Centrum pro studium demokracie strana 2 z 8

V této knize podává Arno Anzenbacher systematický přehled sociální etiky z perspektivy křesťanské filosofie a morální teologie. Po úvodním vysvětlení a vymezení pojmů sociální etiky a křesťanské sociální etiky se Anzenbacher věnuje politickým a sociálním aspektům společenského vývoje v moderní době a seznamuje čtenáře s rozmanitými podobami sociálně filosofických koncepcí. Do tohoto kontextu pak autor zasazuje výklad o vývoji katolické sociální nauky, zejména od konce 19. století do současnosti, přičemž neopomene pojednat o specifikách sociální etiky evangelické. Nakonec je podán zevrubný filosofický výklad klíčových principů křesťanské sociální etiky, které shrnují pojmy personalita, solidarita a subsidiarita. Druhé české vydání je doplněno doslovem Jindřicha Šrajera, vedoucího Pracovní skupiny pro sociální otázky ČBK, který shrnuje vývoj křesťanské sociální etiky v posledních dvaceti letech, jež uplynuly od původního vydání Anzenbacherovy knihy.

Román Rogera Scrutona je unikátním svědectvím o tom, jak československý disent vnímal konzervativní britský intelektuál, jenž se s ním měl možnost seznámit prostřednictvím svých aktivit, které zde v době komunismu s okruhem svých přátel rozvíjel. Je hlubokou sondou do duševního stavu Čechů během posledních let totalitní noční můry. Setkáváme se s jedinečnou kulturou disidentů, s utrpením a frustrací mladých lidí, pro něž byly uzavřeny všechny cesty ke vzdělání i k budoucnosti. Prostřednictvím milostného příběhu dvou mladých lidí autor čtenáře nejen vtahuje do tísnivé atmosféry oněch let a představuje mu vnitřní život těch, kteří se nehodlají smířit se stávajícími poměry, ale především pokládá obecnější otázky etiky, morálky, mezilidských vztahů, možnosti žít v pravdě, a dokonce možnosti existence pravdy (nejen) v totalitně ovládané společnosti. Jan Reichl vyučuje na katedře mezinárodních vztahů Wheaton College ve Washingtonu. Toto místo získal před patnácti lety, v době, kdy všechny americké vysoké školy chtěly na své půdě skutečného svědka života v komunismu. On však pro své studenty a život v zemi svobody, hojnosti a prosperity žádné nadšení necítí. Neustále se v myšlenkách vrací zpět, do poloviny roku 1980, kdy byl kvůli ideologickým „zločinům“ svého otce zbaven možnosti vzdělání i jakýchkoliv nadějných vyhlídek. Přesto jeho život v těch temných dobách alespoň na krátký čas prozářila Bětka, tajemná dívka, která ho znovu vzkřísila, vyvedla z podzemí jeho vlastní fantazie ven na denní světlo a naučila ho doufat, svobodně se rozhodovat a milovat. Prostřednictvím Bětky se tehdy Honza setkává se skutečným podzemím – undergroundem. S bytovými semináři, disidenty, zakázanou literaturou, s tajným knězem Pavlem. Tato zkušenost mu nabízí nové obzory a začne přemýšlet o podivné době, v níž žije, a dějinách své země, které zanechaly hluboký pocit viny. To vše jej čím dál víc svazuje s Bětkou. Honzův příběh směřuje rychlým tempem až k jeho nečekanému konci. Vychází ve spolupráci s Moravským zemským muzeem.

Politické systémy postkomunistických zemí (či jejich společnosti) nabývají nejen pozitivní rysy západních demokracií, ale jsou čím dál tím víc zasahovány i typicky západními krizovými jevy – například oslabováním tradičních stran, rostoucí nedůvěrou veřejnosti v politickou scénu, korupcí spojenou s veřejnými zakázkami, stárnutím populace nebo bobtnajícím veřejným zadlužením. Rozšířené vysvětlení problémů české politiky spočívá v tvrzení, že jsme se ještě plně nevyrovnali s dědictvím minulosti a od vyspělého Západu se stále máme co učit. To je sice pravda, ale jen zčásti. Kniha se snaží doložit, že hlavní potíže české společnosti již nesouvisejí s dědictvím komunismu a nedostatečnou adaptací na západní poměry, neboť jde o zásadní problémy západní civilizace jako takové. Civilizace až příliš zaměřené na „kuře v hrnci“ a uvězněné v pasti vlastního úspěchu, která jedince uvrhuje do postavení, jež se podobá křečkovi běhajícímu v kole.

V poradí štvrté priame prezidentské voľby na Slovensku priniesli prekvapujúceho víťaza a tiež množstvo porazených. Víťazom sa stal Andrej Kiska, kandidát bez akýchkoľvek predchádzajúcich skúseností s volenými politickými funkciami. Dokázal poraziť nielen kandidátov etablovaných opozičných strán, ale aj úradujúceho premiéra Roberta Fica. Publikácia Prezidentské voľby na Slovensku v roku 2014 skúma prípravu, priebeh, a výsledky týchto volieb. Rozoberá, akú rolu zohráva prezident v politickom systéme na Slovensku, kto boli kandidáti a aké viedli kampane, ako bola distribuovaná voličská podpora jednotlivých kandidátov v rôznych regiónoch a skupinách voličov. Analyzuje tiež presuny voličských hlasov medzi prvým a druhým kolom aj dôležitosť prezidentských volieb cez prizmu volebnej účasti. V súhrne táto publikácia prináša komplexné spracovanie slovenských prezidentských volieb v roku 2014 určené pre odborníkov i zainteresovanú verejnosť.

"Publikace Venkovský obchod Moravy a Slezska přináší ucelený pohled na základní formy maloobchodní směny uskutečňované od 18. do první poloviny 20. století ve venkovském prostředí Moravy a Slezska. Jednalo se o složitý systém, v jehož rámci hrály vedle ekonomických funkcí stejně důležitou roli také faktory sociální a kulturní. Práce proto propojuje metody hospodářských a sociálních dějin s přístupy ekonomické etnologie. Přibližuje systém fungování i druhovou skladbu zboží obchodovaného prostřednictvím jednotlivých typů tržních akcí (denní, týdenní, výroční, dobytčí, poutní či jiné specifické trhy), vesnických a maloměstských kupeckých krámů i podomních obchodníků. Autor se cíleně zaměřuje také na aktéry směnných operací, jejich profesní strategie i normy chování. Zemědělci, vesnickému či maloměstskému řemeslníkovi se tak naskýtalo několik způsobů a příležitostí k odbytu vlastních produktů i pořízení všeho potřebného, co on a jeho blízcí potřebovali. Do jaké míry byl do tohoto systému zapojen konkrétní jedinec, záleželo na prostředí, v němž se jeho život odvíjel, na profesní a sociální příslušnosti i na okamžitých individuálních potřebách dané osoby. Autor knihy využil při zpracování tématu, které doposud zůstávalo mimo intenzivnější pozornost české historie a etnologie, množství archivních dokumentů, dobových zpráv cestovatelů a publicistů, ale i vzpomínky pamětníků a další etnologické zdroje. Díky činnosti regionálních badatelů, amatérských vlastivědných a národopisných dokumentátorů máme k dispozici poměrně cenné výpovědi respondentů barvitě popisující řadu okamžiků vztahujících se k maloobchodní směně v prostředí vesnických obcí a venkovských měst a městeček, které příhodně obohacují výpověď oficiálních a archivních dokumentů. Texty jednotlivých kapitol doplňuje početná obrazová příloha, která neplní jen ilustrační, ale také kognitivní funkci. Coby pomyslná tečka na závěr jednotlivých tematických okruhů slouží tzv. exkurzy přibližující autentickou výpověď i dobovou perspektivu tvůrců historických dokumentů či pamětnických vzpomínek. Pro poznání reflexe a osobního prožívání sledovaných historických jevů příslušníky vesnického a maloměstského společenství je ovšem jejich výpověď mnohdy nezastupitelná. "

Výbor z pozdních textů, v nichž se Voegelin silněji než ve svých dřívějších pracích soustředí na individuální zkušenost transcendence a její symbolizaci. Ústředním tématem jsou tedy na jedné straně zkušenosti člověka o jeho bytostném napjatém vztahu k transcendentnímu základu skutečnosti i jeho vlastní existence, na druhé pak symboliky, které z těchto zkušeností vzcházejí a jsou díky nim pochopitelné – symboliky člověka, duše, kosmu a Boha; smrti, života a nesmrtelnosti, smrtelníků a bohů; stvoření, zjevení, vtělení a Božího syna; zajetí a exodu, obrácení, víry, soudu a dalších. Historickou rozmanitost těchto symbolik sleduje Voegelin v sondách do myšlení starověkého Egypta, biblického Izraele, řeckých filosofů, Nového zákona, gnóze a novověku. Za jejich vznikem a zpřesňováním, deformacemi, nepochopením a novým objevováním se snaží zahlédnout jediný konstantní proces hledání pravdy o lidské existenci a celku skutečnosti.

Shrnující historické pojednání o všeobecných (ekumenických) koncilech od Nikáje až po II. vatikánský sněm se obrací k zájemcům o církevní dějiny a dějiny křesťanské teologie. Nabízí odborné, současně však velice čtivé uvedení do světa církevních koncilů, které významným způsobem spoluutvářely dějiny křesťanství, a to jak ve věroučné oblasti, tak i v oblasti instituční. Autor v této knize zprostředkovává výsledky nejnovějších bádání o všeobecných sněmech a ukazuje, jakými způsoby se při nich odehrávalo vzájemné působení církve a dějin, církve a aktuálního „světa“.

Bluesová hudba začala zaplavovat Spojené státy krátce po roce 1910. Přibližně šedesát let zůstala hnací silou středního proudu populární hudby a dodnes se hraje a poslouchá po celém světě. Blues, které kdysi hrály a zpívaly skupiny amatérských muzikantů, pouliční kytaristé a divadelní divy, dnes běžně slyšíme jako hudbu v pozadí westernů a reklam na auta. Má všemožné podoby, od jemných melodií v podání akustické kytary až k nakřápnutému blues-rocku. Blues se šeptá, řve, bručí, sténá, jódluje a hraje se na všechno, foukací harmonikou počínaje a syntezátorem konče. A tak vzhledem k tomu, že posluchačstvo, vkus a technologie se proměňují už celé století, musí každý pokus o pochopení této hudby začít otázkou: Co přesně je blues?

Ačkoli Arnold rozvíjel ty myšlenkové postupy, které se již ustavily v jeho spisech o vzdělání, o roli kritiky a o studiu keltské literatury, eseje Kultury a anarchie se vyznačují rovněž počátkem něčeho nového. Zahájily řadu jeho zkoumání z šedesátých a sedmdesátých let 19. století o vzájemném vztahu náboženství a kultury a o vztahu mezi individuálním a sociálním záměrem v tomto kontextu. Po Kultuře a anarchii následovaly knihy St. Paul and Protestantism a Literature and Dogma. Mnohé z těch otázek, které si Arnold kladl v těchto třech důležitých dílech, nacházely trvalý ohlas u kritiků, kteří byli konfrontování s analogickým napětím mezi pluralismem a integrací. Diskuse o náboženských cílech byla v 19. století pro morální definici společnosti a státu zásadní, což už pro počátek století 20. přestalo platit. Přesto se však v posledním desetiletí náboženství vrátilo zpět po politické i kulturní agendy jak v globálním, tak v národním kontextu. Konkurující si náboženské vize světa a role jednotlivce v něm získaly obnovený význam. Vyvstávají nové otázky po náboženském vzdělání, o vztahu náboženské identity a pocitu občanství, o vztahu multikulturalismu a liberalismu, o výzvách mezikulturního porozumění. To vše byly problémy, s nimiž se Arnold potýkal před půldruhým stoletím…

Klemens Metternich (1773–1859) patřil nejen ke klíčovým osobnostem evropské politiky a diplomacie 19. století, ale jeho postava a politické činy dodnes provokují k rozmanitým a protichůdným interpretacím, především v českém prostředí, které ho vnímalo optikou národního obrození s jeho stereotypy. O to více je zapotřebí publikace, v níž Alan Sked, který působí na London School of Economics, představuje Metternicha v pozitivnějším, i když kritickém světle. Snaží se nejen proniknout k motivům jeho jednání a zmapovat působení v rámci celé jeho kariéry, ale odpovídá na mnoho podstatných otázek: Jakou úlohu měl Metternich při Napoleonově pádu? Proč byl Metternich nepochopen, ba nenáviděn přes své mnohočetné úspěchy? A byl opravdu v letech 1815–1848 předním evropským státníkem, který udržel v Evropě mír? Skedova práce je však též pokusem o celkové hodnocení Klemense Metternicha a pronikavým vhledem do osudů habsburské monarchie a jejích politických i kulturních dějin v době koncertu velmocí. „Hrdinou Alana Skeda je kancléř rakouského císaře Františka I., který bývá ve většině historických prací představován jako symbol politického zpátečnictví a absolutismu. Sked se rozhodl tuto významnou historickou osobnost zkoumat a hodnotit z jiných pozic: vidí v ní státníka, za jehož působení byla habsburská monarchie prosperující zemí žijící v míru, zatímco mnoho evropských států sužovaly revoluce, radikálně republikánská a reformní hnutí, tajné spolky a změny dynastií.“

Ve středu Evropy vedou zdejší demokracie boj s extremismem na svém území. Zvolily si k tomu nástroje militantní demokracie, tedy konceptu, který reaguje na tragické zkušenosti s autoritativními a totalitními režimy a hnutími z dvacátého století i na působení současných extremistů. Rozpouštění stran, tresty za užití extremistických symbolů či popírání holokaustu, zákazy nenávistných shromáždění. Tato a podobná opatření mají potlačovat ty, co ohrožují demokracii. Vyvolávají však současně i bouřlivé společenské diskuse o tom, co je vhodné, přiměřené a spravedlivé. V této monografii jsou analyzovány a srovnány militantní demokratické režimy v Německu, Rakousku, České republice, na Slovensku, v Polsku a Maďarsku. Jedná se o první takto podrobné zpracování tohoto aktuálního tématu v českém prostředí. Doc. JUDr. PhDr. Miroslav Mareš, Ph.D. (* 1974) – je garantem studijního oboru bezpečnostní a strategická studia na Katedře politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Zaměřuje se na výzkum politického extremismu a terorismu ve středoevropském prostoru. JUDr. et. Mgr. Štěpán Výborný (* 1986) – je asistentem Nejvyššího správního soudu a doktorandem Katedry ústavního práva a politologie Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Zaměřuje se na výzkum právních nástrojů ochrany demokracie a na výzkum extremismu.

Války o suroviny budou podle názorů mnohých odborníků dominantním typem ozbrojených konfliktů v tomto století. Nárůst poptávky, vyčerpávání snadno dostupných ložisek ropy stejně jako neklid v mnoha producentských zemích zintenzivňují mezinárodní soupeření o dostupné zdroje fosilních paliv. Jiné charakteristiky vykazují často opomíjené konflikty o obnovitelné přírodní zdroje – vodu, půdu či dřevo. Napětí v mnoha oblastech světa narůstá a soupeření se často odehrává nikoli na mezistátní, ale spíše vnitrostátní rovině. U mnoha přírodních zdrojů je základní příčinou problémů nejen zvyšování poptávky či spotřeby, ale také zvyšující se míra znečištění životního prostředí. Například enormní zátěž přírody v Číně se stane podle některých analytiků hlavním „spouštěčem“ radikální transformace tamního politického systému. Monografie přináší podrobný vhled do šesti konfliktních oblastí. Rozebíráno je například vysoce aktuální, ale málo diskutované surovinové bohatství Afghánistánu, dále střety o koltan v Demokratické republice Kongo, konflikty o vodní zdroje na horním Nilu a jiné. Tato publikace může sloužit jako neocenitelná pomůcka pro orientaci v současném světě, využití nalezne v rukou akademických pracovníků, politiků, analytiků, novinářů i studentů bezpečnostních studií či mezinárodních vztahů.

Kniha O smrti a pohřbívání přináší úvodní vhled do doposud opomíjené problematiky. Věnuje se tématu smrti, představám o možné posmrtné existenci, pohřbívání a truchlení v současné české společnosti. Pro získání plastičtějšího obrazu i správných interpretací dnešního stavu autorka připomíná i starší období. Věří totiž, že bez jejich znalosti nelze současnou situaci uspokojivě vysvětlit. Kniha tak přispívá k zodpovězení mnoha aktuálních otázek: Jak se dnes Češi vyrovnávají s vlastní smrtelností? Liší se výrazně představy a postupy věřících a nevěřících osob? Věří Češi v posmrtnou existenci? Jak mrtvé pohřbíváme a co to o společnosti vypovídá? Jak se jedinci a společnost vypořádává se smutkem po smrti blízkého? Proč se rozšiřuje pohřbívání bez obřadu a o čem tento fenomén vypovídá? Vznikají nějaké nové formy pohřebních rituálů? Mgr. Olga Nešporová, Ph.D., vystudovala sociální antropologii na FHS Univerzity Karlovy. Od roku 2004 působí jako socioložka ve Výzkumném ústavu práce a sociálních věcí a dlouhodobě spolupracuje se Sociologickým ústavem Akademie věd ČR v Praze. Hlavními tématy jejího odborného zájmu jsou postoje ke smrti, umírání, pohřební obřady, náboženství, spiritualita, rodičovství, mezigenerační solidarita a institucionální podpora rodiny. „Text Olgy Nešporové sumarizuje nejen její dosavadní výzkumy, ale také veškerou odbornou sociologickou, antropologickou i etnografickou literaturu vztahující se k rozebíranému tématu a ke kulturní oblasti České republiky. … V českém prostředí se jedná o jedinečný pohled, který v sobě kombinuje rovinu současnosti s rovinami minulých staletí.“ Prof. PhDr. Josef Kandert, CSc. „Kniha O smrti a pohřbívání je výjimečným počinem zkušené společenskovědní autorky, zaplňuje citelnou mezeru v monografické sociologické produkci – a sice v českém prostředí jen pomalu se etablující disciplíně ,sociologie smrti‘. ... Práce představuje vynikající zpracování málo probádaného a společensky vysoce relevantního tématu.“ Doc. PhDr. Stanislav Balík, Ph.D.

Tato studie se věnuje dynamice křesťanské tradice v perspektivě humanitních a společenských věd. S využitím Gadamerovy filosofické hermeneutiky, Lotmanovy a Uspenského kulturní a historické sémiotiky a Luhmannovy systemické teorie navrhuje autor tři modely, které umožňují lépe pochopit pohyb a proměny křesťanské tradice a aktivně se účastnit na jejím dnešním utváření. Jaroslav Vokoun (1956) je vedoucím Centra ekumenických studií Teologické fakulty Jihočeské university a hostujícím kazatelem evangelických sborů na Plzeňsku a Domažlicku. V CDK vydal knihu Naslouchat teoložkám (Brno 2010).

Tato studie se věnuje dynamice křesťanské tradice v perspektivě humanitních a společenských věd. S využitím Gadamerovy filosofické hermeneutiky, Lotmanovy a Uspenského kulturní a historické sémiotiky a Luhmannovy systemické teorie navrhuje autor tři modely, které umožňují lépe pochopit pohyb a proměny křesťanské tradice a aktivně se účastnit na jejím dnešním utváření. Jaroslav Vokoun (1956) je vedoucím Centra ekumenických studií Teologické fakulty Jihočeské university a hostujícím kazatelem evangelických sborů na Plzeňsku a Domažlicku. V CDK vydal knihu Naslouchat teoložkám (Brno 2010).

Kdo je – nebo kdo může být – v dnešní době autorita? Nemám na mysli autoritu mravní, ale někoho, kdo je schopen zásadní reflexe našeho místa ve světě, kdo dokáže nahlédnout skutečnou duchovní situaci doby na pozadí uplynuvších staletí civilizačních a kulturních dějin. Mám na mysli autoritu duchovní, autoritu z ducha. Jedním z mála lidí, kteří odpovídají tomuto kritériu, je současný francouzský historik idejí Alain Besançon. Velice aktivní a plodný vědec a myslitel nemá jen kritická slova, ale také slova východisková, jež mají svoji váhu a platnost i v situaci, která se může jevit jako bezvý­chodná, protože reflektují skutečný stav. (Josef Mlejnek v předmluvě ke knize) Alain Besançon (1932) je současný francouzský filosof a historik idejí žijící v Paříži. Od roku 1996 je členem Francouzské akademie, v minulosti byl ředitelem Vysoké školy sociálních studií (EHESS) a hostujícím profesorem na řadě západních univerzit. Je členem redakce časopisu Sešity o ruském světě od jeho založení v roce 1961. Eseje a články publikuje ve čtvrtletní revue Commentaire, v jejíž redakční radě působí od roku 1986. Z jeho obsáhlého díla uveďme alespoň několik titulů: Myšlenkové kořeny leninismu (1977), Falzifikace dobra, Solovjov a Orwell (1985), Zakázaný obraz. Intelektuální dějiny obrazoborectví (1994, česky 2013), Trojí pokušení v církvi (1996), Neštěstí století: komunismus, nacismus a jedinečnost Šoa (1998, česky 1999). V roce 2008 mu vyšel první román Emil a lháři, v roce 2010 se objevil soubor jeho literárních studií Láska a náboženství. Pět osob hledajících lásku. Svá velká ruská témata shrnul v kritickém pojednání Svatá Rus (2012), v letošním roce vydal knihu Náboženství v Americe. Českou republiku navštívil v roce 1991: v Praze se zúčastnil konference o zločinech komunismu.