Argo strana 34 z 311

Kniha představuje výběr z pohádkových vyprávění, která na magnetofon zaznamenala mezi romskými vypravěči v bývalém Československu přední česká romistka Milena Hübschmannová, a navazuje na knihu Romské pohádky (Odeon 1973, reedice Fortuna 1999), kterou uspořádala sama Hübschmannová. Prezentované pohádky dosud v češtině nevyšly. Jedná se možná o poslední pohádky zachycené v československém prostoru od lidových vypravěčů. O tom, že sběr Hübschmannové zachycuje stále ještě živou vypravěčskou tradici, svědčí mimo jiné mnoho prvků a detailů každodennosti 70. a 80. let minulého století, kterými vypravěči s vtipem „špikují“ pohádkové bezčasí. Hrdina tak zlého čaroděje přemůže nejen díky pomoci kouzelných koní, ale také díky několika tatrovkám písku a telefonní lince, které mu na jeho žádost poskytne král. Toto dobové koření ale vypravěči užívají s mírou tak, aby pohádka zůstala pohádkou. Kniha není určena dětem. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky

Druhý díl komiksového románu se odehrává v 90. letech 20. století. Generace dětí z 80. let již město opustila a v divokém porevolučním čase se prostor Starého Města a Malé Strany pro následující generaci zmenšuje a zužuje. Dvory a půdy se zamykají nebo rekonstruují, domy přecházejí do soukromého vlastnictví. Přesto první polovina 90. let byla neméně unikátním časem a ve Stínadlech to vřelo mnoha dobrodružstvími. V příběhu se objeví nová skupina hrdinů, ale vracejí se i hrdinové prvního dílu, už jako čerstvě dospělí. Migrén, Šídlo, Bob, vypravěč Béla, Marie i její podivná „teta“ Marta a její tajemství. Děj nás i tentokrát zavádí do několika časových vrstev. Od nultých let 21. století až hluboko do středověku. Příběh potom vrcholí v polovině srpna 2002, kdy se Prahou valí tisíciletá voda. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Dvorskou společnost Norbert Elias poprvé vydal v roce 1969. Tato kniha představuje široce pojatou analýzu utváření se společenských a sociálních vztahů v dvorském prostředí v období starého režimu. Středobodem autorova zájmu je dvorská společnost francouzského krále Ludvíka XIV., jež podle jeho názoru vytvořila zcela nové modely společenského chování aristokracie, jež v jistých proměnách přežívaly hluboko do 19. století a jež i při zániku monarchií ve většině západního světa ovlivňují chování politických i kulturních elit do současnosti.

Gildas (či Gilda, kol. 500–570) byl britonský klerik. Učenost a literární styl mu vysloužily přídomek Sapiens (Moudrý). Jeho spis v latinském originále známý pod názvem De excidio et conquestu Britanniae (O zkáze a dobytí Británie) vypráví o pořímské historii Británie. Jde o jediný dochovaný podstatný zdroj o tomto období, vytvořený téměř současníkem. Jako člen řádu ovšem ve svém vyprávění nenabízí nestranný pohled, nýbrž favorizuje ideál mnišství. Spis ve formě kázání o třech částech odsuzuje činy autorových současníků sekulárních i církevních. První část se skládá z vysvětlení díla a stručné historie římské Británie od jejího dobytí za principátu až do autorovy doby. Kritizuje Britony za jejich hříchy, současně však také oslavuje hrdiny jako Aurelia Ambrosia, kterého coby první popisuje jako vůdce odporu proti Sasům. Zmiňuje také vítězství v bitvě u hory Badon, později připisované Artušovi. Gildas sám ovšem jednoznačného velitele vojsk neuvádí. Druhá část odsuzuje pět britských králů: Constantina, Aurelia Conana, Vortiporia, Cuneglase a Maelgwna. Jedná se o jedinou dochovanou zmínku o těchto osobnostech, napsanou v době jejich vlády, proto je z historického hlediska velmi cenná: V poslední části Gildas opět kriticky vystupuje proti tehdejšímu kléru.

„Kniha ke mně hovořila, jako hovoří sen, jen mnohem jasněji a zřetelněji. A dotýkala se mého srdce jako otázka.“ Stejně jako se srdce a mysli vypravěče Athanasia Pernatha magicky dotýkala kniha Ibbur, kterou mu do rukou vtiskl neznámý cizinec, mystický pomocník – Golem –, tak Meyrinkův světoznámý román znepokojuje a poutá svým fantaskním kouzlem další a další generace čtenářů. Jedním z nich je i Jaroslav Róna, který pro nové vydání této legendární knihy vytvořil soubor ilustrací. „Meyrinkův Golem je pro mě ikonické dílo, které mělo zásadní vliv na mé vnímání Prahy na přelomu devatenáctého a dvacátého století, a zejména zaniklé židovské čtvrti. Mysteriózní příběh o rytci kamejí Pernathovi a jeho setkání s Golemem, ponořený do atmosféry kabalistického tajemna, mě nesmírně přitahoval. To, že jsem mohl tu knihu ilustrovat po geniálním Hugo Steinerovi, bylo splněním mého snu.“ – Jaroslav Róna

Václav Havel pohledem Michaela Žantovského: už tím je řečeno vše, co nová havlovská biografie přináší. Oba muži spolu dlouhá léta úzce spolupracovali, pojilo je blízké přátelství – a politický (a do značné míry i kulturní) odkaz Václava Havla dodnes Michael Žantovský rozvíjí jakožto diplomat působící na těch nejprestižnějších velvyslaneckých postech (USA, Izrael, Velká Británie). Jeho kniha však nabídne nejenom autorův pohled „zevnitř“; Žantovský dokáže Havlovo působení vnímat i kriticky, s maximální možnou objektivitou a lidskou i odbornou erudicí. Už prvotní autorův „nástřel“, sestávající ze tří ukázkových kapitol, vzbudil v nakladatelském světě nefalšované nadšení – a dnes jsou práva na šestisetstránkovou publikaci (již autor napsal anglicky a sám si ji coby oceňovaný překladatel přeložil do svého mateřského jazyka) prodána již do deseti jazyků, přičemž další jazykové mutace jsou v jednání. Ono nadšení ostatně potvrzují první recenze, vycházející ještě před podzimním vydáním knihy – mluví se v nich mj. o „živé, podrobné a zasvěcené biografii… působivé, citlivé kronice, úspěšně postihující spletité osudy velké postavy 20. století“ (Publishers Weekly) či o „impozantním životopise velkého muže uprostřed dějin těžce zkoušeného národa“ (Kirkus Review). Kniha získala na veletrhu Svět knihy ocenění Český bestseller za rok 2014.

Román o umění, lásce a pandemii napříč časem i prostorem. Edwinu St. Andrewovi je osmnáct, když se parníkem přeplaví přes Atlantik, poté co jej kvůli politickým názorům vyloučí ze společnosti britské aristokracie. Okouzlen krásou kanadské přírody vstoupí do lesa a náhle zaslechne tóny houslí odrážející se od stěn rozlehlé stavby – tento zážitek jím hluboce otřese. O dvě století později se známá spisovatelka Olive Llewellynová vydává na propagační turné své knihy. Cestuje po celé zeměkouli, avšak vlastní domov má v druhé měsíční kolonii. V textu jejího bestselleru o pandemii se nachází zvláštní pasáž: houslista hraje v rezonující chodbě dopravního terminálu a kolem něj se zvedá lesní stromoví. Když začne Gaspery-Jacques Roberts pátrat po jisté anomálii v severoamerické divočině, narazí na několik rozvrácených životů – mladík z britské šlechtické rodiny podlehne šílenství, spisovatelka odtržená od rodiny uvízne na Zemi uprostřed pandemie a jeho vlastní kamarádka z dětství se zřejmě také pokusila o něco, čím narušila časové linie vesmíru.

V knize autorka zkoumá vztah mezi sexuální politikou a morálkou v Německu ve 20. století. Vychází z analýzy sexuální politiky nacismu, v níž shledává jak prvky utlačovatelské, tak prvky sexuální svobody. Nacistickou realitu následně konfrontuje se sexuální politikou a tuhou sexuální morálkou v 50.–70. letech, přičemž velkou pozornost věnuje i proměnám německé paměti na třetí říši. V bádání o nacistickém i poválečném Německu se jedná o práci jedinečnou, jež dává nové odpovědi na příčiny a podobu kulturní vzpoury pozdních 60. let, jež ovlivňují německou společnost dodnes.

Manželé Belhadžovi, Maročan Amin a Francouzka Mathilda, si splnili sen. Po letech tvrdé dřiny proměnili své hospodářství v prosperující a vzkvétající podnik. Teď už konečně patří mezi elitu země, užívají si svůj blahobyt a věří, že dál bude jenom lépe. Jenomže jejich soukromý život i veřejné dění mají do idyly velmi daleko. Stýkají se sice s bohatými Francouzi, ale jejich rovnost je jen zdánlivá a pohrdlivá samolibost bývalých kolonistů stále hmatatelná. Ani běžní, často živořící Maročané je nepovažují za jedny z nich. Také jejich vzájemný vztah není tím, co ukazují navenek. Útěchu jim přináší úspěchy nadané dcery Ajši, těžkou hlavu jim však dělá vzpurný syn Selim. Rodinný mikrokosmos odráží situaci v celé zemi. V Maroku se více než deset let po získání nezávislosti mezi povznesenými privilegovanými a zbytkem obyvatelstva nic nezměnilo.

Palác Elektrických podniků patří mezi největší a nejvýznamnější památky meziválečné funkcionalistické architektury na území dnešní ČR. Velkorysý objekt podle návrhu architektů Adolfa Benše a Josefa Kříže byl dokončen v roce 1935 a svého času platil za největší administrativní budovu i za ukázku moderních stavitelských postupů a technologií. Kniha není jen výpravnou monografií představující architekturu a typologii tohoto výjimečného objektu. Zabývá se současně společenským a kulturním kontextem doby jeho vzniku, a to zejména na pozadí nové stavební formy – městského paláce a rozvíjející se metropole. Z velké části mapuje i rozsáhlou přestavbu spojenou s částečnou konverzí, kterou lze s jistotou označit za jednu z největších a technicky nejnáročnějších rekonstrukcí památkově chráněného objektu na území Prahy. To vše se prolíná s úvahami historiků, techniků a architektů o tektonice, materiálech, ale zejména kompozici, řádu a estetice, které jsou nadčasovým poselstvím této stavby.

Kniha se do hloubky a pečlivě zabývá motivy a impulsy, které v sobě zpracovávají současní muži - otcové rodin, ať již úplných, či neúplných. Nahlíží ze současnosti na dřívější výchovné postupy, hledá, kudy z nich ven a jak si nastavit život tak, aby budoucnost naše i našich dětí byla lepší. Knížka je propracovanou cestou k sobě samému, k nalezení vnitřní rovnováhy, z níž vychází úzký, láskyplný a zdařilý vztah k dětem i dalším členům rodiny, je jakousi obdobou kontaktního rodičovství "pro muže", kteří v současnosti stále čelí výzvám minulých dob a klišé. Čtenář v ní najde nejen otázky k zamyšlení nad minulostí a životem vlastních otců a dědů, ale i návody a postupy, jak najít sebe sama a neztratit své děti.

Trilogie Molloy, Malone umírá a Nepojmenovatelný má v Beckettově prozaickém díle stejně zásadní postavení jako Čekání na Godota či Konec hry v jeho díle určeném pro divadelní scénu. Radikální „antirománová“ forma, spojená s rozpadem vypravěčského vědomí a stále vyhrocenější anonymitou, se jedinečným způsobem pojí se skeptickým a černým humorem. Beckett zde naplňuje své autorské krédo, že úkolem umělce je selhávat lépe než kdokoli jiný, a vytváří jeden z mála modernistických textů, který lze bez rozpaků stavět vedle díla Franze Kafky. Individuální hrdina se zřetelnými obrysy mizí, ohniskem vyprávění se místo něj stává nejistota a kupící se vědomí nicoty lidské existence. Prózy původně psané francouzsky a poté autorem převedené do angličtiny mistrovsky přeložil Tomáš Hrách.

Jestliže měla kouzla svůj začátek, mohlo by se stát, že jednou taky skončí? Amélie ví, že pokud má přání, stačí říct Otci Vánoce a on všechna splní. Kouzlo, v něž Amélie věří, se však pozvolna vytrácí, a Otec Vánoce má najednou víc starostí než jen nesplnitelná přání. Elfové jsou znepokojení, létající sobi padají z nebe, trollové zuří a Vánocům hrozí zrušení. Jenže Amélie není jen tak obyčejná holka a Otec Vánoce možná nebude na záchranu Vánoc sám…

V letech 1992 a 1993 Umberta Eca pozvali na Harvardovu univerzitu na šest přednášek o literární teorii. Čekal-li tehdy některý student suchopárný výklad, pamatuje si své překvapení pravděpodobně dodnes. Beletristický text je v Ecově podání lesem, v němž může čtenář rozjímat, nebo se ztratit, chodit po prochozených cestách, nebo si vyšlapat svou vlastní. Eco vyzývá čtenáře, aby se znovu zamysleli nad tím, jak čtou a co od nich text očekává. Na nesčetných příkladech od Tří mušketýrů přes romány o Jamesi Bondovi až po současné detektivky (či porno) ilustruje literární techniky, kterými texty dosahují svých cílů, roli, kterou v nich hraje čas, či míru, do jaké fikce parazituje na realitě a naopak. Vzhledem ke své nadčasovosti má Šest procházek literárními lesy čtenáři dozajista co říct i po třiceti letech. V nakladatelství Argo vychází soubor v novém překladu.

Mikušova sbírka krátkých próz je souborem, který neslibuje potěchu jen příznivcům skutečných chameleonů, ale i zadostičinění odpůrcům chameleonů příslovečných. V textech, které s mystifikační hravostí překračují obvyklou podobu povídkového vyprávění, najdeme mimo jiné záznam wrestlingového zápasu, kroniku fiktivní obce, přepis nonkonformního rozhlasového vysílání, dojde samozřejmě i na titulní výstavu chameleonů, která zcela nečekaným způsobem zasáhne do života lidí v Praze. Satirický osten provází všudypřítomný humor, který může upomenout na Woodyho Allena či monthypythonskou, ale i haškovskou tradici. Až bizarní logika a experimentální rozkročenost zase připomene Daniila Charmse či Donalda Barthelma. Výsledkem ovšem nejsou epigonské texty, nýbrž nepředvídatelný autorský samorost, jehož dílo u nás nemá obdoby. "V časech dlouho trvajícího volání po ,svěžím větru v tuzemské literatuře‘ představuje Mikušova sbírka krátkých próz jasnou a nepřehlédnutelnou odpověď na tento hlad po svérázném pojetí a neoposlouchaném hlase!" Přemysl Krejčík

Ve své vůbec první sbírce povídek zahrnující čtyřicet let tvorby představuje Alan Moore, legendární autor celé řady kultovních děl jako Strážci, Z pekla, Liga výjimečných, V jako vendeta, devět příběhů plných zázraků a podivností, z nichž každý nás zavede hlouběji do fantastických zákoutí reality. Čeká vás devět brilantních textů přeložených devíti skvělými překladateli, kteří patří mezi ty nejlepší ve svém oboru. "Sbírka úžasných, geniálních a zároveň dojemných povídek. Je pevně zakořeněná v naší městské realitě, ale zároveň je kosmická a rozšiřuje vědomí." Neil Gaiman