Centrum pro studium demokracie strana 2 z 8

Evangelická teologie není nijak uniformní obor, naopak v rozmanitosti svých disciplín, jejich specifických předmětů a zároveň jejich vzájemného velmi úzkého propojení představuje teologická fakulta téměř něco jako univerzitu v malém. Jak vypadá tento podnik z pohledu zevnitř, z pohledu svých jednotlivých disciplín, jejich předmětu, jejich metody, jejich způsobu výuky? Editoři oslovili zástupce všech kateder na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy s prosbou o jejich pohled na vlastní disciplínu v rámci celku studia evangelické teologie i v rámci celé univerzity. Sborník obsahuje devět původních příspěvků a překlad statě Filosofie a teologie z pera Karla Bartha jako přívažek. Současně s touto publikací vychází také sborník Teologická věda a vědecká teologie, který nabízí několik domácích i zahraničních příspěvků k dějinám a povaze teologie. Obě publikace jsou určeny nejen adeptům a studentům teologie, ale všem čtenářům se zájmem o moderní a seriózní přemýšlení o křesťanství.

Kniha významného polského historika Andrzeje Chwalby mapuje vývoj země od jednání zástupců vládní moci, Solidarity a církví u kulatého stolu v roce 1989, které umožnilo první svobodné volby ve východním bloku, až po období vstupu země do Evropské unie. Př

Autor, nar. 1914 v belgických Antverpách, patří bezesporu k žijícím legendámkatolické teologie 20. století. Vydávaná kniha je poslední částí volnétrilogie, věnované podstatným rysům křesťanské zkušenosti s Bohem v JežíšiKristu. České vydání je doplněno o

Kniha pojednává o základních konstantách západní civilizace, kultuře historicky nejúspěšnější, přesto však počínající projevovat známky únavy a ztráty vitality. V klimatu pluralizované libovůle jsou přitom dle Di Fabia omezovány svobody a státy se čím dál více musejí spoléhat na sociálně regulační opatření. Publikace se podrobně zabývá postavením a vztahem dvou klíčových prvků identity moderní doby - svobodou a rovností. Zvláštní pozornost pak autor zasvětil postavení náboženských pospolitostí a národa jako politického společenství. Di Fabio tvrdí, že Evropská unie není samoúčelnou institucí, leč útvarem, který musí být důkladně promýšlen a podroben účinné právní kontrole. Jeho postoj je proevropský, ale nikoli nekritický.

Československé události let 1945 a 1946: první vlna znárodňování a polosvobodné volby, které v českých zemích skončily výsledkem v tehdejší i dnešní Evropě nevídaným – dvěma pětinami hlasů komunistické straně. Šlo o významné, i když ne první kroky v postupném budování pretotalitního charakteru tehdejšího Československa. Komunisté by jich však nebyli schopni sami. Pomineme-li zvláštní roli odvěkého socialisty prezidenta Beneše, smutnou úlohu mouřenína sehráli sociální demokraté. I v dalších zemích střední a východní Evropy se v letech 1945–1948/9 ukázalo, jak blízko k sobě mají revoluční (bolševická) a reformistická verze so­cialismu. Zpětná interpretace historie má podobně důležité místo, jako samotná histo­rie. Čítankám a dějepisným učebnicím i po roce 1989 dominuje postnejedlovsko-jiráskovský výklad českých dějin s dobami temna, zdegenerovanou a poprávu potrestanou šlechtou, germanizujícími Habsburky, zlými Němci a hodnými Čechy, spravedlivě sebranými doly a fabrikami a mírností místního komunismu. Tento sborník přináší pohledy na první vlnu znárodňování, jež začala v Československu v roce 1945, dále pak na spolupráci sociálních demokratů a komunistů nejenom v československém, ale v komparativním celoevropském pohledu.

Kniha amerického historika Martina Malii Přináší originální a přitažlivý pohled na fenomén revoluce a sílu, s níž je schopna přetvářet dějiny. S obdivuhodnou šíří záběru zkoumá revoluční tradici Západu - od husitského hnutí přes francouzskou revoluci až po socialistické revoluce dvacátého století. Nabízí rovněž novou interpretaci vzniku a rozvoje socialismu v detailním pohledu na události ruského Velkého října. Dokládá, že tento převrat má hluboké kořenu v evropské historii. Kniha je vyvrcholením autorova dlouholetého zájmu o novodobé, zejména ruské dějiny.

The countries of the so-called Visegrád Group (V4) were already a relatively common topic in comparative political science in the 1990s. Not only are they close both geographically and in terms of their historical and political developments a shared herit

Kniha Teror v mysli Boží renomovaného amerického sociologa Marka Juergensmeyera vzbudila po svém prvním vydání v roce 2000 celosvětovou pozornost odborníků i širší veřejnosti. Nabízí totiž originální pohled na temnou alianci náboženství a násilí, jenž obj

Kniha se věnuje posvěcování politiky, jejímu přibližování se náboženství, tedy celému komplexu liturgie, symbolů, mýtů, které propůjčují národu auru jisté svatosti. Rozkrývá systém, který – jak velmi dobře ukázalo dvacáté století – může mít velmi tragické následky. Gentile proto rozlišuje mezi politickým náboženstvím, které předpokládá vynucené podřízení se státním institucím,a občanským náboženstvím, tedy jistou formou posvěceného politického systému, které však nutně neznamená slepou poslušnost vlastním příkazům. Zvláštní pozornost věnuje občanskému náboženství uplatňovanému v demokracii, jako příklad si vybral Spojené státy americké. Amerika po období plném skepse nyní reprezentuje nejpokročilejší znovuobnovené občanskénáboženství, které fascinuje a stmeluje celou společnost.

Soubor dosud nepublikovaných historických a teologických esejů předního českého historika, jehož kontroverzní dílo představuje stálou výzvu a inspiraci. Autor se věnuje otázce pokroku v dějinách, křesťanskému pohledu na mýty, baroknímu dědictví, křesťanskému sociálnímu řádu a možnosti jeho naplnění, pojetí dědičného hříchu, marxismu i ekumenismu. Brilantní úvod do křesťanství i do konzervativního způsobu myšlení.

V postkomunistických evropských zemích uplynulo jeden a půl desetiletí od okamžiku, kdy v nich proběhly první svobodné nebo alespoň částečně svobodné volby. Kniha Volební systémy postkomunistických zemí sleduje vývoj volebních systémů a jednotlivé volební soutěže ve dvaceti státech od roku 1989. V komparativní perspektivě hodnotí prováděné volební reformy, analyzuje a posuzuje vliv, který měly volební systémy na vývoj systémů politických stran. Pozornost je věnována také možnému vlivu volebních systémů na průběh demokratizace. Výsledky výzkumu zpochybňují některá zjednodušující tvrzení o vztahu mezi volebními a stranickými systémy, neboť je sice možné v řadě případů na základě volebního systému vysvětlit přítomnost či absenci určitých fenoménů ve stranických systémech, v komparaticní perspektivě ale lze většinu těchto kauzalit zpochybnit příklady dalších systémů, které s podobnými pravidly dospěly k zřetelně odlišným výsledkům.Jakub Šedo působí jako odborný asistent na Katedřš politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a jako výzkumný pracovník na Institutu pro srovnávací politologický výzkum. Odborně se zaměřuje na problematiku volebních systémů.

Autor přináší čtivou analýzu jednoho z nejaktuálnějších konceptů politické teorie - národního zájmu. Jeho cílem je především kriticky se vyrovnat se současným pojetím národního zájmu a poukázat na vztah národního zájmu a politické legitimizace. Tento vztah byl histo­ricky pro konceptualizaci národního zájmu zcela klíčový. Ovšem v průběhu dvacátého století se vazba mezi zájmem politického společenství a jeho legitimitou přerušila, což s sebou neslo řadu negativních důsledků. Studie se snaží tuto vazbu obnovit a dokládá potřebnost nového pojetí národního zájmu jak v (mezinárodní) politické teorii, tak i v politické praxi. Ing. Mgr. Petr Kratochvíl, Ph.D. pracuje jako zástupce ředitele Ústavu mezinárodních vztahů v Praze. Přednáší na řadě univerzit, např. na Vysoké škole ekonomické a Metropolitní univerzitě Praha. Je šéfredaktorem odborného časopisu Perspectives, The Review of International Affairs a předním českým expertem na poli teorie mezinárodních vztahů a teorie evropské integrace. Je autorem zhruba šesti desítek monografií, editovaných knih, kapitol a odborných statí.

Publikace si klade za cíl uvézt čtenáře do vzdáleného historického období pozdní antiky. Je koncipována tak, aby poskytla orientaci v komplikovaném čase a na rozlehlém prostoru, kde na sebe narazili velké civilizační okruhy klasické a křesťanské kultury, římského a barbarského světa.

Kniha podává univerzální výklad dějinných událostí, které se odehrály ve 20. století. Dan Diner předkládá nové interpretace nejdůležitějších událostí a odhaluje doposud skryté souvislosti, které tyto události spoluvytvářely. Kniha pojednává jak o převratných účincích nového způsobu vedení boje v obou světových válkách, tak o rozhodujících událostech dvacátého století a jejich následcích: o intervenčních válkách, masovém vraždění a genocidách v průběhu světových válek, o národním socialismu a stalinismu, o studené válce jako období neutralizace a v neposlední řadě též o procesu dekolonizace a evropské integrace.

„Možná máte také pocit, že s politikou není něco v pořádku. Nemluvím ovšem k těm z vás, kteří jste takový dojem měli vždy a politiku považujete za špatnou, nezajímavou a nepotřebnou. Hluboce se mýlíte, samozřejmě, vždyť politika je nezbytná součást života společnosti, je důležitá a může a má být dobrá. Kdybych si myslel něco jiného, jistě bych o ní nenapsal tolik textů. Pokud jste ale přesvědčeni o důležitosti politiky, zajímá vás její kvalita, jen máte pocit, že se v poslední době nějak „pokazila", že je jiná a že se v ní a jejím prostřednictvím neřeší ty problémy, které jsou podstatné, že je stále obtížnější věřit nějaké straně, že opravdu udělá to, co slibuje, že jsou politici jaksi horší než dříve, že jde mnohem více o konkrétní ekonomické zájmy než o hledání řešení, jež je dobré pro společnost, že je v politice najednou nějak moc nevůle, byrokracie, korupce a nenávisti - pak vás zvu k četbě této knihy." autor v úvodu knihy

Souhrn dnešních znalostí o vývoji islámu nestojí ani zdaleka na takové úrovni, abychom mohli s klidem v duši přehlížet klíčové práce dřívějších generací. Tím méně, jedná-li se o práce zakladatele vědecké islamologie, maďarského žida Ignáce Goldzihera (1850–1921). Vědecká Evropa mu už za jeho života ležela u nohou – mohl se stát profesorem v Cambridgi, Oxfordu či Paříži. Muslimští učenci z celého Blízkého východu se k němu obraceli o radu. Goldziher se přesto rozhodl zůastat a vědecky "živořit" v Budapešti, a to i navzdory vzmáhajícímu se antisemitismu. Kniha arabisty a islamologa Ondřeje Beránka přináší informace z Goldziherova nevšedního života zpracované na základě jeho deníků, korespondence a vzpomínek jeho studentů a kolegů a obsahuje také pojednání o jeho vědecké tvorbě.