Centrum pro studium demokracie strana 4 z 8

Filosofie dějin se po bouřlivém rozvoji v 19. století postupně stala mezi filosofickými obory popelkou. Obě světové války a sjednocení Evropy po roce 1990 dodaly filosofickému hledání konečného smyslu lidského dobrodružství nové dějinné podněty. Eseje předložené v této knize jsou pokusem nabídnout jednotný pohled na dějiny od Homéra do současnosti, a to z dvoupólové perspektivy filosofie a historie. Z hlediska této hermeneutické elipsy je pak možné nejen porozumět dějinným proměnám pohledu na lidskou přirozenost a časovost, ale též spolu s autorem dospět k přesvědčení, že před filosofií stojí nový úkol: Jak formulovat smysl dějin pro začínající 21. století, totálně ovládané sociálnem, objektivitou, vědou a technikou?

Cílem této knihy je postihnout vznik, formování a vývojové proměny teorií rozumění a hermeneutických koncepcí v rámci dějin novodobé filosofie. První část publikace je dějinným úvodem do problematiky, který sleduje vývoj hermeneutiky ve smyslu teorie (respektive umění) interpretace a výkladu textů a přivádí čtenáře až ke vznikání a formování moderní hermeneutiky v 18. století. V tomto momentě navazuje druhá část, která je pojata jako seznámení se základními tématy, která moderní filosofickou hermeneutiku charakterizují. Zaměřuje se tedy především na rozumění a vývoj jeho pojetí v různých hermeneutických koncepcích. Samostatná pozornost je dále věnována specifickým pojmům, se kterými se v hermeneutickém rozumění setkáváme: hermeneutický kruh, horizont, předporozumění, časový odstup, interpretace textu, autor, jazyk a řeč. Třetí část pokračuje ve zkoumání problémů filosofické hermeneutiky ve vztahu k umění, moderní teologii a právu. Čtvrtá část pak představuje jednotlivé myslitele a jejich koncepce, a to od osvícenství, kdy se začal formovat projekt tzv. univerzální hermeneutiky, až do konce 20. století. Z pojednávaných osobností je věnována největší pozornost nejvýznamnějšímu představiteli filosofické hermeneutiky H.-G. Gadamerovi. Kniha je určena nejen studentům filosofie, ale také všem, kdo se ve svém oboru dotýkají otázek porozumění, interpretace a výkladu: historikům, teoretikům umění, literárním a filmovým vědcům, teologům, religionistům, filologům, právníkům a dalším.

Výběr z bohaté sbírky Kierkegaardových deníků a tzv. Papírů sestavený překladatelkou Marií Mikulovou Thulstrupovou přibližuje českému čtenáři autorův privátní myšlenkový svět, a nabízí tak velice zajímavý kontext pro četbu a interpretaci jeho spisů. Kniha zahrnuje Kierkegaardovy filozofické a teologické názory, poznámky o antice a Sókratovi, komentáře k Schopenhauerovi, zápisky věnované otci, svědectví o bojích s žurnalisty, dále pak reflexe o biskupu Mynsterovi a úvahy o sobě samém. Velká část výběru patří Kierkegaardovým poznámkám o jeho vztahu ke snoubence Regině, s níž se rozešel kvůli své „těžkomyslnosti". Kniha jistě zaujme všechny čtenáře Kierkegaardova díla, ať už jej vnímají v prvé řadě jako filozofa, nebo jako křesťanského myslitele, neboť je vůbec prvním výborem z Kierkegaardových deníků a Papírů, který v českém jazyce vychází.

„Možná máte také pocit, že s politikou není něco v pořádku. Nemluvím ovšem k těm z vás, kteří jste takový dojem měli vždy a politiku považujete za špatnou, nezajímavou a nepotřebnou. Hluboce se mýlíte, samozřejmě, vždyť politika je nezbytná součást života společnosti, je důležitá a může a má být dobrá. Kdybych si myslel něco jiného, jistě bych o ní nenapsal tolik textů. Pokud jste ale přesvědčeni o důležitosti politiky, zajímá vás její kvalita, jen máte pocit, že se v poslední době nějak „pokazila", že je jiná a že se v ní a jejím prostřednictvím neřeší ty problémy, které jsou podstatné, že je stále obtížnější věřit nějaké straně, že opravdu udělá to, co slibuje, že jsou politici jaksi horší než dříve, že jde mnohem více o konkrétní ekonomické zájmy než o hledání řešení, jež je dobré pro společnost, že je v politice najednou nějak moc nevůle, byrokracie, korupce a nenávisti - pak vás zvu k četbě této knihy." autor v úvodu knihy

Souhrn dnešních znalostí o vývoji islámu nestojí ani zdaleka na takové úrovni, abychom mohli s klidem v duši přehlížet klíčové práce dřívějších generací. Tím méně, jedná-li se o práce zakladatele vědecké islamologie, maďarského žida Ignáce Goldzihera (1850–1921). Vědecká Evropa mu už za jeho života ležela u nohou – mohl se stát profesorem v Cambridgi, Oxfordu či Paříži. Muslimští učenci z celého Blízkého východu se k němu obraceli o radu. Goldziher se přesto rozhodl zůastat a vědecky "živořit" v Budapešti, a to i navzdory vzmáhajícímu se antisemitismu. Kniha arabisty a islamologa Ondřeje Beránka přináší informace z Goldziherova nevšedního života zpracované na základě jeho deníků, korespondence a vzpomínek jeho studentů a kolegů a obsahuje také pojednání o jeho vědecké tvorbě.

Souhrn dnešních znalostí o vývoji islámu nestojí ani zdaleka na takové úrovni, abychom mohli s klidem v duši přehlížet klíčové práce dřívějších generací. Tím méně, jedná-li se o práce zakladatele vědecké islamologie, maďarského žida Ignáce Goldzihera (1850–1921). Vědecká Evropa mu už za jeho života ležela u nohou – mohl se stát profesorem v Cambridgi, Oxfordu či Paříži. Muslimští učenci z celého Blízkého východu se k němu obraceli o radu. Goldziher se přesto rozhodl zůastat a vědecky "živořit" v Budapešti, a to i navzdory vzmáhajícímu se antisemitismu. Kniha arabisty a islamologa Ondřeje Beránka přináší informace z Goldziherova nevšedního života zpracované na základě jeho deníků, korespondence a vzpomínek jeho studentů a kolegů a obsahuje také pojednání o jeho vědecké tvorbě.

Kniha podává univerzální výklad dějinných událostí, které se odehrály ve 20. století. Dan Diner předkládá nové interpretace nejdůležitějších událostí a odhaluje doposud skryté souvislosti, které tyto události spoluvytvářely. Kniha pojednává jak o převratných účincích nového způsobu vedení boje v obou světových válkách, tak o rozhodujících událostech dvacátého století a jejich následcích: o intervenčních válkách, masovém vraždění a genocidách v průběhu světových válek, o národním socialismu a stalinismu, o studené válce jako období neutralizace a v neposlední řadě též o procesu dekolonizace a evropské integrace.

Vznik dělnictva jako společenské třídy patří mezi nejdůležitější události moderních dějin jak z hlediska sociální historie, tak z hlediska studia politických dějin. Bádání nad otázkami souvisejícími s tímto procesem se stalo v minulosti předmětem politických tlaků a po listopadovém převratu bylo starší generací badatelů prakticky opuštěno. Takto vzniklou mezeru v naší znalosti zmíněných procesů se snaží zaplnit předložená publikace, opírající se o metodologické podněty německé, rakouské a britské historické vědy a důkladný pramenný výzkum, který má za cíl nově formulovat zásadní poznatky o společenské situaci v městech raně moderní éry, především s ohledem na vývoj vzájemných vztahů měšťanstva a dělnictva. Míra a intenzita jejich zájmového střetu na jedné straně a pochopitelně také oboustranně výhodné spolupráce na straně druhé je nahlížena pomocí mikrohistorických sond a příkladů z šesti moravských měst a směřuje k obecnějším otázkám míry plurality a demokracie společnosti českých zemí v pozdní éře c.k. mocnářství, k její schopnosti integrovat menšiny a vytvořit jim dostatečný prostor k artikulaci jejich specifických zájmů, k míře revolučnosti socialistického dělnického hnutí a k řadě dalších.

V zahraničí je současné Polsko často vnímáno jednostranně - očima levicově-liberálních elit. Podívejte se na ně nyní „pravým okem". Po roce 1989 „jsme chtěli vstoupit do postmoderního ráje, jehož brány byly před námi tak dlouho uzavřeny. Chtěli jsme se přitulit k matce Evropě..., být bezstarostnými, šťastnými obyvateli Venuše, planety, kde budeme osvobozeni od tíhy zodpovědnosti za vlastní budoucnost." Antologie Pravým okem je záznamem procesu dekonstrukce této iluze a zpochybnění dogmat prvních let éry transformace v Polsku, ale i v celé střední Evropě. Musíme se vzdát vlastních politických a kulturních tradic, abychom se stali pravými Evropany? I když se chceme dívat vpřed, proč musíme nutně zapomenout na minulost? Znamená evropská integrace, že mizí zodpovědnost za vlastní státnost? Tyto otázky si kladou nejvýznamnější polští konzervativní a konzervativně-liberální komentátoři a publicisté. Jejich hlas je v Polsku posledních let stále více slyšet: „sémantická revoluce" ve veřejné debatě, jejímiž strůjci byli autoři textů této antologie, je jedním ze zdrojů pádu post­komunistické levice a zdrcující převahy pravicové a středo-pravicové orientace na polské politické scéně od roku 2005. Platnost jejich úvah však není omezena pouze na polské prostředí: tyto texty mají za úkol provokovat a vybízet k zamyšlení i nad dilematy české a světové politiky.

Autor přináší čtivou analýzu jednoho z nejaktuálnějších konceptů politické teorie - národního zájmu. Jeho cílem je především kriticky se vyrovnat se současným pojetím národního zájmu a poukázat na vztah národního zájmu a politické legitimizace. Tento vztah byl histo­ricky pro konceptualizaci národního zájmu zcela klíčový. Ovšem v průběhu dvacátého století se vazba mezi zájmem politického společenství a jeho legitimitou přerušila, což s sebou neslo řadu negativních důsledků. Studie se snaží tuto vazbu obnovit a dokládá potřebnost nového pojetí národního zájmu jak v (mezinárodní) politické teorii, tak i v politické praxi. Ing. Mgr. Petr Kratochvíl, Ph.D. pracuje jako zástupce ředitele Ústavu mezinárodních vztahů v Praze. Přednáší na řadě univerzit, např. na Vysoké škole ekonomické a Metropolitní univerzitě Praha. Je šéfredaktorem odborného časopisu Perspectives, The Review of International Affairs a předním českým expertem na poli teorie mezinárodních vztahů a teorie evropské integrace. Je autorem zhruba šesti desítek monografií, editovaných knih, kapitol a odborných statí.

Kniha vzniklá jako hold významnému českému filosofovi a komeniologovi, prof. PhDr. Pavlu Flossovi, který v roce 2010 slaví své sedmdesáté narozeniny. Autory jednotlivých kapitol jsou jubilantovi přátelé, spolupracovníci a bývalí žáci. Záměrem publikace je připomenout témata, kterým se Pavel Floss ve své tvorbě věnoval a která jsou mu blízká. Čtenář se zájmem o dějiny filosofie tak má možnost na vybraných problémech sledovat proměny vědění a myšlení od patristické doby, přes středověk a renesanci až po 20. století.

Studie Cesta ke kořenům se týká fascinujícího a dramatického zápasu několika rodopisců o změnu v dosavadním způsobu historického pojednávání o osudech kdysi slavného rytířského rodu Milnerů z Milhausenu. Zápasu, který byl motivován jejich neochvějným přesvědčením, že jsou přímými potomky této rodiny. Je to zápas o zakotvení vlastní a rodinné identity, zápas o zachování rodové paměti a tradování rodinného příběhu, zápas o nalezení vlastního místa v dějinách identifikací s rozhodujícími momenty a symboly slavné rodové minulosti - s proměnlivým důrazem na jejich národní, společenský, kulturní a náboženský rozměr. Je to zápas o zakotvení identity vyprávěním příběhu. Zápas, jehož nikoli nepodstatným a nesmírně zajímavým rozměrem je skutečnost, že stále pokračuje.

Kniha podává univerzální výklad dějinných událostí, které se odehrály ve 20. století. Dan Diner předkládá nové interpretace nejdůležitějších událostí a odhaluje doposud skryté souvislosti, které tyto události spoluvytvářely. Kniha pojednává jak o převratných účincích nového způsobu vedení boje v obou světových válkách, tak o rozhodujících událostech dvacátého století a jejich následcích: o intervenčních válkách, masovém vraždění a genocidách v průběhu světových válek, o národním socialismu a stalinismu, o studené válce jako období neutralizace a v neposlední řadě též o procesu dekolonizace a evropské integrace.

Kniha amerického historika Martina Malii Přináší originální a přitažlivý pohled na fenomén revoluce a sílu, s níž je schopna přetvářet dějiny. S obdivuhodnou šíří záběru zkoumá revoluční tradici Západu - od husitského hnutí přes francouzskou revoluci až po socialistické revoluce dvacátého století. Nabízí rovněž novou interpretaci vzniku a rozvoje socialismu v detailním pohledu na události ruského Velkého října. Dokládá, že tento převrat má hluboké kořenu v evropské historii. Kniha je vyvrcholením autorova dlouholetého zájmu o novodobé, zejména ruské dějiny.

Kniha pojednává o základních konstantách západní civilizace, kultuře historicky nejúspěšnější, přesto však počínající projevovat známky únavy a ztráty vitality. V klimatu pluralizované libovůle jsou přitom dle Di Fabia omezovány svobody a státy se čím dál více musejí spoléhat na sociálně regulační opatření. Publikace se podrobně zabývá postavením a vztahem dvou klíčových prvků identity moderní doby - svobodou a rovností. Zvláštní pozornost pak autor zasvětil postavení náboženských pospolitostí a národa jako politického společenství. Di Fabio tvrdí, že Evropská unie není samoúčelnou institucí, leč útvarem, který musí být důkladně promýšlen a podroben účinné právní kontrole. Jeho postoj je proevropský, ale nikoli nekritický.

Anglická socioložka náboženství se zaměřuje na náboženskou situaci Evropy, a to v celosvětovém kontextu. Je zjevné, že praktické ztotožnění modernizace a sekularizace, které se v Evropě považuje za samozřejmé a předpokládá se i v ostatních částech světa, je naopak čímsi svébytným, co Evropu činí výjimečným případem. Davieová zkoumá souvislosti mezi modernizací a sekularizací (respektive její nepřítomností) v Severní i Jižní Americe, v Africe a v Asii s cílem vysvětlit, zač přesně Evropa své výjimečnosti vděčí a jak bychom se jí měli snažit porozumět.