Argo strana 51 z 314

Dva dochované cestovní deníky mladých Šternberků z jejich kavalírské cesty, podniknuté počátkem 60. let 17. století, představují mezi podobnými prameny k dějinám cestování v období baroka skutečný unikát. Jsou totiž – až na úvodní latinskou pasáž „muzejního“ deníku – psány dobovou češtinou a navíc jazykem velmi živým a barvitým. Najdeme v nich nejprve popis cesty Václava Vojtěcha do nizozemské Lovaně, kde všichni tři bratři studovali na tamní univerzitě; větší část deníků pak vyplňuje popis zážitků z jejich společné kavalírské cesty po západní Evropě a také druhé cesty, podniknuté již samostatně Ignácem Karlem (oba texty jsou z pera zatím neznámého průvodce či sloužícího mladých hrabat). Deníkům dodává na zajímavosti, že Šternberkové této generace byli v pozdějším životě velmi aktivní na poli kulturním (méně politickém), což platí zejména o mimořádně pozoruhodné osobnosti hraběte Václava Vojtěcha, mimo jiné stavebníka Šternberského paláce na Hradčanech a Trojského zámku.

Po neúspěšném pokusu o sebevraždu mladý úředník Hanio Jamada nabídne svůj život na prodej formou inzerátu v tokijském bulvárním deníku. Brzy se začínají ozývat různí zájemci se stále bizarnějšími nabídkami. Jak se sluší a patří pro četbu na pokračování, Mišima na rozdíl od zdlouhavých ušlechtilých úvah, které používá ve svých „seriózních“ románech, napsal tuto novelu formou rychlého sledu krátkých kapitol, ve kterých se hlavní hrdina dostává do řady absurdních situací s atmosférou, která snese srovnání s Tarantinovým filmem „Pulp Fiction“. Jedná se o groteskní až surrealistický příběh plný pitoreskních postav, ve kterém Mišima využívá satiru a černý humor ke zkoumání některých témat, která ho zaměstnávala v jeho tvorbě po celý život: smrti, krásy a erotiky. Původně byla novela Život na prodej (Inoči urimasu) v roce 1968, tedy jen dva roky před autorovou šokující sebevraždou, publikována na pokračování v časopisu Playboy Šúkan. V prosinci téhož roku byla vydána jako kniha. Toto je James Bond s kafkovskou břitkostí. Hanio je hlavní hrdina komicky lapený mezi svými pudy sebezáchovy a sebezničení a mezi darebáky, kteří se pohybují sem a tam, přičemž vypadají jako agenti mezinárodní zločinecké sítě, a prozaickými postavami zabývajícími se vlastními fantaziemi. - The Japan Times Antihrdina knihy, který se marně snaží zbavit se své existence, pro kterou nemá žádný užitek, je alter egem autora, který zinscenoval smrt, o níž on i publikum, které se vysmívalo jeho poslednímu projevu, věděli, že je mimo realitu. - The Japan Times Brilantní příklad Mišimovy neomezené představivosti. Paradoxní představy o povaze bytí jsou prezentovány s charakteristickým ironickým úsměvem. - The Japan Times Svižný, šílený příběh s ozvěnou hlubších obav, které zajímaly a trápily jeho autora. - The New York Times Život na prodej je plný tarantinovských scén pašování a vražd, stejně jako filozofických úvah o japonských postojích ke kodexu bojovníka, meči a cti. - The Evening Standard Surrealistický román o městě, které ztratilo duši – od jednoho z literárních velikánů Japonska. - The Guardian Jen Mišima dokázal tak famózně a přirozeně míchat kýč a satiru, erotiku a klaunství, konspirační teorie a morální ponaučení. - Publishers Weekly V úzkostlivosti své psychologické analýzy je Mišima podobný Stendhalovi a v hloubce studia lidské touhy po sebezničení - Dostojevskému. - The Christian Science Monitor

Kniha snů zaujímá v celku Kerouacova díla zvláštní postavení: setkáváme se v ní sice s autorem samotným i s postavami, které známe z jeho ostatních próz, vše je však nahlíženo prismatem snu; tento experimentální román totiž sestává ze zápisů snů, jež Kerouac pořídil v letech 1952–1960. Kerouacovo „spontánní psaní“ je tu snad ještě spontánnější než obvykle, jelikož se osvobozuje od každodenní reality a nechává se omezovat pouze autorovým nevědomím, respektive tím, co je z něj autor schopen a ochoten zveřejnit. Onen surový básnický materiál ovšem zpracovává suverénní stylista, a výsledný text tak nabývá prazvláštní, univerzální působivosti. Řečeno se samotným Kerouacem: „Každonoční snění všech lidí na světě spojuje lidstvo (…) a je také důkazem, že svět je skutečně transcendentální.“

Maria Florkowská, vězeňkyně číslo 16671 a vášnivá hráčka šachů. Po vpádu německých vojsk do Polska se s rodiči a sourozenci ocitla zavřená ve varšavském ghettu, kde se zapojila do protinacistického odboje. Poté co na ně přišlo gestapo, je i s rodinou odvlečena do osvětimského tábora. Při selekci v ruce zoufale svírá šachovou figurku, poslední věc, která jí zbyla z dřívějšího života a která ji nečekaně zachrání před okamžitou smrtí. Sadistický vedoucí tábora si usmyslí, že by šachové partie s mladičkou dívkou mohly být pro jeho znuděné dozorce vítaným rozptýlením... Maria musí hrát o život, zároveň však spřádá svůj vlastní plán... Poslední šachmat to u mě vyhrál. Prvotina Gabrielly Saabové mě přiměla horečně obracet stránku za stránkou, zatímco jsem se čím dál víc strachovala o tu mladou a kurážnou holku, která myšlení šachového génia využila k tomu, aby naplánovala pomstu za svou vyvražděnou rodinu. Elise Hooperová

Lidé různých kultur i dob si vyprávějí mýty a příběhy. Čím to je, že tato vyprávění mají tak podobnou strukturu? Co to vypovídá o lidské mysli, morálce i o světě vůbec? Jordan Peterson ve své první knize (1999) zkoumá spojitost mezi tím, co nám moderní neuropsychologie říká o mozku, a tím, co je obsaženo v rituálech, mýtech a náboženských příbězích. Mapy smyslu jsou prací, která spojuje neuropsychologii, kognitivní vědu a freudovský i jungovský přístup k mytologii a vyprávění, a buduje mnohovrstevnatou teorii, která moudrost a smysl obsažené v mýtech zprostředkuje kritické mysli moderního člověka.

Staletí před událostmi líčenými ve Hře o trůny se rod Targaryenů – ti jediní z dračích pánů, kteří unikli Zkáze Valyrie – usídlil na Dračím kameni. Příběh Ohně a krve začíná u legendárního Aegona Dobyvatele, stvořitele Železného trůnu, a pokračuje přes generace Targaryenů bojujících o tento neblaze proslulý symbol, až po občanskou válku, která jejich dynastii téměř zničila. Co se doopravdy dělo během Tance draků? Proč bylo tak smrtelně nebezpečné vypravit se do Valyrie po Zkáze? Odkud pocházejí dračí vejce, která dostala Daenerys? To je jen několik z mnoha otázek, na něž najdete odpověď v kronice psané učeným mistrem Citadely a doprovázené desítkami ilustrací Douga Wheatleyho. Do tohoto příběhu jsme mohli letmo nahlédnout už v knihách, jako byl Svět ledu a ohně, ale teprve nyní se před námi spletitá historie Targaryenů odhaluje do posledního detailu. Oheň a krev, úvodní svazek dvoudílných dějin rodu Targaryenů, představuje ty nejvyhrocenější podoby hry o trůny a nabízí zcela nový pohled na bouřlivou, často krvavou a vždy fascinující historii Západozemí.

Výbor sedmi povídek představuje tvorbu jednoho z nejuznávanějších moderních autorů píšících v urdštině Najjara Masúda. Tento autor, profesor perské literatury a překladatel vydal za svého života čtyři povídkové sbírky, z nichž tři jsou v tomto výboru zastoupeny. A nepochybně zaujmou i čtenáře bez hlubokého předchozího zájmu o indickou literaturu. Na první pohled vás okouzlí exotické kulisy plné neznámých tvarů, barev a vůní, jež však jako by unikaly našemu doteku, skryté za průsvitným závojem, bez konkrétního místního či časového určení. A stejně tak se i děj Masúdových povídek vzpírá jednoznačnému uchopení, jediné interpretaci. Čtenář se tak vlastně sám ocitá v kůži postav, jimž jsou často odpírány informace nebo vysvětlení, a ony se tak musí rozhodovat a konat jen na základě toho, co samy vidí, a svých rozumových schopností či morálních zásad. Nejde však o bezradnou neukončenost, naopak, autor čtenáře dovádí k poznání, že obraz, na který se dívají, lze nahlížet z různých úhlů, že za závojem, jenž zahaluje svět, snad následuje další. Četba povídek Najjara Masúda skýtá člověku čiré potěšení a pobízí jej k následnému uvažování o zákonitostech morálky i literární stavby. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Olof Hagström projíždí krajem svého dětství, idylickou krajinou modrých hor a řek na severu Švédska. Z náhlého popudu se zastaví v rodném městečku, poprvé po dvaceti letech. V rodném domě, kde nebyl od té doby, co jej ve čtrnácti letech odsoudili za těžký zločin a zavřeli do výchovného zařízení. Od setkání s otcem si moc neslibuje, ale dopadne to ještě hůř, než si představoval: najde jej v koupelně mrtvého. Vyšetřování se ujímá policistka Eira Sjödinová, která se do rodného Adalenu také vrátila teprve nedávno, aby pečovala o matku, u které se začala rozvíjet demence. Olofův mladický zločin si dobře pamatuje, i když byla tenkrát ještě malá. Zavraždil Olof otce? Eira začne rozplétat nitky zločinu, brzy se však ukáže, že možná ne jednoho. Příběh inspirovaný skutečnými případy a policejními postupy řeší otázky vyšetřovacích metod, viny a paměti, především jde však o mistrovsky napsanou napínavou detektivku. Nejlepší švédská kriminálka roku 2020.

Román rekonstruuje přátelství dvou bosenských žen, které byly od mala nerozlučné, než se mezi nimi všechno bolestně pokazilo. Už dvanáct let se neviděly, když Saře žijící nyní v Dublinu zavolá bývalá kamarádka Lejla s prosbou, aby ji z Mostaru odvezla do Vídně. Je tam prý její od války nezvěstný bratr Armin. Během dlouhé jízdy napříč Balkánem k sobě znovu hledají cestu. Návrat domů vyplaví dlouho potlačované vzpomínky na dětství a dospívání ve válkou poznamenané zemi. Sara se ne čekaně propadne do krajiny, v níž se osobní vzpomínky a prožitky prolínají s poválečnou balkánskou realitou. Kniha, v níž se zrcadlí inspirace Alenkou v říši divů, ale i Conradovým Srdcem temnoty, působivě ukazuje, že i sdílená realita může být dvěma různými lidmi vnímána úplně jinak a co to pro mezilidské vztahy znamená. Dokáže nové setkání dvou dávných přítelkyň zacelit staré rány? Cena Evropské unie za literaturu Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky

Anastázie je mladá novinářka, momentálně ne zrovna šťastná. Opustil ji partner, v práci se ztrapnila. Potřebuje si udělat pořádek sama v sobě, a tak vyrazí na návštěvu za babičkou do Olomouce. Netuší, že se vydává na cestu do minulosti mnohem vzdálenější, než je její vlastní dětství. A zjišťuje, jak důležité je najít své kořeny, pokud chce pevně stát. Román je inspirovaný osudem Hedy Müllerové, autorčiny německé praprababičky, jejíž rodina v květnu 1945 prošla děsivou zkušeností s nechvalně proslulým internačním táborem pro Němce v Nových Hodolanech, přezdívaným Hodolanské peklo. Zde bylo po válce za katastrofálních podmínek zavřeno několik tisíc Němců a nejméně 235 jich podle doložených úmrtních listů zemřelo. Příběh, jenž se postupně rozvíjí před užaslý ma očima Anastázie, která o něčem takovém doposud neměla ani potuchy, je proložený autentickými dobovými dokumenty, vzpomínkami vysídlených Němců z Olomoucka, zážitky lidí internovaných ve sběrných táborech a vzpomínkami autorčiny babičky. A je neoddělitelnou součástí našich dějin, kterou si musíme připomínat.

Jedna z nejlepších historických knih vůbec, v níž autor vypráví příběh furlánského mlynáře Menochia, jenž se díky svým názorům dostal do střetu s inkvizicí. Menochiovy autentické výpovědi před soudním tribunálem se autorovi staly podkladem pro plastické a barvité vykreslení každodenního života člověka na konci 16. století včetně jeho úzkostí, radostí či naopak vytváření si osobitých představ o Bohu, vesmíru a posmrtném životě.

Ukrajinský komiks v žánru alternativní historie a steampunku, který rozvíjí události ukrajinské revoluce z let 1917–1921. V komiksu napěchovaném plnokrevnou akcí se bojuje, jak jinak, za pravdu a svobodu. Setkáte se v něm s hejtmanem Pavlem Skoropadským, „otcem“ Anarchistické republiky Nestorem Machnem, prvním ukrajinským prezidentem Michajlem Hruševským a mnohými dalšími. Komiks se na Ukrajině stal opravdovým hitem, ale nadšení očekáváme také u českých čtenářů. V jednom svazku vycházejí první dvě knihy Vůle.

Impresionistické mikropovídky, kde není ani jedno slovo navíc, kde je všednost života povýšena na něco mimořádného a ne obyčejného. Melancholická meditace, nikoliv však depresivní, nad samotou a osamělostí anonymní vypravěčky v nejmenovaném evropském městě. Psaní Lahiriové je i tentokrát chirurgicky přesné, elegantní, působí uklidňujícím dojmem, ačkoliv pod povrchem se skrývá hluboký neklid. Úspornou reflexivní prózou se znovu prolínají úvahy, v nichž se autorka zamýšlí nad svou vykořeněností. „Existuje nějaké místo, jímž jenom neprojíždíme? Zmatená, ztracená, rozhozená, ulítlá, vykořeněná, vykolejená, vyjevená, nesvá, rozrušená, švorc: v téhle rodině pojmů je mi dobře. Vida, domov, slova, která mě přivádějí na svět.“ Úžasné, kontemplativní čtení... Lyrická próza, která čtenáře vybízí k tomu, aby se nad vyřčenými slovy pozastavili.

Odolá čtveřice dětí tajemným schopnostem černého meteoritu? Tušíte, kde se v Praze nachází lom Mušlovka? Právě tam totiž pátrají Tom, Matouš a Bětka po zkamenělinách. Místo toho ale naleznou něco jiného: zvláštní černý kámen ve tvaru polovičního vejce, který přiletěl ze vzdáleného koutu vesmíru. Od té chvíle se kamarádi nestačí divit: každý, kdo meteorit nosí u sebe, má náhle neuvěřitelné štěstí. Zároveň ale ztrácí fyzickou sílu, je podrážděný a podezíravý. Když se k partě přidá Dan, pomůže jim odhalit další nečekané skutečnosti. Brzy se také ukáže, že o kámen má zájem ještě někdo… někdo velmi vlivný... Vypravte se na napínavou, nebezpečnou cestu za tajemstvím meteoritu z Mušlovky a za smyslem přátelství, které je křehké i silné zároveň. Pátrejte s odvážnou partou v Národním muzeu i na Petříně. Bavila vás Prašina? Tohle se vám bude líbit taky. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Na jaře roku 1930 musela dvanáctiletá Taki jako většina chudých venkovských děvčat jít do služby. Nyní téměř devadesátiletá píše své vzpomínky na dobu strávenou v maloburžoazní domácnosti pana Hiraie v „malém domě“ na předměstí Tokia, od optimistických třicátých let do počátků války. Podrobně líčí předválečné zvyky, společenské vztahy, rovněž dosah historických událostí i rostoucího nacionalismu a devastaci po kapitulaci Japonska v roce 1945. Její nostalgický, občas naivní pohled je současně napadán jejím prasynovcem, který si v jejích vzpomínkách čte. Ten po její smrti vypátrá osud rodiny Hiraiů a s ním trpké tajemství své pratety. Malý dům, vydaný v roce 2010, obdržel téhož roku prestižní cenu Naoki. Román byl přeložen do angličtiny, čínštiny, francouzštiny a korejštiny a v roce 2014 byl zfilmován.

S dobrem je to tak, že čím víc dáváte, tím víc máte. Je to to nejlepší kouzlo. Čtenáři Kelly Barnhillové, autorky bestselleru Dívka, která upíjela měsíc a držitelky Ceny Johna Newberyho, už vědí, že její fantasy romány působí mezi ostatními dětskými knihami jako zjevení - jsou nekonečně krásné, dojemné, originální a okouzlující. V Kámentálu, kdysi prosperujícím a klidném městečku plném stromů, vypukne požár, při němž shoří knihovna, centrum moudrosti a pospolitosti. Od té doby to jde z kopce - lidé se vzájemně odcizují, vesnice chudne a chátrá, stromy chřadnou. Zdá se, že jedinou spásou je věčně usměvavý starosta. Vždyť slibuje, že všem pomůže. Lidé ale netuší, že v kůži starosty se skrývá cosi děsivého a nenasytného. Jen vzdělané a chytré děti z místního sirotčince starostovu omamnému kouzlu nepodléhají. Jednoho dne však jeden ze sirotků zmizí a starostovy pletichy způsobí, že oči všech se upřou na zlobryni žijící na okraji města. Prý ho unesla. Jenže zlobryně je docela jiná, než byste soudili, je laskavá, štědrá a obětavá - už dlouho obyvatelům Kámentálu nezištně a tajně pomáhá. Dokážou sirotci zvítězit nad zlobou a nenávistí? Podaří se jim odhalit pravého viníka úpadku celého společenství? Proč jim nikdo nechce naslouchat? "Nádherné a dojemné." (Kirkus Reviews) "Báječné vyprávění o dracích, zlobrech a sirotcích čtenáře pohltí tak, že ho nebudou chtít odložit… Tahle podmanivá kniha rozhodně potěší nejen děti, protože přináší cenné ponaučení o sousedské pospolitosti a toleraci." (Youth Services Book Review)