Centrum pro studium demokracie a kultury strana 8 z 9

Současný polský filosof a sociolog Paweł Rojek (1981) analyzuje v knize Rusko: prokletí impéria historické a ideové kořeny politického rozhodování současného Ruska. Co bylo rozhodujícím popudem agrese vůči Ukrajině? Jde o výron ruského nacionalismu a jeho snahy o sjednocení a obranu „ruského světa“ před cizími vlivy, nebo jde o symptom návratu k expanzivní ideji impéria? Autor se podrobně z historického hlediska zabývá třemi tradičními dilematy Ruska: Je nositelem křesťanského poselství carova moc, nebo ruský lid? Je třeba depozitum křesťanské víry pouze chránit, nebo také šířit do světa? Je poslání Ruska pouze náboženské, nebo má také svůj světský rozměr? Dále pak rozvíjí úvahy o propojení náboženství s politikou a náboženství s národem v dějinách Ruska a zabývá se také koncepcí Moskvy jako „třetího Říma“. Tato historická dilemata mají překvapivě silný vliv i na současné podoby ruského vnímání sebe sama a role země ve světě. Hlavním cílem Rojkovy knihy je prezentace ideového zázemí Putinovy politiky. Ta je tvarována střetem dvou geopolitických koncepcí: euroasianismu Alexandra Dugina a insularismu Gleba Pavlovského a Vladislava Surkova. Kniha Rusko: prokletí impéria tak poskytuje jedinečnou příležitost pro hlubší pochopení událostí, které výrazně ovlivňují dnešní Evropu.

Po první světové válce se ve středoevropském prostoru masivně rozšířily myšlenkové směry korporativismu požadující nahrazení liberálně-kapitalistického hospodářského systému profesně-stavovským řádem, který měl být založen na „přirozeném“ členění hospodářského sektoru do samosprávných korporací – stavů. Ty měly převzít podstatnou část funkcí dosud příslušejících státu a současně řídit ekonomické vztahy po vzoru předmoderního cechovního systému. Mezi mnoha meziválečnými teoriemi korporativismu dominovala ideologie tzv. univerzalismu rakouského národohospodáře a sociologa Othmara Spanna, která si získala řadu příznivců v prostředí radikálněkonzervativních a katolických kruhů po celé střední Evropě, ze­jména v německy hovořícím prostředí. Právě podrobnějšímu zkoumání Spannovy nauky a jejímu zasazení do kontextu konzervativních a korporativistických směrů meziválečné epochy je zasvěcena tato kniha. Kromě kritické analýzy univerzalismu se v ní čtenáři seznámí rovněž se vztahem nacionálně-socialistické ideologie a nacistického režimu k univerzalismu a k ideám stavovské přestavby hospodářství a státu a v krátkém exkurzu také s pronikáním univerzalistických myšlenek do sudetoněmeckého radikálně­konzervativního milieu v meziválečné době.

Ve své knize představuje Walter Kasper milosrdenství jako základní pojem evangelia, jako základní metaforu, jako šifru a klíč ke křesťanskému životu. Oproti tradičnímu pojetí školské teologie, v níž bylo milosrdenství podřízeno vlastnostem vyplývajícím z me­tafyzické podstaty Boha, a hrálo tu­díž jen okrajovou roli, pokládá Kasper milosrdenství za základní Boží vlastnost. Teologická reflexe milosrdenství nutně vede k zásadním otázkám nauky o Bohu. Kniha ovšem propojuje teologickou rovinu s úvahami spirituál­ními, pastorálními a společenskými. Autorovi zjevně nejde pouze o to, aby precizně a podloženě představil Boží milosrdenství jako sumu biblického Zjevení, ale vede čtenáře k otázkám po křesťanské, církevní a sociální praxi.

Francouzský filosof a historik Alain Besançon nabízí bilanci a syntézu svého více než půlstoletí trvajícího zájmu o Rusko a sovětský komunismus. Pro české čtenáře je tato kniha aktuální mj. v tom, že podrobuje kritice naivní a ahistorické názory francouzského intelektuálního milieu na Rusko – ať již v levé, nebo v pravé části tamního společenského spektra. Pro svůj kritický přístup si Besançon vysloužil označení „rusofob“, které je stejně jednostranné, jako bylo před časem povrchní označovat ho za „sovětologa“. Autor sám v závěru své knihy říká: „Neexistuje žádný důvod být rusofil, nebo rusofob. Ani já nejsem jedním ani druhým. Mne v prvé řadě zneklidňuje naše důvěřivost, naše naivita a naše netrpělivost.“

Autorka vychází z popisu různých aspektů života současné společnosti, v nichž se nějakým způsobem projevuje krize. Jako odbornice v oblasti pedagogiky a náboženské pedagogiky si klade otázku, do jaké míry může cestě z krize pomoci výchova k morálním hodnotám. V této souvislosti nejprve vymezuje základní pojmy spojené s morálkou a etikou a popisuje významné etické filosofické systémy v minulosti. Zabývá se také příspěvkem psychologie k výzkumu vývoje morálky dětí a mladých lidí a k morální výchově. Věnuje se též vztahu filosofické a teologické etiky a pluralitě morálních hodnot v současné společnosti. Autorka analyzuje také různé aspekty morální výchovy v rodině a ve škole, a to s ohledem na celkové klima instituce školy, na obsahy jednotlivých vyučovacích předmětů a speciálně na pojetí předmětů Etická výchova a Náboženská výchova. Teoretický výklad je vždy doplněn konkrétními didaktickými příklady. Závěrečná kapitola se stručně zabývá etickými kompetencemi učitele.

Publikace přináší pohled na základní rysy českého katolicismu ve 20. století, na jeho proměny vzhledem k procesu sekularizace i vzhledem ke celospolečenským kontextům (ideologie a praxe nacismu a především komunismu). Důraz je kladem na kulturní fenomény, na filozoficko-historické interpretace tradic významných osobností katolického prostředí, na ekumenický kontext, na problémy, s nimiž se potýkal katolicismus v českém a moravském prostředí i na metodologické problémy, které mají současní badatelé při svém zkoumání náboženských a církevních dějin.

Publikace přináší pohled na základní rysy českého katolicismu ve 20. století, na jeho proměny vzhledem k procesu sekularizace i vzhledem ke celospolečenským kontextům (ideologie a praxe nacismu a především komunismu). Důraz je kladem na kulturní fenomény, na filozoficko-historické interpretace tradic významných osobností katolického prostředí, na ekumenický kontext, na problémy, s nimiž se potýkal katolicismus v českém a moravském prostředí i na metodologické problémy, které mají současní badatelé při svém zkoumání náboženských a církevních dějin.

Obsáhlá studie významného českého teologa a religionisty seznamuje se základními rysy vývoje vědeckého bádání o náboženství od druhé poloviny 19. století do 70. let 20. století. Skalický podrobně zkoumá historický, filosofický a zejména metodologický kontext jednotlivých škol a myslitelů, kteří se zabývali náboženskou skutečností z různých úhlů pohledu, a kriticky hodnotí jejich výsledky i použitou metodu. Vymezené období zahrnuje všechny významné klasiky v oboru studia náboženství (mj. M. Müller, J. Frazer, S. Freud, C. G. Jung, E. Durkheim, W. Schmidt, R. Pettazzoni, A. E. Jensen, R. Otto, G. van der Leeuw, M. Eliade, B. Malinowski, G. Dumézil, C. Lévi-Strauss, R. Bellah nebo P. L. Berger). Na rozdíl od populárněji laděné práce Po stopách neznámého Boha nabízí tato kniha širší tematický záběr a náročnější výklady přesto nezapře svého autora, který dovede i odborný text psát nesmírně čtivě, vtipně a s nezaměnitelným románským espritem.

Obsáhlá studie významného českého teologa a religionisty seznamuje se základními rysy vývoje vědeckého bádání o náboženství od druhé poloviny 19. století do 70. let 20. století. Skalický podrobně zkoumá historický, filosofický a zejména metodologický kontext jednotlivých škol a myslitelů, kteří se zabývali náboženskou skutečností z různých úhlů pohledu, a kriticky hodnotí jejich výsledky i použitou metodu. Vymezené období zahrnuje všechny významné klasiky v oboru studia náboženství (mj. M. Müller, J. Frazer, S. Freud, C. G. Jung, E. Durkheim, W. Schmidt, R. Pettazzoni, A. E. Jensen, R. Otto, G. van der Leeuw, M. Eliade, B. Malinowski, G. Dumézil, C. Lévi-Strauss, R. Bellah nebo P. L. Berger). Na rozdíl od populárněji laděné práce Po stopách neznámého Boha nabízí tato kniha širší tematický záběr a náročnější výklady přesto nezapře svého autora, který dovede i odborný text psát nesmírně čtivě, vtipně a s nezaměnitelným románským espritem.

V České republice se po roce 1989 vytvořil pluralitní systém politických stran. Do stranickopolitické soutěže se v několika případech rozhodly zapojit i politické strany a politická hnutí, jež si jako primární cíl stanovily obhajobu etnických či regionálních zájmů. Přestože v republikovém kontextu nezískaly dlouhodobě relevantní pozici, některé z nich přinejmenším dočasně ovlivnily podobu systému anebo dokázaly získat do svých řad významné etnické či regionální aktivisty. Právě vzniku, vývoji a dosavadní činnosti těchto stran a hnutí, popřípadě i možnostem ovlivňovat politické klima České republiky v budoucnosti se věnují jednotlivé statě autorů, kteří do knihy přispěli. Autoři:Miroslav Mareš, přednáší na Katedře politologie FSS MU v BrněLubomír Kopeček, přednáší na Katedře politologie FSS MU v BrněPavel Pečínka, interní doktorand Katedry politologie FSS MU v BrněMaxmilián Strmiska, vedoucí Katedry politologie FSS MU v Brně

V České republice se po roce 1989 vytvořil pluralitní systém politických stran. Do stranickopolitické soutěže se v několika případech rozhodly zapojit i politické strany a politická hnutí, jež si jako primární cíl stanovily obhajobu etnických či regionálních zájmů. Přestože v republikovém kontextu nezískaly dlouhodobě relevantní pozici, některé z nich přinejmenším dočasně ovlivnily podobu systému anebo dokázaly získat do svých řad významné etnické či regionální aktivisty. Právě vzniku, vývoji a dosavadní činnosti těchto stran a hnutí, popřípadě i možnostem ovlivňovat politické klima České republiky v budoucnosti se věnují jednotlivé statě autorů, kteří do knihy přispěli. Autoři:Miroslav Mareš, přednáší na Katedře politologie FSS MU v BrněLubomír Kopeček, přednáší na Katedře politologie FSS MU v BrněPavel Pečínka, interní doktorand Katedry politologie FSS MU v BrněMaxmilián Strmiska, vedoucí Katedry politologie FSS MU v Brně

Knížka apokryfních povídek navazuje na literární žánr založený v českém prostředí spisovatelem Karlem Čapkem (Kniha apokryfů). Ve třinácti příbězích autor zúročuje nejen své teologické a filozofické vzdělání, ale také své životní a čtenářské zkušenosti. Autorovi v nich totiž nejde pouze o aktualizaci některých teologických novozákonních témat a kritiku mnohých současných církevních nešvarů, ale o vyjádření obecně lidských problémů.

Knížka apokryfních povídek navazuje na literární žánr založený v českém prostředí spisovatelem Karlem Čapkem (Kniha apokryfů). Ve třinácti příbězích autor zúročuje nejen své teologické a filozofické vzdělání, ale také své životní a čtenářské zkušenosti. Autorovi v nich totiž nejde pouze o aktualizaci některých teologických novozákonních témat a kritiku mnohých současných církevních nešvarů, ale o vyjádření obecně lidských problémů.

Dobrodružství reformace - Svět Jana Kalvína

Dobrodružství reformace - Svět Jana Kalvína

Zasvěcený průhled Urbanovým životem od prostých začátků přes sociální i vzdělávací aktivity přes originální zrání duchovní zkušenosti v komunistických vězeních po sklízení plodů této zkušenosti v 60. až 90. letech. Dílo je svým způsobem heuristickou prací, neboť většina děl vydaných je nedostupná a ostatní témata jsou čerpána z nepřeberné bohatosti strojopisných a fonetických záznamů. Hlavním tématem Urbanova díla je duchovní život a jeho zkušenost v proudu dnešní doby, zkušenost Boha v každodenním životě člověka, lidstva, vesmíru. Kniha je založena především na autentických textech Urbanových a jeho autobiografických zápiscích.