Argo strana 260 z 260

Dne 18. března 1314 byl na pranýři upálen poslední velmistr řádu Templářů, Jakub z Molay. Během křížových výprav význam rytířů Templářského řádu téměř dvě století stále stoupal, jak v Sýrii a Palestině, tak i na západě, především ve Francii. Roku 1307 dal ale král Filip IV. Sličný francouzské templáře pozatýkat a obvinil je mimo jiné z kacířství, popírání Krista, homosexuality a modlužebnictví. Mučením vynucená doznání viny se dostala před královský i papežský tribunál, roku 1310 se ale velká část templářských bratří znovu odhodlaně postavila na obranu řádu a nově rozhořelé spory se utišily až o čtyři roky později posledními popravami. V tomto vzrušujícím a svěžím pátrání je proces s Templáři veden znovu. Templáři vedli na Východě křížové výpravy proti Islámu po téměř dvě staletí. V jejich průběhu se z původní malé skupinky rytířů stala velkolepá armáda, zaštítěná na celém území latinského Západu rozsáhlou sítí pevností/velitelství ("preceptories"). Následující soudní procesy trvaly téměř pět let a vyvrcholily zrušením Řádu. Pohnutky jednotlivých účastníků a dalekosáhlé dopady procesu jsou předmětem napjatých a stále nedořešených sporů, jejichž dozvuky jsou patrné i v dnešní době. V novém vydání této klasické práce Malcolm Barber pojednává celý proces v kontextu nových zpracování témat křížových výprav, hereze, papežství a francouzské monarchie.

Angie je 27 let. Studuje finštinu v Praze, ale má pocit, že žije nenaplněný život – přelomový rok, ve kterém zemřel Jimi Hendrix, Janis Joplin i Kurt Cobain, se kvapem blíží a Angie stále na hvězdnou slávu ne a ne dosáhnout. Odjíždí tedy hledat inspiraci do finských lesů, kde se seznamuje s typickou finskou rodinou. Podaří se jí do svých sedmadvacátých narozenin opravdu proslavit ? Alexandra Salmela je slovenská autorka, která se usadila a založila rodinu ve Finsku. Ve svém debutovém románu popisuje s autobiografickým nádechem hledání smyslu života mladé dívky a brilantní finštinou komentuje prostřednictvím netradičních vypravěčů (kočka Kassandra, plyšový Pan Prasátko, auto Opel Astra) finskou realitu, kulturu a mentalitu. Za knihu získala v roce 2010 cenu deníku Helsingin Sanomat.

První rozsáhlejší monografie vynikajícího současného fotografa střední generace, která představuje dílo jeho dvacetileté umělecké praxe. Výjimečný fotograf střední generace Miro Švolík si v rámci bilance své tvorby zkompletoval fotografický archiv a zrodila se myšlenka vytvořit česko—anglickou monografii, která by ukázala všechny vývojové fáze jeho tvorby. Na rozdíl od převažující většiny fotografických monografií představuje tato kniha v rámci 77 černobílých fotografií ucelený příběh, přestože autor procházel různými experimenty ve fotografii — od stylizovaných plošných fotografických obrazců snímaných z ptačí perspektivy přes fotomontáže, kdy fotografie je vytvořena z více negativů, až po fotografické koláže. I když jsou fotografie Miro Švolíka navýsost umělecké, jsou natolik rozverné a hravé, že kniha je kouzelným výletem do světa neobyčejné, ale všeobecně srozumitelné fantazie.

Soubor třiceti šesti válečných reportážních povídek, napsaných na základě autorovy přímé účasti v 1. jízdní armádě, se stal záhy po svém vydání v r. 1924 nejkritizovanější a zároveň nejproslulejší knihou I. Babela. Buďonnyj ji označil za pomlouvačné "babské žvásty" a Gorkij, který mladého autora od samých počátků podporoval, ho musel vzít pod ochranu před zuřícím maršálem. Ale už od této chvíle se kolem Babela utvářela atmosféra, která později skončila jeho násilnou smrtí. K základnímu cyklu Rudé jízdy jsou připojeny povídky s ním bezprostředně spjaté.

Marc Bloch patří k zakladatelům moderní francouzské historiografie a zcela po právu může být považován za nejinspirativnějšího otce školy Annales. Jeho Králové divotvůrci stojí jakoby na počátku antropologicky laděných výzkumů, jež se sice zaobírají výsostnými politickýma otázkami středověkých dějin, avšak nahlížejí je zcela novýma očima. Je dokonce možné, že dodnes představuje tato kniha vrchol obdobného historického uvažování. Bloch v této své dlouho přehlížené knize studoval vznik magické a zázračné představy o léčitelských schopnostech panovníků středověké Francie a Anglie. Původně nejasná představa, jež v sobě mohla nést prvky předkřesťanských pohledů na vyvolené vládce, se někdy v období 11. a 12. století vykrystalizovala do podoby divotvůrné moci léčit nemocné krticí (určitou formou ochrnutí), jíž jsou nadány bohem pomazané osoby. V dobách střetů o nástupnictví na francouzský trůn pak schopnost léčit krtici hrála velice důležitou úlohu při propagandistických bojích mezi znepřátelenými kandidáty a svůj symbolicko-politický význam si udržela až do desakralizačních revolucí v Anglii 17. století – ve Francii pak až do popravy krále a královny za Francouzské revoluce.

Mladá Slovinka Veronika se z omrzelosti nad stále stejným životem i z pocitu vlastní zbytečnosti rozhodne spáchat sebevraždu. Ve svém dosavadním životě se vždy snažila dělat to, co od ní očekávali druzí, neměla odvahu naplnit svou vnitřní touhu a riskovat neúspěch. Teprve když se v sanatoriu pro duševně choré dozví po nezdařené sebevraždě, že má poškozené srdce a že pomalu umírá, probudí se v ní instinktivní vůle k přežití a Veronika začne o svůj život bojovat v prostředí lidí, kteří jsou úředně potvrzenými „blázny”. Při vyprávění Veroničina příběhu se světoznámý brazilský autor opírá o vlastní zážitky z dospívání z riodejaneirské psychiatrické léčebny.

Richard Bach, neúnavný poutník oblohou, jednoho krásného léta neodolal vábení života těch báječných mužů na létajících strojích, kteří se ve 20. letech minulého století toulali od jednoho amerického městečka k druhému, užaslým divákům předváděli akrobatické kousky a za pár dolarů s nimi podnikali vyhlídkové lety nad jejich domovy. Rozhodl se vydat po jejich stopách, spát pod hvězdami a křídly svého letadla, prožívat dobrodružství ve vzduchu i na zemi a vychutnávat opojný pocit svobody z létání daleko od frekventovaných tras a shonu moderní doby. V této knize líčí příběhy z cest a zároveň předává svou víru, že člověk není a nezůstane sám.

Kořeny poezie Tomáše Míky tkví v tradici hudebního a kulturního hnutí New wave z přelomu 80. let, u nás zatím doposud nepříliš využívané. Míka se soustředí zejména na popis zdeformovaných vztahů ty – já, ve kterých operuje s mírnou nihilistickou pózou, ironií a černým humorem… Mnohdy jsou východiska Míkových básní poznamenána existenciálním ztracením… ve světě, nikoliv však v rovině pouhého hledání, jak by se na debutanta zdálo. Opravdovost a osamocení… jsou vedle zvolněného verše zajímavým hlasem v současné poezii. Za zmínku jistě stojí i jistá modelovost prostředí, v němž se Míkův poetický svět odehrává, i bolestnost vlastní bezmoci, která není s to v tomto světě učinit vzpouru proti konvenčnosti, erotické vyprázdněnosti vztahů či samotě. (Michal Jareš) Tomáš Míka patří k předním českým překladatelům. Jeho vlastní tvorba zatím vycházela časopisecky. Kniha je doplněna CD ROMem s videozáznamy autorských čtení a promítání textů, ilustrace mají formu aktivních scanů.