Centrum pro studium demokracie strana 6 z 8

Kniha vzniklá jako hold významnému českému filosofovi a komeniologovi, prof. PhDr. Pavlu Flossovi, který v roce 2010 slaví své sedmdesáté narozeniny. Autory jednotlivých kapitol jsou jubilantovi přátelé, spolupracovníci a bývalí žáci. Záměrem publikace je připomenout témata, kterým se Pavel Floss ve své tvorbě věnoval a která jsou mu blízká. Čtenář se zájmem o dějiny filosofie tak má možnost na vybraných problémech sledovat proměny vědění a myšlení od patristické doby, přes středověk a renesanci až po 20. století.

Filosofie dějin se po bouřlivém rozvoji v 19. století postupně stala mezi filosofickými obory popelkou. Obě světové války a sjednocení Evropy po roce 1990 dodaly filosofickému hledání konečného smyslu lidského dobrodružství nové dějinné podněty. Eseje předložené v této knize jsou pokusem nabídnout jednotný pohled na dějiny od Homéra do současnosti, a to z dvoupólové perspektivy filosofie a historie. Z hlediska této hermeneutické elipsy je pak možné nejen porozumět dějinným proměnám pohledu na lidskou přirozenost a časovost, ale též spolu s autorem dospět k přesvědčení, že před filosofií stojí nový úkol: Jak formulovat smysl dějin pro začínající 21. století, totálně ovládané sociálnem, objektivitou, vědou a technikou?

Cílem této knihy je postihnout vznik, formování a vývojové proměny teorií rozumění a hermeneutických koncepcí v rámci dějin novodobé filosofie. První část publikace je dějinným úvodem do problematiky, který sleduje vývoj hermeneutiky ve smyslu teorie (respektive umění) interpretace a výkladu textů a přivádí čtenáře až ke vznikání a formování moderní hermeneutiky v 18. století. V tomto momentě navazuje druhá část, která je pojata jako seznámení se základními tématy, která moderní filosofickou hermeneutiku charakterizují. Zaměřuje se tedy především na rozumění a vývoj jeho pojetí v různých hermeneutických koncepcích. Samostatná pozornost je dále věnována specifickým pojmům, se kterými se v hermeneutickém rozumění setkáváme: hermeneutický kruh, horizont, předporozumění, časový odstup, interpretace textu, autor, jazyk a řeč. Třetí část pokračuje ve zkoumání problémů filosofické hermeneutiky ve vztahu k umění, moderní teologii a právu. Čtvrtá část pak představuje jednotlivé myslitele a jejich koncepce, a to od osvícenství, kdy se začal formovat projekt tzv. univerzální hermeneutiky, až do konce 20. století. Z pojednávaných osobností je věnována největší pozornost nejvýznamnějšímu představiteli filosofické hermeneutiky H.-G. Gadamerovi. Kniha je určena nejen studentům filosofie, ale také všem, kdo se ve svém oboru dotýkají otázek porozumění, interpretace a výkladu: historikům, teoretikům umění, literárním a filmovým vědcům, teologům, religionistům, filologům, právníkům a dalším.

Studie Cesta ke kořenům se týká fascinujícího a dramatického zápasu několika rodopisců o změnu v dosavadním způsobu historického pojednávání o osudech kdysi slavného rytířského rodu Milnerů z Milhausenu. Zápasu, který byl motivován jejich neochvějným přesvědčením, že jsou přímými potomky této rodiny. Je to zápas o zakotvení vlastní a rodinné identity, zápas o zachování rodové paměti a tradování rodinného příběhu, zápas o nalezení vlastního místa v dějinách identifikací s rozhodujícími momenty a symboly slavné rodové minulosti - s proměnlivým důrazem na jejich národní, společenský, kulturní a náboženský rozměr. Je to zápas o zakotvení identity vyprávěním příběhu. Zápas, jehož nikoli nepodstatným a nesmírně zajímavým rozměrem je skutečnost, že stále pokračuje.

Klemens Metternich (1773–1859) patřil nejen ke klíčovým osobnostem evropské politiky a diplomacie 19. století, ale jeho postava a politické činy dodnes provokují k rozmanitým a protichůdným interpretacím, především v českém prostředí, které ho vnímalo optikou národního obrození s jeho stereotypy. O to více je zapotřebí publikace, v níž Alan Sked, který působí na London School of Economics, představuje Metternicha v pozitivnějším, i když kritickém světle. Snaží se nejen proniknout k motivům jeho jednání a zmapovat působení v rámci celé jeho kariéry, ale odpovídá na mnoho podstatných otázek: Jakou úlohu měl Metternich při Napoleonově pádu? Proč byl Metternich nepochopen, ba nenáviděn přes své mnohočetné úspěchy? A byl opravdu v letech 1815–1848 předním evropským státníkem, který udržel v Evropě mír? Skedova práce je však též pokusem o celkové hodnocení Klemense Metternicha a pronikavým vhledem do osudů habsburské monarchie a jejích politických i kulturních dějin v době koncertu velmocí. „Hrdinou Alana Skeda je kancléř rakouského císaře Františka I., který bývá ve většině historických prací představován jako symbol politického zpátečnictví a absolutismu. Sked se rozhodl tuto významnou historickou osobnost zkoumat a hodnotit z jiných pozic: vidí v ní státníka, za jehož působení byla habsburská monarchie prosperující zemí žijící v míru, zatímco mnoho evropských států sužovaly revoluce, radikálně republikánská a reformní hnutí, tajné spolky a změny dynastií.“

Co znamená být konzervativec v době, která je ke konzervatismu tak skeptická? Jak žít po boku našich kanonizovaných předků, když je dnes tak běžné odmítat jejich kulturní, náboženský a politický odkaz? Mohou konzervativci v situaci, kdy dominantní sílu politiky na Západě představuje liberalismus měkké levice, přispět k veřejné debatě něčím, nad čím se nemávne rukou jako nad pouhou nostalgií? Kniha Jak být konzervativec není jen programem moderního konzervatismu. Je upřímnou výzvou k obhajobě starodávných hodnot a pravidel slušného chování a soužití, jež jsou základem naší oslabené, ale stále trvající civilizace. Scruton v tomto chytrém a otevřeném pojednání čerpá ze svých zkušeností z let, kdy ve veřejném životě platil za člověka jdoucího proti proudu. Zkoumá, v čem má pravdu nacionalismus, socialismus, kapitalismus, liberalismus, multikulturalismus, environmentalismus, internacionalismus a nakonec konzervatismus. Knihu uzavírá v osobním tónu, rozloučením zapovídajícím smutek, ale přiznávajícím ztráty.

Tato studie se věnuje dynamice křesťanské tradice v perspektivě humanitních a společenských věd. S využitím Gadamerovy filosofické hermeneutiky, Lotmanovy a Uspenského kulturní a historické sémiotiky a Luhmannovy systemické teorie navrhuje autor tři modely, které umožňují lépe pochopit pohyb a proměny křesťanské tradice a aktivně se účastnit na jejím dnešním utváření. Jaroslav Vokoun (1956) je vedoucím Centra ekumenických studií Teologické fakulty Jihočeské university a hostujícím kazatelem evangelických sborů na Plzeňsku a Domažlicku. V CDK vydal knihu Naslouchat teoložkám (Brno 2010).

Kniha podává univerzální výklad dějinných událostí, které se odehrály ve 20. století. Dan Diner předkládá nové interpretace nejdůležitějších událostí a odhaluje doposud skryté souvislosti, které tyto události spoluvytvářely. Kniha pojednává jak o převratných účincích nového způsobu vedení boje v obou světových válkách, tak o rozhodujících událostech dvacátého století a jejich následcích: o intervenčních válkách, masovém vraždění a genocidách v průběhu světových válek, o národním socialismu a stalinismu, o studené válce jako období neutralizace a v neposlední řadě též o procesu dekolonizace a evropské integrace.

Souborné vydání pěti Kierkegaardových textů, jejichž společným tématem je autorova vlastní spisovatelská činnost: Dobový trend v dánské literatuře pojednává o Kierkegaardových pseudonymních dílech a usměrňuje nechápající kritiku, Rozdíl mezi géniem a apoštolem je zajímavou studií o autorově vlastním poslání, Má spisovatelská činnost popisuje pohyb v autorových sférách reflexe a vydává z něj počet, Hledisko mé spisovatelské činnosti je posthumně vydaný text, v němž se Kierkegaard svléká ze všech pseudonymů a otevřeně mluví o svém díle, a konečně Jedinec je doplněním předchozího titulu, objasněním, co pro autora jedinec znamená.

Anglická socioložka náboženství se zaměřuje na náboženskou situaci Evropy, a to v celosvětovém kontextu. Je zjevné, že praktické ztotožnění modernizace a sekularizace, které se v Evropě považuje za samozřejmé a předpokládá se i v ostatních částech světa, je naopak čímsi svébytným, co Evropu činí výjimečným případem. Davieová zkoumá souvislosti mezi modernizací a sekularizací (respektive její nepřítomností) v Severní i Jižní Americe, v Africe a v Asii s cílem vysvětlit, zač přesně Evropa své výjimečnosti vděčí a jak bychom se jí měli snažit porozumět.

Anglická socioložka náboženství se zaměřuje na náboženskou situaci Evropy, a to v celosvětovém kontextu. Je zjevné, že praktické ztotožnění modernizace a sekularizace, které se v Evropě považuje za samozřejmé a předpokládá se i v ostatních částech světa, je naopak čímsi svébytným, co Evropu činí výjimečným případem. Davieová zkoumá souvislosti mezi modernizací a sekularizací (respektive její nepřítomností) v Severní i Jižní Americe, v Africe a v Asii s cílem vysvětlit, zač přesně Evropa své výjimečnosti vděčí a jak bychom se jí měli snažit porozumět.