Atlantis strana 16 z 38

Básnická sbírka inspirovaná uplýváním času v přírodě i v lidském životě rozšířená o básně z bibliofilsky vydaného souboru Kamení (M. Dyrynk 1996).

Smrt na úvěr je obrazem autorova neutěšeného dospívání v rodině chudých pařížských živnostníků. Po jejím vydání zaburácela kritika: „fantastická epopej odpornosti a ohyzdnosti“, „nemorální obludnost“, z níž člověka „drtí hnus“. Céline ze svého drsného, ukoptěného dětství strhl obvyklou aureolu „nyvých vzpomínek na dětská léta“ a své pronikavé vidění života promítl i do úděsně upřímného jazyka. Jeho milostné scény na pomezí oplzlosti nám mohou připadat pohoršující či kruté, ovšem krutými je neudělal autor, nýbrž právě život, o němž píše. Mort a credit, vydaná roku 1936 nakladatelstvím Gallimard v Paříži, vyšla v témže roce i česky. K novému vydání připravila, ediční poznámku a vysvětlivky sestavila Anna Kareninová.

Druhá část "německé trilogie" popisuje to, co bylo "před Sigmaringenem": pobyt v Baden-Badenu, Berlíně a na podivném statku v Zornhofu. Céline se marně snaží získat propustky do Skandinávie a zároveň je nucen prodírat se složitou spletí vztahů uprostřed jedinců, kteří chtějí přežít v situaci, kdy se hroutí totalitní moc a nikdo nemá čisté ruce.

Román o Praze ve dnech Květnového povstání 1945, jehož hrdiny jsou tři osmnáctiletí chlapci.

Sbírka Zeď vzpomínek Jana Zábrany (1931–1984) pochází z básníkovy pozůstalosti. Původní název z roku 1969 byl Samomluvy podtitul – autorova autocharakteristika „improvizované záznamy autotexty zatím dál nezpracovávané“. Roku 1971 Zábrana sbírku přejmenoval podle obrazu Kamila Lhotáka.

Končilo dvacáté století. Ve stovce kapitol (rok co rok jeden příběh) dal Günter Grass nejrůznějším lidem - novináři, admirálovi, dělníkovi, univerzitnímu profesorovi, sportovci, politikovi, vojákovi, ženám, mužům, dětem, matkám, otcům - promluvit k událostem století. Z mozaiky osudů vytvořil jazykově rozmanité, plastické panoráma. Autor dílo dokončil v březnu roku 1999.

Klaun's band II (známý také jako Londýnský most) v návaznosti na Klaun's band I (Atlantis 2001) vypráví o Célinově londýnské zkušenosti v době první světové války. Chronologicky navazuje na Cestu do hlubin noci a následující Smrt na úvěr z let 1933 a 1936 (Atlantis 1995, 1999). Klaun's band I i Klaun's band II patří k nejhumornějším Célinovým prózám, najdeme v nich však jasné názvuky událostí let 1939 a 1940.

Symbolický popis světa jako divadla či zrcadla známe dobře z Komenského labyrintu. Tato představa je samozřejmě starší a sahá do pozdních dob. Velmi oblíbenou se stala v období rozvinutého humanismu. Je snahou obsáhnout lidskou představou rámec světa, uchopit jeho mechanismy a morálně prověřit jeho aktéry. Takovým byl i spis francouzského humanisty Pierra Boaistuaua, který se stal předlohou převodu českého učence Nathaneála Vodňanského z Uračova, který jej opatřil českou aktualizací a vydal na počátku 17. století.

Klaun's band II (známý také jako Londýnský most) v návaznosti na Klaun's band I (Atlantis 2001) vypráví o Célinově londýnské zkušenosti v době první světové války. Chronologicky navazuje na Cestu do hlubin noci a následující Smrt na úvěr z let 1933 a 1936 (Atlantis 1995, 1999). Klaun's band I i Klaun's band II patří k nejhumornějším Célinovým prózám, najdeme v nich však jasné názvuky událostí let 1939 a 1940.

Končilo dvacáté století. Ve stovce kapitol (rok co rok jeden příběh) dal Günter Grass nejrůznějším lidem - novináři, admirálovi, dělníkovi, univerzitnímu profesorovi, sportovci, politikovi, vojákovi, ženám, mužům, dětem, matkám, otcům - promluvit k událostem století. Z mozaiky osudů vytvořil jazykově rozmanité, plastické panoráma. Autor dílo dokončil v březnu roku 1999.

Sbírka Zeď vzpomínek Jana Zábrany (1931–1984) pochází z básníkovy pozůstalosti. Původní název z roku 1969 byl Samomluvy podtitul – autorova autocharakteristika „improvizované záznamy autotexty zatím dál nezpracovávané“. Roku 1971 Zábrana sbírku přejmenoval podle obrazu Kamila Lhotáka.

Klaun's band II (známý také jako Londýnský most) v návaznosti na Klaun's band I (Atlantis 2001) vypráví o Célinově londýnské zkušenosti v době první světové války. Chronologicky navazuje na Cestu do hlubin noci a následující Smrt na úvěr z let 1933 a 1936 (Atlantis 1995, 1999). Klaun's band I i Klaun's band II patří k nejhumornějším Célinovým prózám, najdeme v nich však jasné názvuky událostí let 1939 a 1940.

Prozaická sbírka O intelektuálovi, který se necítí dobře je relativně pestrým souhrnem zamyšlení a meditativních i analytických esejů. Je tu též portrét muže byznysu a povídka o zkušenosti potopy. Všechny texty se obracejí k českému čtenáři, i když autor připouští, že se vždy necítí vázán převládajícími tuzemskými zájmy, upínajícími se hlavně ke sporům o politickou moc a rozdělování peněz. Trochu rozptylujícího popovídání nabízejí úvodní fejetony, ale zásadním rysem sbírky je spíše vůle k soustředění. Esej jako žánr lze nejlépe vnímat v rytmu volných nadechnutí a vydechnutí, nikoliv jako udýchané hromadění důkazů obžaloby. Autor vyššího věku vidí aktuality z nadhledu, ale nepřehlíží ani žabí perspektivu interesantního populistického bludiště, v němž už asi navždy žijeme jakožto Češi. Potkáte se s tématy známými z denní publicistiky, jako je například dobrovolný odchod ze života, cit pro spravedlnost, touha po rovnosti, vlastenectví v současném světě, vliv neomarxismu, vyrovnávání se s minulostí i s budoucností. Esej je vyjadřovací prostředek ležící v prostoru poblíž deníku, fejetonu a poezie a je k dispozici všem čtenářům, kteří tíhnou spíš k přemýšlení než k sebedojímání. I když máte pocit, že se právě netěšíte z kdovíjakého komfortu, vždycky ještě můžete o sobě a o svém okolí meditovat.

Dvojjazyčné vydání Shakespearových Sonetů s překladem Martina Hilského, který za něj získal cenu Josefa Jungmana za rok 1998. Svazek začíná Hilského studií, která má tři části: Text a kontext, Literární geneze, Čtení, interpretace, překlad. Následují anglický originál Sonetů a jejich český překlad, které jsou uspořádány na stránkách proti sobě a opatřeny poznámkami pod čarou. Anglické poznámky fungují jako malý shakespearovský slovníček, české poznámky upozorňují čtenáře na klíčové souvislosti. Svazek uzavírá Index of Sonnet First Lines, Rejstřík prvních veršů sonetů a soupis České překlady Shakespearových Sonetů.

Další svazek ze Spisů Güntera Grasse je stylizován jako kritické vzpomínání osmi vypravěčových dospělých dětí (pocházejících od čtyř matek) na ne vždy lehké dětství s otcem slavným spisovatelem, pro nějž bylo dílo vždy důležitější než rodina. Za je jich hlasy se samozřejmě skrývá vlastní vypravěč, otec, který si tyto děti možná jen vymyslel, přitom však nijak nezakrývá, že jde částečně o Grassovu rodinu, přesněji: rodiny a jejich složité vztahy. Vzniká tak rafinované balancování na hranic i autentické reality a čiré fikce: Jsou to jen pohádky, ale vaše, které jsem vás nechal vyprávět, říká vypravěč v závěru na adresu skutečných-vymyšlených dětí. Magicko-realistickým pólem této hry je postava rodinné přítelkyně, fotografky Marušky, k terá se svým starodávným fotoaparátem Agfa-Box doslova čaruje: její dokumentární rodinné snímky neukazují jen to, co je tady a teď, ale i minulé a budoucí osudy zachycených osob, jsou vševidoucí: jako každé umění dotvářejí jednotlivé útržky reali ty do sice fantazijního, ale smyslem nadaného celku.

Tragédie Hamlet (z anglického The Tragedy of Hamlet, Prince of Denmark někdy překládané jako Kralevic dánský nebo Princ dánský) je jedna z nejznámějších tragédií Williama Shakespeara. Jedné noci se zjeví Hamletovi otcův duch a potvrdí jeho dohady. Ha mlet se rozhodne pomstít otcovu smrt. Aby nebyl podezřelý, předstírá šílenství. ... "Být nebo nebýt to je otázka: je důstojnější zapřít se a snášet surovost osudu a jeho rány, anebo se vzepřít moři trápení a skoncovat to navždy? Zemřít, spát a je to.