Dokořán strana 12 z 91

Satirický román Vysněná smrt Leeny Krohnové patří k filozoficky nejambicióznějším počinům finsky psané prózy posledních desetiletí. Odehrává se v dystopickém světě, kde si člověk může zaplatit designovou smrt na míru, když ho omrzí žít, nebo naopak investovat do vidiny věčného života. Nespavostí trpící anestezioložka Lucia pracuje v ústavu jménem Vysněná smrt a současně v takzvané Mrazírně. První instituce nabízí zajištěným lidem gurmánskou smrt, kdežto klienti Mrazírny si nechávají zmrazit těla s vírou, že věda v budoucnu najde lék na nevyléčitelné nemoci i smrtelnost. Odtažitá lékařka se setkává s řadou zvláštních případů od problémových outsiderů a psychicky nemocných jedinců přes provinilce až po nešťastníky, které zkrátka zklamal svět. Všímá si také podivných událostí ve městě: plíživé pandemie náhlé staroby i zvláštního přírodního úkazu, kterému lidé říkají zimní čmelák. Magickorealistický text hledá odpověď na otázku, jak se vyrovnat s absurditou života i nenaplněnými sny, jak si uchovat zdravý nadhled ve světě přesyceném reklamou a nespravedlností a jak s grácií stárnout, ať už je vám pětadvacet, padesát nebo sto let.

Připojte se k autorovi C. A. Pickoverovi a prozkoumejte s ním 250 nejzajímavějších milníků ve vývoji medicíny za posledních 12 000 let. Vedle nečekaných výkonů, jako je úspěšná trepanace lebky v prehistorických časech nebo používání kokainu jako lokálního anestetika, se seznámíme s pestrou řadou témat: Hippokratova přísaha, biologické zbraně, klonování člověka, celková anestezie, transplantace obličeje, zážitky na prahu smrti, nebo role válek a násilí ve vývoji medicíny. Dočteme se i o díle mnoha vynikajících lékařů, kteří posunuli vývoj medicíny vpřed, například o největším chirurgovi francouzské renesance Ambroisu Parém nebo rakouském zakladateli psychoanalýzy Sigmundu Freudovi. Kniha je řazena chronologicky, ke každému milníku najdeme stručné shrnutí, odkazy na související kapitoly a celostránkový obrázek, který danou událost vystihuje.

V katastrofických filmech bývá konflikt mezi lidmi a inteligentními stroji líčen jako nevyhnutelný, navíc s deprimujícím výsledkem. Stuart Russell, jeden z nejvýznamnějších badatelů na poli umělé inteligence (AI), v této přelomové knize tvrdí, že se takovému scénáři můžeme vyhnout - ale pouze pokud koncept AI od základu znovu promyslíme. Předkládá přehled průlomových objevů, které je třeba na cestě k nadlidské AI ještě učinit. Pokud k nim však dojde a nadlidská AI vznikne, objeví se zde entity mnohem mocnější než lidé. Jak zařídit, aby nás neovládly? Inteligentní stroje mohou hrozivým způsobem převzít kontrolu nad rozhodováním v reálném světě a sledovat vlastní cíle vyplývající z jejich programového vybavení. Russell v této publikaci přichází s konceptem "prokazatelně prospěšné" AI, o jejíchž algoritmech bude možné matematicky dokázat, že sledují cíle prospěšné pro jejich lidské uživatele. Deník The Guardian proto knihu Jako člověk označil za jeden z nejdůležitějších textů o umělé inteligenci. Vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Argo.

Není to tak dlouho, co jsme skoro všichni byli zemědělci. Vždyť ještě v roce 1900 žilo na venkově kolem 90 % evropského obyvatelstva. Možná proto se nás dotýká zastavování úrodné zemědělské půdy a s tíživým pocitem prožíváme sucho na polích a kůrovcovou kalamitu v lese. Zdálo by se, že z obojího můžeme vinit hlavně počasí, ale velkou roli sehrává i stav půd. Jsme si téměř jisti, že budoucí krajina bude vyžadovat návrat ke starým technikám péče o půdu a les, ale zároveň se neobejdeme bez nejnovějších technologií a experimentů se způsoby zavlažování, novými plodinami a lesními dřevinami. Zdravou a na přirozených základech spočívající přírodu tak začínáme potřebovat ne jako „ochranářský přepych“, ale abychom vůbec mohli žít v důstojném prostředí a neměli nouzi o vodu a potraviny. Nejedná se přitom jen o jídlo a dřevo, ale také o místní klima, kvalitu podzemních vod i pocit klidu a někdy i štěstí či krásy, jaký prožíváme v harmonické krajině.

Není to tak dlouho, co jsme skoro všichni byli zemědělci. Vždyť ještě v roce 1900 žilo na venkově kolem 90 % evropského obyvatelstva. Možná proto se nás dotýká zastavování úrodné zemědělské půdy a s tíživým pocitem prožíváme sucho na polích a kůrovcovou kalamitu v lese. Zdálo by se, že z obojího můžeme vinit hlavně počasí, ale velkou roli sehrává i stav půd. Jsme si téměř jisti, že budoucí krajina bude vyžadovat návrat ke starým technikám péče o půdu a les, ale zároveň se neobejdeme bez nejnovějších technologií a experimentů se způsoby zavlažování, novými plodinami a lesními dřevinami. Zdravou a na přirozených základech spočívající přírodu tak začínáme potřebovat ne jako „ochranářský přepych“, ale abychom vůbec mohli žít v důstojném prostředí a neměli nouzi o vodu a potraviny. Nejedná se přitom jen o jídlo a dřevo, ale také o místní klima, kvalitu podzemních vod i pocit klidu a někdy i štěstí či krásy, jaký prožíváme v harmonické krajině.

Tkaní ve všech raných kulturách odráželo akt stvoření. Christina Martinová v této nádherné knize předkládá historii, lidové tradice a techniky tkaní napříč různými kulturami. Objasňuje a názorně ilustruje tři základní tkaninové struktury - vazbu plátnovou, keprovou a atlasovou - a také některé nejznámější vzory. Uvádí nás do tradic barvířství, přípravy vlákna a předení spolu s bohatým odkazem mýtů a legend, které tyto činnosti zrodily. Na schematických obrázcích ukazuje konstrukci různých tkalcovských stavů, od jednoduchého tyčkového stavu s popruhem po složitý a revoluční stav žakárový. Tato kniha se může stát neocenitelnou pokladnicí pro všechny, kdo kdy něco pletli, šili nebo tkali.

Ojedinělý průvodce po chaosu v přírodě a matematice pro každého, kdo kdy toužil porozumět vzorcům uspořádání listů nebo vytváření sněhových vloček. Eukleides z Alexandrie před více než 2 000 lety vytvořil postup pro měření a mapování světa pomocí přímek, kruhů, koulí a kuželů. Jeho model měření vedl k vynálezu geometrie a k teoriím Isaaca Newtona a ovlivnil obory tak rozdílné, jako je ekonomie či etika. Eukleidova elegantní řešení však většinou neodpovídala realitě přírody a při vývoji moderních technologií, jako je satelitní navigace, vyvstala potřeba přesnějších metod měření tvarů, které se neskládají z přímek nebo snadno měřitelných křivek. Řešení se objevilo v roce 1982 a dostalo název fraktály.

Přírodní zahrada využívá hlavně místní rostliny a vytváří prostředí, které svědčí lidem i přírodě. Kniha popisuje příběhy sedmi domácích přírodních zahrad a zaměřuje se i na praktické stránky - jak zahradu vytvořit a jak z ní udělat domov i pro motýly a ptáky. Zvláštní kapitola je věnovaná zahradám pro mateřské školy a otázce, proč děti potřebují bláto. Přírodní zahrady jsou současně východiskem pro terapeutické zahrady, které prokazatelně snižují například spotřebu léků a hojí tělo i duši. Kniha proto pokračuje zásadami tvorby léčivých zahrad, jejich psychologií a filozofií. V roli zahrady jako prostředí mezi člověkem a divočinou se totiž ocitá téměř celý svět.

Ve své Stručné historii času Stephen Hawking přístupně a čtivě rekapituluje vědecké i předvědecké názory na vznik a podobu vesmíru. Od mytologických představ o Zemi ležící na krunýři želvy se přes heliocentrické a geocentrické modely Sluneční soustavy dostává k Albertu Einsteinovi a jeho převratným objevům dotýkajícím se povahy prostoru a času. Shrnuje neuvěřitelný pokrok, jaký věda v poznávání vesmíru učinila ve dvacátém století, a dostává se až na práh objevu teorie všeho, která by sjednotila dosavadní fyzikální poznatky do komplexního celku a která prozatím zůstává nedosažitelná.

Otázku po původu a podstatě života si lidé pokládali odnepaměti, ale odpověď na ni se po většinu historie nesla v duchu domněnek a více či méně podložených spekulací. S rozvojem genetiky, evoluční, molekulární a buněčné biologie ale vědci získali nové nástroje, které jim umožnily hledat odpověď na tyto věčné otázky přímo na hranicích mezi živým a neživým a dovolily jim zkoumat nejzákladnější rysy, které činí život životem. Pokrok, jehož jsme na tomto poli dosáhli, se ve své populárně-naučné knize rozhodl přiblížit britský genetik a nositel Nobelovy ceny Paul Nurse, který se po schodech vybudovaných z pěti základních myšlenek biologie pokouší vystoupat až na vrchol a zodpovědět kardinální otázku: Co je život? Cílem jeho stručného a zároveň hlubokého pojednání protkaného řadou osobních vzpomínek není seznámit čtenáře pouze s některými nejnovějšími biologickými poznatky, nýbrž i s fungováním samotné vědy a výzkumu. Nurse se svou knihou zároveň snaží poukázat na to, jak je pozemský život úchvatný, jedinečný a provázaný, což by nás mělo přimět, abychom si jej vážili, pečovali o něj a nepřehlíželi problémy, jimž i kvůli nám čelí.

Otázku po původu a podstatě života si lidé pokládali odnepaměti, ale odpověď na ni se po většinu historie nesla v duchu domněnek a více či méně podložených spekulací. S rozvojem genetiky, evoluční, molekulární a buněčné biologie ale vědci získali nové nástroje, které jim umožnily hledat odpověď na tyto věčné otázky přímo na hranicích mezi živým a neživým a dovolily jim zkoumat nejzákladnější rysy, které činí život životem. Pokrok, jehož jsme na tomto poli dosáhli, se ve své populárně-naučné knize rozhodl přiblížit britský genetik a nositel Nobelovy ceny Paul Nurse, který se po schodech vybudovaných z pěti základních myšlenek biologie pokouší vystoupat až na vrchol a zodpovědět kardinální otázku: Co je život? Cílem jeho stručného a zároveň hlubokého pojednání protkaného řadou osobních vzpomínek není seznámit čtenáře pouze s některými nejnovějšími biologickými poznatky, nýbrž i s fungováním samotné vědy a výzkumu. Nurse se svou knihou zároveň snaží poukázat na to, jak je pozemský život úchvatný, jedinečný a provázaný, což by nás mělo přimět, abychom si jej vážili, pečovali o něj a nepřehlíželi problémy, jimž i kvůli nám čelí.

Přírodní zahrada využívá hlavně místní rostliny a vytváří prostředí, které svědčí lidem i přírodě. Kniha popisuje příběhy sedmi domácích přírodních zahrad a zaměřuje se i na praktické stránky jak zahradu vytvořit a jak z ní udělat domov i pro motýly a ptáky. Zvláštní kapitola je věnovaná zahradám pro mateřské školy a otázce, proč děti potřebují bláto. Přírodní zahrady jsou současně východiskem pro terapeutické zahrady, které prokazatelně snižují například spotřebu léků a hojí tělo i duši. Kniha proto pokračuje zásadami tvorby léčivých zahrad, jejich psychologií a filozofií. V roli zahrady jako prostředí mezi člověkem a divočinou se totiž ocitá téměř celý svět.

Kvantechismus Adrzeje Dragana je knihou pro všechny, kteří byli s fyzikou na štíru, a přesto je zajímají témata jako černé díry, kvantová teleportace nebo antihmota. Díky jeho přístupnému stylu nepotřebujete roky studia ani žádné odborné znalosti, naopak spíš ochotu připustit si, že vlastně neznáte ani součet úhlů v trojúhelníku. Stačí otevřená mysl a touha rozšířit své znalosti o světě. Proč autor četl knihy vzhůru nohama? Jak spolu souvisí hypnóza a močový měchýř? Co vyplivuje černá díra? Proč chodidla stárnou pomaleji než hlava? Je možné být na několika místech najednou? Proč přítomnost neexistuje? Ironický humor, anekdoty ze života, jednoduché a názorné obrázky, ale především spousta dobře dávkovaných znalostí uvádí čtenáře téměř bezbolestně do fascinujícího světa moderní vědy.

Tkaní ve všech raných kulturách odráželo akt stvoření. Christina Martinová v této nádherné knize předkládá historii, lidové tradice a techniky tkaní napříč různými kulturami. Objasňuje a názorně ilustruje tři základní tkaninové struktury vazbu plátnovou, keprovou a atlasovou a také některé nejznámější vzory. Uvádí nás do tradic barvířství, přípravy vlákna a předení spolu s bohatým odkazem mýtů a legend, které tyto činnosti zrodily. Na schematických obrázcích ukazuje konstrukci různých tkalcovských stavů, od jednoduchého tyčkového stavu s popruhem po složitý a revoluční stav žakárový. Tato kniha se může stát neocenitelnou pokladnicí pro všechny, kdo kdy něco pletli, šili nebo tkali.

Ojedinělý průvodce po chaosu v přírodě a matematice pro každého, kdo kdy toužil porozumět vzorcům uspořádání listů nebo vytváření sněhových vloček. Eukleides z Alexandrie před více než 2 000 lety vytvořil postup pro měření a mapování světa pomocí přímek, kruhů, koulí a kuželů. Jeho model měření vedl k vynálezu geometrie a k teoriím Isaaca Newtona a ovlivnil obory tak rozdílné, jako je ekonomice či etika. Eukleidova elegantní řešení však většinou neodpovídala realitě přírody a při vývoji moderních technologií, jako je satelitní navigace, vyvstala potřeba přesnějších metod měření tvarů, které se neskládají z přímek nebo snadno měřitelných křivek. Řešení se objevilo v roce 1982 a dostalo název fraktály.

Všechno o světě kolem nás se dozvídáme prostřednictvím smyslů. A zdaleka k tomu nevyužíváme jen známou pětici tvořenou zrakem, sluchem, chutí, hmatem a čichem. Někteří nevidomí lidé se orientují podle odražených zvuků podobně jako netopýři a je možné, že máme i vnitřní kompas. Zvířatům ovšem nabízejí jejich smysly takové vnímání světa, jaké si jen stěží dokážeme představit. Některé ryby vedou rozhovory prostřednictvím elektrických výbojů, zpěvní ptáci slyší blížící se bouři s několikadenním předstihem, želvy dovedou hmatat i přes tvrdý krunýř a sépie registrují pestré barvy, i když jsou barvoslepé. Při detailnějším pohledu je svět lidských a zvířecích smyslů plný podobných překvapení. Jaroslav Petr shromáždil neuvěřitelné množství různých anomálií, kuriozit a zvířecích přeborníků a jejich prostřednictvím nás zavádí do říše zvířecích smyslových vymožeností, nad kterými často zůstává rozum stát. Zároveň ale také upozorňuje na úskalí, která zvířatům, jejichž smysly se utvářely a evolučně cizelovaly po tisíciletí, způsobují násilné zásahy do přírody, ať již jde o světelné znečištění, ruch velkoměst či ohlušené velryby následkem lodní dopravy a sonarů pročesávajících mořské hlubiny.