Atlantis strana 8 z 31

Brilantní vyprávění o nesnázích dynamického novináře čtyřicátníka, který ztratil svůj mobil. Líčení řetězu nepříjemností s mobilovým kreditem, letenkou, osobním počítačem, paušálem za internet, platební kartou je zábavné a osvobozující. Cožpak jste podobné situace nezažili? Benoît Duteurtre se narodil v roce 1960 poblíž Le Havru. Psát začal v patnácti letech. Povzbuzován Samuelem Beckettem publikuje v roce 1982 svůj první text v revui Minuit a pak se věnuje různým profesím mezi hudbou a žurnalistikou. Je autorem několika románů, nositelem prestižních literárních cen. Svým zájmem o současné situace a prostředí, jasným psaním a vyšinutým humorem zaujímá ojedinělé místo v současné francouzské literatuře.

V novele Jako rak oživil Grass tragédii, k níž došlo mrazivé lednové noci roku 1945. Sovětská ponorka tehdy v Baltském moři potopila loď Wilhelm Gustloff, na níž před sovětskou armádou prchaly tisíce německých civilistů. Grass o této novele v rozhovoru v roce 2002 řekl: "Osud mé hrdinky Tully mi umožnil pojednat největší lodní katastrofu v historii lidstva, která byla zapomenuta... Na lodi bylo přes 10 000 lidí, mezi nimi na 4000 dětí... Útěk a vyhnání více než deseti milionů lidí ze ztracených východních provincií byly v západním Německu vytěsňovány, ve východním Německu neexistovaly vůbec... Při vší té hrůze se těchto témat zmocnila pravice a pojednává je například na internetu... I proto vyprávím historii lodi Wilhelm Gustloff od jejího spuštění na vodu až k potopení ruskou ponorkou v lednu 1945. Vysvětluji, proč byla tato loď postavena a proč nesla právě tohle jméno. K tomu byla nezbytná i fascinace nacistickou ideologií, jak se projevovala například ve spolku Kraft durch Freude (Síla z radosti), organizaci Německé pracovní fronty... Jde o nekonečný příběh… Proto se často setkáváme s nepochopitelným neonacismem už na vyšším stupni základních škol, na gymnáziích, a tento postoj přerůstá i na univerzity. To se nedá odbýt zákazem skinheadů ani zákazem NPD. Po těchto jevech se musí jít důsledně a já se o to snažím vypravěčskými prostředky."

Václav Chochola (1978) debutoval souborem próz Třísky do masa (Atlantis 2004). Na záložku své nové prózy Děti z krechtů napsal: „Je to jenom hra. Prolézt krechty, prolézt školu, prolézat prací, prolézt vším, co ti někdo přichystal, a přitom dodržovat pravidla. Jenom hra. Ale nemůžeš nehrát..."

Čtenáře díla francouzského romanopisce Louise Ferdinanda Célina (1894–1961), jež Atlantis vydává v překladu Anny Kareninové, jistě zaujme třídílný Célinův životopis autora Françoise Gibaulta. První část zachycuje období od Célinova narození do října 1932, kdy vyšel jeho román Cesta do hlubin noci. Gibault sleduje osudy malého chlapce z pasáže Choiseul, studenta v Diepholzi, Karlsruhe a v Broadstairsu, učedníka u Lacloche, pak vojáka, dobrodruha, lékaře, který se z první světové války vrací s doživotními následky na těle i na duchu... François Gibault (* 1932), právník a spisovatel, je poradce Célinovy vdovy Lucette Destouchesové a editor posmrtně vydaného Célinova románu Skočná. Za první díl Célinova životopisu obdržel v roce 1978 cenu Francouzské akademie a Lékařské akademie.

Nesmrtelnost nejúplněji z celého dosavadního Kunderova Díla ztělesňuje román jako hravý nápad, který se rozvíjí před čtenářovýma očima, a přitom strhuje do hry autorův skvělý intelekt i silnou obraznost, takže hravá poloha je kontrapunktována osudovými tématy lásky a předstírání, pravdy a lži, složitosti života a smrti.

Druhý svazek díla Williama Shakespeara v překladu Martina Hilského v jednojazyčném vydání a s Poznámkou překladatele.

Soubor vzpomínkových esejů, fejetonů a úvah. Spisovatel a publicista Pavel Švanda (1936) uvažuje o proměnách svého rodiště Znojma v minulém století, o svém dětství v Brně za druhé světové války, o dospívání a studiích v padesátých letech. Píše o svých zkušenostech i o zážitcích svých vrstevníků, o Šestatřicátnících, o literární skupině kolem časopisu Tvář a o nejvýraznějších osobnostech redakce Hosta do domu v šedesátých letech, popisuje své náboženské hledání i osobní zkušenosti za "normalizace" a po zhroucení minulého režimu.

Znamenitá a úspěšná dramatizace Diderotova Jakuba Fatalisty, hravá i krutá studie proměn lidského osudu v neprohlédnutelném světě, je jediný autorův dramatický text patřící k dílům, která "má bez výhrad rád a chce vydávat".

Kniha je jedním z nejznámějších počinů v oblasti studia moderních a soudobých dějin islámu jako jedné z významných světových kultur. Profesor Schulze je přední německý arabista a islamolog, působící již řadu let na univerzitě ve švýcarském Bernu. Byl několikrát poradcem vlád Spolkové republiky Německo, působil jako analytik v OSN a různých institucích, které s islámskými zeměmi na nejrůznějších úrovních komunikují. Svým zaměřením patří mezi ty odborníky, kteří soustavně odbourávají eurocentrické a antiislámské postoje, jež jsou dnes i u nás tak běžné. Schulze ovšem zároveň nepodléhá laciné "politické korektnosti", jejíž stoupenci někdy vidí v Arabech a jiných vyznavačích islámu "povinně" spíše to pozitivní. Sází na věcnou a střízlivou interpretaci historických faktů a jejich souvislostí. Schulzeho monografie může spolehlivě posloužit specialistům v oboru historie, politologie či orientalistiky, studentům společenskovědních oborů, novinářům se zaměřením na Blízký východ, jižní a jihovýchodní Asii, profesorům středních škol s humanitním zaměřením, pracovníkům státní správy, kteří s islámskými zeměmi přicházejí do styku, a konečně všem zájemcům o současné spletité dění v mezinárodní politice.

Autorka Dagmar Halasová strávila v devadesátých letech téměř devět let ve věčném městě Římě, po boku manžela, velvyslance u Svatého stolce. Ve své knize nesdílí jen okouzlení působivým světem soustředěným kolem legendárního papeže Jana Pavla II. Neb „nazývá kočku kočkou“, píše též sugestivně, věcně, s jemnou ironií a odstupem o událostech, které ji ve Vatikánu potkaly. Sdílí tak poznání a zkušenosti, jež jí jako „neviditelné“ manželce přinesla společensky a pracovně náročná účast ve světě diplomacie. Vatikánem, Římem, Itálií prostupují v knize „vzpomínky nejen římské...“: autorka vzdálená od domova se vrací do let dětství, do Petrovic, k letům studijním, ke svému zaměstnání, k obtížím, jimž byla její rodina vystavena z politických příčin, a k významným osobnostem, jež patřily k tradičnímu kulturnímu prostředí Pojerovy a Halasovy rodiny.