Divadelný ústav strana 12 z 15

Lotyšská spisovatelka, dramatička a básnířka Inga ?bele ve svých dílech dokáže spojit atmosféru konkrétního místa a času, tedy současného Lotyšska se všemi jeho sociálně-ekonomickými a morálními problémy, s tématy a otázkami nadčasovými a univerzálními. Ostřice se odehrává během jednoho večera v obývacím pokoji nového honosného rodinného domu, kde na povrch vyplouvají osobní i rodinné příběhy, včetně otázek, zda má vůbec člověk právo soudit druhého. Také ve hře Jasmín jsou tematizované rodinné a mezilidské vztahy, tentokrát na pozadí nestabilních hospodářských poměrů postkomunistického Lotyšska. Jde o příběh rodiny, které patří starý dům s velkou zahradou, na který je uvalena exekuce.

Päť hier jedného z najväčších európskych dramatikov súčasnosti, P. O. Enquista, prináša psychologicky prepracované a dramaticky rozličným spôsobom spracované príbehy velikánov severského umenia A. Strindberga a H. Ch. Andersena, príbeh o zrade a obeti z prostredia dánskych komunistov, príbeh žiadostivej Faidry a mladého Hippolyta z antickej tragédie, ako aj spoločenskú drámu o sestrách a ich bratovi, ako ju poznáme z Čechovových Troch sestier, ibaže pretlmočenú a upravenú P. O. Enquistom. Dve z týchto hier – Zo života dážďoviek a Noc tribádok – inscenovali aj slovenské divadlá: prvú Malá scéna SND v roku 1988 a druhú Divadlo a.ha v roku 2009. V tejto knihe nájde čitateľ okrem piatich hier aj Enquistove poznámky k trom drámam, rozsiahlu štúdiu švédskeho divadelného kritika Pera Svenssona Kati, obete a zradcovia, rozhovor prekladateľa Milana Richtera s autorom a chronológiu života a diela P. O. Enquista. Po výbere z dramatického diela Augusta Strindberga (Hry, Divadelný ústav Bratislava 2002) sa čitateľom a milovníkom divadelnej hry dostáva do rúk profilový výber z ďalšieho výborného švédskeho dramatika.

Monografie je věnována přednímu světovému choreografovi českého původu Jiřímu Kyliánovi. Zabývá se jeho rozmanitou tvorbou, analyzuje ji, mapuje umělcovu dlouholetou spolupráci s Nizozemským tanečním divadlem a jeho vztah k rodišti. Důležitou součástí publikace jsou početné fotografie a několik podrobných soupisů.

Kniha přináší detailní informace z historie 73 nejdůležitějších divadelních budov střední Evropy.

Miroslav Melena (1937 - 2008) patří nepochybně mezi nejvýznamnější české scénografy a divadelní architekty druhé poloviny XX. století. Byl jedním z posledních posluchačů prof. Františka Tröstra na DAMU v Praze; společně s režisérem Janem Schmidem se podílel na formování poetiky dnes už legendárního divadla Studio Ypsilon, nejprve v Liberci a později v Praze. Melena spolupracoval i s dalšími divadly doma a v zahraničí, nejen jako scénograf, ale i režisér. Od 70. let rozšířil své působení i na pol e divadelní architektury; nejprve se věnoval zastřešování letních scén a podií, poté projektoval přestavby a rekonstrukce divadelních interiérů. Zde připomeňme Divadlo Archa a Divadlo Fidlovačka v Praze, Městské divadlo a divadlo Reduta v Brně, Horác ké divadlo v Jihlavě, nemluvě o řadě prací v zemích bývalé Jugoslávie. Kniha vychází u příležitosti celoživotní výstavy umělce ve Staroměstské radnici v Praze v červnu 2011.

Svetoznámeho literárneho kritika, esejistu, filozofa považujú za jedného z najväcších myslitelov v dnešnom literárnom svete. Anglická spisovatelka AS Byattová ho oznacila za "neskoro, neskoro, neskoro renesancného cloveka... európskej metafyziky s inštinktom pre dominantné idey našej doby. Steinerovo dielo prináša prevratné názory, ktoré sa dotýkajú viacerých vedných odborovo teatrológie, filozofie, sociológie, antropológie... a jeho prvé sprístupnenie pre slovenských citatelov je vydavat elský pocin obrovského dosahu a významu. Kniha Smrt tragédie vyšla po prvý raz v roku 1961, neskôr vo viacerých reedíciách a v takmer dvadsiatich prekladoch. Autor v tejto eseji pracuje s pojmom tragédie na filozofickej báze, skúma základy a východ iská tragického pocitu, tragického vyznenia ludského života. S pojmom tragédie pracuje na základe dôverného a dôsledného poznania textov jednotlivých autorov od antickej tragédie až po divadelné texty šestdesiatych rokov 20. storocia. George Stein er (1929) je profesor anglickej komparatívnej literatúry. Pocas života pôsobil na mnohých prestížnych univerzitách Yale, Oxford ci Cambridge. Pravidelne prispieva do najprestížnejších literárnych periodík a literatúre sa venuje aj ako autor belet rie. Známy je však predovšetkým ako autor mnohých významných odborných publikácií, zatial jeho poslednou je kniha pamätí Moje nenapísané knihy (My Unwritten Books, 2008).

Publikácia pri príležitosti päťdesiateho výročia od založenia Divadelného ústavu Bratislava dokumentuje všetky obdobia vývoja tejto inštitúcie so zameraním na jednotlivé významné dekády, vývin archívu a dokumentácie, edičnú tvorbu, ako i ďalšie aktiv ity. Rozhovory s bývalými riaditeľmi a výpovede pamätníkov prinesú doteraz často neznáme udalosti a fakty z histórie ústavu, ako i zaujímavosti zo zákulisia práce v tejto modernej profesionálnej inštitúcii. Prehľadné súpisy (zamestnancov, oddelení, publikácií, výstavných projektov, ocenení...) pomôžu k plastickému obrazu jedinečnosti a dôležitosti činnosti Divadelného ústavu v Bratislave.

Divadelní revue je odborné recenzované teatrologické periodikum, které třikrát ročně vydává Institut umění - Divadelní ústav.

Hra Anna 11. března je reakcí na hrůzný atentát v madridském metru. Jsou to paralelně se odehrávající příběhy tří žen se stejným jménem - Anna, které se obávají, že se jejich blízcí stali obětí atentátu. Každá z nich prožívá obrovskou úzkost, ale každá reaguje jinak. Druhá hra španělské dramatičky, Barva srpna, zachycuje zběsilý a vášnivý souboj dvou žen, malířek. Obě si při setkání po letech připomínají staré rány, dobré i zlé vzpomínky, které si ze svého bývalého přátelství uchovaly, obě se snaží i prostřednictvím podivné hry, která evokuje jejich společnou minulost, zvítězit. Láska a nenávist, talent, úspěch, citová závislost, svoboda - to jsou témata, která prostupují hru a která jsou viděna přiznaně ženským pohledem na svět.

Divadelné ročenky dokumentujú činnosť divadiel a tvorcov v danej sezóne podľa databázy a dokumentácie Divadelného ústavu. Ročenky obsahujú údaje o premiérach a stavoch súborov v danej sezóne, vrátane umeleckých škôl, bibliografiu recenzií jednotlivých inscenácií, autorský register, zoznam umeleckých pracovníkov, časť In memoriam, údaje o zájazdoch a hosťovaniach, o prehliadkach a festivaloch, o divadelných výstavách, literatúre, časopisoch a oceneniach.

Svazek Hry IV je poslední z řady Bernhardových textů vydaných Divadelním ústavem v Praze. Obsahuje hru Velikáni (překlad Václav Cejpek), která završuje první Bernhardovu dramatickou etapu, a celovečerní hry a dramolety ze středního a závěrečného autorova tvůrčího období: Immanuel Kant (překlad Josef Balvín), Nad vrcholky strání a výš (překlad Zuzana Augustová), Nebožtík, Májová, Zápas, Zproštění viny, Zmrzlina, Německý oběd, Všechno nebo nic (překlad Jitka Jílková), Claus Peymann opouští Bochum a jde jako ředitel Burgtheatru do Vídně, Claus Peymann a Hermann Beil na Huspeninové louce (překlad Barbora Schnelle) a Claus Peymann si kupuje kalhoty a jde se mnou na oběd (překlad Zuzana Augustová). Svazek zakončuje doslov Alfreda Pfabigana Thomas Bernhard. Rakouský světový experiment.

Další svazek her Thomase Bernharda.

Devátý svazek současné africké dramatiky, který vychází v edici Současná hra. Hlavní postavou hry je mladá černoška, která se jednoho dne objeví ve francouzském přístavu Nantes. Její životní příběh se vztahuje k historii obchodu s otroky, na němž se podílela kdysi i Francie. Otrokářství definitivně skončilo až v polovině 19. století a nelze se tedy divit, že tradice odporu, nenávisti, ba touhy po pomstě není dodnes zcela pohřbená. Rukopis hry je vášnivý, je v něm cítit hodně z tradice africké magie a hudby. Téma hry je nám zdánlivě dosti vzdálené vzhledem k tomu, že nemáme koloniální minulost, ale svým způsobem je velice silně přítomné v dnešním světě, kde rasismu stále ještě není konec a kde se koloniální minulost stále v různých podobách ozývá a vrací jako bumerang. Ve spolupráci s festivalem Tvůrčí Afrika a Francouzským institutem v Praze.

Devátý svazek současné africké dramatiky, který vychází v edici Současná hra. Hlavní postavou hry je mladá černoška, která se jednoho dne objeví ve francouzském přístavu Nantes. Její životní příběh se vztahuje k historii obchodu s otroky, na němž se podílela kdysi i Francie. Otrokářství definitivně skončilo až v polovině 19. století a nelze se tedy divit, že tradice odporu, nenávisti, ba touhy po pomstě není dodnes zcela pohřbená. Rukopis hry je vášnivý, je v něm cítit hodně z tradice africké magie a hudby. Téma hry je nám zdánlivě dosti vzdálené vzhledem k tomu, že nemáme koloniální minulost, ale svým způsobem je velice silně přítomné v dnešním světě, kde rasismu stále ještě není konec a kde se koloniální minulost stále v různých podobách ozývá a vrací jako bumerang. Ve spolupráci s festivalem Tvůrčí Afrika a Francouzským institutem v Praze.

První svazek sborníku obsahuje následující kapitoly: definice oborů, historie oborů do roku 1989, jejich transformace po roce 1989, teoretická a historiografická reflexe, kritická reflexe, vzdělávání a výzkum. Každá kapitola zahrnuje podkapitoly zaměřené na jednotlivé, výše zmíněné obory. Definice oborů fakticky vymezuje předmět projektu. Historie oborů připomíná v maximální míře stručnosti historický kontext předmětu jednotlivých analýz a jejich vývoj na území Čech a Moravy. Kapitola o transformaci reflektuje proměnu systému vlivem celospolečenské změny a popisuje proměnu institucionální základny umění v časovém období 1989 až 2002. Hraniční dataci jsme zvolili především z důvodů komparace statistiky, veřejného financování a správy, která se systémově mění ustavením krajů. Kapitola věnovaná teoretické a historiografické reflexi zachycuje stav naší uměnovědy, institucionální základnu vědy a výzkumu (včetně grantů a edičních počinů), stejně jako část věnovaná kritice odráží aktuální stav reflexe umění (odborným a periodickým tiskem i obrazem umělecké činnosti prostřednictvím masmédií). Poslední kapitola je věnována uměleckému školství a vzdělávacím institucím, vzdělávání a výchově v celém rozsahu těchto pojmů, včetně aktuální reformy a jejích programů.

Zborník víťazných prác súťaže a edukačného projektu Divadelného ústavu Deti revolúcie prináša pohľad na udalosti totalitného režimu a jeho pádu nezaťaženou a v mnohom (pre staršie generácie) šokujúcou optikou mladých ľudí, ktorí vyrastali už v nových časoch. Pod dohľadom lektorov a odbornej poroty vznikli teoretické práce študentov filozofických fakúlt v Bratislave, Prahe, Brne i poslucháčov Vysokej školy múzických umení. Grafické spracovanie hravou formou priblíži svet „detí revolúcie“ v roku 1989 i ďalšie dôležité udalosti zašlých čias revolučnej eufórie.