Centrum pro studium demokracie a kultury strana 6 z 9

Kniha pojednává o třígeneračním soužití v české společnosti. Na základě více než stovky rozhovorů provedených se zástupci tří generací prarodiči, rodiči a dětmi sleduje mezilidské, mezigenerační a rodinné vztahy v tomto typu uspořádání. Zaměřuje se na příběhy těch, kteří aktuálně bydlí pod jednou střechou s dalšími dvěma generacemi. Tematizuje okolnosti vzniku třígeneračního soužití i jeho perspektivy, každodenní způsoby formování vztahů, praktik péče a příbuzenství. Dotýká se přitom takových témat, jako je vlastnictví, soukromí, tolerance či očekávání a jejich naplňování ve vztahu k ostatním generacím. Kniha je příspěvkem do sociologických a antropologických studií rodiny, mezigeneračních vztahů a péče.

Tato kniha je věnována osobnosti a dílu britského spisovatele J. R. R. Tolkiena. Autor vychází z nástinu jeho pohnuté životní pouti a seznamuje čtenáře s klíčovými vlivy a okolnostmi, které Tolkienovo dílo utvářely. Podrobně si všímá Tolkienových názorů na povahu jazyka a mýtu. Zabývá se otázkou, do jaké míry byl Tolkien ovlivněn katolickou vírou a tradicí. Pozorně sleduje jednotlivé vrstvy teologie Středozemě a dospívá k hlavnímu tématu knihy, kterým je Tolkienovo osobité pojetí tvořivé fantazie. Podstatným rozměrem Tolkienovy tvůrčí metody je totiž pojetí fantazie jako nástroje vnímání. Tedy jako čidla, které ohledává skryté roviny skutečnosti a dokáže proniknout až k duchovním základům viditelného světa.

Vlivná a oceňovaná práce britského historika pojednává o tzv. dlouhém 19. století v globální perspektivě. Autor ukazuje, jaký vliv měly události v Asii, Africe a Jižní Americe na evropské a americké dějiny. A naopak, jaký dominový efekt měly krize jako evropské revoluce nebo americká občanská válka ve zbytku světa. Kniha neponechává stranou žádné z velkých témat 19. století, kterými jsou např. vznik moderního státu, industrializace, liberalismus, socialismus, imperialismus nebo růst světových náboženství. Je mimořádným počinem autora, že zachytil zrod moderního světa nikoli jako něco, co někteří lidé způsobili jiným, znevýhodněným nebo méně schopným, nýbrž jako řadu transformací, na nichž se podílela většina obyvatel světa a k nimž přispěli ne jako pouhé trpné objekty nebo oběti úspěchu jiných, ale jako aktivní, nezávislí a tvořiví činitelé. Bayly toho nedosáhl proklamováním jednoduchého nebo zjednodušujícího vzorce, a už vůbec ne zplošťováním charakteru a vlastností populací, kultur a generací do šedé masy univerzálních trendů, ale přesným a nestranným popisem neobyčejného záběru lidských činů, představ a proměn. Jedná se skutečně o historii moderního světa v té nejlepší podobě.

Čtvrtý věk představuje specifické životní období charakteristické velkou mírou nejistoty. Jde o dobu vysokého stáří spojeného s disabilitou. Nejisté je, zda se člověk ve čtvrtém věku vůbec ocitne, kdy do něj vstoupí, jak dlouho bude trvat i jakou konkrétní podobu bude mít. Nejistota provází i každodennost a vyhlídky do budoucnosti. Další výraznou charakteristickou čtvrtého věku je jeho neviditelnost. Lidé ve čtvrtém věku výrazně omezili svou mobilitu a svůj domov opouštějí jen zřídka. Nejistota v kombinaci s neviditelností a potřebou péče vytvářejí podobu čtvrtého věku, kterému je lepší se vyhnout. Zdroj strachu a jinakosti disabilních seniorů. Kniha se podobám čtvrtého věku věnuje z perspektivy samotných seniorů v této životní etapě. Na základě opakovaných rozhovorů s lidmi ve čtvrtém věku žijících v domácnostech a domovech pro seniory a pozorování v domácnostech při návštěvách pečovatelky dokládá značnou heterogenitu podoby čtvrtého věku. Soustředí se na bílá místa čtvrtého věku, konkrétně na možnosti aktérského jednání, způsob trávení dne a sociální vazby. Individuální rozdíly prohlubované v předchozích životních obdobích ještě zvyšuje různá míra a podoba disability. Pro seniory ve čtvrtém věku má jejich čtvrtověkost velmi odlišné dopady na prožívání každodenního života stejně jako na možnosti jejich aktérství a pocit autonomie. Jedná se o výraznou variabilitu zkušeností, kde podoba disability je jen rámcem, nikoliv formátorem podoby stárnutí.

Eseje Jana Čepa, které jsou editovány v této knize, jsou jedním z badatelských objevů Jana Zatloukala, který se ve francouzských archivech pokoušel dohledat prameny k Čepovu exilovému období. Tento katolický spisovatel patří k nejvýznamnějším českým meziválečným prozaikům, o jeho osudech exulanta však máme zprávy stále ještě neúplné a pramenně nedostatečně podložené. Rozsáhlý soubor obsahuje především dosud neznámé a nepublikované eseje. Většina z nich nebyla otištěna časopisecky a ani se neocitla v knižním vydání Poutníka na zemi, byla pouze jednorázově uveřejněna při rozhlasovém vysílání Radia Svobodná Evropa. Pro současného čtenáře jsou tedy tyto texty naprosto nedostupné; a jedním z cílů naší edice je vyplnění vzniklé mezery v Čepově esejistice. Očekáváme, že kniha výrazně promění čtenářské i badatelské povědomí o období emigrace v Čepově životě a díle. Kriticky zpracovaná edice, v níž je provedena kolace s časopiseckými otisky i s možnými textovými ekvivalenty v tištěných meditacích Poutníka na zemi, obsahuje i komentáře ke každé jednotlivé eseji. V nich je poukázáno na tematické návraty a variace, které prostupují celou Čepovou esejistiku a jež budují mezitextové vazby jednak směrem k meziválečné esejistice Rozptýlených paprsků a Umění a milosti, jednak k exilové esejistice Samomluv a rozhovorů a Poutníka na zemi. Eseje jsou uvedeny rozsáhlou studií předních znalců díla Jana Čepa Petra Komendy a Jana Zatloukala s názvem Meditace poutníka k absolutnu.

Eseje a přednášky sebrané v této knize krouží kolem tématu krize, proměny či dokonce zkázy světa. Autor si všímá především toho, jak se v současných apokalyptických náladách, které přicházejí po staletích moderní víry v pokrok a světlé zítřky, rodí nové ideologické představy o spáse světa a jak tyto ideologie ohrožují lidskost člověka. Podrobně to dokládá např. na hlubinné ekologii, která si přeje vymření druhu homo sapiens, nebo alespoň jeho návrat do pralesa, na náboženském fundamentalismu, který se chce vrátit před moderní dobu a násilím zorganizovat svět podle svatých knih, nebo na technokratickém utopismu, který vidí záchranu v příchodu kyborga člověka propojeného s počítačem. Fabrice Hadjadj bere současnou krizi velmi vážně. Chápe ji však jako příležitost, dokonce jako milost, díky níž se můžeme osvědčit jako křesťané, jako ti, kdo hájí lidskost člověka, jako ti, kdo jsou pro druhé nadějí v neradostném čase. V jeho knize ovšem nenajdete nějaké výlevy o konci světa, ale inspirativní úvahy o podstatě kultury, lidství a nakonec i o tom, jak žít a hlásat evangelium v technologické době.

Pracoviště typu Computer Security Incident Response Team (CSIRT) bývají přirovnávána k digitálním požárním jednotkám, které reagují jako první na kybernetické útoky či jiné krize v kyberprostoru. Kvůli narůstající závislosti společnosti na ICT a kyberprostoru je začaly vlády po celém světě zřizovat i na národní úrovni. CSIRT pracoviště se tak již stala nedílnou součástí systému zajišťování národní bezpečnosti. Tato publikace má za cíl do hloubky prozkoumat fenomén pracovišť typu CSIRT a objasnit jejich roli a hodnotu v kontextu národní bezpečnosti. Dále se práce zabývá problematikou spolupráce s tradičními bezpečnostními složkami státu a identifikuje další důležité výzvy, kterým CSIRT pracoviště čelí. Publikace tak nabízí unikátní a komplexní vhled do problematiky CSIRT pracovišť a slouží jako základní kámen k dalšímu zkoumání této relativně nové bezpečnostní oblasti.

Monografie se zaobírá otázkou, nakolik jsou pojmy státu, státnosti a suverenity odsouzeny k zániku v kontextu procesů proměny, kterými procházejí současné společnosti a politické systémy. Ukazuje, že odpověď na tuto otázku vyplývá z toho, jaký obsah je těmto pojmům přisuzován, což navazuje na to, jakým způsobem je jednotlivými aktéry konstruován obraz sociální reality. Pojmy státu a suverenity byly od počátku spojeny s určitým způsobem vnímání této reality typickým pro éru modernity. Jejich současné zpochybňování není ani tolik výrazem proměny objektivní reality jako takové, jak se někdy zdá, nýbrž proměny jejího vnímání a rozšířením alternativních konceptů. Kniha ukazuje, v jakém myšlenkovém kontextu jsou tyto koncepty zakotveny a s jakými konsekvencemi jsou spojeny. Zároveň se podrobně zabývá otázkou, nakolik nadnárodní integrace zpochybňuje relevanci pojmů státu a suverenity. V neposlední řadě se zaobírá problematikou výjimečného stavu jako ultimátního nástroje zachování státnosti tváří v tvář jejímu ohrožení.

Vlivná a oceňovaná práce britského historika pojednává o tzv. dlouhém 19. století v globální perspektivě. Autor ukazuje, jaký vliv měly události v Asii, Africe a Jižní Americe na evropské a americké dějiny. A naopak, jaký dominový efekt měly krize jako evropské revoluce nebo americká občanská válka ve zbytku světa. Kniha neponechává stranou žádné z velkých témat 19. století, kterými jsou např. vznik moderního státu, industrializace, liberalismus, socialismus, imperialismus nebo růst světových náboženství. Je mimořádným počinem autora, že zachytil zrod moderního světa nikoli jako něco, co někteří lidé způsobili jiným, znevýhodněným nebo méně schopným, nýbrž jako řadu transformací, na nichž se podílela většina obyvatel světa a k nimž přispěli ne jako pouhé trpné objekty nebo oběti úspěchu jiných, ale jako aktivní, nezávislí a tvořiví činitelé. Bayly toho nedosáhl proklamováním jednoduchého nebo zjednodušujícího vzorce, a už vůbec ne zplošťováním charakteru a vlastností populací, kultur a generací do šedé masy univerzálních trendů, ale přesným a nestranným popisem neobyčejného záběru lidských činů, představ a proměn. Jedná se skutečně o historii moderního světa v té nejlepší podobě.

Neuvěřitelný životní příběh maďarského primase, vězně tří režimů. Jeho životopisec se soustřeďuje zejména na události po druhé světové válce, kdy se Mindszenty stal arcibiskupem v Ostřihomi. S rostoucí mocí komunistické strany a zejména s nastolením nového režimu byl arcibiskup šikanován a byla omezována jeho činnost. Nepomohlo, že byl v roce 1946 jmenován kardinálem v roce 1948 byl zatčen a ve vězení mučen. V únoru 1949 byl odsouzen na doživotí za údajnou vlastizradu. Jeho situace se začala zlepšovat až v polovině padesátých let v souvislosti s destalinizací země. Ocitl se na svobodě za budapešťského povstání v roce 1956, po jeho potlačení se uchýlil na americkou ambasádu a setrval v této příjemné internaci do roku 1971, kdy se na nátlak americké vlády i církevních představitelů odhodlal k odjezdu do Říma. Svůj pobyt ve Věčném městě, Vídni a na pastoračních cestách vyplňoval péčí o maďarské emigranty, pořádal přednášky a psal paměti. Jeho tvrdá životní cesta pokračovala konfliktem s papežem Pavlem VI., který prohlásil Mindszentyho biskupský stolec za uprázdněný, aby usnadnil jednání Vatikánu s maďarskou komunistickou vládou. Plného ocenění se kardinálovi nedostalo ani po jeho smrti v roce 1975, ale až v devadesátých letech, kdy byl plně rehabilitován a kdy byl zahájen proces jeho blahořečení. Kardinálův životopis je psán strhujícím způsobem. Čtivý text o životě tohoto maďarského mučedníka 20. století je doplněn předmluvou kardinála Dominika Duky a historickým doslovem Františka X. Halase.

Kniha sleduje antropologický zájem o Balkán od prvních výzkumů jihoslovanské zádruhy přes poválečná zkoumání urbanizace a kolektivizace až po studium postsocialismu či komunistické nostalgie. Autorka se zaměřuje na to, jaké otázky si antropologové zabývající se Balkánem kladli, jak byl Balkán konstruován v antropologické imaginaci a čím výzkumy na Balkáně přispěly k rozvoji antropologické teorie. Zároveň se snaží odpovědět na otázku, čím se antropologický přístup liší od lokálních badatelských tradic a jak antropologie přispěla k poznání Balkánu. Řada fenoménů a institucí, jež byly popsány na Balkáně, se stala součástí širšího antropologického vědění. Patří mezi ně například transhumantní pastevectví Karakačanů či Vlachů, duchovní příbuzenství (kumstvo) v Srbsku a Bulharsku, krevní msta popsaná na počátku 20. století v severní Albánii a Černé Hoře či koncept cti a studu analyzovaný v oblasti Středomoří. Balkán byl také jednou z oblastí, kde se realizoval návrat antropologie domů. Byly to právě výzkumy na Balkáně, které přispěly k diskusím o možnostech antropologie Evropy, o terénním výzkumu ve vlastní společnosti či obecně o antropologickém zkoumání moderních komplexních společností. Všem těmto tématům se autorka mj. na základě vlastních terénních výzkumů v knize věnuje.

Tato knížka pojednává o vlastenectví. Jen málokteré téma vzbuzuje v české společnosti tolik emocí a sporů, v současné době snad víc než kdykoli předtím. Tváří v tvář výzvám dnešního světa nabyla slova jako vlast a národ, domov a tradice nové a nebývalé ozvučnosti. V překotném tempu změn a v silovém poli globálních ohrožení se s novou naléhavostí ozývá otázka české národní a kulturní identity. A právě v této souvislosti často zaznívá odkaz na dříve spíše opomíjené křesťanské hodnoty naší kultury. Oživení vlasteneckých citů a postojů jde ruku v ruce s připomínáním křesťanského kulturního dědictví českého národa. A to je důvod, proč vznikla tato kniha. Teolog a religionista Pavel Hošek v ní nabízí biblické a teologické souřadnice odpovědného přemýšlení nad aktuálními tématy, jako jsou šťastné i neblahé podoby lásky k vlasti a národu a také předávání národních tradic nastupujícím generacím českých dětí, to vše právě s ohledem na obnovený zájem o křesťanské hodnoty naší kultury.

Kniha se věnuje tématu, které je v oblasti politologického výzkumu do značné míry marginální. Nicméně domníváme se, že studium politiky nejmenších evropských států s demokratickými formami vládnutí má potenciál přinést výsledky, jež dají vyniknout některým skutečnostem či vztahům, které zůstávají při komparativní analýze politických systémů standardních států nevýrazné či bez povšimnutí. Při studiu politiky malých států je pozornost nutně věnována prvkům a rysům charakteristickým pro suverénní státy (vnitřní i zahraniční politika) a zároveň atributům typickým spíše pro politiku na komunální či regionální úrovni. Právě popsané propojení několika rovin v prostředí nejmenších evropských demokratických států činí jejich komparativní analýzu nosnou a zajímavou. Publikace je primárně určena akademické veřejnosti se zájmem o komparativní politologii, politickou geografii či postavení určitým způsobem netypických aktérů v mezinárodním systému. Vzhledem k bohaté faktografické stránce jednotlivých případových studií je knihu možné doporučit i čtenářům, kteří se zajímají o historii, kulturu a politiku nejmenších evropských států, tj. zemí, které jsou zajímavé i proto, že se do jejich historického a politického formování promítal vývoj celého evropského kontinentu existence velmi malých států je ostatně umožněna pouze shodou příhodných historických okolností a politické instituce a procesy v některých z nich představují unikátní relikty. To činí nejmenší evropské státy pozoruhodnými nejen z perspektivy politické vědy.

Výpravná publikace obsahuje čtivě psaný životopis kardinála Berana, desítky fotografií a CD s nahrávkami Kardinál Beran vzpomíná a Projev ke smrti Jana Palacha. V sobotu 17. května 1969 zemřel v římském vyhnanství arcibiskup pražský a primas český Josef kardinál Beran. Uzavřela se tak pozemská pouť významné osobnosti české katolické církve a našich moderních dějin. Jeho život, úzce spjatý s osudem národa, dramaticky poznamenal nástup totalitních režimů. V době heydrichiády sdílel osud českých vlastenců - po zatčení gestapem postupně prošel věznicemi na Pankráci, v Terezíně, až skončil v koncentračním táboře Dachau, kde se po třech letech dočkal osvobození. Po válce, již ve funkci arcibiskupa, jej zachování mravních principů přiřadilo k ideovým nepřátelům komunistického režimu. Od roku 1949 byl izolován v domácím vězení pod stálým dohledem Státní bezpečnosti a od března 1951 jej komunistický režim držel čtrnáct let v internaci se záměrem vymazat ho z veřejného povědomí. Tento čin státní zvůle předznamenal perzekuční vlnu, která v následujícím období postihla celou katolickou církev. Ve stáří mu režim uštědřil ještě jednu osudovou ránu - poznal bezpráví nuceného vyhnanství. Ani po jeho smrti se komunisté nepřestali charismatického arcibiskupa obávat. Nedovolili převoz jeho ostatků do vlasti s obavou, že pietní akt přeroste v mohutné protirežimní demonstrace. Kardinál Beran měl podle záměru komunistů upadnout v zapomnění, navzdory tomu patří mezi nejvýznamnější morální autority v novodobé české historii.

Tato kniha je první českou monografii, která se systematicky a kriticky věnuje pojetí morální odpovědnosti v díle židovského filosofa Hanse Jonase (19031993). Vychází u příležitosti 25. výročí Jonasovy smrti a zároveň představuje první český pokus o komplexní vhled do celku jeho díla. Jonasovo pojetí morální odpovědnosti je zkoumáno na pozadí jeho axiologické ontologie, antropologie, spekulativní teologie a jeho chápání moderní techniky. Hans Jonas stál ve druhé polovině 20. století u zrodu aplikované etiky a proslavil se zejména promýšlením problému odpovědnosti za budoucí generace. Autor kriticky domýšlí jak tento aktuální problém, tak Jonasovu teorii morální odpovědnosti. V exkursu se navíc zaměřuje na související klíčovou otázku přirozeného práva na vznik dítěte na otázku, kterou kvůli současné praxi asistované reprodukce nelze ignorovat. Kniha jistě obohatí nejen zájemce o Jonasovo dílo, ale i každého, kdo chce více a hlouběji přemýšlet nad jedním ze stěžejních pojmů obecné etiky.

Kniha se zaměřuje na prvopočátky tradice středověkých, latinsky a česky psaných herbářů bohemikálního původu. Představuje především první latinský herbář, sestavený známým pražským astronomem, matematikem a lékařem Křišťanem z Prachatic na konci 14. století, a sleduje jeho další, doposud zcela neznámou cestu v pozdější staročeské naučné literatuře. Na základě studia desítek středověkých rukopisů odhaluje u řady staročeských lékařských textů nové souvislosti, vedoucí v konečném důsledku ke značně odlišnému obrazu Křišťana z Prachatic jakožto spisovatele-lékaře, než jaký česká literární historie uplynulých dvou staletí tradovala.