CAD Press strana 3 z 13

Vlastní životopis mistra zenu a učitele bojových umění, představeného zenového kláštera Sen Sho Ji v Cubjacu. Ve své knize popisuje svoji cestu k budó, své zkušenosti, jichž nabyl během 40 let meditačních cvičení a praktické výuky bojových umění, a především pak svoji pouť do Číny a setkání se zdejšími mistry kung-fu.

Kniha Indické cesty do duchovného sveta je výsledkom mnohých ciest a veľkým dobrodružstvom štyroch vedcov zaoberajúcich sa indickými náboženstavmi, ktorí sa s čitateľom vydávajú objavovať Indiu a jej spritualitu originálnym a v našom prostredí úplne novým spôsobom.

Dějiny alchymie patří k oblastem přírodních věd, jejichž studium patří k velmi obtížným, už proto, že tato nauka existovala téměř dvě tisíciletí, a objevila se na třech kontinentech. Na její dlouhé pouti nalézáme úspěchy i ztroskotání. Tím hlavním bylo u praktikující alchymie marné hledání kamene filosofů a transmutace obecných kovů v drahé chemickou či metalurgickou cestou, případně oběma najednou. Alchymisté netušili, že to není možné a právě tímto hledáním, ve skutečnosti marným, prokládali cestu budoucí chemii. Stejně neúspěšně skončily pokusy o přípravu univerzálního léku. To jsou jen dvě oblasti alchymie, která však zahrnovala mnohem více, jak to naznačuje tato kniha. Je zaměřena na středoevropský region, kde jsou dějiny této nauky stále málo prozkoumané, a je to oblast, kterou zahraniční odborná literatura vesměs opomíjí, s výjimkou mimořádného rudolfínského období. I v něm se ale obvykle pozornost soustřeďuje na dvojici John Dee – Edward Kelley. Jednotlivé bloky knihy představují čtenáři rovněž domácí protagonisty této nauky v Čechách a na Moravě, v Polsku a na Slovensku. Hlavním přínosem této knihy o historii alchymie je její zaměření na středoevropský region, kde jsou dějiny této nauky stále málo prozkoumané a zahraniční odbornou literaturou vesměs opomíjené, s výjimkou mimořádného rudolfínského období. Jednotlivé části knihy představují čtenáři hostující i domácí protagonisty této nauky v Čechách a na Moravě, v Polsku a na Slovensku. Přičemž právě poslední ze zmiňovaných oblastí byla dlouhou dobu doslova terra incognita zdejší historiografie. Jelikož však teritorium někdejší polsko-litevské unie zahrnovalo kromě Litvy i podstatnou část dnešní Ukrajiny a Běloruska, stejně jako byla vzájemně propojena historie česká a rakouská, potažmo slovenská a maďarská (uherská), nepředstavuje de facto předmětné pojednání jen dějiny alchymie na území Koruny české, Polska a Slovenska, nýbrž v celé střední a východní Evropě, navíc s přesahem na alchymistickou scénu regionů dalších, vzhledem k tomu, že na rozvoji středoevropské alchymie se podíleli renomovaní alchymisté němečtí, francouzští, angličtí, italští a švýcarští, i díky pobytu českých studentů na univerzitách v Německu, Francii a Itálii!

Vážení čitatelia, Práve sa vám do rúk dostala kniha Mlieko vy výžive ľudí, ktorú spísal kolektív autorov pod vedením Ing. Jána Keresteša. Kniha nadväzuje na už zverejnenú knihu, ktorá sa venuje problematike výživy a stravovania ľudí (Zdravie a výživa, 2012). Po preštudovaní a posúdení celého rozsahu rukopisu môžem konštatovať, že kniha má dobré usporiadanie, logické nadväzovanie, argumentáciu a fakty na súčasnom stupni teoretického aj praktického poznania. Kolektív autorov rukopisu knihy je zárukou poskytnutia kvalitných poznatkov. Text knihy je vhodným spôsobom doplnený veľkým počtom grafov, tabuliek, schém a obrázkov, ktoré majú vysokú vypovedajúcu hodnotu a dopĺňajú tak šírku a hĺbku záberu textu. Nemalú pozornosť autori venujú produkcii a nutričnej hodnote mleziva a materského mlieka človeka, významu vody ako základu života a neoddeliteľnej súčasti každého organizmu. Ďalej teóriu modernej výživy a návrh opatrení na rozvoj dedín do roku 2020. Pre súčasných aj budúcich užívateľov je kniha bohatým zdrojom informácií a návodov pre bežných ľudí, drobných chovateľov, farmárov, salašníkov, odborníkov z praxe, vedeckých a pedagogických pracovníkov, študentov stredných odborných škôl, poslucháčov vysokých škôl chemického, technologického, veterinárneho a poľnohospodárskeho zamerania. Všetkým čitateľom prajem príjemné a poučné čítanie. prof. Ing. Stanislav Kráčmar, DrSc.

Bc. Josef Osička, držitel 2. danu a trenér 2. třídy jiu jitsu, má 30-leté zkušenosti v oblasti bojového umění (karate, judo, kick box, musado mcs, jiu jitsu). Profesní zkušenosti v oblasti bojového umění získal u Armády ČR, kde u výsadkového praporu Brigády rychlého nasazení v Chrudimi prošel výcvikem bojového umění Musado MCS, jemuž se dále věnoval i v rámci výcviku mírových sil v Českém Krumlově a taktéž u jednotek SFOR během vojenské mise v Bosně a Hercegovině. Další profesní zkušenosti získal u útvarů Policie ČR, kde slouží od roku 1999. Jeho praktické zkušenosti získaných během služby v ozbrojených silách, doplňuje i jeho akademické vzdělání: Ostravská univerzita - obor prevence a resocializace; FTVS - Univerzita Karlova v Praze. V roce 2008 Josef Osička za významné podpory oddílu Watashi Tachi No Jiu Jitsu Zlín založil Oddíl Jiu Jitsu Prušánky jako součást Asociace bojových a duchovních umění. Oddíl byl zaměřen i na výuku sebeobrany. V současné době oddíl funguje jako Soukromá škola bojového umění Prušánky a je taktéž součástí Českého svazu Judo. Dále škola spolupracuje s Budocentrem Letovice a Soukromou školou bojových sportů Břeclav. Praktická příručka bojového umění jiu-jitsu / džiu-džitsu.

Filozoficko-poetický cestopis o putování mladých manželů, českého etnografa-klauna-hudebníka a jeho ženy, japonské tanečnice, rumunskými Karpatami s roční dcerkou a kobylou Dojnou.

Dnes již klasická příručka z pera známého indologa a zároveň i průkopníka jógy v Československu. Praktický průvodce základními cvičeními i životosprávou doplněný 85 názornými fotografiemi.

Kniha Soni Pernecké je určena pro ty čtenáře, kteří uvažují o tom, nebo se již rozhodli, jak zvýšit svou bojeschopnost, schopnost ubránit své zdraví, život, nebo majetek či prostě jen zvýšit svou sebedůvěru. Koncepce knížky vychází z principů moderních bojových systémů, tzv. "military", které vznikly pro potřeby ozbrojených složek a pro profesní sebeobranu. Autorka své praktické zkušenosti dokázala převést do příručky. Styl boje, který prezentuje, dokáže adepty připravit poměrně rychle a účinně na řešení sebeobranných situací po fyzické, technické, ale i mentální stránce. Nevýhodou moderních bojových koncepcí je deficit prvků klasických východních bojových umění, jejichž zásady daleko přesahují rámec sebeobrany. Svůj cíl, napsat praktickou příručku moderního bojového systému, však autoři úspěšně naplnili. Publikace je přínosem pro čtenáře, který hledá technické a taktické rady pro řešení možných sebeobranných situací v běžném životě. Je napsána metodicky a dá se použít jako učebnice základních pohybových návyků a technických postupů sebeobrany. Protože v knize prezentovaný systém boje pochází z dílny "combat" stylů, primárně určených pro výcvik armádních jednotek, je útočného charakteru. To je přínosem pro fyzicky hůře disponované, slabší jedince, pro ženy nebo jinak znevýhodněné osoby, které mohou být vystaveny brutálnímu útoku fyzicky silnějších útočníků.

Autorem titulu Hagakure s podnázvem Kniha samuraje je Cunetomo Jamamoto - samuraj klanu Nabešima z kraje Saga, jenž se v roce 1700 nechal vysvětit na kněze, přijal mnišské jméno Gijokuzan Džóšó a poté se uchýlil do poustevny nedaleko hradu Saga na ostrově Kjúšú, kde vzniklo i jeho Hagakure. Do ústraní odešel z toho důvodu, že po smrti svého pána Micušige Nabešimy (1632-1700; třetího daimjóa neboli lenního pána ze Saga) nemohl spáchat obřadnou sebevraždu, jelikož v 60. letech sedmnáctého století byl tento zvyk v celém tokugawském šógunátu zakázán.

Obsah: Úvodem I. Historické pozadí džinismu II. Svědectví raných buddhistických pramenů III. Nástin podle džinistických pramenů IV. Džinistický kosmos Světové oblasti a jejich obyvatelé Kolo času V. Velké osobnosti džinismu Tírthagkarové Světovládní monarchové (čakravartinové) Podružní hrdinové VI. Nauka Předběžná úvaha O povaze skutečnosti: substance a vyšší duševní monády Duševní monády na nižších stupních v hierarchii tvorů Karma, znovuzrozování a osvobození Cesta k osvobození Cesta laického vyznavače VII. Druhy poznání (noetika) VIII. Džinismus v historickém vývoji Počátky Dělení na sekty Reformní hnutí a pozdější sekty v tradici Śvétámbara Dělení a sektářství v tradici Digambara Novější sekty a reformátoři IX. Džinismus a moderní svět Konzervativnost a liberální snahy Džinismus v zámoří X. Džinismus a buddhismus - shody a rozdíly XI. Dodatek: Základní prameny džinismu Poznámka o jazyku a pojmu ‘kánon’ Kánon tradice Śvétámbara Kánon tradice Digambara XII. Bibliografie Slovníček nejdůležitějších pojmů Slovníček důležitějších jmen a názvů Rejstříky

Je velký rozdíl mezi lovci senzací a skutečnými záhadology, hledači pravdy o věcech neobvyklých, jimiž se náš svět nadále jen hemží. Mezi ty poctivé záhadology světové úrovně patří nepochybně sympatický, distingovaný a současně lidsky přívětivý ing. Ivan Mackerle, skvělý vypravěč, člověk, který se vzdal své perspektivní odborné kariéry (vystudoval fakultu strojního inženýrství) aby zasvětil svůj život studiu záhad. Je neuvěřitelné kam všude jej zavedla jeho touha po poznání a co na svých cestách zažil: na Madagaskaru zkoumal „lidožravý strom“; pátral po stopách proslulého a obávaného „červa“ Olgoje Chorchoje v mongolské poušti Gobi; prošel tajemným Údolím smrti v sibiřské tajze; v džungli severní Indie jen taktak unikl napadení tygrem, když zkoumal „tajemná noční světla“ v blízkosti jistého kláštera; nevynechal ovšem ani záhadné fenomény původní australské kultury a tajemství skotského jezera Loch Ness či amazonského pralesa. Kromě mnoha dalších výprav za záhadami podniknutých téměř po celém světě nemohl ovšem opomenout ani tajemství obestírající život hraběte Draculy (do rumunské Transylvánie se vypravil již r. 1976, kdy ovšem doba u nás záhadologům nepřála, neboť svět idejí ovládal všeznalý dialektický materialismus, pro nějž tajemství neexistovala). A samozřejmě ovšem nemohl nejít, a to na jedné ze svých prvních výprav, také po stopách pražského Golema, oživené sochy, díla proslulého pražského rabbiho Lőwa ben Becalela, a jako vždy pátral také přímo na místě, včetně veřejnosti nepřístupné půdy Staronové synagogy po Golemových pozůstatcích, jež tam měly být dle legendy ukryty. Jako seriozní badatel, jenž považuje za jediné kritérium svých výzkumů objektivnost, seznamuje čtenáře i se všemi alternativními teoriemi, prameny a hypotézami – byť mnohdy demýtizujícími a vracejícími čtenáře, prahnoucí po senzaci, do reality – čímž se liší od mnohých bulvárních pisálků, kteří naopak velmi často vědomě či z ignorantství opakují polopravdy a mystifikace v zájmu zachování přitažlivého, mysteriozního klišé. Co na svých dobrodružných a nezřídka nebezpečných cestách vypátral, o tom pomlčím, protože zájemce musí číst jeho skvělá napínavá vyprávění, která jsou nejen dobrou literaturou, ale současně esejemi o světě záhad, které prozrazují nejen muže zvědavého, ale i velmi poučeného a věci znalého. Ivan Mackerle patří k největším znalcům záhad všeho druhu, tajemnými kulturami počínaje a ryze okultními jevy konče. Některé své články publikoval i v prestižním americkém časopise, věnovaném záhadám – Fate, a v podobném anglickém časopise Fortean Times. V letech 1998 až 2000 pracoval v televizi Prima jako odborný poradce seriálu Záhady a mystéria a několik let byl i předsedou redakční rady záhadologického časopisu Fantastická fakta. Napsal celou řadu zajímavých knih, z nichž nejznámější – kromě titulu Tajemství pražského Golema – jsou zřejmě Mongolské záhady, Drákulovi v patách, Příšery odnikud a Cesta za příšerami a dobrodružstvími; spolu s několika dalšími autory se pak podílel i na Velké knize otázek a záhad. O záhadologickém literatuře z pera ing. Mackerleho ovšem nelze v krátké předmluvě výstižně psát, neboť nelze vystihnout kouzlo jeho podání, tu nanejvýš vzrušující literaturu je nutno číst. Máte-li dnes možnost přečíst si znovu jeho knihu o tajemstvích pražského Golema, věřte, že se spolu s ním ponoříte do světa starobylého pražského židovského ghetta a židovské kultury, seznámíte se aspoň obecně s historií židovského národa; nahlédnete do tajemství kabaly a budete okouzleni jednou z jejích nejkrásnějších legend, která je dnes celosvětově proslulá. Možná, že si i po jejím přečtení – a obeznámení se všemi hypotézami jejího vzniku – položíte otázku, zda to vůbec byla jen legenda.

Dílo sepsané podle starobylých záznamů Lóží zámořských. Vyňato v přesném znění z Andersenových Konstitucí z r.1723, vydaných Velikou lóží Yova. Na její žádost sepsal James Anderson (1680-1739) Konstituce Svobodných zednářů, včetně Starých povinností Svobodných zednářů, v nichž shrnul zásady a povinnosti svobodných zednářů (vycházejíce zřejmě ze spisů starších). Tyto dokumenty, tvořící základ Královského umění, byly vytištěny r.1723. Andersonova syntetická formulace zednářského učení vychází z rané křesťanské tradice evangelijního solidarismu, mystiky rosekruciánství a pod. Základem zednářské doktríny je humanismus, univerzalistické nábožensko-filosofické učení, jehož ústřední ideou je nastolení všeobecné spravedlnosti, solidarity a bratrství. Ve Starých povinnostech ožívají specifickým způsobem požadavky mravního rigorismu a perfekcionismu, jež ve svém díle formuloval J.A. Komenský.

První faksimilní vydání nejtajemnější knihy světa, Voynichova rukopisu, jenž mnozí odborníci považují za „Svatý grál historické kryptografie“ (a který inspiroval i Dana Browna k jeho bestselleru Ztracený symbol), doplněné obsáhlou úvodní studií renomované badatelky a záhadoložky Jitky Lenkové. Tajemný rukopis, nad nímž si lámou hlavu filologové, kryptografologové i amatérští luštitelé celého světa už přinejmenším 100 let (od r. 1912, kdy jej nalezl americký sběratel Wilifrid M. Voynich v jezuitském klášteře v italském Frascati). Zatím neúspěšně. Nikdo nebyl dosud schopen jednoznačně dešifrovat jedinou stránku, vysvětlit jediné vyobrazení ... přestože se o odhalení jeho tajemství pokoušejí nejhloubavější mozky planety. Ačkoliv se renomovaní odborníci i amatérští badatelé snaží záhadě Voynichova rukopisu přijít na kloub i nejnovějšími vědeckými metodami, včetně statistických postupů používaných při čtení lidského genomu, tajemství tohoto textu nadále odolává. Neuspěli ani odborníci na šifry z amerického Národního bezpečnostního úřadu (NSA), kteří jej již v 60. a 70. letech minulého století přepsali do strojového kódu a pokoušeli se jej rozluštit pomocí počítačů, včetně použití technologie Kerberos (vyvinuté v MTI). O jeho původu a účelu existuje více teorií, než kolik má stran. Někteří badatelé jej považují za magický grimoár, středověkou čarodějnickou knihu, jiní za babylonský okultní spis, alchymicko-astrologickou příručku či zašifrované poselství mudrců Atlantidy nebo Plejáďanů, další věří, že jde o legendární Necronomicon Abdula al-Hazreda, dennik Leonarda da Vinci anebo dílo alchymisty Rogera Bacona ... Hlavní teorie a hypotézy, společně se souhrnem známé historie rukopisu a jeho zkoumání od 15. století, předkládá právě tato kniha, jež zároveň obsahuje i první publikovanou verzi kompletního faksimile Voynichova rukopisu.

Oloncho o Ňurgunu Booturovi Střelhbitém je nejznámější a umělecky nejkvalitnější představitel žánru oloncha. Oloncho je obecné označení pro duchovně hrdinské epické skladby sibiřských Jakutů, přinášející cenné poznatky o jejich minulosti, náboženských představách, šamanismu a životní filosofii, tradice skládání a vyprávění oloncha byla roku 2005 zařazena na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO. Je to rozsáhlá epická skladba obsahující četné mýty a legendy o dávných válečnících, démonech, božstvech i zvířatech, která dokonale odráží jakutský pohled na svět a na člověka, který není vyčleněn z celkového rámce přírody.

První faksimilní vydání nejtajemnější knihy světa, Voynichova rukopisu, jenž mnozí odborníci považují za „Svatý grál historické kryptografie“ (a který inspiroval i Dana Browna k jeho bestselleru Ztracený symbol), doplněné obsáhlou úvodní studií renomované badatelky a záhadoložky Jitky Lenkové. Tajemný rukopis, nad nímž si lámou hlavu filologové, kryptografologové i amatérští luštitelé celého světa už přinejmenším 100 let (od r. 1912, kdy jej nalezl americký sběratel Wilifrid M. Voynich v jezuitském klášteře v italském Frascati). Zatím neúspěšně. Nikdo nebyl dosud schopen jednoznačně dešifrovat jedinou stránku, vysvětlit jediné vyobrazení ... přestože se o odhalení jeho tajemství pokoušejí nejhloubavější mozky planety. Ačkoliv se renomovaní odborníci i amatérští badatelé snaží záhadě Voynichova rukopisu přijít na kloub i nejnovějšími vědeckými metodami, včetně statistických postupů používaných při čtení lidského genomu, tajemství tohoto textu nadále odolává. Neuspěli ani odborníci na šifry z amerického Národního bezpečnostního úřadu (NSA), kteří jej již v 60. a 70. letech minulého století přepsali do strojového kódu a pokoušeli se jej rozluštit pomocí počítačů, včetně použití technologie Kerberos (vyvinuté v MTI). O jeho původu a účelu existuje více teorií, než kolik má stran. Někteří badatelé jej považují za magický grimoár, středověkou čarodějnickou knihu, jiní za babylonský okultní spis, alchymicko-astrologickou příručku či zašifrované poselství mudrců Atlantidy nebo Plejáďanů, další věří, že jde o legendární Necronomicon Abdula al-Hazreda, dennik Leonarda da Vinci anebo dílo alchymisty Rogera Bacona ... Hlavní teorie a hypotézy, společně se souhrnem známé historie rukopisu a jeho zkoumání od 15. století, předkládá právě tato kniha, jež zároveň obsahuje i první publikovanou verzi kompletního faksimile Voynichova rukopisu. Obrazová příloha: 272 barevných stran (faksimile originálního rukopisu).

autor - básník a zenový mistr byl navržen na Nobelovu cenu míru