Argo strana 50 z 314

Píše se 10. duben 1912 a z přístavu v Southamptonu vyplouvá na svou první a poslední plavbu Titanic. Na jeho palubě se nachází britský policejní detektiv Sanders, který má téměř nesplnitelný úkol: mezi stovkami cestujících v první třídě se má pokusit identifikovat hledaného zločince. Protože ještě na moři nikdy nebyl a ve společnosti smetánky v první třídě se cítí poněkud nejistý, dá ho kapitán Smith, seznámit se scestovalým badatelem Cedrikem, který se Sandersovi stane vítaným pomocníkem. Tito dva muži začnou pátrat po tom třetím – vrahovi z irských Long Meadows. Příběhu dodává na poutavosti Cedrikovo líčení jeho cest do mormonského Utahu, tradiční Indie a židovské Haliče.

Výtěžek z prodeje této knihy věnujeme zastupitelskému úřadu Ukrajiny v ČR k nákupu obranného vojenského materiálu. Z krátké diskuse na Twitteru vznikl nápad složit povídkovou sbírku, jejímž společným jmenovatelem by mohl být strach či smrt a současně hrdinství i naděje. Skupina českých spisovatelek a spisovatelů (Julie Nováková, Jiří Padevět, Dalibor Vácha, Michal Kubal, Pavel Bartáček, Pavel Koudelka, Václav Syruček, Milada Střítezská, Martin Šinkovský, Bohdan Dlouhý, Zbyněk Moravec, Aleš Dvořák, Markéta Kadlecová, Irena Moravcová, Petr Sýkora, Mauser de Vader) se rozhodla tímto způsobem podpořit bojující Ukrajinu, na kterou odkazuje také název celé knihy. Úvodního textu sbírky se zhostil novinář Michal Kubal, osoba skrze své zkušenosti více než povolaná, a následující povídky čtenáře zavedou do různých končin i časů. NEVZDÁME SE! Čtu-li slovo povídka, mozek automaticky dodá: Povídky malostranské. Strana je v ukrajinštině i v ruštině jedním ze slov, kterým lze označit stát. Ukrajina byla 24. února 2022 (již podruhé) napadena Ruskem. Nejrozlehlejší „strana“ Evropy (i světa) napadla svého výrazně menšího, ale přesto obrovského souseda. Zdánlivě z ničeho nic jsme v Evropě opět svědky utrpení, které přeci mělo zůstal jen součástí (stále blednoucích) vzpomínek na události první poloviny 20. století. Místo toho jsme uprostřed války, mučení, zabíjení a znásilňování. Výbor povídek, který se Vám dostává do rukou, je jednou z prvních reflexí toho, co se koncem února stalo sice nechtěnou, ale o to naléhavější součástí našich životů. Skutečnost, že se nečte pěkně, není způsobena nedostatkem talentu autorů, ale povahou tématu. Výzvy, před nimiž stojíme, rovněž nebudou pěkné a každý, kdo si tuhle knížku přečte, jim bude připraven čelit o něco lépe, protože ho všechno to násilí a utrpení, s nímž se autoři popasovali, „otuží“. Do dalších let toho bude třeba a čím dříve začnete, tím lépe. – Michael Romancov, politický geograf Sbírka povídek pro bojující Ukrajinu. „Začala válka na Ukrajině. Tento den změní nejen dějiny Ukrajiny a Ruska, nejenom Evropy, ale celého světa.“ – Michal Kubal

Kniha je volným pokračováním Britských obrázků a autor v ní opět představuje britskou společnosti a text doplňuje fotografiemi. Brexit považuje za největší pochybení Spojeného království od druhé světové války, ale jako liberální demokrat naprosto respektuje výsledek rozhodnutí britských voličů. Nicméně ukazuje, že skotští voliči měli jiný názor než Angličané. Rozebírá vyhlídky Spojeného království v pobrexitovém kontextu a zvláštní pozornost věnuje Skotsku a Severnímu Irsku. Britskou monarchii považuje za garanta historické kontinuity. Nabízí procházku po několika historických pamětihodnostech Londýna a zastavuje se v Chartwellu, venkovském sídle válečného ministerského předsedy Winstona Churchilla. Nutně se neshoduje s kritiky premiéra Borise Johnsona, jehož životopis Winstona Churchilla považuje za vynikající. Johnsona vidí jako nejschopnějšího britského politika vedle skotské první ministryně Nicoly Sturgeonové. Jednou z kapitol je pak úvaha o věčnosti pojímaná z křesťanského hlediska.

Nejznámější steampunková hrdinka se vydává do Španělska, aby vyřešila případ ještě podivnější než všechny předchozí. Mladého dědice panství totiž posedl démon a při jeho vymítání upadl do kómatu. Vše je ale ještě podezřelejší, než to na první pohled vypadá. Lady Mechanika musí z jednotlivých dílků sestavit celou skládanku, v níž má svou roli prastará magie jižní Ameriky, nadpřirození krvesajové, předsudky a hlavně láska. Lady Mechanika ale musí zachovat chladnou hlavu a rozhodnout se, na čí stranu se postaví. A když bude mít štěstí, získá další indicii k tajemství vlastního původu.

Kniha Fízl je něco mezi esejem, historiografickou prací a beletrií, přechází volně z jednoho žánru do druhého a zároveň je i překračuje. Práce sice vychází z materiálů, které produkovala komunistická tajná policie, nepracuje s nimi ale způsobem, jaký používá historiografie – není svázána nějakou metodologií, ale jsou v ní i postupy běžné v literatuře: hříčky, aluze, metafory, hyperboly, gradace, pointy…, čímž „popisovaná“ realita získává na plastičnosti. To je umocněno tím, že Placák nekomentuje cizí zkušenost, ale materiály StB se týkají jeho samotného a jeho přátel. I když Fízla zařadíme do literatury, je to zároveň zasvěcený vhled do toho, jak fungovala komunistická StB v době normalizace. Podle autora má kniha i didaktický účel: je to návod, jak se bránit jakémukoli vnějšímu nátlaku, ať už je jeho původcem stát nebo cokoli jiného. Druhé, rozšířené vydání je mimo jiné doplněno o happyend – tedy vítězný polistopadový soud autora s „hrdiny“ jeho knihy, důstojníky tajné policie.

Strhující kriminální drama odehrávající se ve fiktivním městě, přesně však zrcadlící poměry středních vrstev současné americké společnosti. Investiční poradce Patrick, který před časem přišel o dceru, nemůže v noci spát a jezdí autem po předměstí. V ulici Kobylek srazí velkého černého psa, který mu skočil pod kola. Skoro nic se mu nestalo, ale Patricka, který vystoupil a šel se na něj podívat, kousne do nohy. Patrick zjistí, že incidentu přihlíží nějaký muž. Druhý den se ukáže, že v domě u místa nehody někdo zabil mladou dívku. Probíhal tam večírek a účastníci upadnou do podezření. Který z nich je na vině, a co když to nebyla úkladná vražda? Šokující odhalení nabídnou až poslední strany tohoto suverénně odvyprávěného příběhu.

1795 je závěrečným dílem historické noir trilogie. Tycho Ceton se plíží městem jako raněné zvíře a spřádá plány, jak znovu nabýt důstojnost, o niž ho připravili. Rozpoutá takový chaos, jaký v podivuhodném i zkaženém městě Stockholmu ještě nezažili. Emil Winge je odhodlán Cetonovo řádění zastavit. Nemá však nikde zastání - mocní, stíháni paranoidními obavami ze spiknutí, mají jiné starosti a Mickela Cardella zaměstnává pátrání po Anně Stině Knappové, která po smrti svých dětí zmizela beze stopy. „Niklas Natt och Dag je vynikající vypravěč (…) nikdo před ním nedokázal popsat 18. století tak živě, jazykem, jenž dýchá starobylostí, a přesto zůstává srozumitelný. (…) Niklas Natt och Dag napsal výjimečnou trilogii, působivé historické líčení a zároveň neuvěřitelně napínavou, krvavou detektivku. - Dagens Nyheter, Sweden

Vítejte v krámku s fantazií, který putuje po celém světě a nabízí starožitné cetky, jež dokážou naplnit ztracené sny, a zvláštní telefony, díky nimž se můžete spojit se svými milovanými na onom světě. Po příjezdu do malého městečka Boonah však starý obchodník s fantazií Earlatidge Hubert Umbrey zjišťuje, že umírá a že co nejrychleji musí najít svého nástupce, protože i v malém Boonahu je řada těch, kterým by jeho kouzla pomohla. Například Enochovi – desetiletému chlapci, jenž oplakává svého otce a provinile skrývá jakési tajemství. Nebo Ann, která do města přicestovala za umírající babičkou, a přesto s lítostí myslí především na jednoho muže. Ovšem i samotnému panu Earlatidgeovi připraví krámek během jeho posledních dní na zemi obchod v podobě, v jaké jej nikdy dřív nepoznal – a dokáže tak čelit svému osudu. Nenechte si ujít poutavý magický román o fantastickém krámku, který přináší útěchu, klid a naději těm, kteří to potřebují. Krásný a povznášející příběh, který vás rozesměje i dojme.

Historie Albigenských přestavuje základní pramen ke křížové výpravě proti katarům v jižní Franciia a pro události s ní související v letech 1203-1218. Její autor, Petr, cisterciácký mnich z kláštera Vaux-de-Cernay Abbey, byl přímým svědkem řady z popisovaných dějů, které líčí z ortodoxně katolického hlediska. Přesto jeho kronika přináší mnoho cenných zpráv o víře albigenských katarů a jejích teologických základech. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky

PhDr. Jan Jeřábek vystudoval FFUK, obor kulturologie. Jeho Úvod do grafologické diagnostiky představuje široce syntetizující přístup k problematice, který je podložen letitou praktickou zkušeností. Vedle psychologie rukopisu se intenzivně zabývá také hlubinnou a humanistickou psychoterapií, západními i východními způsoby práce s tělem a různými aspekty meditační praxe. V současné době je předsedou České grafologické komory v Praze.

Knihu Kde zrovna jsem můžeme číst jako román, ale i jako pásmo volně navazujících, převážně lyrických povídek spojených hlasem jejich vypravěčky a protagonistky, singl ženy středního věku, pro kterou je samota životní volbou. Ta nás provádí místy svých všedních i svátečních dní, jsme svědky pracného budování vztahu jejího privátního „já“ ke světu. Za mikrokosmy, v nichž se vypravěčka ocitá, lze tušit Itálii, ale spíš než identifikace konkrétních míst čtenáře zaujme schopnost vyprávět lidský život a plynutí času skrze prostor. Díky svému vynikajícímu pozorovatelskému talentu, výrazově přesnému a přitom ukázněně střídmému jazyku je skvělou společnicí i průvodkyní místy, na kterých můžeme potkat i sami sebe. Úžasné, kontemplativní čtení... Lyrická próza, která čtenáře vybízí k tomu, aby se nad vyřčenými slovy pozastavili. Real Simple, Best Books of 2021

První a nejdojemnější kapitola fiktivního Kerouacova životopisu, „Duluozovy legendy“, kterou psal v podstatě celý život, protože látkou i palivem jeho psaní vždy byly vlastní, intenzivně prožívané zkušenosti. Vize Gerarda jsou tím, co si Jack Kerouac – či jeho prozaické alter ego Duluoz – pamatuje o svém bratrovi Gerardovi; je to sled výjevů, vizí či vidění, detailů přetvořených v básnickou pravdu, střípků viděných očima dítěte, matných vzpomínek na milovanou, důvěrně blízkou, andělskou bytost, kterou odvedla z jeho života smrtelná choroba, když bylo Gerardovi devět let a Jackovi pouhé čtyři roky. Knihu napsal Kerouac během dvou týdnů v roce 1956, ve stejném roce, kdy rozepsal Anděly zoufalství a dokončil Tristessu, a jako by v ní utíkal ke vzpomínkám na dětskou čistotu a nevinnost, na šťastná léta prožitá po boku milujícího a milovaného bratra, kterého vidí jako svého prvního učitele.

Maria Florkowská, vězeňkyně číslo 16671 a vášnivá hráčka šachů. Po vpádu německých vojsk do Polska se s rodiči a sourozenci ocitla zavřená ve varšavském ghettu, kde se zapojila do protinacistického odboje. Poté co na ně přišlo gestapo, je i s rodinou odvlečena do osvětimského tábora. Při selekci v ruce zoufale svírá šachovou figurku, poslední věc, která jí zbyla z dřívějšího života a která ji nečekaně zachrání před okamžitou smrtí. Sadistický vedoucí tábora si usmyslí, že by šachové partie s mladičkou dívkou mohly být pro jeho znuděné dozorce vítaným rozptýlením... Maria musí hrát o život, zároveň však spřádá svůj vlastní plán...

Kniha německého medievisty Eduarda Mühleho představuje jedinečný pokus o syntetický výklad dějin Slovanů v dlouhé časové perspektivě od 6. do 15. století. Zpracovává téma, jemuž německá historiografie věnuje pozornost přinejmenším dvě staletí. Přesto jde o knihu inovativní. Autor ve svém výkladu vychází nejen z dobových písemných pramenů, ale velká část jeho interpretací je založena na poznatcích archeologických, jež v posledních desetiletích změnily zažité představy. Mühle ve svém výkladu volí dvojí přístup: na jedné straně se věnuje reálným společenským strukturám Slovanů, počínaje raně slovanskými skupinami obyvatelstva přes první slovanské státní útvary 10.-12. století až po mocensky stabilizovaná království pozdního středověku; na straně druhé na středověké Slovany nahlíží očima jejich sousedů. Nikoli tedy pouze slovanské pojímání sebe sama, jež se v plnosti rozvíjí až ve 12. a 13. století, ale stejně tak i pojímání Slovanů prizmatem sousedů, kteří si byli vědomi vzájemných kulturních odlišností. V Mühleho knize je tedy slovanský svět barvitě zachycen pohledem arabských, byzantských a latinských středověkých autorů. Jejich uvažování sice mnohdy bylo stereotypní, i přes onu stereotypnost nám ale zanechalo, byť někdy pokřivené, stopy jinak neznámých stránek života Slovanů ve středověku. Kniha Eduarda Mühleho ale není omezena pouze na samotné dějiny Slovanů mezi 6.-15. stoletím. Její druhou dimenzi představuje zkoumání Slovanů jako kulturního konstruktu, jako nástroje politiky od středověku do 21. století.

Dva dochované cestovní deníky mladých Šternberků z jejich kavalírské cesty, podniknuté počátkem 60. let 17. století, představují mezi podobnými prameny k dějinám cestování v období baroka skutečný unikát. Jsou totiž – až na úvodní latinskou pasáž „muzejního“ deníku – psány dobovou češtinou a navíc jazykem velmi živým a barvitým. Najdeme v nich nejprve popis cesty Václava Vojtěcha do nizozemské Lovaně, kde všichni tři bratři studovali na tamní univerzitě; větší část deníků pak vyplňuje popis zážitků z jejich společné kavalírské cesty po západní Evropě a také druhé cesty, podniknuté již samostatně Ignácem Karlem (oba texty jsou z pera zatím neznámého průvodce či sloužícího mladých hrabat). Deníkům dodává na zajímavosti, že Šternberkové této generace byli v pozdějším životě velmi aktivní na poli kulturním (méně politickém), což platí zejména o mimořádně pozoruhodné osobnosti hraběte Václava Vojtěcha, mimo jiné stavebníka Šternberského paláce na Hradčanech a Trojského zámku.

Znali jsme jen mlčení. Moji prarodiče z matčiny strany o své zkušenosti z doby druhé světové války nikdy nemluvili. A my si kolem nich utvořili vlastní legendy: on byl v koncentračním táboře učitelem a pomáhal dětem vyplnit čas, než na ně dojde řada; ona dokázala unést železniční pražce, pod jejichž tíhou jiní Židé našli smrt. A s tím jsme si vystačili, věděli jsme, že se dál nemáme ptát. A tyhle příběhy poté, co zemřeli pouhý měsíc po sobě, bez dalšího zkoumání vstoupily do rodinné paměti. Jenže po čase se v nich začaly objevovat praskliny. Novinový článek, v němž se tvrdilo, že vychází s rozhovoru s ním. Fotografie, na níž se ona drží za rámě cizího muže. E-maily od anglického osmdesátníka, jenž tvrdil, že byl jeho žákem. Hromádka dopisů v krabici od bot ukryté v komoře u její sestry. A příběh jejich životů se nám najednou začal měnit před očima. Bram Presser na základě skutečných faktů a fragmentů historie vystavěl nesmírně působivý román o lásce, paměti, minulosti a identitě.