Dokořán strana 11 z 91

Zkušený popularizátor vědy Michio Kaku vykresluje ve své knize Paralelní světy fascinující a pozoruhodný obraz vesmíru, jak jej předkládá moderní fyzika. Soustředí se na kosmologii, vědní obor, u jehož kolébky stály takové osobnosti jako Galilei, Koperník, Kepler a který se nepřestává vyvíjet dodnes. Předkládá historii zkoumání vesmíru, nejprve za pomoci optických dalekohledů, později s využitím stále výkonnějších a rafinovanějších přístrojů, které nám umožnily formulovat teorie o počátku, rozsahu i konečném osudu vesmíru i objevovat nové typy vesmírných objektů. Zejména se soustředí na možnost existence mnoha koexistujících paralelních vesmírů a možnost jejich propojení. Klade si i otázku, zda bude lidstvo v daleké budoucnosti tak vyspělé, aby se pokusilo o přesídlení do některého z paralelních vesmírů, pokud ten náš přestane být příznivý životu.

Příběh fyziky je komplikovaný a dobrodružný. Po staletí se fyzikové noří stále hloub do tajemství přírody, vyvíjejí nové přístroje, které pomáhají některá tajemství rozluštit a jindy zas vedou k objevení nových záhad. Ve dvacátém století se tento příběh nesmírně zrychlil. Vědci pronikli do hlubin vesmíru i k subatomárním stavebním prvkům hmoty. Definovali, jaké síly vládnou mikrokosmu i makrokosmu, a ukázali, jak se jedna odvozuje z druhé. Pak ale narazili na záhadu, která až dosud všem pokusům o objasnění vzdoruje: jak sjednotit gravitační sílu s jadernými interakcemi a elektromagnetismem? Fyzikové už dlouho rozpracovávají tzv. teorii strun, která by snad mohla být cestou k definitivnímu sjednocení. Vznik, vývoj, půvab i úskalí této teorie srozumitelně vysvětluje Michio Kaku, známý fyzik a popularizátor vědy, ve spolupráci s novinářkou Jennifer Thompsonovou.

Vlhošť je rozložitá znělcová hora na rozhraní pískovcových roklí Kokořínska a sopečné krajiny Českého středohoří. V jeho stínu vznikala pravěká sídliště, zemědělská centra a města, budovaly se tu středověké hrady a zakládaly soustavy rybníků. Tato kniha přináší dvojí pohled na Vlhošť od autorů, kteří jeho okolí dlouhodobě studují. Geolog Jiří Adamovič a stavební historik Kamil Podroužek provedou čtenáře geologickým vývojem, zvláštnostmi pískovcového reliéfu a historií okolního osídlení. Soustředí se přitom na výklad konkrétních jevů, ať už přírodních, nebo člověkem vytvořených, a jejich zasazení do celkového kontextu Vlhoště a jeho okolí. Druhá část, sepsaná geologem a esejistou Václavem Cílkem, využívá tohoto kontextu pro vyjádření vlastního pojetí krajiny, založeného na širším přírodovědném základě s překvapivým akcentem na její spiritualitu. Dvě části knihy prezentují dva přístupy k vnímání a interpretaci krajiny a v tomto případě se setkávají a doplňují při představení dosud velmi málo známého koutu české země.

Dost už bylo paniky kolem hurikánů, požárů a mizejících ledovců, říká dánský autor Bjorn Lomborg ve své poslední knize Falešný poplach. Média, aktivisté i politici se shodují na tomtéž alarmujícím poselství, totiž že změna klimatu ničí planetu a my proti ní musíme podniknout drastické kroky. Ke změně klimatu podle autora sice skutečně dochází, není to ale žádná apokalyptická hrozba, k jejímuž odvrácení bude nutné snížit životní úroveň, zdražit základní potřeby a energie, což pocítí především obyčejní lidé. Stačí vzít rozum do hrsti a spočítat si přínosy a náklady, abychom našli řešení, které nezruinuje naši civilizaci a umožní lidstvu přežít. Kniha ukazuje, že takřka všechno, co o klimatické změně slyšíme, je mylné či přímo vylhané. Kromě toho však autor také navrhuje konkrétní kroky, které povedou ke světu mnohem lepšímu pro nás všechny, byť by byl o něco teplejší než dnes.

Václav Cílek v této knize navazuje na předešlá díla, především na Krajiny vnitřní a vnější (2002, rozšířené vydání 2005) a Makom. Kniha míst (2004, rozšířené vydání 2007). Zabývá se znovu krajinou a místy, životním prostředím a klimatem. Dokonce se opatrně věnuje "popisu světa při velkém skoku dopředu, při kterém jsme se víc soustředili na výkon než na to, kam skáčeme..." Knihu doplňují kromě fotografií také ilustrace z pozůstalosti malířky Olgy Karlíkové, která třicet let poslouchala zpěv ptáků a soustředěně jej zaznamenávala.

Nová kniha známého britského zoologa a popularizátora vědy navazuje na bestsellery Racionální optimista a Evoluce všeho, v nichž líčí cestu lidstva od doby kamenné k současné prosperitě. Základním faktorem na této cestě jsou inovace, záhadný a nedoceňovaný proces, který vskrytu formuje historii lidské civilizace a je obdobou biologické evoluce. Inovace se zásadně liší od vynálezů, protože při nich nevzniká něco zcela nového, ale již existující vynálezy a myšlenky se přetvářejí ve spolehlivé, prakticky upotřebitelné a masově dostupné věci. Jde o postupný, nepředvídatelný, zdola poháněný proces, který často provází šťastná náhoda. Inovace také nejsou dílem jednotlivců, ale plodem spolupráce a výměny myšlenek mnoha lidí. V řadě příběhů se seznámíme s inovacemi od vzniku zemědělství přes parní stroj a očkování až po sociální média a sdílenou ekonomiku. Vůbec první a nejdůležitější inovací je však z hlediska planety Země vznik života samotného. Vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Argo.

Jaký je rozdíl mezi duchem a démonem? Jak rozeznáte dobrého džina od zlého? Kde hledat přízraky či mantikory? Co říkal Hérodotos o vlkodlacích? V této zábavné knížečce prozkoumává televizní producentka a mytozooložka Tam O?Malleyová roztodivný svět mytologických zvířat, od vil zvěstujících smrt přes harpyje, gryfy až k upírům. Dodnes na nás tyto bytosti působí uhrančivě a ožívají v knihách, na plátně i v naší představivosti.

Jaký je rozdíl mezi vlastním a vrženým stínem? Proč jsou stíny v západním umění tak důležité? Vidíme namísto skutečných předmětů pouze jejich stíny, jak tvrdil Platon? V této krásné knížce nás kunsthistorik William Vaughan provede dějinami stínů, od jejich role ve výtvarném umění až po jejich spojitost se smrtí a podvědomím. Připravte se na to, že po přečtení se možná už nikdy nebudete na svět dívat stejným způsobem!

Vývoj umělé inteligence (AI) směřuje k vytváření strojů, které zvládají stále větší díl kognitivních činností odkazujících k uvažování a rozhodování, které dosud spojujeme výhradně s člověkem. Tento vývoj může být ještě dlouhý, neměli bychom však nabývat dojmu, že cíle, ke kterým směřuje, jsou nedosažitelné. Stroje, v jejichž činnosti budou inteligentní rysy a schopnosti zvládnuty, mohou hrozivým způsobem ovládnout rozhodování v reálném světě a sledovat vlastní cíle vyplývající z jejich programového vybavení i z jejich užití pro ovládání a manipulování společnosti. Potenciálním nebezpečím není jen AI destruující lidskou společnost, ale zejména taková AI, kterou navíc nebude možné vypnout bez ohledu na to, že užitek, který sleduje, přestal být člověku prospěšný a člověkem ovladatelný. Stuart Russel, autor jedné z nejvlivnějších dnes užívaných učebnic AI, přichází v této knize s konceptem „doložitelně prospěšné“ AI, o jejíž algoritmech bude možné matematicky dokázat, že sledují cíle prospěšné jejich lidským uživatelům.

Kniha Vřesové hory je vyzváním na cestu do intimního světa autora, který se – v časovém oblouku několika desetiletí – klene od autentických dětských vzpomínek přes hledání sama sebe ve složitém světě vztahů až k dramaticky vypjaté literární fikci, která konfrontaci autora s vnějším světem uzavírá. Z textu knihy je zřejmá nejenom značná autorská zkušenost, hluboký vztah k mateřskému jazyku, ale také zcela čitelná fascinace uměním, které v obecném konzumu zůstává jako ničím nezastupitelný zdroj duchovní kultury. Při čtení Vřesových hor si milovník knih uvědomí autorovo okouzlení, kterému propadl nad takovými literárními díly, jakými byla kniha Mé jméno budiž Gantenbein Maxe Frische, případně Stiller od téhož autora, jimiž se v šedesátých letech fakticky formoval tzv. nový román. Vřesové hory tomu, kdo je bude číst, nabízejí nejenom estetický zážitek, ale i řadu otázek, které nejsou jenom součástí subjektivního autorova světa.

Dost už bylo paniky kolem hurikánů, požárů a mizejících ledovců, říká dánský autor Bjorn Lomborg ve své poslední knize Falešný poplach. Média, aktivisté i politici se shodují na tomtéž alarmujícím poselství, totiž že změna klimatu ničí planetu a my proti ní musíme podniknout drastické kroky. Ke změně klimatu podle autora sice skutečně dochází, není to ale žádná apokalyptická hrozba, k jejímuž odvrácení bude nutné snížit životní úroveň, zdražit základní potřeby a energie, což pocítí především obyčejní lidé. Stačí vzít rozum do hrsti a spočítat si přínosy a náklady, abychom našli řešení, které nezruinuje naši civilizaci a umožní lidstvu přežít. Kniha ukazuje, že takřka všechno, co o klimatické změně slyšíme, je mylné či přímo vylhané. Kromě toho však autor také navrhuje konkrétní kroky, které povedou ke světu mnohem lepšímu pro nás všechny, byť by byl o něco teplejší než dnes.

,,Nihilistická komedie,, Plovoucí opera, debut slavného amerického romanopisce Johna Bartha, se zabývá neobvyklým milostným trojúhelníkem a destruktivním účinkem abnormálně aktivního intelektu na vlastní život i okolí. Právník Todd Andrews žije sám v hotelu, potrpí si na drahé obleky a whisky, kouří doutníky a užívá si intimní přátelství s manželkou svého nejlepšího kamaráda. Tvrdí o sobě, že není filozof, přesto své excentrické názory rád aplikuje na vlastní život a životy druhých lidí, a to často s neradostnými následky. Důkladným zkoumáním klíčových událostí svého života ve snaze dobrat se důvodů, jež k nim vedly, dochází k přesvědčení, že neexistují žádné absolutní hodnoty ani racionální příčiny a život je řízen jen sledem nahodilých incidentů. V důsledku toho se jednoho červnového rána roku 1937 rozhodne spáchat sebevraždu, protože život a smrt jsou rovnocenně nemotivovány, a důvody žít jsou tedy stejně neobhajitelné jako důvody zemřít.

Dvanáctiletý Robert nesnáší svého učitele matematiky, protože ten nechává své žáky řešit nudné úlohy a ještě ke všemu jim zakazuje používat kalkulačku. Ale potom Robert potká ve snu Číselného čerta, který jako zázrakem vzbudí jeho zájem o tento předmět. Představí mu s vtipem a šarmem svět, ve kterém čísla mohou fascinovat a udivovat a ve kterém matematika není tak bezútěšná, jak si mnozí z nás myslí. Číselný čert zkrátka ví, jak matematiku zjednodušit přímo ďábelsky.

Palomar je poslední větší próza Itala Calvina a i zde se autor rozhodl pro originální experiment. Kapitoly této knihy bychom mohli vnímat jako básně v próze, ale spíše je lze označit za křížence románu nebo básně s esejem. V Calvinově díle má jejich titulní protagonista, pan Palomar, četné předchůdce – rozmanité komentátory a spekulativní talenty. Ti všichni jsou, stejně jako on, velkými pozorovateli světa, protože pozorování věcí je podle Calvina naším základním úkolem. Pan Palomar však chce svět nejen uvidět a pochopit, ale také popsat a vyjádřit: chce jej proměnit v slova. Lze se ale světa zmocnit autentickým, avšak subjektivním pohledem? Spočívá pravda o světě v bezprostřednosti okamžiku? A jak uchopit svět „nepsaný“? Sám Calvino charakterizoval tuto svou knihu následovně: „Jistý muž se vydá na cestu, aby krok za krokem dosáhl moudrosti. Dosud nedorazil k cíli.“

Kosmické grotesky vznikaly v šedesátých letech 20. století a Italo Calvino jimi definitivně opouštěl klasické vyprávěcí postupy, neboť patřil k autorům, kteří neustále propátrávají nové cesty. Výchozím materiálem těchto povídek tentokrát nebyly lidské příběhy, nýbrž astrofyzikální a matematické teorie o vzniku vesmíru, fyzikální či genetické objevy a také filozofické spekulace. To vše nám zprostředkovává proteovský vypravěč jménem Qfwfq, jenž je – ve svých nekonečných proměnách – obrazem samotného vesmíru. Qfwfq je nejprve soustředěn v bodu, z něhož v důsledku velkého třesku vznikne kosmos, posléze koluje vesmírem jako shluk atomů, je minerálem, podílí se na vývoji druhů, v jisté fázi je mimo jiné i dinosaurem. Rozpomíná se na miliardy let trvající historii světa a to, co si vybavuje, je velmi mnohotvárné a také nanejvýš podivuhodné… Předkládaný nový český překlad poprvé přináší kompletní vydání těchto kosmikomických příběhů.

Satirický román Vysněná smrt Leeny Krohnové patří k filozoficky nejambicióznějším počinům finsky psané prózy posledních desetiletí. Odehrává se v dystopickém světě, kde si člověk může zaplatit designovou smrt na míru, když ho omrzí žít, nebo naopak investovat do vidiny věčného života. Nespavostí trpící anestezioložka Lucia pracuje v ústavu jménem Vysněná smrt a současně v takzvané Mrazírně. První instituce nabízí zajištěným lidem gurmánskou smrt, kdežto klienti Mrazírny si nechávají zmrazit těla s vírou, že věda v budoucnu najde lék na nevyléčitelné nemoci i smrtelnost. Odtažitá lékařka se setkává s řadou zvláštních případů od problémových outsiderů a psychicky nemocných jedinců přes provinilce až po nešťastníky, které zkrátka zklamal svět. Všímá si také podivných událostí ve městě: plíživé pandemie náhlé staroby i zvláštního přírodního úkazu, kterému lidé říkají zimní čmelák. Magickorealistický text hledá odpověď na otázku, jak se vyrovnat s absurditou života i nenaplněnými sny, jak si uchovat zdravý nadhled ve světě přesyceném reklamou a nespravedlností a jak s grácií stárnout, ať už je vám pětadvacet, padesát nebo sto let.