Argo strana 260 z 311

České vydání monografie Rusko za starého režimu (Russia Under the Old Regime, vyšla prvně v roce 1974) se opírá o druhé, opravené vydání z roku 1992. Pipesova studie tvoří jakýsi klíč ke čtení autorových novějších prací o socialistickém a komunistickém Rusku. To do značné míry ovšem platí pro celou, dnes v českém prostředí hojně vydávanou produkci o ruských a sovětských dějinách 20. století, jež jaksi postrádá ukotvení ve starší ruské historii. Richard Pipes rozhodně není historikem politických dějin. Mnohem spíše bychom ho mohli nazvat historikem struktur a historikem společnosti. Protože však ruské dějiny od dob cara Ivana Hrozného až po nesmělou industrializaci konce 19. století tvoří pevný celek, pokusil se ve své vynikající knize postihnout právě patrimoniální povahu carského režimu, a to ve všech společenských vrstvách – car, služebná aristokracie, církev, úřednictvo, měšťanstvo a rolníci. Samostatně pak pojednal o roli inteligence v ruských dějinách a především o jejím vlivu na proměnu carského režimu ve druhé polovině 19. století. Na českém knižním trhu představuje Pipesova práce o vzniku právních a institucionálních základen, které umožnily vytvoření byrokratického policejního státu ovládaného komunisty, zcela ojedinělou publikaci.

S. je zločinec na útěku. Doposud vyvázl z každé pasti, kterou mu nastražila policie. Když se však dostane do ženského kláštera v horách a je mu poskytnut azyl, zjišťuje, že přežít tu v klidu jediný týden spolu s pěti mladými ženami a jednou tajemnou bytostí může být nad lidské schopnosti – a že při tom brzy jde o život. Max Unterwasser je pseudonym začínajícího autora. Vyhrazuje si upozornit, že jeho malý erotický horor je určen čtenáři mužského pohlaví a libertinského založení, a sám Michaelu lapidárně charakterizuje takto: „Je to příběh, který začíná jako pubertální fantazie a končí jako postpubertální noční můra.“

S. je zločinec na útěku. Doposud vyvázl z každé pasti, kterou mu nastražila policie. Když se však dostane do ženského kláštera v horách a je mu poskytnut azyl, zjišťuje, že přežít tu v klidu jediný týden spolu s pěti mladými ženami a jednou tajemnou bytostí může být nad lidské schopnosti – a že při tom brzy jde o život. Max Unterwasser je pseudonym začínajícího autora. Vyhrazuje si upozornit, že jeho malý erotický horor je určen čtenáři mužského pohlaví a libertinského založení, a sám Michaelu lapidárně charakterizuje takto: „Je to příběh, který začíná jako pubertální fantazie a končí jako postpubertální noční můra.“

Humorně laděná rodinná sága kanadsko-židovského autora byla v roce 1990 nominována do užšího výběru Booker Prize a v témže roce získala Spisovatelskou cenu Britského společenství. Vypráví historii pěti generací rodiny Gurských, která se za časů prohibice protloukala pašováním alkoholu do arktických končin dálného severu, od poloviny devatenáctého století do současnosti. Postmoderně splétaný příběh plný absurdit dvacátého století osciluje svou stavbou mezi postupy tak rozdílných autorů, jakými byli Charles Dickens, Malcolm Lowry či Philip Roth. Tvůrce pečlivě míchá fikci a fakta, takže ve čtenáři zanechává dojem, že by toho potřeboval o rodině Gurských vědět ještě mnohem víc.

Práce německého profesora politických věd na univerzitě v Hamburku Petera Reichela je významnou analýzou povahy režimu nacistického Německa a současně důležitým příspěvkem k dějinám jeho každodennosti. Kniha přehledně analyzuje spojitou úlohu politiky, násilí, ideologie, kultury, umění a propagandy v každodenním životě třetí říše a její autor zasvěceně dokládá propojenost všech těchto složek a jejich prolnutí nacistickou ideologií, která usilovala o ovládnutí německé společnosti a její podřízení cílům nacistické politiky. Velkou předností práce Petera Reichela je také zdařilý způsob výkladu náročného tématu role politiky, ideologie a kultury a umění v režimu třetí říše a v neposlední řadě i její rovina metodologická spočívající v syntetizujícím uplatnění metod klasické historiografie politických dějin, kulturních dějin, sociologie i uměnovědy.

Román je druhým případem nekonvenčního šerloka Dirka Gentlyho, kterého Adams stvořil ve chvíli, kdy si potřeboval oddychnout od Stopařova průvodce Galaxií. Dirk Gently, jehož pozoruhodná pátrací metoda opřená o přesvědčení, že všechny věci spolu více či méně zjevně souvisejí, přinesla mnohé ovoce (včetně záchrany světa) už v jeho prvním případě (viz Holistická detektivní kancelář Dirka Gentlyho, Argo 2003). V Dlouhém temné čase svačiny duše je tato metoda s úspěchem aplikována znovu, aby rozkryla tajemné okolnosti týkající se ledničky, nápojového automatu, letištní přepážky, jež sama sebe obětuje, a ásgardských bohů, zastupovaných zejména bojovným Thórem.

Francouzský historik Alain Corbin dokázal jako jeden z prvních aplikovat metodické postupy školy Annales na moderní společnost 18. a 19. století. Jeho prozatím nejuznávanější práce je věnována zdánlivě odtažitému tématu — dějinám pachů. Právě na dějinách užívání lidských smyslů, na vztahu k vlastnímu okolí však zachycuje velké civilizační změny, k němž docházelo v různých sociálních prostředích. Původně téměř homogenní společnost se totiž podle jeho názoru začíná pod vlivem nových hygienických zvyklostí, užívání parfémů či naopak nových druhů kanálů a záchodů radikálně měnit a "čistí" se stávají citliví, až přecitlivělí k masám "špinavých". Flaubert nemůže spát, protože se nadýchal pachu dělníků — v této zkratce se odrážejí nové postoje elit, jež se začínají štítit a stranit spodiny. V souvislosti s tím se dle Corbina mohutně rozvíjí narcisismus, neurotické představy a nový význam získávají i pojmy jako delikátnost, soukromý prostor a komfort.

V pořadí třetí román přední současné britské prozaičky je přímo naditý podivuhodnými věcmi a ději. Splétá síť pronikavých a barvitých příběhů, které střídavě vypráví výstřední rabelaisovská obryně — Psí žena neboli Psářka — a její éterický nevlastní syn Jordán. Oba žijí na slizkém břehu Temže v Londýně 17. století. Wintersonová si však zasazením příběhu do historie pouze vytvořila jisté vakuum, v němž čtenář dojde osvobození od možných předsudků vůči dějům a postavám. Román samozřejmě vypovídá o naší době; postava Psí ženy je zrcadlem, v němž se zračí zoufalý stav světa a lidí — obryně vypráví o obecných nectnostech s ohromující otevřeností až brutalitou a často na sebe bere roli soudkyně a vykonavatelky trestu.

Dvacet předních českých a polských medievalistů v této knize předkládá dvacet originálních průhledů do pestrého světa středověku, jeho rituálů (korunovací, pohřbů, slavnostních příchodů do měst, skládání lenních slibů), zvyků, imaginací a každodenní reality i všudypřítomného zázračna. Čtenář může jejich prostřednictvím vstoupit do nitra středověkého kláštera, účastnit se panovnických reprezentací, nechat se unášet snem Karla IV., účastnit se pohřbu jeho děda, začíst se do vidění sv. Brigity či se ponořit do tajů svatovítské mozaiky.

Kde se tu vzala kniha, která míchá hrušky s jablky a nabitý revolver s kouzelným prstenem? Příslušníci etnik, která jsou v knize zastoupena (indiánského, bílého, afroamerického a hispánského) vytvářejí dohromady jediný americký národ. Severoamerický kontinent se stal společným domovem nejen lidem, jejichž kořeny jsou často tak rozdílné, jak si jen možno představit, ale také jejich od věků tradovaným mýtům, pověstem a legendám, které za dobu společného soužití nezůstaly ušetřeny vzájemného ovlivňování.

Protagonistou románu současného německého autora (narozen 1975) je mladý fyzik David Mahler, který se vědecky zabývá problémem času. Jedné noci zjistí, že druhý termodynamický zákon neplatí, čas nepostupuje lineárně dopředu. Ve stavu snového vytržení sepíše třicet stran matematicko-fyzikálního zdůvodnění. Čísla a vzorce jsou správné, základní fyzikální axiom tedy neplatí, minulost není minulost, zítřek může být včerejškem, minulé se teprve stane. Mahler se snaží svůj objev, který otřásá světem v samých základech, zveřejnit. Nepodaří se mu však proniknout do vnitřních kruhů vědeckého establishmentu, proto hledá podporu slavného fyzika, nositele Nobelovy ceny Borise Valentinova. Při honbě za nedostižitelným vědcem prožívá Mahler realitu tak, jako by byl jeho převratný objev potvrzen — svět se vykolejil z času. Mahlerovi se Valentinova nepodaří dostihnout, slavný vědec uniká. Osamělost, kterou Mahler trpí už od dětství, se stupňuje do nesnesitelnosti. Při osudném míjení Valentinova na závěr, kdy je setkání zdánlivě na dosah, a přesto nemožné, Mahler pod obrovitým zářícím sluncem umírá.

Příběh dobrodruha Maxe Barabandera, který se po smrti svého syna vydává z Argentiny do rodného Polska. Doufá v rozptýlení a zapomenutí, ale také v jakýsi nový začátek po dvouletém období problémů s potencí. Ve Varšavě naváže kontakty nejen s rodinou zbožného rabína, ale hlavně s místním podsvětím, a pomoc hledá i u známého spiritisty. Max se stále více zaplétá, sklouzává hlouběji a hlouběji. Svůj postupný pád i jeho nevyhnutelné následky si jasně uvědomuje ovšem k tomu, aby se postavil vlastním špatným sklonům i pokušením, jimž ho vystavuje okolí, se mu však nedostává mravní síly.

Další román velmi populárního americko–židovského spisovatele. Příběh se odehrává v době korejské války a těsně po ní v prostředí newyorské židovské komunity, v Koreji a také v Japonsku. Gershona Lorana, tichého studenta rabínského semináře, sužuje temná realita okolního světa. Kromě strýce a tety, kteří silně zatrpkli po smrti jediného syna, nemá žádné příbuzné. Bez rodičů a přátel vidí Gershon naději pouze ve studiu kabaly, mystickém učení vidin, pravdy a světla. Kabala je tak jedním ze stěžejních témat knihy.

V novém románu s typicky složitým názvem nám autor představuje další úžasnou postavu, jež se řadí do galerie robbinsovských hrdinů - muže jménem Switters, jenž si po všech stránkách odporuje: anarchista, který pracuje pro vládu, pacifista, co nosí zbraň, vegetarián, který se cpe šunkou, nadšenec virtuální reality, jenž nenávidí počítače, „umělec“ života, který ale dokáže být pěkně prudérní, muž posedlý propagací nezkažené morálky, který však zároveň touží připravit o panenství svou nezletilou sestřenici (a zároveň zahořet pro značně starší jeptišku). Děj nás také tradičně zavede na čtyři kontinenty a fyzickou zvláštnost představují v této knize Swittersovy nohy. Popis děje však u Robbinse nikdy neznamená popsat knihu. Jako vždy se jakékoli charakteristice vzpouzí.

Román je zpovědí současného mladého muže, středoškolského učitele dějepisu. Jako student se Aron stal zároveň aktérem i obětí sametové revoluce a teď zápasí s vlastní temnou minulostí, s nejasným pojetím dějin a s tím, že "slova jsou jako prošlé prášky a už na nikoho nepůsobí". Jedou v létě se rozhodne opustit školu, Prahu, přítelkyni i psychiatra. Připravuje se na cestu do Ameriky. Chce navštívit otce, jehož viděl jen jednou v životě za podivných okolností. Ale především chce pochopit význam tajemného hesla SIKA, které ho pronásleduje od dětství...

Pečlivý výběr překladů z tibetského písemnictví, který mapuje v celistvosti literaturu jednoho z nejpozoruhodnějších států světa. Najdeme zde pověsti, mýty či jímavé písně tibetského jogína Milarepy, milostné verše 6. dalajlámy, rozpustilé básničky tibetské lidové poezie, ukázky z tibetských kronik, atd. Kniha poskytuje celkovou představu o literatuře Tibetu. Sestavil Josef Kolmaš.