Atlantis strana 9 z 31

Povídková sbírka, kterou autor po jejím třísvazkovém vydání v šedesátých letech podrobil přísné kritické revizi, přichází znovu na český čtenářský stůl, aby obohatila své starší i nové příznivce autorovou radostí z vyprávění, z fabulování a kombinování a přiměla k zamyšlení nad situací soudobého člověka opuštěného bohy a zanechaného truchlivým pokusům řídit vlastní i cizí osudy.

Román Žert postihuje úděl intelektuála v totalitní společnosti. Ironický lístek adresovaný krásné, ale hloupé dívce a zachycený pozornými funkcionáři uvede do pohybu lavinu, která vrhá lidské osudy do nicoty. Svým existenciálním vyzněním však tento zoufalý románový výkřik přesahuje politické souvislosti.

Günter Grass předložil na prahu osmdesátky autobiografii, která je — jak u tohoto rozeného fabulátora není ani jinak představitelné — umělecky komponována a stylizována a neustále osciluje na hranici autentického dokumentu a fikce, dokládajíc i otevřeně přiznávajíc, že každé vzpomínání je i při nejupřímnější snaze o pravdivost vždy tvorbou příběhu a postav, nikoli jejich pouhou „věrnou“ reprodukcí. Autor tu revokuje skutečné události, lidi a zážitky, z nichž většina později vstupovala do jeho uměleckých textů (především „gdaňské trilogie“: Plechového bubínku, Kočky a myši, Psích roků), jako by obracel směr uměleckého procesu: jestliže dříve proměňoval životní materii na umělecký tvar, nyní se zpětně — a s přiznanou nejistotou na každém kroku — snaží rekonstruovat životní a historickou realitu, z níž jeho umělecké příběhy a postavy vznikaly. Výsledkem tohoto pokusu je ovšem zase výsostně umělecké dílo, poutavé vyprávění s výraznými postavami, pointovanými příběhy a grassovsky hravým stylem, ale současně i dílo jako vážné, upřímné a reflektované svědectví o době a společnosti, v níž autor žil. Tyto hodnoty díla byly bezprostředně po vydání překryty vzrušenými diskusemi, jež se soustředily na jediný bod celé knihy: na Grassovo pozdní přiznání, že jednotka, do níž byl jako dobrovolník na sklonku války přidělen, patřila k divizi SS. Nezaujatý čtenář se přesvědčí, že to není zdaleka jediný důvod, proč toto pozdní dílo velkého autora číst.

Jednou v zimě roku 1971 jsem seděl s panem Benešem v sauně, kde on se vždycky potil se zpožděním, a já jsem pravil, že bychom spolu mohli dopředu, hodně dopředu nachystat krásnou knížku: byly by v ní jeho obrazy a já bych ke každému napsal povídku nebo úvahu. Radostně řekl: Ano. A byla by to hodně drahá kniha. Asi za dvě stě padesát korun. To nám nevyšlo: nejprve jsem já neměl čas ani myšlenky na tak přepychové psaní do knížky za dvě stě padesát korun, a potom Vlastimil Beneš umřel (1919 1981). Co se tehdy dělo, je v této knížce, kterou jsem psal přerušovaně, a po částech ji ukrýval někam. Mínil jsem psát Paměti: jako účastník událostí roku 1967 1968, dneska tak vzpomínaných. Ale to, co se právě dělo, mne od toho odvádělo a žádalo si zápisu. Myslím, že moje Nepaměti jsou teď ještě lepším příspěvkem k těm slavným událostem: totiž jak to bylo dál A mladší pamětníci se budou možná divit.

Do této černé románové frašky svedl autor několik postav: těhotnou svobodnou zdravotní sestru, jejího ženatého milence muzikanta, jeho krásnou a žárlivou ženu, honbu na zatoulané psy, výjev před potratovou komisí, mladou Američanku toužící po dítěti a jejího manžela stiženého strachem ze smrti, dále českého gynekologa, který domněle neplodné pacientky v lázních léčí injektováním svého vlastního semene, zakládá tím sbratření lidstva a za službu prokázanou zmíněným Američanům požádá, aby ho adoptovali a umožnili mu tím výjezd za hranice, a konečně někdejšího politického vězně, z něhož se těsně před legální emigrací stane vrah.

Po česko-anglickém vydání (1997) vychází všech 154 sonetů v překladu Martina Hilského poprvé samostatně. Svazek připomíná významné shakespearovské výročí: v květnu 2009 to bude přesně čtyři sta let, co Shakespearovy Sonety vyšly tiskem poprvé.

Spisy Ludvíka Vaculíka pokračují dvěma komponovanými svazky. Na začátku roku 2009 vydáme svazek Tisíce slov. Obsahuje: autorův výběr z publicistických textů z let šedesátých, fejetonů z let sedmdesátých, kapitoly z dosud nepublikovaného románu Stará postel; dokumenty: Projev na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů, Dva tisíce slov, Deset bodů, Prohlášení Charty 77; korespondenci s ÚV KSČ, záznamy Státní bezpečnosti; dobové fotografie a karikatury; jmenný rejstřík.

Svazek básnické tvorby spisovatelky a malířky Gertrudy Gruberové Goepfertové (nar. 1924) je rozčleněn na tři oddíly: první dva, i Hejno stehlíků /i a i Ohňostroj marnosti /i , odpovídají knižním vydáním jejích sbírek (Řím 1966 a Švýcarsko 1975), třetí oddíl i Ostatní básně /i přináší verše dosud nepublikované. Doslov napsal Zdeněk Rotrekl.

Hrdinové povídek se ocitají v situacích, kdy svět nelítostně zasahuje do jejich existence a zaviňuje buď skutečnou smrt, nebo duchovní újmu, která se smrti podobá.

Svazek přináší první obsáhlejší autorův životopis, vybrané studie a články o jeho tvorbě a úplnou primární a sekundární bibliografii. Durychův životopis napsal s pěkným osobním zaujetím jeho syn Václav Durych. Za životopisem následuje přehled Knižní tvorba Jaroslava Durycha, který pro tento svazek připravili současní literární historikové Jiří Kudrnáč a Karel Komárek. Padesát šest vybraných studií a článků vzniklo v období od dvacátých do devadesátých let 20. století a pocházejí z pera čtyřiceti autorů. Stati byly vybráni tak, aby ukázaly jednak různé pohledy na jednotlivé knihy Jaroslava Durycha, jednak aby představili souhrnnější úvahy nad celkem Durychova díla.

V letech 1981–1986 pracoval na velvyslanectví Spolkové republiky Německo ve funkci kulturního referenta Wolfgang Scheur. Jako někdejší aktivní účastník protinacistického odboje hluboce sympatizoval s československými disidenty na poli kultury a ze svého diplomatického postavení jim pomáhal udržovat oboustranné styky s emigrací a s dalšími zahraničními demokratickými podporovateli. Byl za to v roce 1995 vyznamenán Řádem T. G. Masaryka. K Scheurovým osmdesátinám nyní ve společné redakci Atlantisu a Československého dokumentačního střediska, o. p. s., vychází dvojjazyčný česko-německý sborník připomínající jubilantovy nevšední zásluhy. Obsahuje jeho zápisky z let strávených v Praze, pozdravné texty přátel–spisovatelů a studii Viléma Prečana provázenou ukázkami z korespondence, které osvětlují jedno z nejtěžších období moderní české kultury a zároveň důležitou kapitolu z nově počínajících dějin česko-německých vztahů.