Atlantis strana 17 z 38

Po česko-anglickém vydání (1997) vyšlo v roce 2009 všech 154 sonetů v překladu Martina Hilského poprvé samostatně. Svazek připomněl významné shakespearovské výročí: čtyři sta let, co Shakespearovy Sonety vyšly tiskem poprvé.

Román začal vznikat v době, kdy Vaculík pracoval jako vychovatel v ČKD. Když už měl dost neodborných zásahů do své práce, začal psát stížnost. Než ji dopsal, narůstala nová fakta, která také bylo nutno do stížnosti zahrnout. Nakonec se ukázalo, že ji není komu poslat, protože každá příslušná vyšší instance se aktivně podílela na deformacích, na něž stížnost poukazovala. Pak to pár let leželo. Až najednou si redaktor Vaculík znovu svou stížnost přečetl, znovu ho vzrušila fakta, která mu pila krev v jeho letech vychovatelských, uvědomil si, že stížnost je dosud aktuální, a rozhodl se předložit ji všem. Rušný dům je prozaický útvar na hranicích literatury faktu a beletrie. Je to v podstatě reportáž z pražského učňovského internátu ze začátku p adesátých let. Přijde tam mladý vychovatel Lysák, komunista, opravdový a zanícený. S tvrdošíjnou houževnatostí zkouší nové výchovné metody. Snaží se chlapce vyburcovat z lhostejnosti, rozvinout v nich schopnost samostatného myšlení, vypěstovat v nich nesobeckost ve vzájemném soužití a opravdový poměr k životu v socialistické společnosti. Zápasí přitom s vlastní nezkušeností, horkokrevností a nedočkavostí, která ho sráží do depresivních stavů. Ale hlavně se jeho rozběhy rozbíjejí o zeď byrokratic kých předpisů, o naprosté nepochopení smyslu výchovné práce a nezájem o skutečné výchovné výsledky, o formalismus a frazérství. Všechno to, co směřuje spíš k vytvoření umělé kulisy socialismu, než k socialistickému životu samotnému, zasahuje rušivě d o Lysákovy práce a působí neblaze na charakter učňů. Po marném úsilí prosadit a obhájit své poctivé úmysly Lysák rezignuje a z internátu odchází. Reportážní rysy v Rušném domě převládají. Scény internátního života mají dokumentárnost reportážních záb ěrů. Jsou řazeny volně, nevytvářejí souvislou fabuli. Postavy učňů jsou jen epizodické, nestanou se skutečnými literárními postavami. Toto volné pásmo scén je spojeno jen postavou vychovatele, který je sám vypravěčem. To dává vyprávění vzrušený polem ický tón. V kritických a provokujících polemikách, které míří přes problematiku výchovy učňů na deformace širší a obecnější, je vlastní jádro knihy.

Román přináší deník Florence, velmi úspěšné stárnoucí ženy. Pařížská podnikatelka v oblasti PR dělí svůj život mezi velkoměstský pracovní kolotoč a večery u ohně ve venkovském domku, kde hýčká nostalgické sny o poetickém, přátelském a skutečnějším světě. Její rozpolcenost mezi pragmatismem a nostalgií a obavy osamělé ženy, která se rozhodla být silná, vystihuje centrální metafora Francouzských drah: Florence touží, aby cesta vlakem zůstala tím, čím je v její dětské vzpomínce, a zároveň se jako odbornice na PR aktivně podílí na přerodu podniku v duchu bezohledného neoliberálního kapitalismu. Kudy z takového labyrintu ven?

Román přináší deník Florence, velmi úspěšné stárnoucí ženy. Pařížská podnikatelka v oblasti PR dělí svůj život mezi velkoměstský pracovní kolotoč a večery u ohně ve venkovském domku, kde hýčká nostalgické sny o poetickém, přátelském a skutečnějším světě. Její rozpolcenost mezi pragmatismem a nostalgií a obavy osamělé ženy, která se rozhodla být silná, vystihuje centrální metafora Francouzských drah: Florence touží, aby cesta vlakem zůstala tím, čím je v její dětské vzpomínce, a zároveň se jako odbornice na PR aktivně podílí na přerodu podniku v duchu bezohledného neoliberálního kapitalismu. Kudy z takového labyrintu ven?

Jindřich IV. se od ostatních Shakespearových historických her liší hned v několika významných ohledech. Především je to jediná Shakespearova historická hra, která zřetelně (zvláště v prvním dílu) směřuje ke komedii. Její děj se odehrává v královských síních, v londýnských hospodách i na bitevních polích, nevystupují v ní jen angličtí, skotští a velšští šlechtici, ale také Falstaffovi kumpáni, naháněči zlodějů, povozníci, podkoní, pocestní, šerifové a číšníci. Žádná z těchto postav nemá na rozdíl od postav šlechticů a soudců historické předlohy, všechny jsou výtvorem Williama Shakespeara, a všechny zároveň tvoří podstatnou součást téměř breughelovsky zalidněného světa, jemuž vévodí rytíř Jan Falstaff.

Arabista a islamista Miloš Mendel, vědecký pracovník Orientálního ústavu AV ČR, ve své knize provádí historickou rekonstrukci džihádu jako jednoho ze základních pojmů islámské věrouky a práva. Na základě rozboru koránu a bohaté literatury vymezuje typy a sleduje proměny džihádu od vzniku islámu až do současnosti. Poukazuje například na to, že džihád se na Západě překládá nepřesně jako "svatá válka" a v povědomí evropské veřejnosti se stal poněkud neoprávněně synonymem násilí, teroru a nenávisti islámského Východu vůči Západu. Autor si všímá právního vymezení pojmu, využití džihádu v boji muslimských národů s evropským kolonialismem i jeho pojetí ve smyslu soustavného upevňování osobní zbožnosti a šíření víry formou misie.

V úvodní studii se Hilský věnuje vzniku a výkladu této komedie. Následují anglický originál hry a jeho český překlad, které jsou uspořádány na stránkách proti sobě a opatřeny poznámkami pod čarou. Anglické poznámky fungují jako malý shakespearovský slovníček, české poznámky upozorňují čtenáře na klíčové souvislosti. Svazek uzavírá text Český Sen: poznámka o překladech, a přehled českých inscenací a překladů Snu noci.

V úvodní studii se Hilský věnuje vzniku a výkladu této komedie. Následují anglický originál hry a jeho český překlad, které jsou uspořádány na stránkách proti sobě a opatřeny poznámkami pod čarou. Anglické poznámky fungují jako malý shakespearovský slovníček, české poznámky upozorňují čtenáře na klíčové souvislosti. Svazek uzavírá text Český Sen: poznámka o překladech, a přehled českých inscenací a překladů Snu noci.

První díl dvoudílných memoárů Život nebyl sen někdejšího úspěšného romanopisce a publicisty A. C. Nora (1903–1986).

První díl dvoudílných memoárů Život nebyl sen někdejšího úspěšného romanopisce a publicisty A. C. Nora (1903–1986).

Proti světu plovoucímu v katastrofálně znečištěném vzduchu, žvanícímu o ekologii a zavalovanému všemožnými zákazy, proti vládě nevychovaných dětiček se hrdina knihy, čtyřicátník zaměstnaný na magistrátě, dětinsky bouří: v práci si chodí na záchod potají v

Proti světu plovoucímu v katastrofálně znečištěném vzduchu, žvanícímu o ekologii a zavalovanému všemožnými zákazy, proti vládě nevychovaných dětiček se hrdina knihy, čtyřicátník zaměstnaný na magistrátě, dětinsky bouří: v práci si chodí na záchod potají v

Třetí svazek Spisů Vladimíra Vokolka obsahuje eseje První blahoslavenství, Slepé naděje, Oidipovská variace, Obrázkové dějiny, Kukačka a kyvadlo.

Románový příběh o Bertoltu Brechtovi, který se v roce 1948 vrátil z exilu, a mladé krásné herečce Marii Eichové, agentce Stasi, začíná v roce 1948 v poválečném Východním Berlíně... Francouzský prozaik, dramatik a literární kritik Jacques-Pierre Amette (nar. 1943) byl za tuto knihu v roce 2003 vyznamenán prestižní cenou Prix Goncourt. Německý dramatik Bertolt Brecht (1898—1956) po letech v exilu přijel v roce 1948 do Východního Berlína. Rozhodl se rozbít svůj umělecký stan v Německé demokratické republice. Ostře protikapitalisticky angažované divadlo, jaké vyznával, mělo v tamním režimu naději stát se oficiální státní scénou štědře podporovanou i v poválečné bídě. Naděje se splnila. Brecht vytvořil z vlastních her inscenace, které mu založily věhlas trvající dodnes. Státní podpora umožňovala vést život loajálního prominenta, pěstovat mimomanželské vztahy, které jeho žena Helena Weigelová tolerovala, a budovat kolem sebe exteritoriální atmosféru. Narážel však na stále větší obtíže. Jeho předváleční druzi jej dali hlídat všudypřítomnou Stasi a s jeho poetikou se nesmířili. Byl nejen státně vydržován, ale zároveň trpěn jako nevypočitatelný cizorodý živel. Brecht cítil, že jeho srdce dosluhuje. Tak prožíval uměleckou sklizeň a zároveň obklíčení ideologickými dogmatiky a fízly. Román Brechtova milenka vychází ze znalosti reálií, postavu Brechtovy milenky a spolupracovnice Stasi Marie Eichové si však Amette dovedně vymyslil. Křehce ironické tóny tím zdařile kontrapunktoval smutkem nad posledními lety chytrého a úspěšného umělce.

Viola převlečená za Cesaria, pan Tobiáš Říhal či Ondřej Třasořitka, kníže ilyrský Orsino , hraběnka Olivie, samolibý puritán Malvolio a moudrý šašek Feste vytvářejí veselicový svět neustálých proměn i pomíjivosti času.

Novela Kočka a myš (1961) je druhým dílem a svorníkem Grassovy Gdaňské trilogie, jejíž krajní pilíře tvoří velké romány Plechový bubínek (1959) a Psí roky (1963). Soustřeďuje se na ústřední dějiště trilogie, baltský přístav Danzig/Gdaňsk, dobu těsně předv