ČAS strana 15 z 19

Zdeněk Štěpánek již navždy zůstane legendou našeho herectví. Umělec zemitého a oduševnělého výrazu měl nejen nač navazovat (vždyť Jan Nepomuk Štěpánek byl jednou z vůdčích postav našeho divadla 19. století), ale díky pohnutému životu i usilovné práci vdechl život stovkám nesmrtelných postav. Sledujeme jeho životní i profesní cestu od nepříliš radostného dětství přes dospívání na venkově, začátky u kočovných divadel, ruskou anabázi, kdy mu válka sebrala pět let života, oslnivý vstup na scénu Diva dla na Vinohradech, nelehký, avšak zcela zasloužený přestup do Národního, těžkou dobu Mnichova a Protektorátu, kdy dvakrát proti své vůli vstoupil do našich dějin, peklo poválečných let, během nichž se musel očistit od nespravedlivých nařčení, složit á léta padesátá, kdy se mimo jiné octl i v křesle ředitele Národního divadla, až po epilog následující dekády. Všímáme si jej nejen jako herce, ale i jako člověka vynikajícího neobyčejným intelektem a talentem, ovšem současně provázeného mnoha běsy. Snad tomu ani nemohlo být jinak, než že se většina jeho dětí z obou manželství stala herci: nahlédněme do života jedné z prvních dam našeho současného herectví Jany Štěpánkové, pod pokličku na první pohled hřmotného, ale uvnitř velmi citlivého bytí M artina Štěpánka, jenž byl svému otci povahově zřejmě nejpodobnější, a do elegantního světa Petra Štěpánka, který se musel vyrovnat s nelehkým obdobím porevolučního nezájmu a posléze dokázal své umění v oborech, kde bychom to od něj možná ani nečekali

Říká se, že člověk zmoudří a porozumí sám sobě teprve k stáru – jinými slovy, že v pozdějším věku najde sám sebe. Co si má ale hlavní hrdina počít ve chvíli, kdy sám sebe najde doslova? Ano, emeritního docenta bohemistiky Igora Juráška by ani v nejčernějším snu nenapadlo, že když se po mnoha desetiletích vydá do městečka Staré Rasošky, kde kdysi začínal své učitelské povolání, nalezne tam za živým plotem mrtvolu… sebe sama! Po prvotním šoku jde coby zákona dbalý muž ohlásit nález na místní policejní stanici. Tak zapeklitý případ ovšem rychle směřuje do nejvyšších policejních pater. Podezřelý (stejně jako „válka s Turkem“) musí být, takže se jím stává sám nešťastný nálezce – a to, že si policisté lámou hlavu, z čeho jej vlastně podezírat, jen zvyšuje jejich nerudnost a Juráškovu nejistotu. Starý pán, pronásledovaný výčitkami svědomí vůči své oddané manželce Hedvice, jíž – mírně řečeno – nebyl vždy zcela věrný, vůči celé plejádě dalších žen, jimž nedokázal odolat, a nakonec i vůči několika kolegům či přátelům, jejichž cestě na onen svět neuměl (jak sám sebe obviňuje) zabránit, se uchýlí k rekapitulaci vlastního života. Resumé je neradostné – avšak jak tomu u Čepelky-prozaika bývá, ani tentokrát nebudeme jen přemýšlet či nedejbože truchlit, ale pobavíme se nad osudy muže, kterého autor v myšlenkách provádí od dětství za protektorátu až do současného stáří. Dějinné i nicotné události, avantýry i láska, rovná záda (méně často) či „důstojný“ únik před zodpovědností (to mnohem častěji) – smějte se, milí čtenáři, ale neříkejte, že jste se leckde nepoznali… Konec pak překvapí i toho, kdo se po celou dobu domníval, že přijde nějaké buď banální, nebo naopak zcela nadpozemské vysvětlení. Ostatně i v našich životech je tomu podobně – extrémům se (naštěstí) většinou vyhýbají, byť i ta „zlatá střední cesta“ umí být zatraceně klikatá a trnitá a vést bůhvíkam. Nás ale stránkami této někdy zábavné, jindy zádumčivé, ale bezesporu čtivé a nevšední novely provází autor, kterému nic lidského není cizí a jenž dokáže své literární postavy pozorovat a vykreslit jako málokdo.

George Eliotová patří spolu s Jane Austenovou a sestrami Brontovými k nejčtenějším a nejuznávanějším anglickým autorkám své doby. Přesvědčí Vás o tom nejen v obsáhlých románech, ale i v povídkách, z nichž dvě si nyní můžete přečíst v dynamickém, váš nivém překladu Kristýny Julinové. Povídku Opona budoucnosti vypráví muž na sklonku svých dní, který byl obdařen neblahým darem číst myšlenky jiných a předvídat věci příští, a může nás těšit, že se její část odehrává v magické Praze. Láska se v ní mís í s nenávistí, naděje se zklamáním, okamžiky úlevy s marnou snahou vypravěče setřást svou nezáviděníhodnou schopnost A nade vším ční jeho milovaná manželka jako krásná, ale také velmi záhadná a temná postava. V povídce Bratr Jakoubek se setkáváme s vychytralým Davidem Levým a jeho duševně zaostalým, avšak svým způsobem bystrým bratrem Jakoubkem, který Davida přistihne u špatného skutku a jako nelítostná Nemesis se zjeví ve chvíli, kdy se David vrací ze Západní Indie a pod smyšlenou identitou st oupá na společenském žebříčku. George Eliotová zaujme austenovsky prokreslenými charaktery postav, mistrovským líčením prostředí, nečekanými dějovými zvraty a v neposlední řadě smyslem pro humor. Její povídky neztratily ani po půl druhém století svůj půvab a potvrzují její oprávněnou přítomnost mezi největšími spisovatelkami 19. století.

Zrychlila doba? Kdo ví... Ale Miloň Čepelka, alespoň pokud jde o poetickou formu v této knize, zrychlil bezesporu. Mezi druhým a třetím svazkem čekali haikumilové dlouhých osm let, a teď na čtvrtý jen dvě. A je to dobře. Znovu se mohou ponořit do magické triády pět-sedm-pět a nahlédnout do básníkovy duše mezi rozletem a úsporností. Mění se doba? Opět to není jisté. Ovšem měníme se my, a je to přirozené. Už svatý Augustin říkal: „Jací jsme my, taková je doba.“ V Deníku haiku 4 ubylo nymf – a zůstala ta jediná, věrná a milující průvodkyně. Ubylo střídání nálad, a zůstala na první počtení možná temnější, přesto optimistická; a víra, že nás Bůh ani dobří lidé nenechají na holičkách. A snad ubylo i soukromých postřehů ve prospěch veřejných – leč kdo autorovu tvorbu zná, ten se nemusí obávat, že by snad pro lidstvo zapomínal na člověka. „Vnímejte, čtěte, přemýšlejte… a žijte!“ – jako by nám říkal básník, který se jistě neloučí nadlouho. Ani vy se s Deníkem haiku 4 nelučte po prvním přečtení. Vychutnejte si ho podruhé, objevíte nové tóny a vrstvy.

Historie českých zemí, to je bezedná pokladnice příběhů. V každém z nich - a to zcela bez výjimky - se ještě dnes dá najít cosi navíc, cosi utajeného či nevyřčeného; vždy je tu "ještě něco", co nám historici neřekli či zatajili, ať již z jakýchkoli důvodů.Tato kniha je naopak čtivým a zajímavým podnětem pro přemýšlení o věcech i dějích, které zůstaly dosud v obecně známých dějinách skryty, a také návodem k tomu, jak se dají odhalovat. Zaměříme se na první Slovany na našem území, přičemž postava Praotce Čecha vzbuzuje mnoho - možná překvapivých - otazníků, krvavé zúčtování Přemyslovců se Slavníkovci a Vršovci a husitů s Adamity, blíže se podíváme na vraždu Břetislava II., stejně jako na nešťastnou bitvu na Moravském poli, prožijeme celoživotní nenávist Elišky Přemyslovny a její jmenovkyně Rejčky, zamyslíme se nad smrtí Rejččina partnera Jindřicha z Lipé, pozornost věnujeme Václavu IV., poněkud postavě na českém trůnu, tajemnému Žitovi i nešťastnému Johánkovi z Pomuku, zanalyzujeme křižácká tažení Zikmunda Lucemburského, stejně jako jeho podezřelou smrt, kterou mu možná připravila sama jeho choť, hříšná Barbora Celjská, budeme svědky napravení Mikuláše Dačického z Heslova a naše líčení rozmarných i krutých epizod završí bestiální řádění císařského levobočka Julia Caesara d´Austria na krumlovském zámku. Třetí svazek Edice Český ČAS tak přináší nevšední, místy možná kontroverzní, rozhodně však zasvěcený a plastický pohled na události, které se vymykaly dobovým mravům, už tak z našeho pohledu poněkud drsným.

Svět ptáků ji zcela pohltil, stal se její posedlostí… Ptačí žena Mariana Černá léčí ve své záchranné stanici ptačí těla, kterým rozumí – avšak mnohem méně chápe lidi. Samotářka Mari, ponořená do opeřeného světa, má ale svá tajemství. Ráda by o nich mlčela, nechala je pozvolna umírat ve své hlavě. Jenže… Její pětadvacetiletý syn Jonáš začne otevírat zákoutí matčiny duše ve chvíli, kdy se rozhodne najít biologického otce své desetileté sestry Bohdanky. Ten má ale za sebou tak temnou minulost, že je i Jonáš zaskočen. A právě minulost Leonarda France nakonec poznamená všechny členy rodiny. Ponořme se i my – do příběhu, který sleduje osudy blízkých lidí Ptačí ženy od podzimu do začátku jara. Na konci té cesty ale už není nikdo jako na začátku, všichni si nesou na svých bedrech tíhu tajemství, které si sami odkryli tím, že buď mlčeli, anebo zbytečně moc mluvili…

Druhé, doplněné vydání úspěšné publikace známého historika Jaroslava Šebka, které vychází při příležitosti druhého výročí zvolení Františka papežem, představuje působení a odkaz pontifiků, kteří vstoupili do dění ve dvacátém století a na počátku třetího tisíciletí. Do výběru jsou zahrnuti i dva papežové, kteří svůj úřad sice zastávali ještě v předminulém století (Pius IX. a Lev XIII.), avšak důsledky jejich politiky se promítaly i do věku následujícího. Dvacáté století a současnost jsou zajímavé z hlediska postupné proměny papežů coby monarchů do jejich podoby pastýřské. Navíc nám poslední léta nabídla ojedinělý historický úkaz, kdy se v hektickém tempu odehrávají viditelné změny přímo před našima očima. Před dvěma lety začala psát novou kapitolu moderního papežství dobrovolná rezignace Benedikta XVI. Jeho odstoupení dalo do pohybu bez nadsázky revoluční vývoj, když u kormidla Petrovy lodičky stanul jako jeho nástupce František, papež v mnoha ohledech nevšední. Přestože od jeho volby uplynula poměrně krátká doba, je už nade vši pochybnost zřejmé, že jeho pontifikát ovlivní i jeho nástupce. A právě Františkovu působení je v druhém vydání věnována zevrubná pozornost. X. svazek Edice Český ČAS tak představuje moderní papeže především ve vztahu k dění v evropské katolické církvi. Podstatnou součástí jsou však i kapitoly, zabývající se vztahem Vatikánu a jednotlivých pontifiků k českým zemím. Originální pohled v tomto směru přinášejí zejména materiály z Tajného vatikánského archivu a Historického archivu Státního sekretariátu, které doposud nebyly v české reflexi vztahů s papežstvím příliš zohledněny. Kniha tak přináší nejen obecné, přehledně setříděné informace, ale také nové, aktualizované poznatky a překvapivé souvislosti, díky čemuž poskytne poučení a podněty k zamyšlení jak odborné, tak i široké veřejnosti.

Po vyvraždění celé rodiny a hrůzných dnech, strávených v kobce Jednookého, má Karolína pomstu na dosah. Naděje, že najde štěstí po boku milovaného Jindřicha, se však záhy rozplyne. Ani to však nezlomí jejího nezkrotného ducha. Následuje kořenářku Doru, aby zasvětila život léčitelství, ale ani tento její úmysl nemá dlouhého trvání. Dora je upálena fanatickým davem coby čarodějnice a Karolína musí prchat, aby se nestala další obětí. Na své strastiplné pouti potkává kněze Jana Matheida, který jí pomáhá obstát v další zkoušce. Ale teprve setkání s ovdovělým mužem v ní znovu zažehne jiskru života. Nepřátelé však nikdy nespí – na scéně se opět objevuje hraběnka Kateřina Stradová. A Karolína brzy zjišťuje, že vše není takové, jak se na první pohled zdá… Třetí díl osudů tajné dcery Rudolfa II. vyjde pod názvem Karolínina volba na podzim 2012.

Manželství Julie a Robina prochází vleklou krizí, kterou přetne Robinovo nečekané zmizení. Juliin švagr sice pracuje jako policejní ředitel, ona však najímá soukromého detektiva Teodora Tecla, aby po jejím manželovi pátral paralelně s policií. Už při prvním setkání mezi nimi přeskočí silná erotická jiskra, které se oba snaží marně vzdorovat. Tím marněji, čím hlouběji Teodor rozkrývá temná tajemství Juliina manžela… Nejprve vyplouvá na povrch jeho nevěra, kvůli níž plánoval rozvod, a brzy se ukáže, že provozuje nelegální obchody s dopingovými přípravky. Jeho zmizení tak souvisí s dalším případem, na kterém pracuje bývalý Teodorův kolega, komisař Drozd: těsně předtím, než se Robin ztratil, totiž na následky zneužívání anabolických steroidů zemřel mladý muž, a tytéž látky byly při dopingové kontrole nalezeny i v krvi mladistvého vrcholového sportovce, kterému tak hrozí konec slibné kariéry. Vzápětí je nalezeno Robinovo tělo, což pohřešování mění v úkladnou vraždu. Jde o pomstu, válku gangů, nebo měl snad vrah jiný motiv? Situace se vyhrocuje a v ohrožení se ocitají i další životy. Jak policisté, tak Teodor mají plné ruce práce, a také na Julii čeká nejedno šokující překvapení. Všichni protagonisté se sice snaží aspoň na chvíli zapomenout díky sexuálním dobrodružstvím, jenže kolo událostí se už roztočilo příliš zběsile, než aby mohli z jeho dosahu uniknout jen postelovými hrátkami. Naplní Teodor a Julie svou osudovou přitažlivost, anebo všechno dopadne úplně jinak?

Zvěrolékař léčí, zvířata uzdravují - pro svou již pátou knihu mohl osvědčený autorský tandem Jan Herčík a Alena Hrachovcová sotva zvolit výstižnější název. Zavede nás totiž mezi zvířata, která lidem dávají radost, ale také pomoc a podporu. Najdeme v ní nejen psí příběhy - byť psi jsou přirozeně tím živočišným druhem, který pro nás pracuje nejvíc, ať už se jedná o psy vodicí, asistenční či třeba čtyřnohé záchranáře. I kočky dokážou zpříjemnit život těm, kteří se musí vyrovnat s handicapem, a jednou se třeba dočkáme i širšího uplatnění asistenčních koní. Jak je pro knihy "českého Herriota" Jana Herčíka typické, veselé příběhy střídají dojemné, šťastné konce osudy, kdy člověk a jeho věrný souputník musí vybojovat zdánlivě ztracený boj… Při jejich čtení si znovu uvědomíme, o kolik chudší by byl náš život, kdyby nás neprovázel oddaný pohled zvířecích očí, kdybychom se nemohli spolehnout na psí oddanost a kdyby tu nebyla kočičí srst, která srší pozitivní energií. A právě takovou energií jsou nabity příběhy, v nichž hlavní roli hrají obětavá a inteligentní zvířata. Jan Herčík nás mezi ně uvádí s pochopením i humorem.

Známý a oceňovaný architekt Petr Šramota, narozený roku 1937 v Praze a od třiceti let trvale usídlený v Nizozemí, si nezvolil název své autobiografie náhodou. Hvězdy jej totiž provázejí po celý plodný a naplno prožitý život. Při narození dostal do vínku hvězdu Davidovu, takže ani on neunikl coby malé dítě nacistickému teroru. Rudá hvězda, jež se neblaze rozzářila nad Československem nedlouho poté, taktéž nemohla nemít zhoubný vliv na celou rodinu (připomeňme, že jeho otec Jan založil známou reklamní agenturu Rapid, jíž mu komunisté "znárodnili"). Vzhledem k jeho kádrovému profilu i neskrývanému odporu k rudé diktatuře bylo obrovským štěstím, že mohl vystudovat architekturu, a jeho nesporný talent tak nepřišel vniveč. Službě v PTP se však nevyhnul a opuštění republiky - dobrodružně a nadvakrát - bylo jedinou šancí na normální život. Navzdory původním plánům zakotvil i se svou tehdejší manželkou v Rotterdamu, v jehož okolí bydlí dodnes, a během krátké doby se vypracoval mezi známé a uznávané nizozemské architekty. Po roce 1989 působí též v České republice a byl účastníkem zajímavých okamžiků, které utvářely naši současnou ekonomickou realitu. Petr Šramota je ovšem též vynikajícím pozorovatelem života a lidí kolem sebe, a tak nás zaujmou také jeho glosy o Nizozemcích i Češích, stejně jako o svobodném zednářství (další hvězdou obdařený fenomén) či architektuře. A aby byl obraz úplný, nechybí ani tři dcery - hvězdičky, stejně jako milovaná manželka Petra, jíž poeticky říká "podzimní hvězda", nebo oblíbená značka automobilů - jak jinak než s hvězdou ve znaku. Výsledkem je vtipná a čtivá sonda do duše úspěšného muže, který si nezadal s žádným režimem ani s polistopadovou ekonomickou mafií, avšak tuto knihu můžeme číst i jako kroniku posledních sedmdesáti let.

Šťastná hodina je pozoruhodnou, intimní sbírkou padesáti příběhů žijících osobností. "Když naše slova naleznou domov, zažíváme šťastnou hodinu," vítala neděli co neděli autorka své hosty v živém vysílání Českého rozhlasu Regina. Knihou se k těmto ztišeným, ojedinělým setkáním vrací, aby zachytila, co z našich životů mizí a co zůstává. Ve Šťastné hodině se tak vedle sebe ocitají lidé nejrůznějších profesí i generací. Herci Iva Janžurová, Blanka Bohdanová, Josef Somr, Libuše Švormová, Zuzana Kronerová, Jitka Molavcová, Barbora Srncová, Kristýna Frejová, muzikanti a zpěváci Jana Koubková, Zuzana Lapčíková, Jiří Pavlica, Marie Rottrová, Jitka Zelenková, Marta Kubišová, fotbalisté Vladimír Šmicer a Jan Suchopárek, psychiatr Cyril Höschl, kněz a filozof Tomáš Halík, režiséři Miloš Horanský, Miroslav Krobot a mnozí další. Život každého z nich tu stojí sám o sobě. Dohromady však tvoří výpověď o nás všech.