestry, která větří příležitost rodu Lannisterů na ovládnutí Západozemí. Zdivočelí se odhodlají překročit Zeď a Jon Sníh učiní závažná rozhodnutí. A Daenerys? Krom krmení rostoucích draků musí posbírat armádu, jež jí pomůže znovu dobýt její dědictví všech Sedm království. Epické vyprávění s desítkami jednajících postav se díky seriálu HBO stalo nejúspěšnější fantasy ságou od dob Pána prstenů. Na celém světě má miliony nadšených fanoušků, kteří netrpělivě čekají na každé pokračování. Píseň ledu a ohně vychází v novém překladu a úpravě.

Švédský román s chutí finské vodky: tak by se dal nazvat originální, místy až bizarní a divoký román Popmusic z Vittuly. Mikael Niemi v něm líčí život ve svém rodišti, odlehlé Pajale na finsko-švédské hranici, kam v 60. a 70. letech vtrhly nové časy s rockovou hudbou. Starší generace dělá, co může, aby ten destruktivní příval novot zastavila. Marně. Dospívající chlapec Matti a jeho mlčenlivý kamarád Niila na to okouzleně zírají: Beatles našli své fanoušky i v téhle končině. Ani jeden z nich sice nerozumí slovům písní, ale jedno je jim jasné: kulatá černá deska se vzrušující hudbou znamená probuzení z dlouhé polární noci! A tak se v tomto Zapadákově střetává staré s novým, kouzla s přísnou náboženskou tradicí, zpátečnictví s nespoutaností. Jsme svědky pijácké soutěže v rozpálené sauně, nekonečných bitek znepřátelených klučičích part, svérázného hubení myší, jímž si chce Matti vydělat peníze na první elektrickou kytaru, prvního drnkání na kytaru v garáži, prvního rockového koncertu, prvních polibků i prvního sexu. Kniha získala Augustovu cenu za nejlepší švédskou knihu roku, prodalo se jí přes milion výtisků, byla přeložena do 33 jazyků a navrch se dočkala i filmové adaptace. Hrdinovi dělá starosti, zde bude zpívání v kapele považováno za dostatečně mužné. Podle místní tradice může chlap zpívat, jen když se pořádně napije. Dobrá kniha je zkrátka horší než droga´ a v případě Niemiho románu lze tomuto návyku snadno propadnout. literatura Dospívání je na celém světě stejné skvělá kniha. (Amazon), Mně se téměř nedostává slov tak úžasná je tahle kniha. (Svenska Dagbladet)

První díl rozsáhlé románové fantasy trilogie. V paralelním světě podobném tomu našemu žije dvanáctiletá Lyra. V jejím světě má každý člověk daemona, který ho provází po celý život a je jakýmsi vnějším zpodobněním jeho povahy, a žijí tu i jiné podivuhodné bytosti, například mluvící medvědí kyrysníci nebo půvabné divoženky létající na borových větvích. Lyra s jejich pomocí putuje daleko na sever, aby zachránila svého kamaráda Rogera a další děti, které unesli obávaní Vrahouni. Na cestě ji provází aletheometr, přístroj podobný zlatému kompasu, který tomu, kdo s ním umí zacházet, odpoví na každou otázku.

V tomto pokračování Will, dvanáctiletý chlapec, který nešťastnou náhodou zabil muže, jenž se mu vloupal do domu, prochází tajným oknem do paralelního světa, kde se setkává s dívenkou Lyrou, známou již z prvního dílu. Společně musí svést bitvu proti bytostem, které hodlají zaběhlý pořádek paralelních světů zničit.

Policejní konstábl Peter Grant se po prazvláštním dobrodružství na anglickém venkově vrací do Londýna. Netrvá dlouho a v hlavním městě se opět začnou dít věci. Byť zpočátku jen nenápadně... Prostá podezřelá úmrtí obvykle nebývají doménou Rozmaru. Ani když k jednomu takovému dojde na divokém večírku v jednom z nejdražších obytných domů v londýnském centru. Jenže téhle party se účastnila i dcera lady Tyburn, jíž Peter dluží laskavost za jistou dřívější výpomoc. Během chvilky se tak ocitne v neznámém světě superboháčů a zlaté mládeže, v rezidencích s obrovskými suterény a exkluzivními bazény, na místech, kde se čile obchoduje s nebezpečnými a esoterickými materiály. Rozumný mladý policista by se držel zpátky a nevystrkoval hlavu, ale nebyl by to Peter, aby se při vyšetřování nedostal někam hodně daleko. Naskýtá se mu tak jedinečná příležitost ztratit sympatie starých přátel a vytvořit si nové nepřátele ve sféře, kde se mísí svět magie a výsostných práv. Zároveň objevuje nové spojence a dostává se závratně blízko jednomu z velkých hráčů... Nejčerstvější z dobrodružství Petera Granta, kterých se prodalo už přes milion výtisků, je zde.

Ve třetím dílu fantasy trilogie musí Will nejprve najít Lyru, kterou její matka, krásná paní Coulterová, drží omámenou v odlehlé jeskyni. Jejich společná cesta je pak vede do říše mrtvých, kde se oba setkávají se svými blízkými. Bitva na nebesích vrcholí a Lyra bezděky naplňuje úlohu, k níž byla předurčena. Pak ale ji i Willa čeká nejtěžší rozhodnutí ze všech.

Slavný román amerického autora Kena Keseyho, jenž se v 60. letech minulého století stal spisovatelskou ikonou květinových dětí, vypráví příběh nezkrotného opozičníka McMurphyho, muže, který raději než do pracovního tábora nastoupí do sanatoria pro choromyslné a začne tu zavádět vlastní, svobodnější pravidla. Protivníkem je mu sestra Ratchedová, která by šla přes mrtvoly, jenom aby zákon a předpisy nikdo nepřekračoval. Filmová adaptace s názvem Přelet nad kukaččím hnízdem režiséra Miloše Formana z roku 1975 získala pět Oscarů za nejlepší film, režii, ženský herecký výkon (Louise Fletcherová), mužský herecký výkon (Jack Nicholson) a adaptovaný scénář. Forman a jeho scenáristé provedli v literární předloze řadu zásadních změn. Ken Kesey snímek údajně nikdy neviděl.

Dokumentární thriller nominovaný na Man Booker Prize a přeložený do více než dvanácti jazyků se tváří jako soubor nalezených listin pojednávajících o vyvraždění jedné rodiny na skotském venkově v roce 1869 a následném soudu, který zkoumá, zda byl pachatel při spáchání činu příčetný, anebo se propadl do šílenství. Napínavé líčení je navíc vynikajícím pokusem rozlišit tyto dva stavy lidské mysli a také historickým esejem o tom, jak se v kriminalistice začaly uplatňovat poznatky psychiatrie a psychologie zločinu, doplněným o humorné přiblížení tehdy módní pseudoteorie degeneracionismu a dědičnosti zločinné povahy. Graeme Macrae Burnet (1967) je skotský prozaik žijící v Glasgow; nějakou dobu pobýval i v Česku. Upozornil na sebe výraznou prvotinou, mystifikační detektivkou Zmizení Adele Bedeauové (česky Argo 2018). Druhý román, Jeho krvavé dílo, sklidil obrovský úspěch u čtenářů

Grónsko-dánský polárník a spisovatel Knud Rasmussen získal většinu materiálu ke své prvotině Noví lidé na Dánské literární expedici do Grónska v letech 19021904 z Upernaviku přes Melvillovu zátoku k mysu York v severozápadním Grónsku. Kniha vyšla v roce 1905 s ilustracemi Haralda Moltkeho. Kromě cenných etnografických postřehů se Rasmussenovi podařilo zapsat a přeložit do dánštiny mýty a pověsti izolovaných polárních Inuitů, civilizací nedotčených nových lidí, kteří v dnešní době tvoří pouze necelá dvě procenta grónské populace. Kniha nemá jednotnou formu, ale je velmi sugestivní. Je to cestopis, který obsahuje také záznamy pověstí, deníkové zápisky, obecné úvahy o životě Inuitů a jejich příběhy, různé literární postřehy a podrobné vysvětlení životního názoru Inuitů.

Voňavá káva, vynikající víno, croissanty k snídani, slunce a poklidný venkov není nic, co by dokázalo pokazit vytouženou dovolenou. Nebo snad ano? Emmy Jamiesonová přijíždí se svým přítelem Nathanem do La Cour des Roses, půvabného hotýlku na francouzském venkově, aby zde strávili dva týdny dovolené, od níž si slibuje, že vnese oživení a novou energii do jejich ochabujícího vztahu. Ale dřív než se stačí pořádně rozkoukat, ji Nathan opouští s Glorií, vyumělkovanou manželkou majitele se slabostí pro mladší muže, a Emmy nabízí pomoc s vedením hotýlku zhrzenému a zraněnému majiteli Rupertovi. Noví lidé, nové zkušenosti a nové prostředí jí poskytují vítané rozptýlení, díky němuž se Nathan brzy stává jen vzdálenou vzpomínkou. Bylo by velké bláznovství vyměnit poklidný francouzský venkov za přátele, rodinu a vše co si Emmy doma vybudovala? Hellen Pollardová pochází z Yorkshire ve Velké Británii, kde žije se svým manželem a dvěma dospívajícími dětmi. Psaní ji bavilo již od dětství, a tak když její vlastní děti začaly odrůstat, znovuobjevila svou vášeň a pustila se do psaní romantických románů, kterým nechybí vtip. Se stejnou vášní, s jakou píše, také ráda čte.

Novodobá utopie, dílo pozdního romantismu, pohádka pro lid držený pod krkem svou vlastní politickou reprezentací tak lze charakterizovat Hastrmana (2001), potenciální černou knihu ekoterorismu kdyby to nebyla kniha zelená. Děj románu je rozdělen do dvou časových pásem do období 19. století a do současnosti. Obojí spojuje hlavní postava hastrmana, který si vytyčil za úkol vyčistit vody na svém panství od nánosu bahna... Vypravěčem je samotný hastrman, který čtenáři děj vypráví nezaujatým tónem. V hastrmanovi se ve skutečnosti skrývají dvě osobnosti: zvíře a bestie toužící stát se člověkem. Tyto osobnosti se v něm neustále potýkají. Je to bytost bez duše, přírodní živel, který vždy činí to, k čemu je předurčen. Není zlý ani dobrý, nelituje svých činů a ani nemá radost z toho, co provádí.

Autor světového bestselleru Katedrála moře se po deseti letech vrací do středověké Barcelony s nejnovějším titulem Dědicové země. Spolu s hlavním hrdinou knihy, dvanáctiletým Hugem, se ocitáme v Barceloně roku 1387, v době překotných zvratů. Ty zasáhnou i do Hugova života, když jeho mecenáš upadne v nemilost a chlapec je nucen opustit svůj sen o tom, že bude jednou stavět lodě. Další cesta ho zavede do židovského ghetta a dál za město, do polí a vinic. Jako skutečný dědic země nás provází magickým světem středověku, doby tak odlišné, a přece v mnohém tolik podobné té naší.

Svět zdevastovala hrůzná epidemie a ti, kteří neměli to štěstí a přežili, byli přeměněni v krvechtivá stvoření noci. Až na Roberta Nevilla. Zdá se, že pouze on byl vůči nákaze imunní, jenže krutá ironie z něj učinila vyvržence. Ve dne zabíjí a v noci se schovává s nadějí na další den prázdného života. Je legendárním monstrem, které musí být zabito, protože se odlišuje od všech ostatních Já, legenda je jedním z nejslavnějších upírských románů dvacátého století. Pravidelně se umísťuje mezi deseti nejlepšími díly v mnoha kritických studiích hororového žánru. V době vydání byl prezentován jako science fiction poprvé vyšel v roce 1954, ale jeho děj se odehrává v budoucnosti roku 1976. Vliv románu na pozdější generaci hororových autorů je nepopiratelný, stejně jako vliv na tvůrce celé řady hororových snímků. Jde o dodnes čtivou, nestárnoucí klasiku, která u nás nevychází poprvé a jistě ani naposledy.

Percepliquis je závěrečný svazek fantasy série Odhalení Riyria, ságy, na jejímž počátku byli dva zloději polapeni na nesprávném místě ve správný čas a tím vrženi do víru událostí, jež stále gradují a nakonec vedou k tomuto okamžiku. Uběhly tři tisíce let a nastal čas pro návrat Novronova dědice. Vše k tomu směřovalo… Elfové překročili řeku Nidwalden. O budoucnosti rozhodnou dva zloději… „Zahlédla jsem dlouhou cestu. Po té tě povede ta, jež nese světlo. Ta pouť vede hluboko pod zem a do zoufalství. Povedou tě hlasy mrtvých. Vrátíš se v čase. Tři tisíce let stará bitva znovu vzplane. Chlad se chce zmocnit světa, smrt si jde pro všechny a volba je na tobě. Ty jediný můžeš zachovat rovnováhu, ty nakloníš váhy, ale není jasné, na kterou stranu. Musíš volit mezi světlem a tmou a tvá volba mnohé ovlivní.“ tenkinská věštkyně Fan Irlanu

Na sklonku života vzpomíná mnich Adso na události, jichž byl svědkem, když v roce 1322 pobýval se svým mistrem, učeným františkánem Vilémem z Baskervillu, v jistém severoitalském opatství. Mělo zde dojít k jednání mezi stranou císařskou a papežskou, ale klid kláštera narušila série záhadných vražd. Tak začíná proslulý román Umberta Eca Jméno růže, který nyní vychází v doplněné verzi. Lze jej číst jako detektivku nebo jako historické vyprávění, Eco se však inspiruje i románem gotickým či iniciačním. Pátrání po neznámém vrahovi, vrcholící v bludišti klášterní knihovny, je pro autora navíc záminkou, aby podal neobyčejně plastický obraz evropského středověku, vztahem křesťanského intelektuála k nekřesťanské učenosti počínaje a kacířskými učeními a inkviziční praxí konče.