Atlantis strana 17 z 38

Román přináší deník Florence, velmi úspěšné stárnoucí ženy. Pařížská podnikatelka v oblasti PR dělí svůj život mezi velkoměstský pracovní kolotoč a večery u ohně ve venkovském domku, kde hýčká nostalgické sny o poetickém, přátelském a skutečnějším světě. Její rozpolcenost mezi pragmatismem a nostalgií a obavy osamělé ženy, která se rozhodla být silná, vystihuje centrální metafora Francouzských drah: Florence touží, aby cesta vlakem zůstala tím, čím je v její dětské vzpomínce, a zároveň se jako odbornice na PR aktivně podílí na přerodu podniku v duchu bezohledného neoliberálního kapitalismu. Kudy z takového labyrintu ven?

Král Lear je bezpochyby jednou z největších, ne-li největší Shakespearovou tragédií. Největší proto, že všechno dění a lidské konání v ní probíhá na obrovských pláních země i nebe. Několik postav v ní přehrává drama lidského údělu. Je to hra velmi konkrétní, fyzický detail v ní hraje mimořádnou roli, zároveň hra univerzální, hra o světě, který se otřásá v základech, hra, v níž se hroutí všechny tradiční hodnoty, hra vizionářská a apokalyptická. V samém srdci této Shakespearovy tragédie je obraz poutníka a cesty. Geograficky vzato putuje Lear ze svého sídla do Doveru. Ale jako každá cesta poutníkova i Learova pouť má ještě jiný, daleko důležitější rozměr. Lear putuje z královského paláce do pusté přírody, od svých dcer Regan a Goneril ke Kordelii, od pýchy k pokoře, od panovačné a autoritářské sebestřednosti k soucitu a odpuštění, od koruny ze zlata, symbolu slávy, bohatství a moci, k věnečku z plevele a polního kvítí.

Jindřich IV. se od ostatních Shakespearových historických her liší hned v několika významných ohledech. Především je to jediná Shakespearova historická hra, která zřetelně (zvláště v prvním dílu) směřuje ke komedii. Její děj se odehrává v královských síních, v londýnských hospodách i na bitevních polích, nevystupují v ní jen angličtí, skotští a velšští šlechtici, ale také Falstaffovi kumpáni, naháněči zlodějů, povozníci, podkoní, pocestní, šerifové a číšníci. Žádná z těchto postav nemá na rozdíl od postav šlechticů a soudců historické předlohy, všechny jsou výtvorem Williama Shakespeara, a všechny zároveň tvoří podstatnou součást téměř breughelovsky zalidněného světa, jemuž vévodí rytíř Jan Falstaff.

Arabista a islamista Miloš Mendel, vědecký pracovník Orientálního ústavu AV ČR, ve své knize provádí historickou rekonstrukci džihádu jako jednoho ze základních pojmů islámské věrouky a práva. Na základě rozboru koránu a bohaté literatury vymezuje typy a sleduje proměny džihádu od vzniku islámu až do současnosti. Poukazuje například na to, že džihád se na Západě překládá nepřesně jako "svatá válka" a v povědomí evropské veřejnosti se stal poněkud neoprávněně synonymem násilí, teroru a nenávisti islámského Východu vůči Západu. Autor si všímá právního vymezení pojmu, využití džihádu v boji muslimských národů s evropským kolonialismem i jeho pojetí ve smyslu soustavného upevňování osobní zbožnosti a šíření víry formou misie.

V úvodní studii se Hilský věnuje vzniku a výkladu této komedie. Následují anglický originál hry a jeho český překlad, které jsou uspořádány na stránkách proti sobě a opatřeny poznámkami pod čarou. Anglické poznámky fungují jako malý shakespearovský slovníček, české poznámky upozorňují čtenáře na klíčové souvislosti. Svazek uzavírá text Český Sen: poznámka o překladech, a přehled českých inscenací a překladů Snu noci.

V úvodní studii se Hilský věnuje vzniku a výkladu této komedie. Následují anglický originál hry a jeho český překlad, které jsou uspořádány na stránkách proti sobě a opatřeny poznámkami pod čarou. Anglické poznámky fungují jako malý shakespearovský slovníček, české poznámky upozorňují čtenáře na klíčové souvislosti. Svazek uzavírá text Český Sen: poznámka o překladech, a přehled českých inscenací a překladů Snu noci.

První díl dvoudílných memoárů Život nebyl sen někdejšího úspěšného romanopisce a publicisty A. C. Nora (1903–1986).

První díl dvoudílných memoárů Život nebyl sen někdejšího úspěšného romanopisce a publicisty A. C. Nora (1903–1986).

Proti světu plovoucímu v katastrofálně znečištěném vzduchu, žvanícímu o ekologii a zavalovanému všemožnými zákazy, proti vládě nevychovaných dětiček se hrdina knihy, čtyřicátník zaměstnaný na magistrátě, dětinsky bouří: v práci si chodí na záchod potají v

Proti světu plovoucímu v katastrofálně znečištěném vzduchu, žvanícímu o ekologii a zavalovanému všemožnými zákazy, proti vládě nevychovaných dětiček se hrdina knihy, čtyřicátník zaměstnaný na magistrátě, dětinsky bouří: v práci si chodí na záchod potají v

Třetí svazek Spisů Vladimíra Vokolka obsahuje eseje První blahoslavenství, Slepé naděje, Oidipovská variace, Obrázkové dějiny, Kukačka a kyvadlo.

Románový příběh o Bertoltu Brechtovi, který se v roce 1948 vrátil z exilu, a mladé krásné herečce Marii Eichové, agentce Stasi, začíná v roce 1948 v poválečném Východním Berlíně... Francouzský prozaik, dramatik a literární kritik Jacques-Pierre Amette (nar. 1943) byl za tuto knihu v roce 2003 vyznamenán prestižní cenou Prix Goncourt. Německý dramatik Bertolt Brecht (1898—1956) po letech v exilu přijel v roce 1948 do Východního Berlína. Rozhodl se rozbít svůj umělecký stan v Německé demokratické republice. Ostře protikapitalisticky angažované divadlo, jaké vyznával, mělo v tamním režimu naději stát se oficiální státní scénou štědře podporovanou i v poválečné bídě. Naděje se splnila. Brecht vytvořil z vlastních her inscenace, které mu založily věhlas trvající dodnes. Státní podpora umožňovala vést život loajálního prominenta, pěstovat mimomanželské vztahy, které jeho žena Helena Weigelová tolerovala, a budovat kolem sebe exteritoriální atmosféru. Narážel však na stále větší obtíže. Jeho předváleční druzi jej dali hlídat všudypřítomnou Stasi a s jeho poetikou se nesmířili. Byl nejen státně vydržován, ale zároveň trpěn jako nevypočitatelný cizorodý živel. Brecht cítil, že jeho srdce dosluhuje. Tak prožíval uměleckou sklizeň a zároveň obklíčení ideologickými dogmatiky a fízly. Román Brechtova milenka vychází ze znalosti reálií, postavu Brechtovy milenky a spolupracovnice Stasi Marie Eichové si však Amette dovedně vymyslil. Křehce ironické tóny tím zdařile kontrapunktoval smutkem nad posledními lety chytrého a úspěšného umělce.

Viola převlečená za Cesaria, pan Tobiáš Říhal či Ondřej Třasořitka, kníže ilyrský Orsino , hraběnka Olivie, samolibý puritán Malvolio a moudrý šašek Feste vytvářejí veselicový svět neustálých proměn i pomíjivosti času.

Novela Kočka a myš (1961) je druhým dílem a svorníkem Grassovy Gdaňské trilogie, jejíž krajní pilíře tvoří velké romány Plechový bubínek (1959) a Psí roky (1963). Soustřeďuje se na ústřední dějiště trilogie, baltský přístav Danzig/Gdaňsk, dobu těsně předv

Slavný román Milana Kundery vychází poprvé v České republice; s obvyklou Poznámkou autora a s doslovem Květoslava Chvatíka. Poprvé vyšel ve francouzském překladu v roce 1984 v Paříži u Gallimarda, v roce 1985 česky v Kanadě v nakladatelství Sixty-Eight Publishers. Vyprávění o lásce, o Tereze a Tomášovi, o Sabině a Franzovi, o lehkosti a tíze bytí...„Po čtyřech letech strávených v Ženevě ubytovala se Sabina v Paříži a nemohla se vzpamatovat z melancholie. Kdyby se jí někdo ze ptal, co se jí stalo, nenašla by pro to slov. Životní drama se dá vždycky vyjádřit metaforou tíže. Říkáme, že na člověka dopadlo nějaké břemeno. Člověk to břemeno unese nebo neunese, padá pod ním, zápasí s ním, prohrává nebo vítězí. Ale co se vlastně stalo Sabině? Nic. Opustila jednoho muže, protože ho chtěla opustit. Pronásledoval ji pak? Mstil se jí? Ne. Její drama nebylo dramatem tíhy, ale lehkosti. Na Sabinu dopadlo nikoli břemeno, ale nesnesitelná lehkost bytí.“

Tradice vypráví, že Shakespeare napsal komedii Veselé paničky windsorské na objednávku královny Alžběty, která si oblíbila postavu Falstaffa a chtěla ho na jevišti vidět zamilovaného. Shakespeare elegantně královně vyšel i nevyšel vstříc, neboť jeho Falstaff není zamilován do dvou windsorských manželek, ale pouze do peněz jejich manželů. Jeho záměr zmocnit se těchto peněz nakonec nevyjde a v komediálním konci hry je rituálně potrestán a zesměšněn ve windsorském parku. Veselé paničky windsorské jsou jedinou komedií Williama Shakespeara odehrávající se v Anglii a je to jediná jeho komedie měšťanská. Zaujme především gejzíry jazykového vtipu, neboť každá její postava má výraznou a osobitou řeč. Velšský kněz Hugo Evans deformuje angličtinu svým přízvukem a komediálně vykloubenými slovními spojeními, doktor Cajus je Francouz, který komolí angličtinu francouzskou výslovností a idiomy, zcela osobitou řečí mluví paní Čiperná a samozřejmě i rytíř Jan Falstaff, jedna z největších Shakespearových komediálních postav vůbec.