Atlantis strana 14 z 32

Básnická sbírka inspirovaná uplýváním času v přírodě i v lidském životě rozšířená o básně z bibliofilsky vydaného souboru Kamení (M. Dyrynk 1996).

Historický román obracející se zejména k dívčím čtenářkám zobrazuje sklonek života vyhnaného a zavrženého římského básníka a osudovou lásku, kterou vzbudil v mladinké dívce.

Podtitul Česká země - výprava do ztraceného času vystihuje vzpomínkový charakter textu. Působivé vyprávění je pojato jako mozaika vzpomínek autorky, která byla v roce 1945 s rodiči a sestrou vysídlena z milovaného zámeckého domova ve stříbrském kraji do Bavorska a neustále cítí vytržení z rodné půdy. Pečlivě a láskyplně zaznamenává šlechtickou historii rodiny, veselé i smutné rodinné události, s humorem a dojetím líčí atmosféru v širokém příbuzenstvu, příhody a osudy služebnictva, velké změny způsobené válkou. Pozoruje očima děvčátka a jen krátce reflektuje zrakem dospělých.

Po devatenácti letech v Chicagu přijede úspěšný autor do Prahy, kde s bývalými spolužáky stráví tři dny sametové revoluce .

Po česko-anglickém vydání (1997) vyšlo v roce 2009 všech 154 sonetů v překladu Martina Hilského poprvé samostatně. Svazek připomněl významné shakespearovské výročí: čtyři sta let, co Shakespearovy Sonety vyšly tiskem poprvé.

Román začal vznikat v době, kdy Vaculík pracoval jako vychovatel v ČKD. Když už měl dost neodborných zásahů do své práce, začal psát stížnost. Než ji dopsal, narůstala nová fakta, která také bylo nutno do stížnosti zahrnout. Nakonec se ukázalo, že ji není komu poslat, protože každá příslušná vyšší instance se aktivně podílela na deformacích, na něž stížnost poukazovala. Pak to pár let leželo. Až najednou si redaktor Vaculík znovu svou stížnost přečetl, znovu ho vzrušila fakta, která mu pila krev v jeho letech vychovatelských, uvědomil si, že stížnost je dosud aktuální, a rozhodl se předložit ji všem. Rušný dům je prozaický útvar na hranicích literatury faktu a beletrie. Je to v podstatě reportáž z pražského učňovského internátu ze začátku p adesátých let. Přijde tam mladý vychovatel Lysák, komunista, opravdový a zanícený. S tvrdošíjnou houževnatostí zkouší nové výchovné metody. Snaží se chlapce vyburcovat z lhostejnosti, rozvinout v nich schopnost samostatného myšlení, vypěstovat v nich nesobeckost ve vzájemném soužití a opravdový poměr k životu v socialistické společnosti. Zápasí přitom s vlastní nezkušeností, horkokrevností a nedočkavostí, která ho sráží do depresivních stavů. Ale hlavně se jeho rozběhy rozbíjejí o zeď byrokratic kých předpisů, o naprosté nepochopení smyslu výchovné práce a nezájem o skutečné výchovné výsledky, o formalismus a frazérství. Všechno to, co směřuje spíš k vytvoření umělé kulisy socialismu, než k socialistickému životu samotnému, zasahuje rušivě d o Lysákovy práce a působí neblaze na charakter učňů. Po marném úsilí prosadit a obhájit své poctivé úmysly Lysák rezignuje a z internátu odchází. Reportážní rysy v Rušném domě převládají. Scény internátního života mají dokumentárnost reportážních záb ěrů. Jsou řazeny volně, nevytvářejí souvislou fabuli. Postavy učňů jsou jen epizodické, nestanou se skutečnými literárními postavami. Toto volné pásmo scén je spojeno jen postavou vychovatele, který je sám vypravěčem. To dává vyprávění vzrušený polem ický tón. V kritických a provokujících polemikách, které míří přes problematiku výchovy učňů na deformace širší a obecnější, je vlastní jádro knihy.

Tragédie Hamlet (z anglického The Tragedy of Hamlet, Prince of Denmark někdy překládané jako Kralevic dánský nebo Princ dánský) je jedna z nejznámějších tragédií Williama Shakespeara. Jedné noci se zjeví Hamletovi otcův duch a potvrdí jeho dohady. Ha mlet se rozhodne pomstít otcovu smrt. Aby nebyl podezřelý, předstírá šílenství. ... "Být nebo nebýt to je otázka: je důstojnější zapřít se a snášet surovost osudu a jeho rány, anebo se vzepřít moři trápení a skoncovat to navždy? Zemřít, spát a je to.

Svazek obsahuje dvě narativní básně, Venuše a Adonis a Znásilnění Lukrécie, a metafyzickou báseň Fénix a hrdlička. Báseň Venuše a Adonis založila věhlas Williama Shakespeara, stala se bestsellerem a patří k vzácným skvostům erotické poezie anglické renesance.

Do třetího svazku Spisů uspořádal autor své texty literárněkritické, esejistické a publicistické. Na záložku napsal: Po dlouhém váhání jsem do třetího svazku výboru, věnovaného kritice, esejistice a publicistice, zařadil i několik recenzí a polemik, které jsem napsal na počátku padesátých let minulého století. Proč vlastně, když jsou to texty poplatné době, v níž vznikly? Proč nejít cestou většiny současníků a nedistancovat se od půl století staré historie mlčením? Proč se i sám před sebou nevymluvit na neinformovanost a naivitu mládí a vyhýbat se ve starých ročnících časopisů a novin vlastním řádkům? ... Pořád je to tady, a kdo to zažil, nikdy to docela nezapomene a nepřestane se ptát, co se s ním a s jeho současníky stalo a proč se to stalo. ... Životní postoj, vůle nést svůj díl odpovědnosti jako umělec i jako občan za to, co se děje ve společenství, v němž žiji, má svou trvalou platnost: každý režim musí mít své "disidenty", kteří mu neustále připomínají, že před všemi svobodami, právy, ambicemi, závratnými kariérami a možnostmi, které se nabízejí, musí mít přednost obyčejná slušnost a přiměřená míra lidské solidarity.

Prozaická sbírka O intelektuálovi, který se necítí dobře je relativně pestrým souhrnem zamyšlení a meditativních i analytických esejů. Je tu též portrét muže byznysu a povídka o zkušenosti potopy. Všechny texty se obracejí k českému čtenáři, i když autor připouští, že se vždy necítí vázán převládajícími tuzemskými zájmy, upínajícími se hlavně ke sporům o politickou moc a rozdělování peněz. Trochu rozptylujícího popovídání nabízejí úvodní fejetony, ale zásadním rysem sbírky je spíše vůle k soustředění. Esej jako žánr lze nejlépe vnímat v rytmu volných nadechnutí a vydechnutí, nikoliv jako udýchané hromadění důkazů obžaloby. Autor vyššího věku vidí aktuality z nadhledu, ale nepřehlíží ani žabí perspektivu interesantního populistického bludiště, v němž už asi navždy žijeme jakožto Češi. Potkáte se s tématy známými z denní publicistiky, jako je například dobrovolný odchod ze života, cit pro spravedlnost, touha po rovnosti, vlastenectví v současném světě, vliv neomarxismu, vyrovnávání se s minulostí i s budoucností. Esej je vyjadřovací prostředek ležící v prostoru poblíž deníku, fejetonu a poezie a je k dispozici všem čtenářům, kteří tíhnou spíš k přemýšlení než k sebedojímání. I když máte pocit, že se právě netěšíte z kdovíjakého komfortu, vždycky ještě můžete o sobě a o svém okolí meditovat.