Argo strana 52 z 311

Příběh vypráví o kouzelném bělovlasém vousatém muži, který na Vánoce nosí dětem dárky. Koho by napadlo, že i on kdysi dávno býval malý chlapec? Jmenoval se Nikolas, narodil se o Vánocích a vyrůstal v chudé rodině kdesi ve Finsku. O maminku brzy přišel a tatínek se jednoho dne vypravil s dalšími muži daleko na sever, aby králi přinesl důkaz, že elfové existují. Když se dlouho nevracel, Nikolas se ho vydal hledat. A to je vlastně teprve začátek velkého dobrodružství, v němž důležitou roli sehrají elfové, sob, troll i skřítci a na jehož konci je svět díky Nikolasovi mnohem šťastnější a kouzelnější. Mimořádně úspěšná kniha byla přeložena do téměř 30 jazyků a dočkala se i filmové adaptace.

Příběhy z osmi zemí východní a jihovýchodní Asie, o kterých autor referoval jakožto stálý zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu. Zvláštní, záhadný případ ztracených dětí v nebezpečné thajské jeskyni, děsivé utrpení rohingských uprchlíků, kterým svět neumí pomoct a nakonec se jich ujímá jedna z nejchudších zemí světa, nebo zákulisí obou summitů Donalda Trumpa a nejtvrdšího diktátora současnosti – Kim Čong-una. Případně první dny pandemie covidu-19 tam, odkud se rozšířila a kde její původ dodnes tají – přímo v Číně. A také opakované cesty české ho prezidenta tamtéž, ze kterých zbyla jen hořkost a obří účty. Ale více než na všechny mocné a bohaté se autor zaměřuje na příběhy „těch, které život drtí den co den“, a přitom právě oni jsou – podle něj – těmi nejstatečnějšími bojovníky. Dozvíte se, jak se mstí siamští duchové, jak nesmlouvavá je drogová mafie nebo jak hrůzně propracovaný je systém čínské komunistické moci.

V období klasického kapitalismu firmy nacházely inovativní způsoby, jak ze zdrojů vyrobit produkt, který lze následně přinést na trh a tam ho prodat. S nastolením obchodního modelu největších technologických společností dneška však přichází zásadní změna: zdrojovým materiálem se stává samotná lidská zkušenost, která je jednostranně získávána a měněna na data, posléze zpracovávána pokročilou inteligencí známou jako machine learning a přetavena v nový typ produktu (předpovídané chování) a následně obchodována na novém typu trhu (trh s budoucím chováním). Co s našimi společnostmi udělá toto odevzdání kontroly nad naším chováním do rukou firem, o nichž nevíme téměř nic, zatímco ony o nás téměř vše? A zbývají nám ještě nějaké sebeobranné mechanismy?

Hlavním tématem knihy jsou happeningy Společnosti za veselejší současnost, která působila na konci osmdesátých let 20. století jako jedna z opozičních iniciativ v Československu. Přibližuje její veřejné působení, zvolenou strategii, ohlasy ve společnosti a reakce komunistického režimu. V publikaci jsou také představeny stručné dějiny happeningu jakožto uměleckého fenoménu a jeho využívání při opoziční činnosti na konci osmdesátých let v sovětském bloku, zejména polskou Pomerančovou alternativou. Kniha obsahuje řadu dobových fotografií a archivních dokumentů, které společně se vzpomínkami pamětníků přibližují podobu pouličních happeningů a vypovídají o dobové atmosféře, ve kterých se odehrály. Předmluvu napsal spoluzakladatel Společnosti za veselejší společnost Luboš Rychvalský.

Anastázie je mladá novinářka, momentálně ne zrovna šťastná. Opustil ji partner, v práci se ztrapnila. Potřebuje si udělat pořádek sama v sobě, a tak vyrazí na návštěvu za babičkou do Olomouce. Netuší, že se vydává na cestu do minulosti mnohem vzdálenější, než je její vlastní dětství. A zjišťuje, jak důležité je najít své kořeny, pokud chce pevně stát. Román je inspirovaný osudem Hedy Müllerové (románové Ada), autorčiny německé praprababičky, jejíž rodina v květnu 1945 prošla děsivou zkušeností s nechvalně proslulým internačním táborem pro Němce v Nových Hodolanech, přezdívaným Hodolanské peklo. Zde bylo po válce za katastrofálních podmínek zavřeno několik tisíc Němců a nejméně 235 jich podle doložených úmrtních listů zemřelo. Podle pamětníků zde vedení tábora mimo jiné údajně postřílelo i obyvatele jednoho německého domova pro staré lidi. Příběh, jenž se postupně rozvíjí před užaslýma očima Anastázie, která o něčem takovém doposud neměla ani potuchy, je proložený autentickými dobovými dokumenty, vzpomínkami vysídlených Němců z Olomoucka, zážitky lidí internovaných ve sběrných táborech a vzpomínkami autorčiny babičky. A je neoddělitelnou součástí našich dějin, kterou si musíme připomínat.

Don DeLillo bývá označován za jednoho ze tří největších žijících amerických prozaiků (vedle Cormaca McCarthyho a Thomase Pynchona) – a jeho poslední kniha, útlý román Ticho, výmluvně dokládá proč. Děj románu není nijak složitý: na Manhattanu se jeden postarší manželský pár spolu s mladším rodinným přítelem chystá v televizi sledovat Super Bowl, tedy finále ligy amerického fotbalu. Připojit se k nim má druhý pár, který se právě letadlem vrací z Paříže. Svět však náhle postihne blíže nespecifikovaná, zato však totální technologická porucha; přesto se přátelé nakonec sejdou a společně se pokoušejí vyrovnat s nastalou situací, přičemž kolísají mezi paranoidním přesvědčením, že nastává konec světa, a pochybnostmi, jestli veškeré tyto obavy a úzkosti nejsou jen přemrštěnou, hluboce iracionální reakcí na tuctový výpadek proudu. O děj ovšem v posledku tolik nejde: napětí v DeLillově próze neplyne z děje, ale z jazyka plného zvláštně poskládaných slov a slovních spojení nabitých záhadnými, skrytými, a přesto důvěrně známými významy a emocemi – a taky z vět plných nedořečených, a přesto hrozivých náznaků toho, co všichni tak nějak víme nebo aspoň temně tušíme. DeLillo ve svém románu týmiž slovy a větami, z nichž je náš dnešní svět vystavěn, ohlašuje jeho trudný zánik – akt stvoření či ustrojení je zde aktem zpotvoření a odstrojení.

Román Ohnivé křídlo je příběh snu o létání. Malý Kaarle, který vyrůstá v rodině finských imigrantů v Americe, chce být jako jeho „jmenovec“ Charles Lindbergh a létat v oblacích. Ve 30. letech za velké hospodářská krize se rodina přestěhuje do sovětské Karélie, „ráje dělníků“ A Kaarle, teď už pro změnu Gennadij, opravdu létá. Ale jen do té doby, než nešťastnou souhrou náhod skončí v gulagu. Po vypuknutí druhé světové války je však znovu užitečný – piloti hrají v sovětském boji proti Německu zásadní roli a z Gennadije je rázem hrdina. Ovšem zase ne na dlouho. Stalin selhání neodpouští, a tak se sestřelený „dezertér“ znovu ocitá v gulagu. Odtud jej znovu, už naposledy, vysvobodí jeho životní vášeň. Na poslední velkou cestu se Kaarle, Charles, Gennadij vydává do nekonečného kosmu. . Vydání knihy podpořila nadace FILI - Finnish Literature Exchange.

Základní práce francouzského medievalisty, autora i u nás známé vynikající knihy Neděle u Bouvines, přináší jedinečný a u nás zcela netradiční pohled na dějiny středověkého umění. Katedrála jako sociální prostor, v němž se v nejrozvinutější podobě uplatnily dobové představy o uspořádání středověkého světa i vesmíru, Dubymu posloužila jako středobod uvažování o době mezí 8. až 14. stoletím, především v prostředí západní Evropy. Na příkladě proměn umělecké výzdoby katedrál a vývoje jejich architektonického ztvárnění autor mistrným způsobem zachycuje vztah člověka k Bohu, ke smrti a k posmrtnému životu, probuzení se lidské individuality a vedle toho i syrovost středověkého světa v jeho každodenním snažení a strádání.

Románová kronika jedné rodiny, do jejíchž osudů se otiskly turbulentní dějiny, je drsným obrazem venkova i velkoměstské periferie poslední třetiny 20. a počátku 21. století. Hlavní hrdinka a vypravěčka příběhu tráví odmalička celé léto u babičky v Pošumaví. Jenže stará žena, věřící a konzervativní, svou vnučku zcela ignoruje. Citlivá holčička nechápe proč, vesnický svět jí připadá prapodivný a nevlídný. Jakákoli jinakost a odchylka od průměru se tady stává předmětem klevet a přezíravých odsudků, čehož se Petře i její krásné mámě Ibce dostává vrchovatě. Jak se hrdinka ubírá životem, odhaluje rodinná tajemství, staré křivdy, příčiny napětí v rodině i důvod, proč milovaný táta propadá výbuchům zoufalého vzteku. Rozhodne se jít svou vlastní cestou, svobodně a bez ohledu na konvence, ale to vždy něco stojí. Petra Braunová je zavedená, oceňovaná autorka, její doménou jsou sice především texty pro děti a mládež, ale zabrousí i do literatury pro dospělé, o čemž svědčí mimo jiných jejích textů právě román Ibka. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky

V druhé knize Prapodivných potíží Jonathan Lambshead spolu s přáteli pokračuje v nebezpečném putování Aurorou, alternativním univerzem plným bizarní bytostí a podivných kouzel, kam jej dovedly tajné dveře v podzemí rodinného sídla. Pomalu v sobě objevuje dosud netušené schopnosti a začíná chápat, jak náročný úkol před něj osud postavil. A zatím se vojska Aleistera Crowleyho, který pomocí černé magie už dávno ovládl Paříž a útočí i na pevninský most do Anglie, neúprosně blíží ku Praze... Čtenáři se opět mohou těšit na báječný ohňostroj nápadů, humoru a napínavých scén, jimiž VanderMeerova první řada knih pro mládež doslova překypuje. A jakou roli v tom všem sehraje svišť, jehož stín dopadá až příliš daleko?

Olof Hagström projíždí krajem svého dětství, idylickou krajinou modrých hor a řek na severu Švédska. Z náhlého popudu se zastaví v rodném městečku, poprvé po dvaceti letech. V rodném domě, kde nebyl od té doby, co jej ve čtrnácti letech odsoudili za těžký zločin a zavřeli do výchovného zařízení. Od setkání s otcem si moc neslibuje, ale dopadne to ještě hůř, než si představoval: najde jej v koupelně mrtvého. Vyšetřování se ujímá policistka Eira Sjödinová, která se do rodného Adalenu také vrátila teprve nedávno, aby pečovala o matku, u které se začala rozvíjet demence. Olofův mladický zločin si dobře pamatuje, i když byla tenkrát ještě malá. Zavraždil Olof otce? Eira začne rozplétat nitky zločinu, brzy se však ukáže, že možná ne jednoho. Příběh inspirovaný skutečnými případy a policejními postupy řeší otázky vyšetřovacích metod, viny a paměti, především jde však o mistrovsky napsanou napínavou detektivku. Nejlepší švédská kriminálka roku 2020.

Píše se 10. duben 1912 a z přístavu v Southamptonu vyplouvá na svou první a poslední plavbu Titanic. Na jeho palubě se nachází britský policejní detektiv Sanders, který má téměř nesplnitelný úkol: mezi stovkami cestujících v první třídě se má pokusit identifikovat hledaného zločince. Protože ještě na moři nikdy nebyl a ve společnosti smetánky v první třídě se cítí poněkud nejistý, dá ho kapitán Smith, seznámit se scestovalým badatelem Cedrikem, který se Sandersovi stane vítaným pomocníkem. Tito dva muži začnou pátrat po tom třetím – vrahovi z irských Long Meadows. Příběhu dodává na poutavosti Cedrikovo líčení jeho cest do mormonského Utahu, tradiční Indie a židovské Haliče.

Znali jsme jen mlčení. Moji prarodiče z matčiny strany o své zkušenosti z doby druhé světové války nikdy nemluvili. A my si kolem nich utvořili vlastní legendy: on byl v koncentračním táboře učitelem a pomáhal dětem vyplnit čas, než na ně dojde řada; ona dokázala unést železniční pražce, pod jejichž tíhou jiní Židé našli smrt. A s tím jsme si vystačili, věděli jsme, že se dál nemáme ptát. A tyhle příběhy poté, co zemřeli pouhý měsíc po sobě, bez dalšího zkoumání vstoupily do rodinné paměti. Jenže po čase se v nich začaly objevovat praskliny. Novinový článek, v němž se tvrdilo, že vychází s rozhovoru s ním. Fotografie, na níž se ona drží za rámě cizího muže. E-maily od anglického osmdesátníka, jenž tvrdil, že byl jeho žákem. Hromádka dopisů v krabici od bot ukryté v komoře u její sestry. A příběh jejich životů se nám najednou začal měnit před před očima. Bram Presser na základě skutečných faktů a fragmentů historie vystavěl nesmírně působivý román o lásce, paměti, minulosti a identitě. „Upřímný a originální pokus o překlenutí mezery, jež se s ubíhajícím časem čím dál víc rozevírá mezi historií, pamětí a mlčením.“ – The Australian Podobně jako prózy W. G. Sebalda i Presserův román přebývá v dynamické zóně mezi fikcí a fakty.“ – The Australian Book Review „Hrst hlíny od Brama Pressera mi nejde z hlavy. Napsal tak pronikavý, citlivý a nečekaně otevřený příběh, že jsem chtě nechtě myslel na svoje vlastní předky a jak snadné je minulost raději tiše obejít.“ – Australian Book Review „Nevšední příběh o přeživších holokaustu, o lásce a pátrání po rodinných kořenech.“ – Books + Publishing „Lyrické, vášnivé a kulturně obohacující.“ – Saturday Paper „Hrst prachu přináší nejen láskyplné a upřímné zpodobení osudů, které by jinak natrvalo zmizely, ale zároveň daleko univerzálnější lekci o tom, jak se zkušenost proměňuje v legendu. Díky tomu udržuje debatu o traumatu, paměti a skutcích, jež prostředkují výměnu mezi generacemi, živou i pro ty, kteří teprve přicházejí a hrozí jim zapomnění. Obdivuhodný debut.“ – Sydney Review of Books Vydání knihy podpořila Australská rada pro umění.

Kniha představí výjimečnou rakouskou cestovatelku Idu Lauru Pfeifferovou, která v průběhu 40.–50. let 19. století podnikla několik cest, včetně dvou výprav kolem světa. Během nich navštívila řadu blízkých i vzdálených míst: Palestinu, Egypt, Island, Skandinávii, Chile, Brazílii, Indii, Čínu, Tahiti aj. Své cestovní zážitky a poznatky zveřejnila v několika cestopisech, které si získaly značnou čtenářskou odezvu, Pfeifferová, zvláště od vydání Ženy na cestě kolem světa (Eine Frauenfahrt um die Welt, 1850), patřila k nejpopulárnějším cestopiscům své doby. Cestopis vyšel česky už v roce 1846 zásluhou J. E. Š. Křečka. Komentovaná edice Veroniky Faktorové si klade za cíl přiblížit dílo a osobnost jedné z prvních modeních cestovatelek i zohlednit místo, které obrozenecký překlad tohoto textu zaujímá v kontextu české literatury. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

S dobrem je to tak, že čím víc dáváte, tím víc máte. Je to to nejlepší kouzlo. Čtenáři Kelly Barnhillové, autorky bestselleru Dívka, která upíjela měsíc a držitelky Ceny Johna Newberyho, už vědí, že její fantasy romány působí mezi ostatními dětskými knihami jako zjevení – jsou nekonečně krásné, dojemné, originální a okouzlující. V Kámentálu, kdysi prosperujícím a klidném městečku plném stromů, vypukne požár, při němž shoří knihovna, centrum moudrosti a pospolitosti. Od té doby to jde z kopce – lidé se vzájemně odcizují, vesnice chudne a chátrá, stromy chřadnou. Zdá se, že jedinou spásou je věčně usměvavý starosta. Vždyť slibuje, že všem pomůže. Lidé ale netuší, že v kůži starosty se skrývá cosi děsivého a nenasytného. Jen vzdělané a chytré děti z místního sirotčince starostovu omamnému kouzlu nepodléhají. Jednoho dne však jeden ze sirotků zmizí a starostovy pletichy způsobí, že oči všech se upřou na zlobryni žijící na okraji města. Prý ho unesla. Jenže zlobryně je docela jiná, než byste soudili, je laskavá, štědrá a obětavá – už dlouho obyvatelům Kámentálu nezištně a tajně pomáhá. Dokážou sirotci zvítězit nad zlobou a nenávistí? Podaří se jim odhalit pravého viníka úpadku celého společenství? Proč jim nikdo nechce naslouchat? „Nádherné a dojemné.“ (Kirkus Reviews) „Báječné vyprávění o dracích, zlobrech a sirotcích čtenáře pohltí tak, že ho nebudou chtít odložit… Tahle podmanivá kniha rozhodně potěší nejen děti, protože přináší cenné ponaučení o sousedské pospolitosti a toleraci.“ (Youth Services Book Review)

Na jaře roku 1930 musela dvanáctiletá Taki jako většina chudých venkovských děvčat jít do služby. Nyní téměř devadesátiletá píše své vzpomínky na dobu strávenou v maloburžoazní domácnosti pana Hiraie v „malém domě“ na předměstí Tokia, od optimistických třicátých let do počátků války. Podrobně líčí předválečné zvyky, společenské vztahy, rovněž dosah historických událostí, rostoucího nacionalismu a devastaci po kapitulaci Japonska v roce 1945. Její nostalgický, občas naivní pohled je současně napadán jejím prasynovcem, který si v jejích vzpomínkách čte. Ten po její smrti vypátrá osud rodiny Hiraiů a s ním trpké tajemství své pratety. Malý dům, vydaný v roce 1910, obdržel téhož roku prestižní cenu Naoki. Román byl přeložen do angličtiny, čínštiny, francouzštiny a korejštiny a v roce 2014 byl zfilmován. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.